Íránská islámská revoluce
Obsah boxu
Íránská islámská revoluce (persky انقلاب اسلامی, Enqelâb-e Eslâmī), známá také jako Íránská revoluce, byla série událostí, která vedla ke svržení dynastie Pahlaví pod vedením šáha Mohammada Rezy Pahlavího a k následnému vzniku Íránské islámské republiky. Revoluce byla unikátní svou povahou, rychlostí a masivní podporou napříč společenskými vrstvami. Jejím duchovním vůdcem byl ajatolláh Rúholláh Chomejní, který se po letech v exilu vrátil do Íránu, aby vedl nový stát.
Revoluční hnutí se zformovalo v průběhu roku 1978 a vyvrcholilo v únoru 1979. Důvody nespokojenosti byly komplexní a zahrnovaly odpor proti šáhově autokratické vládě, jeho úzkým vazbám na USA a Velkou Británii, represím tajné policie SAVAK, socioekonomickým problémům plynoucím z nerovnoměrné modernizace a odporu proti sekularizačním a prozápadním reformám, které byly vnímány jako útok na islám a íránskou kulturu.
Výsledkem revoluce byla radikální proměna íránské politiky, společnosti a zahraničních vztahů. Byla zavedena nová teokratická ústava založená na Chomejního konceptu Velájat-e faqíh (Vláda islámského právníka), která dala nejvyšší moc do rukou duchovenstva.
📜 Příčiny revoluce
Kořeny revoluce sahají hluboko do íránské historie 20. století. Nespokojenost se šáhovým režimem postupně sílila z několika důvodů.
👑 Vláda šáha a modernizace
Mohammad Rezá Pahlaví se snažil přeměnit Írán v moderní, industrializovanou a sekulární velmoc. Jeho program, známý jako Bílá revoluce (zahájen v roce 1963), zahrnoval pozemkovou reformu, udělení volebního práva ženám, znárodnění lesů a rozvoj průmyslu. Ačkoliv některé reformy přinesly pozitivní výsledky, jako zvýšení gramotnosti, byly provedeny autoritářsky a bez konzultace s veřejností.
Reformy narušily tradiční společenské struktury. Pozemková reforma oslabila moc velkostatkářů, ale často neposkytla rolníkům dostatek půdy k obživě, což vedlo k masivní migraci do měst. Rychlá a chaotická urbanizace vytvořila novou vrstvu chudých a nespokojených obyvatel v přelidněných městských centrech, jako byl Teherán. Zároveň obrovské příjmy z ropy v 70. letech vedly k masivní inflaci, korupci a okázalému životnímu stylu elity, což prohlubovalo propast mezi bohatými a chudými.
🕵️ Role tajné policie SAVAK
Šáhův režim se opíral o brutální tajnou policii SAVAK (persky Sāzemān-e Ettelā'āt va Amniyat-e Keshvar), která byla založena s pomocí americké CIA a izraelského Mosadu. SAVAK byl zodpovědný za sledování, zatýkání, mučení a popravy tisíců politických oponentů. Jeho metody vyvolávaly v populaci hluboký strach a odpor. Kdokoliv, kdo kritizoval šáha nebo jeho politiku, mohl být označen za komunistu nebo islámského extremistu a stát se terčem represí.
🌍 Zahraniční vlivy
Mnoho Íránců vnímalo šáha jako loutku západních mocností, především Spojených států. Tato nedůvěra měla kořeny v státním převratu v roce 1953, který zorganizovaly CIA a britská MI6 s cílem svrhnout demokraticky zvoleného premiéra Mohammada Mosaddeka a navrátit šáhovi absolutní moc. Šáhova úzká vojenská a ekonomická spolupráce s USA a udělení diplomatické imunity americkému vojenskému personálu byly vnímány jako národní ponížení.
🕌 Náboženská a sociální opozice
Nejvýznamnější a nejlépe organizovanou opoziční silou bylo šíitské duchovenstvo. Duchovní, v čele s charismatickým ajatolláhem Rúholláhem Chomejním, kritizovali šáhovu sekularizaci, korupci, sociální nespravedlnost a podřízenost Západu. Chomejní byl již v roce 1964 poslán do exilu za svou ostrou kritiku režimu. Z exilu v Iráku a později ve Francii však nadále ovlivňoval své stoupence prostřednictvím pašovaných nahrávek svých kázání.
Dalšími důležitými opozičními skupinami byli:
- Obchodníci z bazarů (Bázárové): Tradiční obchodníci, kteří se cítili ohroženi novými supermarkety a dovozem západního zboží.
- Studenti a intelektuálové: Inspirováni levicovými a nacionalistickými myšlenkami, požadovali demokracii a konec represí.
- Levicové guerilly: Skupiny jako Lidoví mudžahedíni (MEK) a Fadáján-e Chalq vedly ozbrojený boj proti režimu.
🔥 Průběh revoluce (1978–1979)
Revoluce nebyla jednorázovou událostí, ale procesem, který postupně eskaloval v průběhu roku 1978.
💥 První protesty a eskalace
Jako rozbuška posloužil článek publikovaný v lednu 1978 ve vládním deníku, který urážel ajatolláha Chomejního. To vyvolalo protesty studentů teologie ve městě Qom, které byly krvavě potlačeny. Podle šíitské tradice se konají smuteční obřady 40 dní po smrti. Tyto obřady za oběti z Qomu se staly záminkou k dalším protestům ve městě Tabríz, které byly opět potlačeny. Tento cyklus protestů a následných smutečních obřadů se opakoval po celý rok a šířil se do dalších měst, čímž se hnutí neustále radikalizovalo a rozrůstalo.
⚫ Černý pátek
Klíčovým momentem byl 8. září 1978, den známý jako Černý pátek. Šáhova armáda zahájila palbu do davu neozbrojených demonstrantů na náměstí Džaleh v Teheránu. Počet obětí se odhaduje na stovky až tisíce. Tento masakr zničil jakoukoliv možnost kompromisu mezi šáhem a opozicí a přesvědčil mnoho Íránců, že režim je nereformovatelný.
✈️ Návrat ajatolláha Chomejního
Na podzim 1978 se situace stala neudržitelnou. Masové stávky paralyzovaly ekonomiku, včetně klíčového ropného průmyslu. Šáh, oslabený rakovinou a ztrátou podpory ze strany USA za vlády prezidenta Jimmyho Cartera, opustil 16. ledna 1979 Írán a odletěl do exilu, ze kterého se již nikdy nevrátil.
Dne 1. února 1979 se ajatolláh Chomejní triumfálně vrátil z exilu v Paříži. Vítaly ho miliony Íránců. Okamžitě zpochybnil legitimitu prozatímní vlády premiéra Šápúra Bachtijára a jmenoval vlastní revoluční vládu.
붕 Pád monarchie
Po deset dní existovaly v Íránu dvě vlády. Rozhodujícím faktorem se stala armáda. Po několika dnech pouličních bojů mezi Chomejního stoupenci a jednotkami věrnými šáhovi vyhlásilo nejvyšší velení armády 11. února 1979 neutralitu a nařídilo vojákům vrátit se do kasáren. Tím se Bachtijárův režim zhroutil a revoluce zvítězila.
🏛️ Důsledky a nová republika
Vítězství revoluce otevřelo novou, bouřlivou kapitolu íránských dějin.
⚖️ Vytvoření islámské republiky
V březnu 1979 se konalo referendum, ve kterém se drtivá většina Íránců vyslovila pro zřízení Islámské republiky. Byla vypracována nová ústava, která kodifikovala princip Velájat-e faqíh, čímž se nejvyšším vůdcem s absolutní mocí stal ajatolláh Chomejní. Byly vytvořeny nové instituce, jako jsou Íránské revoluční gardy (Pasdarán), které měly chránit revoluci před vnitřními i vnějšími nepřáteli. Následovalo období konsolidace moci, během kterého byli islamisty postupně eliminováni nebo marginalizováni jejich bývalí spojenci z řad nacionalistů a levice.
🇺🇸 Krize s americkými rukojmími
V listopadu 1979 skupina radikálních studentů obsadila velvyslanectví USA v Teheránu a zajala 52 amerických diplomatů jako rukojmí. Požadovali vydání šáha, který se v té době léčil v USA. Íránská krize s rukojmími trvala 444 dní a vedla k definitivnímu přerušení diplomatických vztahů mezi Íránem a USA, které trvá dodnes.
⚔️ Íránsko-irácká válka
V září 1980 sousední Irák, vedený Saddámem Husajnem, napadl Írán v naději, že využije porevolučního chaosu. Začala tak brutální a krvavá Íránsko-irácká válka, která trvala osm let, stála životy statisíců lidí na obou stranách a pomohla Chomejního režimu upevnit moc pod záminkou národní jednoty proti vnějšímu agresorovi.
🌐 Mezinárodní dopad
Íránská revoluce otřásla geopolitickou rovnováhou na Blízkém východě. Stala se inspirací pro islamistická hnutí po celém světě a z Íránu učinila hlavního propagátora politického šíitského islámu. Politika "exportu revoluce" vedla ke konfrontaci se sunnitskými monarchiemi v Perském zálivu, zejména se Saúdskou Arábií, a zahájila dlouhodobé soupeření o vliv v regionu.
💡 Pro laiky
- Šáh: Perský titul pro krále nebo císaře. Mohammad Rezá Pahlaví byl posledním íránským šáhem.
- Ajatolláh: Vysoký titul v šíitském islámu, který se uděluje významným duchovním a právním autoritám. Rúholláh Chomejní byl nejznámějším ajatolláhem.
- SAVAK: Byla to obávaná tajná policie šáhova režimu, podobná například StB v Československu. Jejím úkolem bylo potlačovat jakýkoliv odpor proti vládě.
- Islámská republika: Forma vlády, kde jsou státní zákony podřízeny islámskému právu (šaría). V čele státu nestojí prezident nebo premiér, ale nejvyšší duchovní vůdce.
- Velájat-e faqíh: Klíčový politický koncept zavedený Chomejním, který znamená "Vláda islámského právníka". Podle této doktríny má nejvyšší duchovní autorita právo a povinnost vládnout státu v době, kdy se čeká na návrat skrytého imáma.