Donbas
Obsah boxu
Šablona:Infobox - region Donbas (ukrajinsky Донба́с, rusky Донба́сс) je historický, kulturní a ekonomický region na východě Ukrajiny a jihozápadě Ruska. Název je akronymem slovního spojení Doněcká uhelná pánev (ukrajinsky Донецький вугільний басейн, rusky Донецкий угольный бассейн), odkazující na řeku Severní Doněc. Region je známý především díky svým obrovským zásobám uhlí a jako centrum těžkého průmyslu.
Od roku 2014 je Donbas dějištěm války, která eskalovala v roce 2022 plnohodnotnou ruskou invazí. Ke konci roku 2025 je drtivá většina území Donbasu (přibližně 89 %) okupována Ruskem a jeho zástupnými silami. V září 2022 Rusko jednostranně ohlásilo anexi Doněcké a Luhanské oblasti, spolu s dalšími ukrajinskými regiony, což mezinárodní společenství z velké části neuznalo.
🗺️ Geografie a vymezení
Donbas se rozkládá primárně na území Doněcké a Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, s malými přesahy do Dněpropetrovské oblasti a Rostovské oblasti v Rusku. Celková rozloha regionu je přibližně 53 200 km².
Krajina je převážně rovinatá až mírně zvlněná, tvořená Doněckým hřbetem, který dosahuje maximální výšky 367 metrů nad mořem. Regionem protéká řeka Severní Doněc, která je klíčovým vodním zdrojem pro průmysl i obyvatelstvo.
Největším a neformálním hlavním městem Donbasu je Doněck. Mezi další významná města patří Luhansk, Mariupol, Makijivka, Horlivka, Kramatorsk a Slovjansk.
⏳ Historie
Raná historie a osídlení
Území dnešního Donbasu bylo po staletí známé jako "Divoká pole" (Дике Поле) a bylo jen řídce osídleno nomádskými kmeny, jako byli Skythové, Kumáni a Tataři. Od 16. století se oblast stala hraničním územím mezi Záporožskými kozáky a Krymským chanátem. První trvalejší osady zde začali zakládat Donští kozáci v druhé polovině 17. století. Prvním městem v regionu se stal Soledar (tehdy Solanoje), založený v roce 1676 za účelem těžby soli.
Industrializace v Ruském impériu
Klíčový zlom v historii regionu nastal v 18. století, kdy Ruské impérium získalo nad oblastí kontrolu a začalo ji systematicky osidlovat. V roce 1721 zde byly objeveny obrovské zásoby uhlí. Masivní průmyslová těžba a rozvoj metalurgie však začaly až ve druhé polovině 19. století s příchodem železnice. V této době se pro region vžil název Donbas.
Průmyslový boom přilákal do regionu velké množství osadníků, zejména z Ruska. Města jako Doněck (původně Juzovka, založená velšským průmyslníkem Johnem Hughesem v roce 1869) a Luhansk se rychle rozrůstala. Zatímco venkov zůstával převážně ukrajinský, města se stala rusifikovanými průmyslovými centry. Na konci 19. století tvořili Ukrajinci 52,4 % populace regionu, zatímco Rusové 28,7 %.
Sovětské období
Po Ruské občanské válce byl Donbas začleněn do Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Během sovětské éry industrializace ještě zesílila. Region byl silně zasažen hladomorem v letech 1932–1933, který postihl především ukrajinské rolníky, a politikou rusifikace. Po druhé světové válce, která zanechala region zdevastovaný, přišla další vlna ruských dělníků na jeho obnovu, což dále změnilo demografickou rovnováhu. V roce 1989 se k ruské národnosti hlásilo již 45 % obyvatel Donbasu.
Nezávislá Ukrajina a počátek konfliktu
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Donbas stal průmyslovým motorem nezávislé Ukrajiny, ale zároveň čelil vážným ekonomickým problémům. V 90. letech se propadla průmyslová výroba a životní úroveň klesla. V regionu dominovala proruská Strana regionů, jejímž představitelem byl i pozdější prezident Viktor Janukovyč.
Po ukrajinské revoluci v roce 2014 a svržení prezidenta Janukovyče vypukly na Donbasu proruské protesty, které s podporou Ruska přerostly v ozbrojený konflikt. V dubnu 2014 vyhlásili Ruskem podporovaní separatisté Doněckou lidovou republiku (DLR) a Luhanskou lidovou republiku (LLR). Ukrajina zahájila protiteroristickou operaci (ATO) s cílem obnovit kontrolu nad územím.
⚔️ Válka na Donbase (od 2014)
Konflikt, který začal v roce 2014, se rychle proměnil v opotřebovávací válku. Navzdory uzavření Minských dohod v letech 2014 a 2015 boje nízké intenzity pokračovaly podél tzv. "linie dotyku", která region rozdělovala. Do začátku roku 2022 si konflikt vyžádal přes 14 000 životů.
Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, přičemž jedním z hlavních cílů bylo dobytí celého Donbasu. Boje se zintenzivnily a vedly k obrovské destrukci měst jako Mariupol, Sjevjerodoněck nebo Bachmut. V září 2022 Rusko formálně anektovalo Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast.
Ke konci roku 2025 Rusko okupuje téměř celou Luhanskou oblast a více než dvě třetiny Doněcké oblasti. Boje nadále probíhají, zejména v okolí klíčových měst jako Pokrovsk a Kramatorsk. Podle odhadů NATO by při současném tempu postupu trvalo Rusku nejméně další rok, než by dosáhlo administrativních hranic Doněcké oblasti.
⚙️ Ekonomika
Ekonomika Donbasu je tradičně založena na těžkém průmyslu.
- Těžba uhlí: Region je pojmenován po svých obrovských zásobách uhlí, které se odhadují na 60 miliard tun. Donbaské antracitové uhlí je považováno za jedno z nejkvalitnějších na světě. Těžba však od 70. let 20. století klesá.
- Metalurgie: Díky zásobám koksovatelného uhlí se v regionu rozvinul silný ocelářský průmysl. Před rokem 2014 produkoval Donbas 74 % surového železa v Ruském impériu (údaj z roku 1913).
- Další průmysl: Významné je také těžké strojírenství a chemický průmysl, který využívá vedlejší produkty koksování a těženou kamennou sůl.
Před válkou v roce 2014 se Doněcká a Luhanská oblast společně podílely přibližně 14 % na HDP Ukrajiny a tvořily čtvrtinu její průmyslové produkce. Válka však ekonomiku regionu zdevastovala, mnoho továren a dolů bylo zničeno nebo uzavřeno.
👥 Obyvatelstvo a identita
Donbas je etnicky a jazykově smíšený region. Podle sčítání lidu z roku 2001 tvořili etničtí Ukrajinci většinu v Luhanské (58 %) i Doněcké (56,9 %) oblasti. Největší menšinou byli etničtí Rusové (39 % v Luhanské a 38,2 % v Doněcké oblasti).
Navzdory etnickému složení je dominantním jazykem ruština. V roce 2001 ji jako svůj hlavní jazyk uvedlo 68,8 % obyvatel Luhanské a 74,9 % obyvatel Doněcké oblasti. To je důsledek dlouhodobé migrace ruských dělníků a sovětské politiky rusifikace.
Identita obyvatel Donbasu je komplexní a často se vymezuje spíše regionálně než etnicky. Mnoho lidí se identifikuje primárně jako "obyvatel Donbasu" a má silné vazby na průmyslové dědictví a sovětskou minulost. Válka od roku 2014 však tyto identity dále polarizovala a zkomplikovala.
🤔 Pro laiky
Představte si Donbas jako velké průmyslové srdce, které po staletí pumpovalo uhlí a ocel do celého okolí. Je to jako obrovská dílna plná dolů a továren. Původně to byla skoro prázdná krajina, ale když se tam našlo "černé zlato" – uhlí – sjeli se tam lidé z různých koutů, hlavně z Ukrajiny a Ruska, aby tam pracovali.
Díky tomu se tam mluví převážně rusky, i když mnoho lidí má ukrajinské kořeny. Je to jako když v mezinárodní firmě všichni mluví anglicky, i když pocházejí z různých zemí. Lidé tam byli vždy hrdí na svou práci a na svůj region, který byl motorem celé země.
V roce 2014 se však toto "srdce" stalo předmětem sporu. Rusko řeklo, že musí chránit rusky mluvící obyvatele, a podpořilo skupiny, které se chtěly od Ukrajiny odtrhnout. Ukrajina to samozřejmě vnímala jako útok na své vlastní tělo. Začala tak válka, která se z malého konfliktu rozrostla v obrovský požár, jenž zničil mnoho továren, domů a životů. Dnes je tato "dílna" z velké části zničená a okupovaná Ruskem, ale Ukrajina se jí stále snaží získat zpět, protože je to neoddělitelná součást její historie a území.
Zdroje
Wikipedia Encyclopaedia Britannica International Crisis Group The Guardian Radio Free Europe/Radio Liberty Institute for the Study of War World Atlas Greek Reporter WION UNITED24 Media