Joseph Haydn

Rozbalit box

Obsah boxu

Franz Joseph Haydn (často jen Joseph Haydn, vyslovováno [ˈjoːzɛf ˈhaɪdən]; * 31. března 1732, Rohrau – 31. května 1809, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel, klíčová postava hudebního klasicismu. Je často nazýván „otcem symfonie“ a „otcem smyčcového kvarteta“ pro svůj zásadní přínos k rozvoji těchto hudebních forem. Byl přítelem Wolfganga Amadea Mozarta a učitelem Ludwiga van Beethovena.

Většinu své profesní kariéry strávil jako dvorní hudebník u bohaté maďarské šlechtické rodiny Esterházyů na jejich odlehlém panství. Tato izolace ho, podle jeho vlastních slov, donutila „stát se originálním“. Jeho dílo zahrnuje více než 100 symfonií, desítky smyčcových kvartetů, opery, mše, oratoria a klavírní sonáty. Je také autorem melodie, která se stala základem německé státní hymny (Das Lied der Deutschen).

📜 Život

👶 Dětství a mládí (1732–1761)

Franz Joseph Haydn se narodil v tržní obci Rohrau v Dolních Rakousích, poblíž hranic s Maďarskem. Jeho otec, Mathias Haydn, byl kolářem a vesnickým rychtářem, který miloval lidovou hudbu. Matka, Maria Koller, pracovala jako kuchařka na zámku místního hraběte Harracha. Ani jeden z rodičů neuměl číst noty, ale rodina byla velmi muzikální.

V šesti letech byl poslán ke svému příbuznému Johannu Mathiasi Franckovi, řediteli kůru v Hainburgu, aby se zde hudebně vzdělával. Zde se naučil hrát na cembalo a housle. V roce 1740 si jeho talentu všiml Georg von Reutter, hudební ředitel katedrály svatého Štěpána ve Vídni, a nabídl mu místo sboristy ve slavném chlapeckém sboru. Haydn zde strávil devět let, během nichž získal praktické hudební zkušenosti, ale jen málo teoretického vzdělání v kompozici.

Když v roce 1749 zmutoval, byl ze sboru propuštěn a ocitl se bez prostředků na ulici. Několik let se protloukal jako hudebník na volné noze, dával hodiny hudby, hrál na společenských akcích a studoval díla Carla Philippa Emanuela Bacha. Postupně si získával reputaci a získal první šlechtické patrony, například hraběte Morzina, pro jehož kapelu složil své první symfonie.

👑 Služba u Esterházyů (1761–1790)

Zlom v Haydnově kariéře nastal v roce 1761, kdy byl angažován jako zástupce kapelníka u jedné z nejbohatších a nejvlivnějších rodin v habsburské monarchii, u knížat Esterházyů. Když starý kapelník Gregor Werner v roce 1766 zemřel, Haydn převzal jeho místo a zůstal v něm téměř třicet let.

Jeho povinnosti byly rozsáhlé: skládal hudbu pro různé příležitosti, vedl orchestr, hrál komorní hudbu pro svého patrona a organizoval operní představení. Hlavními sídly rodiny byly zámky v Eisenstadtu a velkolepá Eszterháza v Maďarsku, často přezdívaná „maďarské Versailles“. Odlehlost Eszterházy znamenala, že Haydn byl do značné míry izolován od hlavních hudebních center, což mu umožnilo nerušeně experimentovat a rozvíjet svůj vlastní styl. Během tohoto období složil drtivou většinu svých symfonií, oper a smyčcových kvartetů. Jeho sláva se postupně šířila po celé Evropě, ačkoliv on sám zůstával vázán ke dvoru.

🇬🇧 Londýnské cesty (1791–1795)

V roce 1790 zemřel Haydnův patron, kníže Mikuláš I. Esterházy. Jeho nástupce, kníže Anton, neměl o hudbu velký zájem, rozpustil orchestr a Haydna penzionoval. To skladateli poskytlo nečekanou svobodu. Přijal nabídku německého houslisty a impresária Johanna Petera Salomona a odcestoval do Londýna.

V Anglii byl Haydn přijat s obrovským nadšením. Během dvou návštěv (1791–1792 a 1794–1795) složil dvanáct tzv. Londýnských symfonií, které jsou považovány za vrchol jeho symfonické tvorby. Patří mezi ně slavné skladby jako Symfonie č. 94 "S úderem kotlů", č. 100 "Vojenská" nebo č. 101 "Hodiny". Koncerty, na nichž byly symfonie provedeny, mu přinesly slávu i značné bohatství. Univerzita v Oxfordu mu udělila čestný doktorát.

Vienna a poslední léta (1795–1809)

Po návratu do Vídně v roce 1795 se Haydn stal veřejně uznávanou osobností. Nový kníže Esterházy, Mikuláš II., obnovil hudební aktivity a Haydn pro něj začal opět pracovat, i když již s menšími povinnostmi. V tomto pozdním období se soustředil především na velká vokálně-instrumentální díla. Inspirován Händelovými oratorii, která slyšel v Londýně, zkomponoval svá dvě největší oratoria: Stvoření (Die Schöpfung, 1798) a Roční doby (Die Jahreszeiten, 1801).

V roce 1797 složil na objednávku císařského dvora píseň Gott erhalte Franz den Kaiser (Bože, chraň císaře Františka), která se stala rakouskou císařskou hymnou a později, s jiným textem, i hymnou německou. Melodii použil také jako téma pro variace ve svém Smyčcovém kvartetu č. 62 C dur, známém jako Císařský.

Poslední roky jeho života byly poznamenány zhoršujícím se zdravím a napoleonskými válkami. Zemřel 31. května 1809 během francouzského obléhání Vídně. U jeho domu byla na Napoleonův příkaz postavena čestná stráž.

🎵 Dílo a styl

Haydnův přínos světové hudbě je monumentální. Jeho dílo tvoří most mezi pozdním barokem a vrcholným klasicismem. Jeho styl se vyznačuje jasností, vyvážeností, formální dokonalostí a často i humorem a vtipem.

🎼 Symfonie

Haydn je právem nazýván „otcem symfonie“. Napsal jich nejméně 104. Standardizoval čtyřvětou strukturu symfonie (rychlá věta – pomalá věta – menuet – rychlé finále) a rozvinul sonátovou formu, která se stala základním stavebním kamenem klasické hudby. Jeho symfonie jsou plné melodické invence a mistrovské práce s orchestrálními barvami.

Rané symfonie: Často třívěté, ve stylu divertimenta.
Období "Sturm und Drang": Kolem roku 1770, charakterizované dramatickými kontrasty a mollovými tóninami (např. Symfonie č. 45 "Na odchodnou").
Pařížské symfonie (č. 82–87): Složené pro pařížské publikum, velkolepějšího stylu.
Londýnské symfonie (č. 93–104): Vrchol jeho tvorby, s větším orchestrem, odvážnou harmonií a geniálními nápady (např. nečekaný úder na tympány v Symfonii "S úderem kotlů").

🎻 Smyčcové kvartety

Podobně jako u symfonie, i u smyčcového kvarteta stál Haydn u jeho zrodu a dovedl ho k dokonalosti. Z původně lehké zábavné formy vytvořil sofistikovaný dialog čtyř rovnocenných nástrojů. Napsal jich 68. Jeho kvartety ze souboru op. 33 (tzv. Ruské) jsou považovány za milník, kde představil nový, lehký a humorný styl. Mezi nejznámější patří Císařský kvartet, Skřivánčí kvartet nebo Žertovný kvartet.

🎹 Klavírní sonáty a koncerty

Haydn napsal přes 60 klavírních sonát, které dokumentují vývoj od cembala k modernímu klavíru. Jsou plné vtipu a překvapení. Jeho klavírní koncerty nejsou tak známé jako Mozartovy, ale nejpopulárnější z nich, Koncert D dur, je stále často uváděn.

🎤 Oratoria a mše

Jeho pozdní oratoria Stvoření a Roční doby patří k nejvýznamnějším dílům svého druhu. Jsou to velkolepé oslavy Boha, přírody a lidského života, plné barvitých hudebních obrazů. Napsal také 14 mší, z nichž nejznámější je Nelsonova mše (Missa in Angustiis).

💡 Význam a odkaz

Haydnův vliv na další vývoj hudby je nedozírný. Upevnil formy a žánry, které dominovaly hudbě po další století.

Vliv na Mozarta: Haydn a Mozart byli blízcí přátelé a vzájemně se obdivovali a ovlivňovali. Mozart věnoval Haydnovi soubor šesti smyčcových kvartetů.
Vliv na Beethovena: Beethoven byl krátce Haydnovým žákem. Ačkoliv jejich vztah byl komplikovaný, Beethoven se od Haydna mnohému naučil, zejména v oblasti tematické práce a formální stavby.
"Papa Haydn": Přezdívka, kterou získal od hudebníků svého orchestru, vystihuje jeho laskavou a starostlivou povahu, ale také jeho roli patriarchální postavy klasické hudby.

🤔 Zajímavosti

Po Haydnově smrti byla jeho hlava oddělena od těla frenology, kteří chtěli zkoumat lebku génia. Tělo bylo pohřbeno bez hlavy a lebka byla k němu připojena až v roce 1954 v Eisenstadtu.
Haydn byl známý svým smyslem pro humor, který se často projevoval i v jeho hudbě. Příkladem je Symfonie "Na odchodnou", kde hudebníci postupně jeden po druhém odcházejí z pódia, což mělo být jemné upozornění pro knížete, že orchestr si přeje návrat z letního sídla.
Byl nesmírně pracovitý. Jeho denní rutina zahrnovala komponování, zkoušky s orchestrem, administrativní úkoly i výuku.

🧐 Pro laiky

Klasicismus: Hudební styl zhruba mezi lety 1750 a 1820. Klade důraz na řád, jasnost, vyváženost a srozumitelnou melodii. Je to opak složitého a zdobného baroka. Haydn, Mozart a Beethoven jsou jeho hlavními představiteli.
Symfonie: Velká skladba pro orchestr, obvykle o čtyřech částech (větách). Haydn dal této formě její klasickou podobu. Představte si ji jako hudební román s úvodem, zápletkou, klidnější pasáží a velkým finále.
Smyčcový kvartet: Skladba pro čtyři smyčcové nástroje: dvoje housle, viola a violoncello. Haydn z něj udělal jakousi "konverzaci" mezi čtyřmi inteligentními partnery, kde si nástroje předávají melodie a navzájem na sebe reagují.
Sonátová forma: "Recept" na stavbu první věty symfonie, kvartetu nebo sonáty. Má tři hlavní části: 1. Expozice (představení dvou hlavních hudebních nápadů - témat), 2. Provedení (skladatel si s tématy "hraje", rozvíjí je, mění) a 3. Repríza (návrat obou témat v původní podobě).

Šablona:Aktualizováno