Bolševici

Rozbalit box

Obsah boxu

Bolševici (rusky: большевики, od slova большинство, bolšinstvo, což znamená „většina“) byli radikální, krajně levicová frakce Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR), která se zformovala v roce 1903 pod vedením Vladimira Iljiče Lenina. Po rozkolu se svými umírněnějšími rivaly, menševiky, se bolševici v roce 1912 ustavili jako samostatná politická strana. Jejich cílem bylo svržení carského režimu v Rusku a nastolení diktatury proletariátu prostřednictvím socialistické revoluce vedené úzce organizovanou stranou profesionálních revolucionářů.

Svého cíle dosáhli během Říjnové revoluce v roce 1917, kdy svrhli prozatímní vládu a chopili se moci. Následně založili Ruskou sovětskou federativní socialistickou republiku, první ústavně socialistický stát na světě. Během Ruské občanské války (1917–1922) porazili své odpůrce (tzv. Bílé hnutí) a v roce 1922 stáli u zrodu Sovětského svazu. V roce 1918 strana změnila svůj název na Ruská komunistická strana (bolševiků) a později na Všesvazová komunistická strana (bolševiků). Pojem "bolševik" se tak stal synonymem pro komunistu sovětského typu.

📜 Historie

🏛️ Vznik na II. sjezdu SDDSR (1903)

Rozkol mezi bolševiky a menševiky nastal na II. sjezdu Sociálně demokratické dělnické strany Ruska v Bruselu a Londýně v roce 1903. Klíčovým sporným bodem byla definice členství ve straně. Vladimir Iljič Lenin prosazoval koncept úzké, centralizované a disciplinované strany složené z profesionálních revolucionářů, kteří by tvořili předvoj (avantgardu) dělnické třídy. Naopak jeho oponent Julius Martov navrhoval volnější model strany, otevřený širšímu okruhu sympatizantů.

Při hlasování o stanovách strany sice původně zvítězil Martovův návrh, ale později, když několik delegátů (především z řad židovského Bundu) sjezd opustilo, získala Leninova frakce většinu při volbách do ústředních orgánů strany. Od té doby se jeho stoupencům začalo říkat „bolševici“ (většináři) a Martovovým příznivcům „menševici“ (menšináři), ačkoliv v následujících letech byli bolševici v rámci celé SDDSR často ve skutečné menšině. Rozdíl nebyl jen organizační, ale i ideologický: bolševici byli radikálnější a věřili v možnost socialistické revoluce v zaostalém Rusku bez nutnosti projít plně rozvinutou kapitalistickou fází.

революция Ruská revoluce roku 1905

Revoluce v roce 1905 byla pro bolševiky i menševiky klíčovou zkouškou. Bolševici, na rozdíl od menševiků, vyzývali k ozbrojenému povstání a bojkotovali volby do nově zřízené Státní dumy. Ačkoliv byla revoluce nakonec potlačena, Lenin ji označil za „generální zkoušku“ na rok 1917. Strana získala cenné zkušenosti s organizací stávek, formováním sovětů (dělnických rad) a vedením ozbrojených střetů. Po porážce revoluce následovalo období represí a mnoho revolucionářů, včetně Lenina, bylo nuceno odejít do exilu.

⚔️ První světová válka a Zimmerwaldská konference

Vypuknutí první světové války v roce 1914 způsobilo hlubokou krizi v evropském socialistickém hnutí, protože většina sociálnědemokratických stran podpořila válečné úsilí svých vlád. Bolševici pod Leninovým vedením zaujali radikálně odlišný postoj. Odmítli válku jako imperialistický konflikt a prosazovali politiku „revolučního defétismu“ – tedy snahu o porážku vlastní vlády ve válce, která by se měla přeměnit v občanskou válku a socialistickou revoluci. Tento postoj je izoloval od většiny mezinárodního socialistického hnutí, ale posílil jejich pozici mezi radikálními odpůrci války.

🔥 Rok 1917: Od února k říjnu

Únorová revoluce

Únorová revoluce v roce 1917 svrhla carskou monarchii. V té době byla většina bolševických vůdců, včetně Lenina, v exilu nebo ve vyhnanství na Sibiři. Vedení strany v Petrohradě (např. Lev Kameněv a Josif Vissarionovič Stalin) zpočátku zaujalo smířlivý postoj k nově vzniklé Prozatímní vládě a zvažovalo spolupráci s menševiky.

Leninův návrat a Dubnové teze

Situace se dramaticky změnila po Leninově návratu do Ruska v dubnu 1917. Ve svých slavných Dubnových tezích ostře odmítl jakoukoliv podporu Prozatímní vládě a vyhlásil hesla „Všechnu moc sovětům!“, „Mír, půdu a chléb!“. Požadoval okamžité ukončení války, konfiskaci půdy velkostatkářů a její předání rolníkům a přechod veškeré moci na sověty. Tato radikální a srozumitelná hesla rychle získala bolševikům masovou podporu mezi dělníky, vojáky a rolníky, kteří byli zklamáni neschopností Prozatímní vlády řešit jejich základní problémy.

Říjnová revoluce

Během léta a podzimu 1917 popularita bolševiků strmě rostla. Po neúspěšném pokusu o vojenský puč generála Kornilova v srpnu, na jehož potlačení se bolševici významně podíleli, získali většinu v klíčových sovětech v Petrohradě a Moskvě. Lenin, který se skrýval ve Finsku, naléhal na ústřední výbor strany, aby okamžitě zahájil přípravy na ozbrojené povstání.

V noci z 24. na 25. října (podle juliánského kalendáře, 6.–7. listopadu podle gregoriánského) zahájily oddíly Rudých gard a revolučních vojáků pod vedením Vojenského revolučního výboru Petrohradského sovětu (v čele s Lvem Trockým) převrat. Obsadily klíčové body ve městě a zaútočily na Zimní palác, sídlo Prozatímní vlády. Převzetí moci proběhlo relativně rychle a s minimem obětí. Následující den II. všeruský sjezd sovětů schválil svržení Prozatímní vlády a vytvoření nové vlády – Rady lidových komisařů (Sovnarkom) – v čele s Leninem.

🛡️ Upevnění moci a občanská válka

Po převzetí moci začali bolševici okamžitě realizovat svůj program. Vydali Dekret o míru, který vyzýval válčící strany k okamžitému uzavření míru bez anexí a kontribucí, a Dekret o půdě, který zrušil soukromé vlastnictví půdy a předal ji do užívání rolnickým výborům.

Jejich moc však nebyla zdaleka jistá. V lednu 1918 nechali rozehnat Všeruské ústavodárné shromáždění, ve kterém získali pouze čtvrtinu hlasů, což vedlo k obviněním z uzurpace moci. V březnu 1918 podepsali Brestlitevský mír s Centrálními mocnostmi, čímž sice ukončili účast Ruska ve válce, ale za cenu obrovských územních ztrát.

Tyto kroky, spolu s narůstajícím odporem proti jejich diktatuře, vedly k vypuknutí Ruské občanské války (1917–1922). Bolševici (nyní označovaní jako „Rudí“) bojovali proti široké koalici svých oponentů („Bílých“), kteří zahrnovali monarchisty, liberály, umírněné socialisty a byli podporováni zahraniční intervencí. Během války zavedli politiku válečného komunismu (znárodnění průmyslu, rekvizice obilí) a rozpoutali Rudý teror proti svým skutečným i domnělým nepřátelům. Díky lepší organizaci, ideologické jednotě, kontrole nad průmyslovými centry a efektivnímu vedení Rudé armády Lvem Trockým nakonec v občanské válce zvítězili.

思想 Ideologie

Základem bolševické ideologie byl marxismus v interpretaci Vladimira Lenina, později nazvaný marxismus-leninismus. Klíčové prvky zahrnovaly:

Strana nového typu (Vangarda proletariátu): Na rozdíl od masových sociálnědemokratických stran na Západě Lenin prosazoval myšlenku úzce semknuté, disciplinované a centralizované strany profesionálních revolucionářů. Tato strana měla působit jako předvoj (avantgarda) dělnické třídy, vnášet do ní socialistické uvědomění a vést ji v boji za moc.
Demokratický centralismus: Oficiální organizační princip strany. Znamenal svobodu diskuze před přijetím rozhodnutí, ale absolutní povinnost všech členů řídit se přijatým usnesením a podřídit se vyšším stranickým orgánům. V praxi vedl k silné centralizaci moci v rukou vedení.
Diktatura proletariátu: Bolševici chápali diktaturu proletariátu nikoliv jako vládu celé dělnické třídy, ale jako vládu vykonávanou jejím jménem komunistickou stranou. Tento stát měl potlačit odpor svržených vykořisťovatelských tříd a zajistit přechod k socialismu a komunismu.
Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu: Lenin ve svém spise tvrdil, že kapitalismus dospěl do svého monopolistického a posledního stádium – imperialismu. To vytváří podmínky pro socialistickou revoluci, která může propuknout v „nejslabším článku řetězu imperialismu“, což mohlo být i relativně zaostalé Rusko.

👥 Klíčové postavy

Vladimir Iljič Lenin: Neochvějný vůdce a hlavní ideolog strany, architekt Říjnové revoluce a zakladatel sovětského státu.
Lev Davidovič Trockij: Vynikající organizátor a řečník. Předseda Petrohradského sovětu v roce 1917, hlavní organizátor říjnového převratu a zakladatel a velitel Rudé armády během občanské války.
Josif Vissarionovič Stalin: Zpočátku méně výrazná postava, ale mistr zákulisních intrik a budování mocenské základny. Po Leninově smrti postupně odstranil všechny své rivaly a stal se neomezeným diktátorem.
Grigorij Zinovjev: Dlouholetý Leninův spolupracovník, šéf Komunistické internacionály. Spolu s Kameněvem se v říjnu 1917 postavil proti ozbrojenému povstání.
Lev Kameněv: Umírněný bolševik, často v opozici vůči Leninovým radikálním krokům. Působil na vysokých postech v Moskvě.
Nikolaj Bucharin: Považován za hlavního teoretika strany po Leninovi. Zastánce Nové ekonomické politiky (NEP).
Jakov Sverdlov: Vynikající organizátor, první formální hlava sovětského státu jako předseda Všeruského ústředního výkonného výboru. Zemřel předčasně v roce 1919.

🌍 Odkaz a dopad

Bolševická revoluce a následné vytvoření Sovětského svazu představují jednu z nejvýznamnějších událostí 20. století. Jejich dopad byl globální a dalekosáhlý:

**Vznik bipolárního světa:** Vytvoření prvního komunistického státu vedlo k ideologickému rozdělení světa a později ke studené válce mezi komunistickým blokem vedeným SSSR a kapitalistickým blokem vedeným USA.
**Inspirace pro komunistická hnutí:** Bolševický model strany a revoluce se stal vzorem pro komunistické strany po celém světě, které se sdružily v Komunistické internacionále (Kominterně) řízené z Moskvy.
**Totalitarismus:** Bolševický režim se rychle vyvinul v totalitní diktaturu charakterizovanou vládou jedné strany, potlačováním veškeré opozice, cenzurou, politickými represemi a masovým terorem, který vyvrcholil za Stalinovy vlády.
**Sociální experiment:** Bolševici se pokusili o bezprecedentní sociální a ekonomickou transformaci – vytvoření beztřídní společnosti založené na společném vlastnictví výrobních prostředků. Tento experiment vedl k zavedení centrálně plánované ekonomiky, ale také k hladomorům, úpadku a nakonec ke kolapsu systému.

🧐 Pro laiky

Představte si, že v zemi vládne starý a neschopný král (car) a většina lidí je velmi chudá a nespokojená, navíc země prohrává ve velké válce. V této situaci existuje několik politických skupin, které chtějí změnu. Bolševici byli jednou z těchto skupin, ale byli ze všech nejradikálnější.

Jejich vůdce, chytrý a nekompromisní Vladimir Iljič Lenin, měl jasný plán: nestačí jen vyměnit vládu ve volbách, je potřeba celý starý systém zničit a postavit úplně nový. Chtěli společnost bez bohatých a chudých, kde by továrny a půda patřily všem lidem. Aby toho dosáhli, vytvořili velmi disciplinovanou a organizovanou stranu, která byla připravena použít i násilí.

V říjnu 1917 využili chaosu v zemi, provedli rychlý převrat a převzali moc. Slibovali lidem "mír, půdu a chléb", což bylo přesně to, co chtěli slyšet. Tím začala éra, která vedla ke vzniku obrovského a mocného Sovětského svazu a ovlivnila dějiny celého světa na více než 70 let. Bolševici byli tedy revolucionáři, kteří úspěšně provedli komunistický převrat a změnili Rusko k nepoznání.

Šablona:Aktualizováno