Aramejština

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - jazyk Aramejština je semitský jazyk s historií sahající přibližně 3000 let do minulosti. Původně jazyk Aramejců, polonomádského kmene ze syrské pouště, se postupně stal lingua franca celého Blízkého východu. V různých fázích své existence sloužil jako administrativní jazyk velkých říší, jazyk náboženských textů klíčových světových náboženství a v neposlední řadě jako mateřský jazyk Ježíše Krista. Ačkoliv byla aramejština z velké části nahrazena arabštinou, její moderní formy, známé jako novoaramejské jazyky, dodnes přežívají v roztroušených komunitách. Její písmo se stalo základem pro mnoho dalších písemných systémů, včetně hebrejského a arabského.

📜 Historie

Historii aramejštiny lze rozdělit do tří hlavních období: staré, střední a moderní, přičemž každé z nich zahrnuje řadu dialektů a literárních forem.

🌅 Stará aramejština (cca 1100–200 př. n. l.)

Nejstarší nápisy v aramejštině pocházejí z 10. století př. n. l. a byly nalezeny na území dnešní Sýrie. V tomto období byla aramejština jazykem několika aramejských městských států, jako byl Damašek.

Klíčový zlom nastal v 8. století př. n. l., kdy Novoasyrská říše dobyla aramejské státy. Paradoxně se jazyk poražených stal administrativním jazykem vítězů. Asyřané přijali aramejštinu pro její jednoduché abecední písmo (na rozdíl od složitého klínového písma) jako druhý úřední jazyk říše. Tento status si udržela i v nástupnické Novobabylonské říši a dosáhla svého vrcholu za perské achaimenovské říše (539–330 př. n. l.), kde se stala oficiálním komunikačním prostředkem na obrovském území od Egypta po Indii. Tato standardizovaná forma se nazývá říšská aramejština. Části Bible, konkrétně v knize Daniel a knize Ezdráš, jsou napsány právě v této formě aramejštiny.

🏛️ Střední aramejština (cca 200 př. n. l. – 200 n. l.)

Po pádu Perské říše a nástupu helénismu s Alexandrem Velikým začala aramejština ztrácet svůj status jednotného jazyka a rozpadla se na řadu místních dialektů. Přesto zůstala dominantním jazykem obyvatelstva v Judeji, Sýrii a Mezopotámii.

Mezi významné formy tohoto období patří:

Biblická aramejština: Kromě zmíněných pasáží ve Starém zákoně se v aramejštině objevují i jednotlivá slova a fráze v Novém zákoně. Je obecně přijímáno, že aramejština byla mateřským jazykem Ježíše a jeho učedníků.
Nabatejská aramejština: Jazyk Nabatejců, kteří vybudovali skalní město Petra. Z jejich písma se později vyvinulo písmo arabské.
Palmyrská aramejština: Používaná v bohatém městském státě Palmýra.
Aramejština svitků od Mrtvého moře: Mnoho nebiblických textů nalezených v Kumránu bylo napsáno v aramejštině.

✝️ Klasická/Pozdní aramejština (cca 200–1200 n. l.)

Toto období je považováno za zlatý věk aramejské literatury. Jazyk se rozdělil na dvě hlavní větve: západní a východní.

Západní aramejština:
- Židovská palestinská aramejština: Jazyk, kterým byl sepsán Palestinský Talmud, midraše a targumy (aramejské překlady a výklady Bible).
- Samaritánská aramejština: Liturgický jazyk Samaritánů.
- Křesťanská palestinská aramejština: Jazyk křesťanských komunit v Palestině.

Východní aramejština:
- Syrština: Nejdůležitější literární dialekt aramejštiny, který se stal jazykem syrského křesťanství. V syrštině vznikla rozsáhlá teologická, filozofická a vědecká literatura. Klíčovým textem je Pešita, standardní překlad Bible do syrštiny.
- Židovská babylonská aramejština: Jazyk Babylonského Talmudu, který je ústředním dílem rabínského judaismu.
- Mandajština: Jazyk gnostické sekty Mandejců v jižní Mezopotámii.

📉 Úpadek a přežití

Po arabských výbojích v 7. století n. l. začala aramejštinu postupně nahrazovat arabština. Aramejština ztratila status lingua franca a stala se jazykem izolovaných náboženských a etnických menšin. Přežila především jako liturgický jazyk a v mluvené podobě v odlehlých oblastech.

🌍 Geografické rozšíření a současný stav

Dnes se mluvená aramejština označuje jako novoaramejské jazyky. Jsou to silně ohrožené jazyky, jejichž mluvčí byli v průběhu 20. století vystaveni perzekucím a nuceným migracím. Dělí se do několika skupin:

Západní novoaramejština: Přežívá pouze ve třech vesnicích v pohoří Antilibanon v Sýrii, z nichž nejznámější je Ma'lúla. Je to jediný přežívající potomek západní větve aramejštiny.
Centrální novoaramejština (Turoyo): Mluví se jím v oblasti Tur Abdin v jihovýchodním Turecku a v diaspoře (především ve Švédsku a Německu).
Severovýchodní novoaramejština: Největší skupina, zahrnující několik vzájemně ne zcela srozumitelných jazyků. Patří sem:
- Asyrská novoaramejština
- Chaldejská novoaramejština
- Židovská novoaramejština

Mluvčí těchto jazyků žijí především v severním Iráku, severozápadním Íránu, severovýchodní Sýrii a jihovýchodním Turecku, a také v početné diaspoře po celém světě.

✍️ Písmo

Aramejské písmo se vyvinulo z fénického písma kolem 10. století př. n. l. Jedná se o souhláskové písmo (abdžad), které obsahuje 22 znaků a píše se zprava doleva.

Díky svému statusu mezinárodního jazyka se aramejské písmo rozšířilo po celém Blízkém východě a stalo se předchůdcem mnoha dalších písemných systémů, včetně:

Hebrejského kvadrátního písma: Židé jej přijali během babylonského zajetí.
Arabského písma: Vyvinulo se z nabatejské varianty aramejského písma.
Syrského písma: Používané pro zápis syrštiny, existuje ve třech hlavních variantách (Estrangelo, Serto, Madnhájá).
Písem Střední Asie: Například sogdské, ujgurské a mongolské písmo.
Indických písem (Bráhmí): Předpokládá se, že písma indického subkontinentu (např. dévanágarí) byla inspirována aramejským písmem.

⚙️ Charakteristika jazyka

Jako typický semitský jazyk má aramejština následující rysy:

Tříkonsonantní kořeny: Většina slov je odvozena od kořene tvořeného třemi souhláskami, který nese základní význam. Změnou samohlásek a přidáním předpon a přípon se tvoří odvozená slova (např. z kořene K-T-B, který se týká psaní, lze vytvořit slova jako k'tav - psal, k'tava - kniha, katav - písař).
Emfatické souhlásky: Přítomnost specifických "důrazných" souhlásek, které se vyslovují s větším napětím v hrdle.
Stavy podstatných jmen: Podstatná jména mají tři stavy:
- Status absolutus: Základní, neurčitý tvar.
- Status constructus: Tvar používaný ve vazbě s dalším podstatným jménem (např. "král země" místo "král z země").
- Status emphaticus: Určitý tvar, který původně fungoval jako určitý člen (např. malka - král, malkā - ten král).
Slovosled: Základní slovosled je obvykle Přísudek-Podmět-Předmět (VSO), ale je poměrně flexibilní.

📖 Význam v náboženství a kultuře

Aramejština zanechala nesmazatelnou stopu ve světových náboženstvích:

Judaismus: Je jazykem klíčových částí Tanachu (hebrejské bible), obou Talmudů a mystického textu Zohar. Modlitba Kadiš se dodnes recituje v aramejštině.
Křesťanství: Byla jazykem, kterým mluvil Ježíš Kristus a jeho apoštolové. Některé jeho výroky jsou v evangeliích zachovány v původním znění (např. Talitha kum - "Děvče, vstaň!", Eli, Eli, lema sabachthani? - "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"). Syrština zůstává liturgickým jazykem mnoha východních církví (např. Syrská pravoslavná církev, Asyrská církev Východu, Chaldejská katolická církev).
Mandeismus: Klasická mandajština je posvátným jazykem mandejských náboženských textů.
Islám: Ačkoliv jazykem Koránu je arabština, aramejština (především syrština) ovlivnila ranou arabštinu a islámskou terminologii.

🤔 Pro laiky

Co je to lingua franca? Představte si, že v dávných dobách na Blízkém východě žilo mnoho národů, z nichž každý mluvil svým jazykem (jako dnes v Evropě). Aramejština se stala jazykem, kterým se všichni dokázali domluvit, podobně jako je dnes angličtina v mezinárodním obchodě nebo vědě. Když perský úředník posílal dopis do Egypta, napsal ho aramejsky, aby mu tam rozuměli.
Mluvil Ježíš hebrejsky? V jeho době byla hebrejština především jazykem náboženských textů a učenců, něco jako latina ve středověké Evropě. Pro každodenní komunikaci v Galileji a Judeji se používala aramejština. Ježíš tedy s největší pravděpodobností kázal svým následovníkům a mluvil se svou rodinou aramejsky. Hebrejsky jistě uměl, protože ji potřeboval ke čtení a výkladu Tóry v synagoze.
Jaký je rozdíl mezi aramejštinou, hebrejštinou a arabštinou? Jsou to příbuzné jazyky, asi jako čeština, slovenština a polština. Mají mnoho podobných slov a gramatickou strukturu (např. slovo pro "mír" je v hebrejštině šalom, v aramejštině šlama a v arabštině salám). Liší se ale výslovností, slovní zásobou a některými gramatickými pravidly. Jejich písma, ačkoliv mají společného předka, dnes vypadají velmi odlišně.

Šablona:Aktualizováno