Srbština
Obsah boxu
Šablona:Infobox Jazyk Srbština (srbsky v cyrilici српски језик, v latince srpski jezik) je standardizovaná varianta štokavského nářečí, patřící do skupiny jihoslovanských jazyků. Je úředním jazykem v Srbsku, jedním ze tří úředních jazyků v Bosně a Hercegovině a uznávaným menšinovým jazykem v několika dalších zemích jihovýchodní a střední Evropy. Počet mluvčích se odhaduje na přibližně 12 milionů lidí po celém světě.
Charakteristickým rysem srbštiny je digrafie, tedy aktivní a rovnocenné používání dvou písem: cyrilice (азбука, azbuka) a latinky (абецеда, abeceda). Srbská cyrilice byla reformována Vukem Karadžićem v 19. století na fonetickém principu "piš, jak mluvíš, a čti, jak je napsáno" (srbsky Пиши као што говориш, читај како је написано), což vedlo k téměř dokonalé shodě mezi grafémy a fonémy.
Srbština je spolu s chorvatštinou, bosenštinou a černohorštinou součástí komplexního dialektního kontinua. V období Jugoslávie byly tyto jazyky považovány za jednotný jazyk, srbochorvatštinu. Po rozpadu Jugoslávie došlo k jejich politickému oddělení a samostatné standardizaci, ačkoliv jsou si navzájem plně srozumitelné.
📜 Historie
Historie srbštiny je úzce spjata s vývojem ostatních jihoslovanských jazyků a s politickými a kulturními dějinami balkánského poloostrova.
🏛️ Středověk a církevní slovanština
Předkové dnešních Srbů přišli na Balkán v 6. a 7. století a mluvili praslovanským jazykem. S příchodem křesťanství a misí Cyrila a Metoděje v 9. století se jako liturgický a literární jazyk začala používat staroslověnština. Postupně se z ní vyvinula srbská redakce církevní slovanštiny (srpskoslovenski jezik), která byla po staletí jazykem administrativy, literatury a církve ve středověkém srbském státě. Nejvýznamnější památkou z tohoto období je Miroslavovo evangelium (Мирослављево јеванђеље) z konce 12. století.
🇹🇷 Období osmanské nadvlády
Po pádu srbského státu pod osmanskou nadvládu v 15. století se literární činnost utlumila. Jazyk se vyvíjel především v ústní podobě, zejména v bohaté lidové epické poezii. Během tohoto období proniklo do jazyka mnoho turcismů, které jsou v srbštině patrné dodnes.
改革 Reforma Vuka Karadžiće
Klíčovou postavou v dějinách moderní srbštiny je Vuk Stefanović Karadžić (1787–1864). Tento jazykovědec, folklorista a reformátor provedl na počátku 19. století radikální reformu jazyka a pravopisu. Jeho hlavním cílem bylo přiblížit spisovný jazyk jazyku lidovému.
Jeho reforma stála na třech pilířích:
- Fonetický pravopis: Zavedl zásadu "jedno písmeno, jeden zvuk". Z cyrilice odstranil archaická písmena a vytvořil nová (např. Љ, Њ, Ђ, Ћ, Џ) podle vzoru lidové výslovnosti.
- Standardizace na základě lidového nářečí: Za základ spisovného jazyka zvolil východohercegovinské štokavské nářečí (ijekavská varianta), které považoval za nejčistší a nejrozšířenější.
- Sběr lidové slovesnosti: Vydal sbírky lidových písní, pohádek a přísloví, čímž dokázal, že lidový jazyk je dostatečně bohatý, aby mohl sloužit jako základ pro spisovnou normu.
Vukova reforma byla zpočátku odmítána církevními a konzervativními kruhy, ale nakonec byla v polovině 19. století plně přijata a stala se základem moderní spisovné srbštiny.
🤝 Srbochorvatština a Jugoslávie
V polovině 19. století byla podepsána Vídeňská literární dohoda, kde se srbští a chorvatští intelektuálové dohodli na společném jazykovém standardu založeném na štokavském nářečí. Tím byl položen základ pro vznik srbochorvatštiny. Tento jazyk se stal úředním jazykem v Království Jugoslávie a později v socialistické Jugoslávii. Během tohoto období existovaly dvě hlavní varianty: východní (srbská) s ekavskou výslovností a západní (chorvatská) s ijekavskou výslovností.
🌐 Současný vývoj
Po rozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století došlo k politickému rozdělení srbochorvatštiny na samostatné jazyky: srbštinu, chorvatštinu, bosenštinu a později i černohorštinu. Ačkoliv jsou rozdíly mezi nimi minimální (především v lexiku a částečně v syntaxi), každý z nich má nyní vlastní kodifikaci a standard.
🌍 Geografické rozšíření a status
Srbština je primárně jazykem Srbů. Její geografické rozšíření je následující:
Srbsko: Je jediným úředním jazykem na celém území. Podle ústavy je oficiálním písmem cyrilice, ale latinka je také velmi rozšířená.
Bosna a Hercegovina: Je jedním ze tří rovnoprávných úředních jazyků, spolu s bosenštinou a chorvatštinou. Používá se především v Republice srbské.
Černá Hora: Ačkoliv je úředním jazykem černohorština, srbština je v ústavě uvedena jako jazyk v úředním užívání a podle sčítání lidu ji většina obyvatel považuje za svůj mateřský jazyk.
Chorvatsko: Je uznaným menšinovým jazykem. V některých obcích s významnou srbskou menšinou má právo na úřední používání.
Kosovo: Je druhým úředním jazykem vedle albánštiny.
Významné srbsky mluvící komunity žijí také v Severní Makedonii, Slovinsku, Rumunsku, Maďarsku a v diaspoře po celém světě, zejména v Německu, Rakousku, Švýcarsku, USA a Austrálii.
✍️ Písmo a pravopis
Srbština je plně digrafická, což znamená, že používá dvě rovnocenná písma.
- Cyrilice (азбука, azbuka): Je považována za tradiční a oficiální písmo. Má 30 písmen.
- Latinka (абецеда, abeceda): Její používání je velmi rozšířené, zejména v médiích, na internetu a v běžné komunikaci. Má také 30 písmen, z nichž některá jsou digrafy (Lj, Nj, Dž) nebo písmena s diakritikou (Č, Ć, Š, Ž, Đ).
Obě abecedy jsou si navzájem plně ekvivalentní a existuje mezi nimi jednoznačný přepis.
| Cyrilice | Latinka | Přibližná česká výslovnost |
|---|---|---|
| А а | A a | a |
| Б б | B b | b |
| В в | V v | v |
| Г г | G g | g |
| Д д | D d | d |
| Ђ ђ | Đ đ | měkké ď (jako v maďarském "gy") |
| Е е | E e | e |
| Ж ж | Ž ž | ž |
| З з | Z z | z |
| И и | I i | i |
| Ј ј | J j | j |
| К к | K k | k |
| Л л | L l | l |
| Љ љ | Lj lj | měkké l (jako ve slovenském "ľ") |
| М м | M m | m |
| Н н | N n | n |
| Њ њ | Nj nj | ň |
| О о | O o | o |
| П п | P p | p |
| Р р | R r | r (může být slabikotvorné) |
| С с | S s | s |
| Т т | T t | t |
| Ћ ћ | Ć ć | měkké č (podobné polskému "ć") |
| У у | U u | u |
| Ф ф | F f | f |
| Х х | H h | ch |
| Ц ц | C c | c |
| Ч ч | Č č | tvrdé č (jako v češtině) |
| Џ џ | Dž dž | dž (jako ve slově "džem") |
| Ш ш | Š š | š |
Pravopis je striktně fonetický, což znamená, že se píše tak, jak se vyslovuje. To se projevuje například v asimilaci znělosti (např. српски se čte srpski, ale píše se s б ve slově Србин - Srb).
🗣️ Fonologie a výslovnost
Srbština má relativně jednoduchý systém samohlásek a souhlásek, který je podobný ostatním slovanským jazykům.
- Samohlásky: Pět samohlásek (a, e, i, o, u), které se vyslovují stejně jako v češtině. Délka samohlásek není fonologicky relevantní jako v češtině.
- Souhlásky: Systém souhlásek je bohatší. Zahrnuje specifické zvuky jako měkké ć (ћ) a tvrdé č (ч), a také znělé đ (ђ) a neznělé dž (џ).
- Slabikotvorné R: Stejně jako v češtině může být р slabikotvorné (např. срце - srdce, прст - prst).
- Tónový přízvuk: Nejvýraznějším prvkem srbské fonologie je prozodický systém, který zahrnuje tónový (melodický) přízvuk. Existují čtyři typy přízvuku: krátký stoupavý, krátký klesavý, dlouhý stoupavý a dlouhý klesavý. Přízvuk není v písmu značen (kromě slovníků a jazykovědných publikací) a jeho správné použití je pro cizince jednou z největších výzev.
📖 Gramatika
Srbština je flektivní jazyk s bohatým systémem skloňování a časování, podobně jako čeština.
Podstatná jména
Rozlišují se tři rody (mužský, ženský, střední), dvě čísla (jednotné, množné) a sedm pádů:
- Nominativ (ko, šta? - kdo, co?)
- Genitiv (koga, čega? - koho, čeho?)
- Dativ (kome, čemu? - komu, čemu?)
- Akuzativ (koga, šta? - koho, co?)
- Vokativ (hej! - 5. pád) - V srbštině je velmi živý a běžně používaný v oslovení.
- Instrumentál (s kim, čime? - s kým, čím?)
- Lokál (o kome, o čemu? - o kom, o čem?)
- Přídavná jména ###
Přídavná jména se shodují s podstatnými jmény v rodě, čísle a pádě. Mají určitý a neurčitý tvar, podobně jako v jiných slovanských jazycích.
- Slovesa ###
Srbská slovesa mají propracovaný systém časů a vidů.
- Vid: Rozlišuje se dokonavý (perfektivní) a nedokonavý (imperfektivní) vid, což je klíčové pro vyjádření ukončenosti děje.
- Časy: Existuje několik minulých časů (aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum), přítomný čas (prezent) a budoucí časy (futur I, futur II). V běžné mluvě se nejčastěji používá perfektum pro minulost, prezent pro přítomnost a futur I pro budoucnost.
- Způsoby: Rozlišuje se oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ) a podmiňovací (kondicionál).
🔤 Slovní zásoba
Jádro slovní zásoby je slovanského původu. Během historie byla srbština ovlivněna mnoha jazyky:
- Turečtina: Z období osmanské nadvlády pochází mnoho slov týkajících se jídla, řemesel a administrativy (např. шећер - cukr, кафа - káva, џезва - džezva, чарапа - ponožka).
- Němčina: Vliv z období Rakouska-Uherska, zejména v severních částech Srbska (Vojvodina), se projevil v technické a administrativní terminologii (např. шрафцигер - šroubovák, шнајдер - krejčí).
- Ruština: V 18. a 19. století byla ruština zdrojem mnoha abstraktních a vědeckých termínů.
- Řečtina: Především v náboženské terminologii.
- Angličtina: V současnosti je hlavním zdrojem neologismů, zejména v oblasti technologie, sportu a kultury (např. компјутер, интернет, фудбал).
💬 Dialekty
Základem spisovné srbštiny je štokavské nářečí (pojmenované podle tázacího zájmena što/шта - co). Štokavština se dále dělí podle výslovnosti původní slovanské samohlásky jat (ѣ) na tři hlavní podskupiny:
- Ekavské nářečí (ekavica): Jat se vyslovuje jako e (např. lepo, vreme). Je dominantní v Srbsku a je základem bělehradského standardu.
- Ijekavské nářečí (ijekavica): Jat se vyslovuje jako ije nebo je (např. lijepo, vrijeme). Je základem standardu v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Chorvatsku a mluví jím Srbové v těchto oblastech.
- Ikavské nářečí (ikavica): Jat se vyslovuje jako i (např. lipo, vrime). Dnes je považováno za nespisovné a vyskytuje se hlavně v některých částech Chorvatska.
Spisovná srbština akceptuje jak ekavskou, tak ijekavskou variantu jako rovnocenné.
💡 Pro laiky: Klíčové rozdíly oproti češtině
Pro českého mluvčího je srbština částečně srozumitelná, ale existuje několik zásadních rozdílů, které mohou způsobit nedorozumění.
- Písmo: Srbština používá cyrilici i latinku. Srbská latinka obsahuje písmena jako Đ, Ć, Lj, Nj, která v češtině nejsou.
- Výslovnost: Pravopis je fonetický, takže se vše čte tak, jak je napsáno. Neexistuje české "ě" a délka samohlásek nerozlišuje význam slov. Velkou výzvou je tónový přízvuk.
- Gramatika: Srbština má 7 pádů jako čeština, ale 5. pád (vokativ) je v běžné řeči mnohem živější a jeho nepoužití při oslovení je považováno za neslušné (např. Marko! se řekne Marko!, ale Petar! se řekne Petre!).
- Slovní zásoba: Mnoho slov je podobných nebo stejných, ale existuje řada "falešných přátel" (tzv. zrádná slova). Například srbské слово znamená "písmeno" (nikoliv "slovo"), ста́н znamená "byt" (nikoliv "stan"), право znamená "rovně" nebo "přímo" (nikoliv "vpravo").
- Slovesné časy: Zatímco čeština používá pro minulost převážně jeden čas, srbština má teoreticky více minulých časů, i když v praxi dominuje perfektum, které se tvoří podobně jako v češtině (pomocné sloveso biti + příčestí minulé).
- Chybějící "ř": Srbština nemá specifickou českou hlásku "ř".