Nizozemština
Obsah boxu
Šablona:Infobox - jazyk Nizozemština (nizozemsky Nederlands) je západo-germánský jazyk, kterým mluví přibližně 25 milionů lidí jako svým mateřským jazykem a dalších 5 milionů jako druhým jazykem. Je úředním jazykem v Nizozemsku, Belgii (vedle francouzštiny a němčiny), Surinamu, na Arubě, Curaçau a na Svatém Martinu. Je také jedním z úředních jazyků Evropské unie.
Jazyk je blízce příbuzný s ostatními západo-germánskými jazyky, jako je angličtina, západofríština a němčina. Z nizozemštiny se vyvinula afrikánština, kterou se mluví v Jihoafrické republice a Namibii a která je s ní do značné míry vzájemně srozumitelná. Nizozemština používaná v Belgii se někdy neformálně označuje jako vlámština (Vlaams), ačkoliv se jedná o stejný standardizovaný jazyk.
📜 Historie
Historie nizozemštiny se obvykle dělí do tří hlavních fází: staronizozemština, střední nizozemština a moderní nizozemština.
🏛️ Staronizozemština (Oudnederlands, cca 500–1150)
Staronizozemština je nejstarší doloženou fází jazyka a vyvinula se ze starofranckého dialektu, kterým mluvili Frankové. Z tohoto období se dochovalo jen velmi málo psaných textů, většinou jde o jednotlivá slova nebo krátké věty v latinských rukopisech. Za nejstarší souvislou větu v nizozemštině je považován fragment z 11. století nalezený v Anglii: "Hebban olla vogala nestas hagunnan, hinase hic enda thu, wat unbidan we nu?" ("Všichni ptáci si začali stavět hnízda, kromě mě a tebe, na co teď čekáme?").
⚖️ Střední nizozemština (Middelnederlands, cca 1150–1500)
Během tohoto období neexistoval jednotný standardní jazyk, ale spíše skupina vzájemně srozumitelných dolnofranckých dialektů, kterými se mluvilo a psalo v oblasti dnešního Beneluxu. Nejvýznamnějšími kulturními a ekonomickými centry byla města v Brabantsku a Flandrech, jako například Antverpy, Bruggy a Gent. Literatura tohoto období zahrnuje rytířské eposy (např. Karel ende Elegast) a díla mystiků.
📖 Moderní nizozemština (Nieuwnederlands, od 1500)
Počátek moderní nizozemštiny je spojen se snahou o standardizaci jazyka. Klíčovou událostí byl první kompletní překlad Bible do nizozemštiny, tzv. Statenvertaling, dokončený v roce 1637. Tento překlad, založený především na dialektech z Hollandu a Brabantska, měl obrovský vliv na sjednocení pravopisu a gramatiky a stal se základem pro moderní spisovnou nizozemštinu. Během zlatého věku Nizozemska v 17. století se jazyk rozšířil do celého světa prostřednictvím obchodu a koloniální expanze.
🌍 Geografické rozšíření
Nizozemština je hlavním jazykem v několika zemích a regionech.
Nizozemsko: Je jediným úředním jazykem na celostátní úrovni. V provincii Frísko má status úředního jazyka také západofríština.
Belgie: Je úředním jazykem ve Vlámském regionu (Vlámsku) a jedním ze dvou úředních jazyků v Regionu Brusel-hlavní město. Mluví jím přibližně 60 % belgické populace.
Surinam: Je jediným úředním jazykem, ačkoliv v běžné mluvě se používá také kreolský jazyk sranan tongo.- Karibské ostrovy: Nizozemština má oficiální status na ostrovech Aruba, Curaçao a Svatý Martin, které jsou součástí Nizozemského království.
- Historické menšiny: Menší komunity mluvčích se nacházejí v severní Francii (Francouzské Flandry) a v Německu poblíž hranic. V Indonésii, bývalé nizozemské kolonii, se nizozemština stále používá v právním a historickém kontextu a některá starší generace jí stále mluví.
🏛️ Oficiální status
Standardizaci a regulaci nizozemského jazyka má na starosti Nederlandse Taalunie (Nizozemská jazyková unie). Tato mezinárodní organizace byla založena v roce 1980 Nizozemskem a Belgií (jménem Vlámského společenství) a v roce 2005 se jako přidružený člen připojil Surinam. Taalunie se stará o společný pravopis, gramatiku a terminologii, podporuje výuku nizozemštiny ve světě a propaguje nizozemskou literaturu.
⚙️ Charakteristika jazyka
🗣️ Fonologie
Nizozemská fonologie je známá svými specifickými zvuky, které mohou být pro cizince obtížné.
- Souhlásky: Charakteristickým rysem je tzv. "tvrdé G" (voiceless velar/uvular fricative, /x/ nebo /χ/), které se vyskytuje v severních dialektech a standardní nizozemštině. Zní podobně jako české "ch". V jižních dialektech (v Belgii a jižním Nizozemsku) se používá "měkké G" (voiced velar fricative, /ɣ/).
- Samohlásky: Jazyk má bohatý systém samohlásek, včetně mnoha dvojhlásek (např. ij/ei, au/ou, ui). Dvojhláska ij je foneticky velmi podobná ei a jejich rozdílný pravopis je dán historickým vývojem.
✍️ Gramatika
- Slovosled: V hlavní větě platí pravidlo V2, což znamená, že sloveso je vždy na druhé pozici. Pokud je na prvním místě jiný větný člen než podmět, dochází k inverzi podmětu a přísudku. Příklad: Ik ga vandaag naar school. (Já jdu dnes do školy.) vs. Vandaag ga ik naar school. (Dnes jdu já do školy.). Ve vedlejších větách se sloveso přesouvá na konec věty.
- Podstatná jména: Moderní nizozemština rozlišuje dva gramatické rody: společný (de-woorden) a střední (het-woorden). Společný rod vznikl spojením původního mužského a ženského rodu. Množné číslo se nejčastěji tvoří koncovkami -en nebo -s.
- Zdrobněliny: Nizozemština velmi často používá zdrobněliny (diminutiva) tvořené příponami -je, -tje, -pje, -etje. Používají se nejen pro vyjádření malé velikosti, ale také pro vyjádření náklonnosti, zdvořilosti nebo zútulnění. Například huis (dům) -> huisje (domeček).
- Slovesa: Stejně jako v jiných germánských jazycích se slovesa dělí na silná (nepravidelná, mění kmenovou samohlásku, např. zingen-zong-gezongen) a slabá (pravidelná, tvoří minulé časy pomocí přípon -te/-de).
📖 Slovní zásoba
Jádro slovní zásoby je germánského původu. Během historie však nizozemština přijala mnoho slov z jiných jazyků, především z francouzštiny (např. paraplu, trottoir, bureau) a v poslední době stále více z angličtiny (např. computer, weekend, shoppen).
🗣️ Dialekty
Nizozemština má širokou škálu dialektů, které se často dělí do několika hlavních skupin:
- Holandské dialekty: Mluví se jimi v provinciích Severní a Jižní Holandsko; tvoří základ standardního jazyka.
- Brabantské dialekty: Používané v Severním Brabantsku, Antverpách a Vlámském Brabantsku.
- Vlámské dialekty: Dělí se na východovlámské a západovlámské (nejvíce odlišné od standardu).
- Limburské dialekty: Mluví se jimi v nizozemském i belgickém Limburgu; mají tonální charakter, což je pro germánské jazyky neobvyklé.
- Dolnosaské dialekty: Na severovýchodě Nizozemska, tvoří dialektové kontinuum s dolnoněmeckými dialekty v Německu.
🤝 Vztah k ostatním jazykům
Afrikánština
Afrikánština se vyvinula z holandských dialektů, kterými mluvili osadníci v Kapsku v 17. století. Prošla významným zjednodušením gramatiky (ztráta rodů, zjednodušení časování sloves) a přijala slova z malajštiny, portugalštiny a afrických jazyků. I přes tyto rozdíly je pro mluvčí nizozemštiny do velké míry srozumitelná.
Němčina
Nizozemština a němčina jsou si blízké, ale nejsou vzájemně plně srozumitelné. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že nizozemština (spolu s angličtinou a fríštinou) neprošla druhým germánským posouváním hlásek. To je vidět na slovech jako:
- niz. maken – něm. machen (dělat)
- niz. ik – něm. ich (já)
- niz. appel – něm. Apfel (jablko)
Angličtina
Jako západo-germánské jazyky sdílí nizozemština a angličtina mnoho společných kořenů a kognátů (slov stejného původu), např. water (voda), land (země), man (muž). Nizozemština také ovlivnila angličtinu, zejména v oblasti mořeplavby (např. yacht, skipper, deck).
💡 Pro laiky
- "Chrochtavé G": Jeden z nejznámějších zvuků nizozemštiny je hrdelní souhláska "g" (a "ch"). V severní části Nizozemska zní velmi drsně, podobně jako když si odkašláváte nebo jako "ch" ve skotském slově "loch". V Belgii a na jihu Nizozemska je tento zvuk mnohem měkčí a znělejší.
- Slovosled "V2": Představte si větu jako vlak, kde lokomotiva (sloveso) musí být vždy druhý vagón. Pokud na začátek věty dáte cokoliv jiného než podmět (např. "dnes"), podmět musí přeskočit za lokomotivu. Takže místo "Dnes já jdu..." se řekne "Dnes jdu já...". To je klíčové pravidlo pro správnou stavbu nizozemské věty.
- Všudypřítomné zdrobněliny (-je): Nizozemci milují zdrobněliny. Přidáním koncovky -je (nebo -tje, -pje) ke slovu ho nejen zmenší, ale často mu dodají přátelský nebo roztomilý nádech. Neříká se jen "pivo" (bier), ale často "pivečko" (biertje), i když dostanete velký půllitr. Je to způsob, jak udělat řeč neformálnější a příjemnější.