New York Raiders

New York Raiders
Liga	World Hockey Association
Divize	Východní divize
Kapacita	18 006
Město	New York, New York
Barvy	oranžová, modrá, bílá
Trenér	Camille Henry, Ian Wilkie

New York Raiders byl americký profesionální klub ledního hokeje, který v sezóně 1972/1973 působil v severoamerické lize World Hockey Association (WHA). Klub sídlil v americké metropoli New York a své domácí zápasy odehrával v proslulé multifunkční hale Madison Square Garden na Manhattanu. Tento tým představoval jeden ze dvanácti původních zakládajících celků nově vzniklé soutěže WHA, jež měla ambici stát se plnohodnotným ekonomickým konkurentem tehdy monopolní NHL.

Ačkoliv měla být organizace New York Raiders podle původních investičních plánů vlajkovou lodí celé ligy a hlavním nástrojem k získání celostátních televizních smluv, její existence se od prvního dne potýkala s kritickými infrastrukturními a finančními problémy. Vedení klubu nedokázalo zajistit původně plánovanou novou halu na Long Islandu kvůli politickým machinacím úředníků a následnému vzniku konkurenčního týmu New York Islanders. Z tohoto důvodu byl tým nucen přistoupit na nevýhodný a ztrátový pronájem v Madison Square Garden, kde figuroval jako pouhý podnájemník ve stínu zavedeného klubu New York Rangers.

Slabá divácká návštěvnost a extrémně vysoké provozní náklady vedly k situaci, že původní skupina majitelů zkrachovala ještě v průběhu úvodního ročníku. Liga WHA tak byla donucena převzít nad týmem okamžitou nucenou správu, aby zabránila zániku klubu na tak lukrativním trhu. Po jediné odehrané sezóně, v níž Raiders nedokázali postoupit do vyřazovacích bojů (playoff), byla celá franšíza prodána a pro následující ročník prošla rebrandingem na New York Golden Blades.

⏳ Vznik ligy a bitva o Nassau Coliseum

Když zakladatelé World Hockey Association, Dennis Murphy a Gary Davidson, v roce 1971 formovali plány na novou profesionální hokejovou soutěž, umístění týmu do New Yorku považovali za absolutní prioritu. Newyorský mediální a demografický trh byl nezbytný pro získání pozornosti národních televizních vysílatelů a lukrativních sponzorských smluv. Původním zakladatelem a majitelem klubu se stal investor Neil Shayne, který se z důvodu vysoké finanční zátěže brzy spojil s dalšími podnikateli Richardem Woodem a Syem Siegelem.

Hlavním strategickým cílem vlastnické skupiny bylo získat jako domácí stadion zcela novou, tehdy právě dokončovanou halu Nassau Veterans Memorial Coliseum na Long Islandu. Tento moderní komplex neměl před rokem 1972 stálého hokejového nájemce z žádné profesionální ligy a Raiders usilovali o získání exkluzivních práv. Do hry však vstoupila vysoká regionální politika. Úředníci okresu Nassau, jmenovitě vlivný právník a politický lobbista William Shea (muž, jenž v 60. letech 20. století mimo jiné pomohl přivést do města baseballový tým New York Mets), nepovažovali ligu WHA za skutečnou nejvyšší soutěž a odmítli podepsat s Raiders jakoukoliv nájemní smlouvu.

William Shea se obrátil přímo na prezidenta NHL Clarence Campbella s naléhavou žádostí o okamžité vytvoření expanzního týmu NHL, který by Nassau Coliseum ihned obsadil a ligu WHA z newyorského trhu vytlačil. Vedení NHL si uvědomovalo strategickou hrozbu zformování WHA a navzdory velkým protestům klubu New York Rangers, jenž si nárokoval na oblast New Yorku striktní územní exkluzivitu, rychle udělilo licenci pro Long Island podnikateli Royi Boeovi. Vznikl tak tým New York Islanders. Aby NHL a Rangers tento krok legalizovali, musel Roy Boe uhradit expanzní poplatek 6 milionů dolarů a dalších 5 milionů dolarů zaplatit přímo Rangers jako teritoriální kompenzaci. Zcela zásadním bodem nové nájemní smlouvy pro Islanders se stala explicitní exkluzivní klauzule, která jakémukoliv klubu z WHA formálně a natrvalo zamezila přístup do haly Nassau Coliseum.

🏢 Azyl v Madison Square Garden

Ztráta Nassau Coliseum představovala pro organizaci Raiders logistickou i ekonomickou katastrofu. Jen několik měsíců před začátkem historicky první sezóny neměl tým zajištěnu halu, ve které by mohl hrát. Jedinou možností v celém newyorském metropolitním regionu, která splňovala kapacitní a technické požadavky pro provozování profesionálního ledního hokeje, zůstávala ikonická Madison Square Garden s kapacitou mírně přesahující 18 000 míst.

Jednání s provozovateli MSG však byla z pozice zoufalého klubu vysoce nevýhodná a vedla k podepsání smlouvy, jež byla ekonomicky likvidační. Hala představovala domovský stadion dvou enormně populárních a trvale profitabilních klubů – hokejových New York Rangers a basketbalových New York Knicks z ligy NBA. Raiders zde museli přijmout podřadnou pozici takzvaného nájemce třetí kategorie (third-tier tenant). V praxi to znamenalo, že klub platil astronomický fixní poplatek za každý jednotlivý zápas, avšak neměl nárok na sebemenší podíl z příjmů generovaných prodejem občerstvení (koncesí), reklamních předmětů či z pronájmu luxusních lóží. Z hlediska nasazování museli Raiders hrát své domácí zápasy v neatraktivních, zbytkových termínech. Šlo často o pracovní dny v časných odpoledních hodinách nebo o nedělní večery, jelikož komerčně nejdůležitější páteční a sobotní večery byly striktně blokovány pro Rangers a Knicks.

V tomto prokazatelně nepřátelském prostředí se management snažil budovat sportovní kádr. Prvním hlavním trenérem se stal Camille Henry. Během historicky prvního vstupního amatérského draftu WHA v roce 1972 měli Raiders k dispozici druhý celkový výběr (pick). Využili jej na získání práv na nadějného obránce Ala Simse. Tento klíčový krok však skončil fiaskem, neboť Sims nabídku z „druhořadé“ WHA odmítl a podepsal garantovaný kontrakt s prestižním týmem Boston Bruins v NHL.

🏒 Průběh sezóny 1972/1973

Historická premiéra New York Raiders se uskutečnila 12. října 1972 na ledě Madison Square Garden. Utkání proti kanadskému celku Winnipeg Jets přihlíželo pouhých 6 273 diváků, což znamenalo zaplnění masivní arény sotva z jedné třetiny. Utkání skončilo porážkou domácích v poměru 4:6. O dva dny později, 14. října 1972, si Raiders připsali první historické ligové vítězství, když v ofenzivní bitvě porazili tým Ottawa Nationals výsledkem 8:6.

V průběhu podzimních a zimních měsíců se však plně projevily devastační dopady nevýhodného pronájmu, neatraktivních časů utkání a nedostatečného diváckého zájmu. Průměrná domácí návštěvnost v MSG se ustálila na hodnotě 5 868 diváků. Navíc doboví sportovní novináři a auditoři upozorňovali, že toto číslo je uměle nadhodnocené velkým množstvím volných (neplacených) vstupenek, které klub plošně distribuoval napříč městem ve snaze zaplnit alespoň spodní tribuny před kamerami lokálních televizních stanic. Z finančního hlediska se organizace ocitla v hluboké platební neschopnosti (insolvenci) již po prvních týdnech fungování. Původní investiční skupina v čele se Shaynem, Woodem a Siegelem nedokázala dlouhodobě pokrývat masivní ztráty a přiznala bankrot. Aby se WHA vyhnula obrovské mezinárodní blamáži, která by znamenala zánik stěžejního týmu uprostřed úvodní sezóny, musela uplatnit nucenou správu a od poloviny sezóny vyplácet hráčům a realizačnímu týmu mzdy přímo z rezervního ligového fondu.

Z celkových 78 zápasů základní části dokázali Raiders zvítězit v 33 utkáních. Dále zaznamenali 43 porážek a 2 remízy. Se ziskem 68 bodů obsadili poslední 6. místo v šestičlenné Východní divizi (Eastern Division). K postupu do vyřazovacích bojů scházelo celku z Manhattanu velmi málo – na pátý tým divize Quebec Nordiques ztratili Raiders 3 body a na postupující čtvrtý tým Ottawa Nationals bodů 6.

Zajímavostí je kontrast mezi domácími výkony a zápasy na ledech soupeřů. Před domácím (byť poloprázdným) publikem v New Yorku si klub udržel pozitivní bilanci 23 výher, 15 proher a 1 remízy. Úplně však selhal na takzvaných tripech, ze kterých přivezl pouze 10 výher z 39 odehraných utkání (bilance 10-28-1). Během sezóny proběhla na lavičce drobná rošáda. Hlavní trenér Camille Henry vedl tým v 77 zápasech, než jej na samotný závěr vystřídal asistent Ian Wilkie, který odtrénoval jedno vítězné utkání.

👤 Ofenzivní hvězdy a defenzivní propad

Navzdory zjevným logistickým a ekonomickým těžkostem disponovala soupiska klubu výjimečnými ofenzivními schopnostmi. Herní projev Raiders se vyznačoval absolutní snahou o útočení na úkor obrany. To přesně dokládá oficiální ligová statistika – tým vstřelil vysokých 303 gólů (druhý nejvyšší počet z dvanácti týmů ligy), ale zároveň inkasoval propastných 334 branek, což jej zařadilo na pozici nejhůře bránícího celku celé Východní divize.

Jednoznačnou ofenzivní hvězdou celého ročníku v barvách New Yorku se stal kanadský střední útočník Ron Ward. Ward, který v předchozích fázích své kariéry platil spíše za defenzivního specialistu, prožil ve WHA historický průlom. V 77 odehraných zápasech nasázel 51 gólů a přidal 67 asistencí. Jeho celkový zisk 118 kanadských bodů znamenal korunu pro nejproduktivnějšího hráče mužstva a zároveň mu vynesl celkové druhé místo v tabulce produktivity celé ligy WHA, kde jej překonal pouze André Lacroix (124 bodů).

V ofenzívě sekundovali Wardovi další produktivní křídla a centři. Američan Bobby Sheehan si ve 75 zápasech připsal 35 gólů a 53 asistencí, což představovalo zisk 88 bodů. Wayne Rivers zaznamenal 37 gólů a 41 asistencí (78 bodů) a levé křídlo Norm Ferguson (oficiální kapitán týmu) skórovalo ve své první sezóně rovněž 37krát (v pouhých 56 zápasech pro zranění). Na tvrdost a agresivitu na ledové ploše dohlížel kanadský obránce Hal Willis, jenž byl vyloučen na celkem 159 trestných minut.

V brankovišti figurovalo primárně trio Peter Donnelly, Ian Wilkie a Gary Kurt. Pozici jedničky si udržel Donnelly, jenž odchytal naprostou většinu vítězných duelů (připsal si 22 výher). Jeho statistika – průměr 3,56 inkasovaného gólu na zápas – však odrážela propustnost obranných řad, jež pouštěly na newyorské brankáře kritické množství střel.

✈️ Následný vývoj a stěhování franšízy (1973–1977)

Po skončení ročníku 1972/1973 představovala nejasná vlastnická situace a nevýhodná smlouva s Madison Square Garden pro ligu ohromnou finanční přítěž. Během jarních a letních měsíců roku 1973 podala lize nabídku na odkoupení zbankrotovaného klubu realitní skupina investorů vedená Ralfem Brentem a jeho společníky Leem Matisonem a Lawrencem Sternem. WHA tuto nabídku s velkou úlevou akceptovala.

Noví majitelé obratem provedli komplexní změnu identity organizace (rebranding). Franšíza vstoupila do sezóny 1973/1974 pod novým názvem New York Golden Blades a přijala klubové barvy fialovou, zlatou a bílou. Nájemní smlouva v Madison Square Garden ale zůstala v platnosti a ekonomika klubu generovala ztráty v řádech desítek tisíc dolarů za každý odehraný zápas. Již po měsíci a půl (a celkových 24 zápasech, během kterých klesla návštěvnost k tisícovce diváků) vyhlásila Brentova skupina úpadek a ztratila schopnost proplácet mzdy hokejistům.

Liga musela v listopadu 1973 opět zasáhnout. Následoval bleskový a z pohledu publicity vysoce nešťastný přesun organizace ven z New Yorku do menšího předměstí Cherry Hill v sousedním státě New Jersey. Zbytek ročníku zde tým dohrál pod jménem Jersey Knights v polorozpadlé aréně Cherry Hill Arena, která postrádala regulérní šatny a jejíž ledová plocha vykazovala zřetelný fyzický sklon do jedné ze stran.

Jelikož takové provizorium nešlo udržet, byla celá organizace v létě 1974 prodána a přesunuta na opačný konec Spojených států do Kalifornie. Zde jako San Diego Mariners nalezla určité sportovní úspěchy (tři roky po sobě postup do playoff), avšak nedokázala stabilizovat svůj rozpočet. I po vstupu miliardáře a zakladatele sítě McDonald's Raye Kroca se tým ukázal jako neziskový a po sérii turbulencí byla tato pětiletá historická franšíza v létě 1977 definitivně rozpuštěna.

📈 Kompletní statistiky a výsledky

Následující tabulka obsahuje kompletní a nezkrácené sezónní statistiky celé chronologické existence této hokejové franšízy, a to od jejího vzniku pod značkou New York Raiders, přes všechny nucené relokace a rebrandy, až po konečný formální zánik kalifornských Mariners v roce 1977.

Sezóna	Název týmu	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Konečné umístění v divizi	Playoff
1972/1973	New York Raiders	WHA	78	33	43	2	68	303	334	6. ve Východní divizi	Nepostoupili
1973/1974	New York Golden Blades / Jersey Knights	WHA	78	32	42	4	68	268	313	6. ve Východní divizi	Nepostoupili
1974/1975	San Diego Mariners	WHA	78	43	31	4	90	326	268	2. v Západní divizi	Semifinále (porážka 0:4, Houston)
1975/1976	San Diego Mariners	WHA	80	36	38	6	78	303	290	3. v Západní divizi	Čtvrtfinále (porážka 2:4, Houston)
1976/1977	San Diego Mariners	WHA	81	40	37	4	84	284	283	3. v Západní divizi	Čtvrtfinále (porážka 3:4, Winnipeg)

Hráčské statistiky za sezónu 1972/1973

V tabulce jsou uvedena ofenzivní data hráčů základní sestavy New York Raiders, kteří v úvodní (a z pohledu newyorského hokeje jediné celé) sezóně zaznamenali hranici 30 a více kanadských bodů (součet gólů a asistencí v rámci základní části).

Jméno hráče	Pozice	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
Ron Ward	Střední útočník	77	51	67	118	28
Bobby Sheehan	Střední útočník	75	35	53	88	17
Wayne Rivers	Pravé křídlo	75	37	41	78	24
Norm Ferguson	Levé křídlo	56	37	31	68	36
Alton White	Střední útočník	73	21	36	57	33
Brian Perry	Levé křídlo	74	21	29	50	16
Kent Douglas	Obránce	60	3	30	33	105
Ted Scharf	Pravé křídlo	74	13	18	31	121
Ken Block	Obránce	75	3	27	30	38

💡 Pro laiky

Když velká technologická nebo obchodní firma expanduje a chce porazit monopolního konkurenta, většinou otevírá pobočku v největším a nejdůležitějším městě, aby udělala silný dojem. Přesně tohle měla udělat nová hokejová liga WHA prostřednictvím týmu New York Raiders. Klub měl dostat novou arénu na Long Islandu a ukázat, že WHA přináší na trh elitní podívanou srovnatelnou se starou NHL.

Stará a mocná liga NHL ale využila své kontakty, peníze a byrokratický tlak, aby se bránila. Dala politikům obrovské úplatky v podobě licenčních poplatků, založila vlastní nový tým a v nájemní smlouvě pro novou arénu zařídila zákaz přístupu pro WHA. Hokejisté Raiders tak neměli kde hrát a jediné volné místo našli jako nevítaní hosté v Madison Square Garden, což byl stadion jejich největšího konkurenta (Rangers). Zde platili tak obrovský nájem bez možnosti zisku z parkování či občerstvení, že prodělávali peníze s každým odehraným zápasem. Původní majitelé brzy zkrachovali a po jednom roce se musela franšíza s ostudou stěhovat. Příběh New York Raiders tak jasně ukazuje, že ve sportovním byznysu se nevyhrává pouze na ledě střílením gólů, ale především kontrolou sportovní infrastruktury (stadionů) a bezohlednou snahou zamezit konkurenci v růstu.

Zdroje