Hebrejština
Obsah boxu
Šablona:Infobox jazyk Hebrejština (hebrejsky עִבְרִית, ivrit) je semitský jazyk z afroasijské jazykové rodiny, kterým mluví přibližně 9 milionů lidí po celém světě, převážně v Izraeli, kde je úředním jazykem. Jazyk má hluboké historické a náboženské kořeny, je jazykem Tanachu (hebrejské bible) a hlavním liturgickým jazykem židovství. Moderní hebrejština představuje unikátní případ úspěšného oživení jazyka, který po staletí fungoval primárně jako jazyk psaný a liturgický, a jeho transformace v živý, každodenně používaný jazyk moderního státu.
📜 Historie
Historie hebrejštiny je mimořádně dlouhá a komplexní, dělí se do několika odlišných fází. Je jedním z nejstarších dosud živých jazyků na světě.
📖 Biblická (klasická) hebrejština
Biblická neboli klasická hebrejština je nejstarší doloženou formou jazyka, používanou přibližně od 10. století př. n. l. do 4. století př. n. l. Je to jazyk, ve kterém byla napsána většina textů Tanachu (křesťany označovaného jako Starý zákon). Tato forma jazyka se vyznačovala převážně slovosledem VSO (sloveso-podmět-předmět) a bohatým systémem slovesných časů a vidů, které vyjadřovaly spíše stav děje (dokonavý/nedokonavý) než přesné časové zařazení. Nejstarším dochovaným nápisem v proto-hebrejštině je pravděpodobně text na Gezerském kalendáři z 10. století př. n. l.
📜 Mišnická (rabínská) hebrejština
Po babylonském zajetí (6. století př. n. l.) začala hebrejština jako mluvený jazyk postupně ustupovat aramejštině, která se stala lingua franca regionu. Hebrejština se však nadále vyvíjela jako literární a náboženský jazyk. Mišnická hebrejština, používaná přibližně od 1. do 5. století n. l., je jazykem Mišny a Talmudu, klíčových děl rabínského judaismu. Oproti biblické formě vykazuje zjednodušení gramatiky, vlivy aramejštiny a řečtiny a posun ke slovosledu SVO (podmět-sloveso-předmět), který je typický pro moderní hebrejštinu.
⏳ Středověká hebrejština
Během středověku hebrejština přestala být běžně mluveným jazykem, ale zůstala klíčovým jazykem pro liturgii, filozofii, vědu a poezii v židovských komunitách po celém světě, od Španělska po Jemen. V tomto období vznikla významná díla autorů jako Maimonides nebo Jehuda ha-Levi. Jazyk byl obohacen o nové termíny z arabštiny a řečtiny a sloužil jako pojítko mezi rozptýlenými židovskými komunitami.
🇮🇱 Moderní hebrejština (Ivrit)
Oživení hebrejštiny jako mluveného jazyka na konci 19. a na začátku 20. století je považováno za lingvistický zázrak. Klíčovou postavou tohoto procesu byl Eliezer Ben Jehuda, který se v roce 1881 přestěhoval do Palestiny s cílem obnovit hebrejštinu jako jazyk každodenní komunikace. Založil první hebrejsky mluvící rodinu, vytvářel nová slova pro moderní pojmy (jako noviny, zmrzlina nebo kolo) a sestavil první moderní hebrejský slovník.
S rozvojem sionistického hnutí a zakládáním židovských osad v Palestině se hebrejština stala symbolem národní identity a sjednocujícím prvkem pro přistěhovalce z různých zemí, kteří mluvili jazyky jako jidiš, ladino, ruština nebo arabština. Po založení státu Izrael v roce 1948 se moderní hebrejština (ivrit) stala jeho úředním jazykem.
🔤 Písmo a výslovnost
Hebrejština používá vlastní unikátní písmo, které se čte a píše zprava doleva.
🔡 Abeceda (Alefbet)
Hebrejské písmo je souhláskové písmo (tzv. abdžad), které se skládá z 22 souhlásek. Samohlásky se v běžném textu (noviny, knihy, webové stránky) nezapisují a čtenář je musí doplnit na základě kontextu a znalosti jazyka. Pět písmen má odlišnou podobu, pokud se nachází na konci slova (tzv. sofit). Písmo se vyvinulo z aramejského písma, které samo pochází z písma fénického.
🗣️ Vokalizace (Nikud)
Pro usnadnění čtení, zejména v náboženských textech (Tóra), poezii, dětských knihách a učebnicích pro cizince, se používá systém diakritických znamének zvaný nikud. Jedná se o systém teček a čárek umisťovaných pod, nad nebo dovnitř písmen, které značí příslušné samohlásky.
🔊 Fonologie
Moderní izraelská výslovnost je založena převážně na sefardské výslovnosti, i když byla ovlivněna i aškenázskou výslovností. Charakteristické jsou pro ni hrdelní souhlásky jako chet (ח) a ajin (ע), ačkoliv výslovnost ajinu u mnoha mluvčích slábne. Důraz ve slově je obvykle na poslední nebo předposlední slabice.
⚙️ Gramatika
Hebrejská gramatika je typicky semitská a je založena na systému slovních kořenů.
📝 Podstatná jména a přídavná jména
Podstatná jména mají dva rody (mužský a ženský) a tři čísla (jednotné, množné a duální). Duál se používá pro párové věci (oči, ruce) nebo časové údaje (dva dny, dva týdny). Přídavná jména se shodují s podstatným jménem v rodě a čísle a stojí za ním.
Zvláštností je tzv. příklonkový stav (smichut), který slouží k vyjádření vlastnictví nebo bližšího určení. Například spojení slov bajit (dům) a sefer (kniha) ve smichutu vytvoří bejt sefer (dům knihy, tj. škola).
🏃 Slovesa
Srdcem hebrejské morfologie je systém trojpísmenných souhláskových kořenů (šoreš), které nesou základní význam. Tento kořen je vkládán do různých slovesných vzorů (binjanim), které modifikují jeho význam. Existuje sedm základních binjanimů, které vyjadřují například činný, trpný, zvratný, intenzivní nebo kauzativní děj.
Například z kořene K-T-V (כ-ת-ב), který nese význam "psaní", lze odvodit:
- katav (כתב) – on psal (jednoduchý činný rod)
- nichtav (נכתב) – bylo napsáno (jednoduchý trpný rod)
- hichtiv (הכתיב) – on diktoval (kauzativ)
- hitkatev (התכתב) – on si dopisoval (zvratný/reciproční)
🌍 Současné použití a status
Moderní hebrejština je dynamický a živý jazyk, který je hlavním komunikačním prostředkem ve všech oblastech života v Izraeli – ve vládě, vzdělávání, médiích, obchodu i v každodenním životě. Je také jazykem rozsáhlé moderní literatury, poezie, divadla a filmu.
Oficiální institucí, která dohlíží na vývoj jazyka, je Akademie hebrejského jazyka (Ha-Akademja la-Lašon ha-Ivrit) se sídlem v Jeruzalémě. Jejím úkolem je standardizovat gramatiku, pravopis a terminologii a vytvářet nová hebrejská slova pro moderní technologie a koncepty, často na základě starých kořenů.
💡 Pro laiky
- Jazyk vzkříšený z mrtvých: Hebrejština je jediný jazyk na světě, který byl po téměř dvou tisících letech, kdy se používal jen pro modlitby a v knihách, úspěšně oživen a stal se mateřským jazykem milionů lidí.
- Písmo bez samohlásek: Představte si, že byste v češtině psali jen souhlásky, např. "dbr dn". Z kontextu byste poznali, že jde o "dobrý den". Podobně funguje hebrejština – samohlásky se v běžném textu nepíší. Pro začátečníky se doplňují pomocí teček a čárek (systém nikud).
- Slovní kořeny: Většina hebrejských slov je odvozena od třípísmenného kořene. Například kořen L-M-D (ל-מ-ד) souvisí s učením. Z něj vznikají slova jako lilmod (učit se), lamad (on se učil), talmid (student), melamed (učí), Talmud (studium, učení).
- Psaní zprava doleva: Na rozdíl od většiny evropských jazyků se hebrejština píše a čte z pravé strany na levou.