Aurel Joliat

Rozbalit box

Obsah boxu

Aurel Émile "The Little Giant" Joliat (29. srpna 1901 – 2. června 1986) byl kanadský profesionální lední hokejista, který celou svou šestnáctiletou kariéru v National Hockey League (NHL) strávil v týmu Montreal Canadiens. Je členem Hokejové síně slávy (uveden v roce 1947).

Joliat byl jedním z nejuznávanějších levých křídel své doby. Proslul třemi věcmi: svou neuvěřitelně malou postavou (vážil pouhých 61 kg, což z něj činilo jednoho z nejlehčích hráčů v historii ligy), svou černou kšiltovkou, kterou nosil na ledě místo helmy, a svým partnerstvím s legendárním centrem Howiem Morenzem. Spolu vytvořili jednu z nejrychlejších a nejúdernější dvojic v dějinách hokeje. Joliat však nebyl jen Morenzovým "nosičem vody"; v roce 1934, kdy byl Morenz zraněn a vyměněn, Joliat dokázal svou velikost ziskem Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Vyhrál tři Stanley Cupy a navzdory své muší váze přežil v lize plné obrů jako Eddie Shore celých 16 sezón díky své obratnosti a inteligenci.

👶 Mládí a kontroverzní příchod do Montrealu

Aurel Joliat se narodil v Ottawě. Ačkoliv jeho jméno zní francouzsky a stal se legendou největšího frankofonního klubu, Joliat mluvil primárně anglicky (pocházel z anglofonní části Ottawy), ačkoliv se francouzsky domluvil.

Fotbalový talent

Předtím, než se stal hokejistou, byl Joliat hvězdou kanadského fotbalu.

Ottawa Rough Riders: Hrával za různé amatérské týmy v Ottawě a dokonce se o něm uvažovalo jako o profesionálovi v ragby/fotbale. Jeho rychlost a schopnost vyhýbat se srážkám (tzv. dodging) byly vypěstovány na travnatých hřištích, nikoliv na ledě.
Hokejové začátky: Hokej hrál za týmy jako Ottawa New Edinburghs a Iroquois Falls Papermakers.

Obchod století (nebo katastrofa?)

V roce 1922 se majitel a manažer Montreal Canadiens, Leo Dandurand, odhodlal k kroku, který rozzuřil celé město Montréal.

Situace: Největší hvězdou Canadiens byl tehdy Newsy Lalonde, miláček publika a nejlepší střelec týmu. Lalonde se však dostal do sporů s vedením.
Výměna: Dandurand vyměnil Lalondea do týmu Saskatoon Sheiks (WCHL) za neznámého amatéra jménem Aurel Joliat a 3 500 dolarů v hotovosti.
Reakce fanoušků: Montrealská veřejnost byla v šoku. Vyměnit legendárního Lalondea za "jakéhosi prcka z Ottawy", který váží 60 kilo? Novináři předpovídali, že Joliat bude na ledě zabit v prvním zápase a že Dandurand zničil tým.

Debut pod tlakem

Joliat nastoupil do své první sezóny (1922/23) pod obrovským tlakem.

První zápas: Hned ve svém debutu ukázal, že zdání klame. Byl tak rychlý, že ho obránci nemohli chytit. Když se ho pokusili narazit, Joliat se "vypařil" a obránce narazil do mantinelu.
Statistiky nováčka: Ve 24 zápasech vstřelil 13 gólů a přidal 9 asistencí. Okamžitě si získal respekt. Fanoušci přestali truchlit po Lalondeovi a začali milovat "Malého obra".

🧢 Legenda o černé čepici

Nejcharakterističtějším znakem Aurela Joliata byla jeho pokrývka hlavy. V době, kdy hráči nenosili helmy a hráli s prostovlasou hlavou, Joliat nastupoval v černé kšiltovce (baseballového nebo dělnického typu).

Původ tradice

Existuje několik teorií, proč ji nosil, ale nejčastěji se uvádí kombinace důvodů: 1. Zranění: V jedné z prvních sezón utrpěl tržnou ránu na hlavě a musel nosit obvaz. Aby obvaz zakryl a udržel na místě, nasadil si čepici. Když se mu v čepici dařilo, nechal si ji pro štěstí. 2. Provokace: Joliat si uvědomil, že čepice dráždí soupeře. Byla jako "červený hadr na býka". Obránci se snažili mu čepici srazit. 3. Taktika: Když se na něj soupeř hnal, Joliat často udělal kličku na poslední chvíli. Soupeř promáchl a často mu jen srazil čepici. Zatímco obránce ztratil rovnováhu, Joliat se pro čepici vrátil, nasadil si ji a pokračoval v úniku. Stalo se to jeho poznávacím znamením – "Joliat bez čepice nehraje".

⚡ Zrození dynamického dua: Joliat a Morenz (1923–1924)

V sezóně 1923/1924 přišel do týmu další nováček – Howie Morenz, "The Stratford Streak". Spojení Joliata a Morenze vytvořilo nejrychlejší útok v lize.

Chemie: Morenz byl čistá rychlost a energie, centr, který prolétl středem. Joliat byl levé křídlo, chytrý, technický a schopný najít Morenze kdekoli.
Ochrana: Ačkoliv byl Joliat malý, často to byl on, kdo se pral za Morenze (nebo spíše provokoval a pak unikal, čímž získával přesilovky). Joliat nebyl rváč ve smyslu bitkaře, ale byl mistrem v "okopávání kotníků" a drobných sekancích, které soupeře vytáčely k nepříčetnosti.

První Stanley Cup (1924)

Hned v první společné sezóně s Morenzem dovedli Canadiens k titulu.

Play-off NHL: Porazili Ottawu Senators (obhájce titulu). Joliat a Morenz svou rychlostí přebruslili stárnoucí obranu Ottawy.
Finále Stanley Cupu: Canadiens nejprve porazili Vancouver Maroons a ve finále zdolali Calgary Tigers.
Joliatův přínos: V play-off vstřelil Joliat ve 6 zápasech 4 góly a na 4 přihrál. Získal svůj první prsten a potvrdil, že patří mezi elitu.

🛡️ Styl hry: "Nemůžeš trefit to, co nevidíš"

Jak mohl hráč o váze 61 kg přežít v lize s monstry jako Sprague Cleghorn nebo Billy Coutu?

Úhybné manévry: Joliat byl jako duch. Když se blížil náraz, dokázal se otočit na pětníku. Využíval mantinely k odrazům nejen puku, ale i vlastního těla.
Rovnováha: Měl neuvěřitelně nízko položené těžiště. Bylo těžké ho povalit, protože byl stále v pohybu.
Chytrost: Věděl, že nemůže vyhrát silový souboj. Proto hrál pozičně. Často nalákal obránce na sebe, aby uvolnil prostor pro Morenze.

🏆 Zlatá éra a dva tituly v řadě (1930–1931)

Na přelomu 20. a 30. let byli Montreal Canadiens jedním z nejsilnějších týmů ligy, ale čelili obrovské konkurenci v podobě Boston Bruins. Byla to právě tato rivalita, která definovala Joliatovu kariéru.

Zázrak 1930: David proti Goliáši

V sezóně 1929/30 Boston Bruins dominovali lize způsobem, který neměl obdoby. Prohráli pouze 5 zápasů ze 44. Ve finále Stanley Cupu byli považováni za jasné favority proti Canadiens.

Joliatova role: Trenér Cecil Hart věděl, že Boston nelze porazit silou. Naordinoval rychlost. Joliat a Morenz létali kolem těžkopádných obránců Bruins (jako Lionel Hitchman).
Výsledek: Canadiens šokovali hokejový svět a vyhráli sérii 2:0 na zápasy. Joliat v play-off vstřelil klíčové góly. Pro "Malého obra" to byl druhý Stanley Cup a potvrzení, že chytrost vítězí nad hrubou silou.

Obhajoba 1931

Následující rok (1930/31) Canadiens potvrdili svou dominanci.

Finále proti Chicagu: Vypjatá série proti Blackhawks dospěla do pátého zápasu.
Vítězství: Canadiens vyhráli 2:0 v rozhodujícím duelu. Joliat získal svůj třetí prsten. V té době byl již veteránem, který dokázal usměrňovat energii týmu. Jeho schopnost držet puk u mantinelu a získávat čas (ragging the puck) byla v závěrech zápasů neocenitelná.

🏅 Hart Trophy 1934: Vystoupení ze stínu

Po většinu kariéry byl Aurel Joliat vnímán jako "ten druhý" vedle superhvězdy Howieho Morenze. V sezóně 1933/34 se však karty obrátily.

Morenzův úpadek

Howie Morenz začal mít problémy se zraněními a formou. Tým se trápil. Fanoušci začali pískat na svou bývalou modlu.

Joliatův vzestup: V této kritické chvíli vzal Aurel Joliat zodpovědnost na sebe. Ve věku 32 let odehrál svou životní sezónu.
Statistiky: Vstřelil 22 gólů a přidal 15 asistencí ve 48 zápasech. Byl vůdcem týmu na ledě i v kabině.
Ocenění: Za tento výkon mu byla udělena Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče (MVP) celé NHL.
Význam: Tímto oceněním definitivně umlčel všechny kritiky, kteří tvrdili, že je jen produktem Morenzovy hry. Dokázal, že je hvězdou sám o sobě.

💔 Tragédie Howieho Morenze (1937)

Vztah mezi Joliatem a Morenzem byl hlubší než jen přátelství spoluhráčů. Byli jako bratři. Když byl Morenz v roce 1934 vyměněn do Chicaga, Joliat to nesl těžce. O to větší byla radost, když se Morenz v roce 1936 vrátil do Montrealu.

Osudný zápas (28. leden 1937)

Radost z návratu netrvala dlouho. V zápase proti Chicagu Morenz narazil do mantinelu a zlomil si nohu na čtyřech místech.

Joliat v nemocnici: Joliat trávil u lůžka svého přítele v nemocnici Hôpital Saint-Luc dlouhé hodiny. Snažil se ho povzbudit, plánovali návrat na led.
Smrt: 8. března 1937 Howie Morenz zemřel na plicní embolii.
Dopad na Joliata: Pro Joliata to byla devastující rána. Ztratil svou "hokejovou duši". Na pohřbu, který se konal přímo na ledě Montreal Forum za účasti tisíců lidí, byl Joliat jedním z čestných strážců rakve. Fotografie plačícího Joliata obletěly Kanadu.

🏁 Konec kariéry: Poslední sezóna bez přítele

Po smrti Morenze už hokej pro Joliata nebyl stejný. Odehrál ještě sezónu 1937/38.

Výkon: I ve 36 letech byl stále produktivní (11 gólů, 13 bodů), ale radost ze hry zmizela.
Rozloučení: Po skončení sezóny oznámil konec kariéry.
Bilance: Odehrál v NHL 655 zápasů (všechny za Canadiens), vstřelil 270 gólů a nasbíral 460 bodů. V době svého odchodu byl jedním z nejlepších střelců historie ligy na levém křídle.

Incident s vlakem

K tradici Joliata patří i historky o jeho pověrčivosti a zvycích. Jedna z nich se týká cestování.

Joliat údajně nenáviděl spaní v horních lůžkách ve vlaku. Jako veterán si vždy nárokoval spodní lůžko. Když mu jednou nováček omylem zabral místo, Joliat ztropil scénu, která skončila tím, že nováček spal na podlaze. Byla to ukázka jeho postavení v týmu – "Malý obr" vládl kabině pevnou rukou.

⚔️ Styl hry: Mistr provokace

Joliatův styl hry byl unikátní směsí dovednosti a psychologické války.

Rolling with the punches: Joliat vyvinul techniku, jak minimalizovat dopad nárazů. Když viděl, že srážka je nevyhnutelná, uvolnil svaly a nechal se odhodit, často se při tom kutálel (rolling). Tím rozložil energii nárazu a zabránil zranění.
Provokatér: Byl mistrem v tom, jak dostat soupeře na trestnou lavici. Sekl soupeře do lýtka a pak odjel s nevinným výrazem. Když ho soupeř začal honit a fauloval ho, Joliat se jen usmál pod svou čepicí. Eddie Shore ho nenáviděl, ale respektoval ho, protože Joliat byl jedním z mála, kdo se Shorea nebál (nebo to alespoň nedal najevo).

👮 Epizoda s píšťalkou: Rozhodčí Joliat

Po skončení hráčské kariéry v roce 1938 stál Aurel Joliat před otázkou, co dál. Na rozdíl od mnoha svých současníků neměl povahu na to, aby byl trenérem (neměl trpělivost s hráči, kteří neměli jeho talent).

Krátká kariéra v pruhovaném

V roce 1942 se nečekaně rozhodl zkusit dráhu rozhodčího v nižších ligách (QSHL).

Styl: Jako rozhodčí byl stejně nekompromisní jako hráč. Měl dokonalý přehled o hře, ale jeho temperament mu byl na překážku.
Konflikty: Často se hádal s hráči i fanoušky. Nedokázal se oprostit od své soutěživosti. Po krátké době (údajně jen několika zápasech nebo jedné sezóně) pověsil píšťalku na hřebík s tím, že "je těžké soudit hru, když máte chuť do ní skočit a dát gól".

🏟️ Duch Montreal Forum: Velvyslanec klubu

Po zbytek svého života zůstal Aurel Joliat věrný organizaci **Montreal Canadiens**. Stal se neoficiálním ambasadorem klubu a živoucím spojovacím článkem s érou Howieho Morenze.

Stará garda

Pravidelně se účastnil zápasů "Old Timers".

Čepice: I v 50, 60 a 70 letech nastupoval na led ve své ikonické černé kšiltovce. Fanoušci ho milovali. Byl symbolem doby, kdy hokej byl ještě "romantický".
Kritik: Joliat se nebál kritizovat moderní hokej. Často si stěžoval, že hráči "už neumí bruslit" a že hra ztratila svou chytrost na úkor hrubé síly (nahazování puků). Jeho názory byly v Montréalu respektovány jako slovo boží.

👑 Poslední ovace: 1985 Dream Team

Jeden z nejemotivnějších momentů v historii stadionu **Montreal Forum** se odehrál 12. ledna 1985, při oslavách 75. výročí založení klubu a vyhlášení "Dream Teamu" fanoušků.

Pád a povstání

Aurel Joliat, tehdy 83letý, byl vybrán do tohoto týmu snů (spolu s Richardem, Béliveauem, Lafleurem a dalšími).

Nástup: Když hlasatel vyvolal jeho jméno, Joliat vyjel na led (na koberci, ne na bruslích, ale plocha byla kluzká). Měl na sobě repliku svého starého dresu s číslem 4 a svou černou čepici.
Nehoda: Při chůzi po ledě zakopl o koberec a upadl. V hale, kde bylo 18 000 lidí, to ztichlo. Všichni se báli o křehkého starce.
Reakce: Joliat se však okamžitě zvedl (s pomocí Maurice Richarda?), nasadil si čepici zpět na hlavu a s úsměvem zamával davu, jako by chtěl říct: "To nic nebylo, já jsem na pády zvyklý."
Potlesk: Hala explodovala. Dostalo se mu nejdelšího potlesku ve stoje toho večera. Byla to ukázka jeho nezlomného ducha – "Malý obr", který vždy vstane, když ho srazí k zemi.

🕯️ Tragický konec: Romeo a Julie po hokejovku

Závěr života Aurela Joliata připomíná antickou tragédii. Byl to muž, který přežil tisíce nárazů na ledě, ale nedokázal přežít ztrátu milované osoby.

Smrt manželky

Joliat byl hluboce oddaný své manželce. Když na jaře roku 1986 zemřela (podle některých zdrojů po dlouhé nemoci, jiné naznačují náhlé úmrtí), Joliat ztratil vůli žít.

Deprese: Přátelé popisovali, že po její smrti "sešel z očí". Byl apatický a smutný. Jeho životní energie, která ho poháněla 84 let, vyprchala.

Nehoda a smrt (Červen 1986)

Pouhých pár měsíců po smrti manželky, v květnu nebo červnu 1986, došlo k nehodě.

Pád: Joliat upadl ve svém domě v Ottawě a zlomil si kyčel (nebo pánev). Pro člověka v jeho věku a psychickém stavu to bylo fatální zranění.
Konec: Zemřel 2. června 1986 v nemocnici v Ottawě.
Pohřeb: Byl pohřben vedle své ženy na hřbitově Notre Dame Cemetery v Ottawě. Jeho odchod byl vnímán jako definitivní konec jedné éry – byl posledním žijícím členem týmu, který vyhrál Stanley Cup v roce 1924.

🏛️ Uvedení do Síně slávy (1947)

Aurel Joliat byl uveden do Hokejové síně slávy v roce 1947.

Kontext: Byl uveden ve stejném roce jako jeho osudový partner **Howie Morenz** (který byl uveden in memoriam jako jeden z prvních 12 v roce 1945, ale ceremoniály se slučovaly? Ne, Morenz byl 1945, Joliat 1947). Fakt, že se tam "setkali", byl pro fanoušky symbolický.
Další pocty: Jeho číslo **4** bylo vyřazeno týmem Montreal Canadiens v roce 1984 (spolu s číslem Jeana Béliveaua, který ho také nosil). Banner s jeho jménem visí pod stropem Bell Centre.

📊 Statistika kariéry: Konzistence

Když se podíváme na Joliatova čísla, vidíme neuvěřitelnou vyrovnanost.

Základní část a Play-off
Sezóna	Tým	Z	G	A	B	TM
1922/23	Montreal Canadiens	24	13	9	22	31
1923/24	Montreal Canadiens	24	15	5	20	27
1924/25	Montreal Canadiens	25	30	11	41	85
1925/26	Montreal Canadiens	35	17	9	26	52
1926/27	Montreal Canadiens	43	14	4	18	79
1927/28	Montreal Canadiens	44	28	11	39	105
1928/29	Montreal Canadiens	44	12	5	17	59
1929/30	Montreal Canadiens	42	19	12	31	40
1930/31	Montreal Canadiens	43	13	22	35	73
1931/32	Montreal Canadiens	48	15	24	39	46
1932/33	Montreal Canadiens	48	18	21	39	53
1933/34	Montreal Canadiens	48	22	15	37	27
1934/35	Montreal Canadiens	48	17	12	29	18
1935/36	Montreal Canadiens	48	15	8	23	16
1936/37	Montreal Canadiens	47	14	18	32	30
1937/38	Montreal Canadiens	44	6	7	13	24
Celkem	16 sezón	655	270	190	460	765

Legenda: Z = Zápasy, G = Góly, A = Asistence, B = Body, TM = Trestné minuty. Všimněte si sezóny 1924/25 (30 gólů) a Hart Trophy sezóny 1933/34. Také si všimněte vysokého počtu trestných minut na hráče jeho postavy – důkaz, že se nebál fyzické hry.

⚔️ Resumé: Proč je Aurel Joliat nesmrtelný?

Aurel Joliat je jednou z nejinspirativnějších postav hokejové historie. Jeho odkaz spočívá v překonávání očekávání a fyzických limitů.

Triumf techniky nad silou: S váhou 61 kg byl v každém zápase nejlehčím hráčem na ledě. Přesto přežil 16 sezón v jedné z nejbrutálnějších ér NHL. Dokázal, že chytrost, rovnováha a rychlost mohou porazit hrubou sílu.
Symbol loajality: Celou kariéru strávil v jediném týmu. Pro generace fanoušků Montreal Canadiens byl symbolem klubové hrdosti ("Le Bleu-Blanc-Rouge").
Dvojčata s Morenzem: Jeho spolupráce s Howiem Morenzem definovala hokej 20. let. Zatímco Morenz byl bleskem, Joliat byl hromem, který ho následoval (nebo spíše navigátorem, který blesk řídil).
Ikonická image: Jeho černá čepice se stala jednou z prvních "značek" v historii sportovního marketingu, dávno předtím, než se tento termín začal používat.

Zdroje