Jan Werich

Jan Werich
Celé jméno	Jan Křtitel František Serafínský Werich
Datum narození	6. února 1905
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	31. října 1980
Místo úmrtí	Praha
Státní příslušnost
Povolání	herec, dramatik, spisovatel, scenárista
Aktivní od	1927

Jan Werich byl jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších tvůrců československé kultury dvacátého století. Proslavil se jako divadelní a filmový herec, dramatik, spisovatel, scenárista a divadelní ředitel. Spolu se svým celoživotním přítelem a uměleckým partnerem Jiřím Voskovcem vytvořil legendární klaunskou dvojici V+W, která v meziválečném období formovala tvář českého avantgardního a satirického divadla na prknech Osvobozeného divadla. Jejich spolupráce, hudebně podpořená skladatelem Jaroslavem Ježkem, představuje naprostý vrchol předválečné autorské tvorby s výrazným protifašistickým a demokratickým apelem.

Po vynucené emigraci do Spojených států amerických během druhé světové války a následném rozpadu dua V+W vlivem poúnorového politického vývoje se Werich musel adaptovat na nové podmínky v Československu. Působil jako ředitel Divadla ABC, kde našel nového hereckého partnera v Miroslavu Horníčkovi. Na stříbrném plátně ztvárnil řadu ikonických rolí, z nichž nejznámější je historická dvojrole ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Nezanedbatelný je rovněž jeho literární odkaz, zejména jeho kongeniální přístup k českému jazyku v autorských pohádkách, které shrnul do kultovní sbírky Fimfárum.

👶 Dětství, rodina a raná léta

Jan Křtitel František Serafínský Werich se narodil 6. února 1905 v Praze na Smíchově. Jeho rodinné zázemí bylo poměrně složité a neklidné. Otec Vratislav Werich pracoval jako úředník v pojišťovně a měl velkou vášeň pro divadlo a umění, matka Gabriela, rozená Choděrová, pocházela ze zámožnější rodiny vlastníků pražských hostinců. Manželství Werichových rodičů však nebylo šťastné a brzy skončilo rozvodem. Jan byl následně soudně svěřen do péče otce, ačkoli významný vliv na jeho výchovu měla především rodina z matčiny strany, s níž však otec omezoval kontakty.

Zásadní zlom v jeho životě a budoucím směřování nastal v době středoškolských studií. Jan Werich navštěvoval reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze. Právě na této škole se seznámil s Jiřím Voskovcem, který se stal jeho nejbližším přítelem a celoživotním tvůrčím partnerem. Oba mladíky spojoval specifický smysl pro humor, obdiv k americkým filmovým groteskám (Charlie Chaplin, Buster Keaton), láska k jazzové hudbě a recesi. Po úspěšném složení maturitní zkoušky nastoupil Werich v roce 1924 na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium práv však pro něj představovalo spíše nutnost a rodinnou tradici než skutečný zájem. K absolvování studia a získání titulu nakonec nikdy nedošlo, protože akademické povinnosti brzy ustoupily naplno rozjeté divadelní kariéře.

🎭 Éra Osvobozeného divadla (1927–1938)

Období první československé republiky představovalo pro Jana Wericha dobu největšího uměleckého vzepětí. Vše začalo téměř jako studentská recese.

Zrod fenoménu V+W

V dubnu roku 1927 uspořádali Werich s Voskovcem ve svém volném čase amatérské studentské představení s názvem Vest pocket revue (Revue do kapsy u vesty). Představení se konalo v pražské Umělecké besedě a původně mělo mít pouze jedno jediné uvedení pro přátele. Nečekaný obrovský ohlas u publika i u kritiky však vedl k tomu, že se hra dočkala více než dvou set repríz. Tento úspěch přivedl dvojici do řad Osvobozeného divadla, které v té době působilo jako avantgardní sekce uměleckého svazu Devětsil a bylo řízeno divadelním teoretikem a režisérem Jindřichem Honzlem.

Na jevišti vytvořili Voskovec s Werichem klaunskou dvojici, která pracovala s kontrastem jejich fyzického vzhledu i intelektuálního projevu. Zatímco Voskovec představoval racionálnějšího, intelektuálnějšího a cyničtějšího z obou, Werich (často maskován bílým obličejem s výraznými rty) působil živelněji, lidověji a emotivněji. Klíčovým formálním prvkem jejich divadla se stala takzvaná „forbína“ (z německého Vorbühne – předscéna). Během přestaveb scény před oponou oběma herci vedli improvizované dialogy reagující na aktuální politické a společenské dění, které se postupem času staly nejslavnější a nejočekávanější částí jejich her.

Politická satira a spojení s Jaroslavem Ježkem

Zpočátku se jejich tvorba nesla v duchu dadaismu, poetismu a absurdního humoru (hry jako Smoking revue nebo Ostrov Dynamit). Od počátku třicátých let však v reakci na světovou hospodářskou krizi a nastupující fašismus v sousedním Německu začaly jejich hry získávat silně politický a sociální podtext. K zásadním hrám z tohoto období patří Osel a stín (1933), Kat a blázen (1934), Balada z hadrů (1935) a Těžká Barbora (1937). V těchto dílech ostře kritizovali totalitní ideologie, byrokracii a maloměšťáctví, čímž si vysloužili ostrou nenávist ze strany tuzemských sympatizantů fašismu a německého velvyslanectví.

Nedílnou a naprosto klíčovou součástí Osvobozeného divadla byl hudební skladatel a klavírista Jaroslav Ježek. Ježek dokázal geniálně propojit moderní americký jazz s melodikou, která byla blízká českému publiku. Písně s texty Voskovce a Wericha (například Tmavomodrý svět, Život je jen náhoda, Klobouk ve křoví, David a Goliáš) se staly okamžitě šlágry a zlidověly. Spolupráce trojice, kterou sami označovali iniciálami V+W+J, patří k nejvýznamnějším kapitolám české hudební a divadelní historie.

Po podpisu Mnichovské dohody v září 1938 bylo zjevné, že existence divadla je dále neudržitelná. Úřady činnost Osvobozeného divadla zakázaly z obav před provokováním nacistického Německa.

🎬 První filmové úspěchy

Paralelně s divadelní tvorbou zkoušeli Voskovec s Werichem přenést svůj humor i na filmové plátno. Již na počátku třicátých let natočili komedii Pudr a benzin (1931) a o rok později Peníze nebo život (1932). Ačkoli tyto rané snímky obsahovaly výborné skeče a slavné hudební vložky, po stránce filmového vyprávění ještě zaostávaly.

Zlom přišel s filmem Hej rup! (1934), který režíroval Martin Frič. Tato sociální utopie a satira na vykořisťovatelský kapitalismus ukázala dvojici v naprosto profesionálním filmovém tvaru. Vrcholem jejich předválečné kinematografické tvorby je pak snímek Svět patří nám (1937), opět v režii Martina Friče. Film je otevřeně antifašistický a vyzývá k vytváření Lidových front proti diktaturám. Obě tyto Fričovy komedie se řadí k nejlepším filmům československé první republiky.

🌍 Exil ve Spojených státech amerických (1939–1945)

S ohledem na jejich otevřeně antifašistické postoje, satiru namířenou proti Adolfu Hitlerovi a židovský původ Jiřího Voskovce bylo setrvání v Československu po podzimu 1938 životně nebezpečné. V lednu 1939 proto Werich, Voskovec a Ježek emigrovali. Cesta je vedla přes Paříž do Spojených států amerických.

Období amerického exilu bylo pro všechny tři umělce nesmírně psychicky, pracovně i existenčně náročné. Jejich humor, který byl založen na geniální hře s českým jazykem, nebylo možné jednoduše přeložit do angličtiny. V Americe se snažili uchytit v divadle a v Hollywoodu, ale jejich divadelní představení zaznamenávala ohlas především u české krajanské menšiny (hráli například v Clevelandu či Chicagu).

Snažili se působit také v americkém filmovém průmyslu. Jan Werich byl obsazován většinou jen do menších a nepříliš významných rolí v amerických válečných nebo béčkových filmech. Zcela zásadní význam však měla jejich činnost v rámci amerického vládního Úřadu pro válečné informace (Office of War Information - OWI) a vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky a BBC. Prostřednictvím rozhlasových vln promlouvali k okupovanému Československu, psali povzbuzující protinacistické skeče a udržovali tak naději v domácím odboji. V lednu 1942 zasáhla exilovou skupinu tvrdá rána, když v New Yorku zemřel těžce nemocný Jaroslav Ježek.

⏳ Poválečné období a rozchod s Voskovcem

Na podzim roku 1945 se Jan Werich a Jiří Voskovec vrátili do osvobozeného Československa s velkými plány na obnovu Osvobozeného divadla. Společenská a politická atmosféra v zemi však byla diametrálně odlišná od třicátých let. Společnost byla traumatizována válkou, radikalizovala se a silně se orientovala na Sovětský svaz.

Jejich prvním velkým společným projektem po návratu byla adaptace amerického muzikálu Finian's Rainbow, který převedli do českého prostředí pod názvem Divotvorný hrnec (1947). Toto dílo se zapsalo do historie jako historicky první americký muzikál uvedený v Evropě.

Komunistický převrat v únoru 1948 však definitivně ukončil naděje na svobodnou uměleckou tvorbu. Jiří Voskovec, který pochopil, že v totalitním režimu nemůže umělecky ani lidsky dýchat, odešel v roce 1948 do Francie s funkcí delegáta UNESCO. Po krátkém pokusu o návrat a definitivním odchodu v roce 1950 nakonec trvale přesídlil zpět do USA. Jan Werich stál před fatálním rozhodnutím. Přes veškerá úskalí diktatury se rozhodl v Československu zůstat. Jeho rozhodnutí bylo motivováno především obrovskou fixací na český jazyk, v němž spatřoval svůj jediný plnohodnotný pracovní nástroj, a láskou k české krajině a publiku. Rozdělením dua V+W skončila jedna z nejslavnějších epoch českého divadla.

🎭 Divadlo ABC a éra s Miroslavem Horníčkem

V padesátých letech musel Jan Werich složitě navigovat v realitě stalinistického režimu. Na jedné straně byl oslavován jako významný protifašistický umělec, na straně druhé byl pro komunistický aparát permanentně podezřelý svou "západní" exilovou minulostí, intelektualismem a odporem k primitivnímu socialistickému realismu.

V roce 1955 se ujal vedení Divadla ABC. Pro Wericha představovalo toto divadlo prostor, kde se mohl vrátit k odkazu předválečné tvorby. Podařilo se mu zde najít nového divadelního partnera – Miroslava Horníčka. Horníček se moudře nesnažil Voskovce kopírovat, ale přinesl do dvojice svůj vlastní, jemnější a filozofičtější humor. Společně s ohromným úspěchem obnovili staré hry Osvobozeného divadla, jako byly Těžká Barbora, Balada z hadrů nebo Caesar.

Jako ředitel Divadla ABC dal Werich šanci nastupující generaci mladých tvůrců, mimo jiné režisérům Jánu Roháčovi a Vladimíru Svitáčkovi, a hercům jako Miloš Kopecký, Jiří Sovák nebo Lubomír Lipský. V roce 1959 však musel z politických i zdravotních důvodů (především kvůli vyčerpání) vedení divadla opustit.

🎥 Poválečný film a ikonické role

Odchodem z divadla se uvolnil Werichův potenciál pro kinematografii a nastupující televizi, kde vytvořil role, které patří do zlatého fondu národní kultury.

Naprostým vrcholem jeho poválečné herecké kariéry je ztvárnění historické dvojrole stárnoucího císaře Rudolfa II. a prostého pražského pekaře Matěje v dvoudílné historické veselohře Císařův pekař – Pekařův císař (1951) v režii Martina Friče. Film se přes určité ústupky tehdejší třídní ideologii stal naprostým fenoménem díky výpravným kulisám, Golemovi a především Werichovu mistrovství v odlišení dvou typově zcela rozdílných postav.

S obrovským úspěchem účinkoval také v klasické české filmové pohádce Byl jednou jeden král... (1954), kterou režíroval Bořivoj Zeman na motivy příběhu Sůl nad zlato. Výjimečnost tohoto filmu podtrhlo setkání Wericha s dalším velikánem české komiky Vlastou Burianem. K dalším výrazným rolím patří kastelán v poetickém podobenství Vojtěcha Jasného Až přijde kocour (1963) nebo televizní komediální miniatury Uspořená libra (1963) a Slzy, které svět nevidí (1962). V sedmdesátých letech se ještě nezapomenutelně zapsal do dětských srdcí jako laskavý pan Viola v populárním seriálu Pan Tau.

📚 Literární tvorba a nezaměnitelný hlas

Kromě divadla a filmu spočívá Werichova genialita v jeho literární činnosti a práci s jazykem. Jeho vrcholným prozaickým dílem je kniha autorských pohádek Fimfárum (1960). Werich v ní prokázal naprosté mistrovství v zacházení s českou slovní zásobou, frazeologií, příslovími a novotvary. Příběhy, ač formálně pohádkové, obsahují hluboká mravní poučení, kousavou satiru na lidskou hloupost, chamtivost a závist, a jsou určeny spíše dospělým a dospívajícím čtenářům.

Významnou součástí jeho odkazu je cestopisná kniha Italské prázdniny (1960), v níž osobitým, moudrým a vtipným způsobem glosuje své cesty po poválečné Itálii. Nezaměnitelný, basově zabarvený a mírně drsný hlas Jana Wericha je navždy spojen s audionahrávkami. Jeho autorské čtení Haškova románu Dobrý voják Švejk je dodnes považováno za nepřekonanou interpretaci tohoto literárního díla.

⛓️ Období normalizace, Anticharta a závěr života

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následném nástupu kruté politické normalizace se Jan Werich ocitl na černé listině. Ztratil možnost pravidelně vystupovat v televizi, byl odstřihnut od rozhlasu i filmu. Režim se obával jeho obrovské autority v národě a jeho neschopnosti ohýbat hřbet. Stáhl se proto do vnitřního exilu ve své vile na Kampě, kde ho navštěvovali intelektuálové a přátelé jako Jaroslav Seifert, Jiří Trnka nebo Eduard Kohout.

V lednu 1977 se odehrála jedna z nejsmutnějších kapitol jeho závěru života, spojená s takzvanou Antichartou. Těžce nemocný Jan Werich byl komunistickým režimem vylákán do Národního divadla na shromáždění umělců odsuzujících Prohlášení Charty 77. Werich podepsal prezenční listinu, o které se později domníval (a stěžoval si přátelům), že sloužila pouze jako doklad o účasti, avšak komunistická propaganda jeho podpis následně zneužila k tvrzení, že se připojil k odsouzení Charty. Tato manipulace jej psychicky hluboce zdrtila a mezi opoziční inteligencí vyvolala rozpaky.

V posledních letech života Jan Werich těžce trpěl rakovinou hrtanu, kvůli níž mu musely být voperovány dýchací trubice a ztratil svůj legendární hlas. Dorozumíval se pouze písemně. Zemřel 31. října 1980 ve věku sedmdesáti pěti let v Praze. Jeho pohřeb na Olšanských hřbitovech se i přes nepřízeň úřadů stal tichou, ale masovou manifestací úcty a vzdoru.

🏡 Osobní život a rodina

Jan Werich se v roce 1929 oženil se Zdenkou Kovářovou (1906–1980). Manželství tvořilo pevnou, i když mnohdy těžce zkoušenou oporu jeho života (Zdenka měla vážné psychické problémy). V roce 1935 se jim narodila jejich jediná dcera Jana Werichová (1935–1981).

Osud Werichovy dcery byl mimořádně tragický. Sama se stala herečkou a vynikající překladatelkou, úzce s otcem spolupracovala a byla jeho velkou oporou, nicméně celoživotně trpěla tím, že stála v obrovském stínu svého geniálního otce. Osobní problémy řešila těžkým alkoholismem. Manželka Zdenka zemřela na jaře 1980, Jan Werich ji následoval na podzim téhož roku a dcera Jana podlehla závažné nemoci o několik měsíců později, v květnu 1981. Rodinnou linii tak zachovala pouze Werichova vnučka Zdena, zvaná Fanča.

Rodina Werichových po desetiletí obývala takzvanou Werichovu vilu na pražské Kampě, která se stala jedním z epicenter pražského kulturního dění a dnes funguje jako muzeum věnované jeho odkazu a životu.

📝 Kompletní divadelní tvorba (s Jiřím Voskovcem)

Následující tabulka obsahuje kompletní seznam divadelních her, které Jan Werich autorsky napsal a interpretoval s Jiřím Voskovcem v Osvobozeném divadle. Žádná z jejich premiér není vynechána.

Rok	Název divadelní hry	Autor hudby	Místo premiéry
1927	Vest pocket revue	autoři různí	Umělecká beseda
1928	Smoking revue	autoři různí	Osvobozené divadlo
1928	...si pořádně zařádit	autoři různí	Osvobozené divadlo
1928	Gorila ex machina čili Leon Clifton...	autoři různí	Osvobozené divadlo
1929	Kostky jsou vrženy	autoři různí	Osvobozené divadlo
1929	Premiéra Skafandr	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1929	Líčení se odročuje	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1929	Fata morgana	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1930	Ostrov Dynamit	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1930	Sever proti Jihu	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1931	Don Juan a comp.	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1931	Golem	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1932	Caesar	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1932	Robin Zbojník	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1933	Svět za mřížemi	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1933	Osel a stín	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1934	Slaměný klobouk	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1934	Kat a blázen	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1935	Vždy s úsměvem	Jaroslav Ježek	Spoutané divadlo
1935	Panoptikum	Jaroslav Ježek	Spoutané divadlo
1935	Balada z hadrů	Jaroslav Ježek	Spoutané divadlo
1936	Nebe na zemi	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1936	Rub a líc	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1937	Těžká Barbora	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1938	Pěst na oko aneb Caesarovo finále	Jaroslav Ježek	Osvobozené divadlo
1947	Divotvorný hrnec (adaptace muzikálu)	B. Lane	Divadlo V+W

📈 Kompletní filmografie

Tato tabulka detailně mapuje všechny herecké účasti Jana Wericha v celovečerních, televizních a krátkometrážních filmech.

Rok	Název filmu	Role	Poznámka
1931	Pudr a benzin	policista / hasič	hlavní role, spoluscénář
1932	Peníze nebo život	Pepík	hlavní role, spoluscénář
1933	U nás v Kocourkově	trestanec	epizodní role
1934	Hej rup!	nezaměstnaný Filip	hlavní role, spoluscénář
1937	Svět patří nám	kamelot	hlavní role, spoluscénář
1939	Tajemství krve	doktor	krátký reklamní film
1943	Pád Berlína (Fall of Berlin)	komisař	americký film
1951	Císařův pekař a pekařův císař	císař Rudolf II. / pekař Matěj	hlavní dvojrole, spoluscénář
1953	Tajemství krve	profesor psychiatrie
1954	Byl jednou jeden král...	král Já I.	hlavní role, spoluscénář
1954	Psohlavci	hrabě ze Šternberka
1955	Hudba z Marsu	poslanec
1955	Strakonický dudák	pan Kačaba
1956	Pověst o lásce	role neuvedena (hlas)
1957	Vlčí jáma	doktor Manda
1957	Dobrý voják Švejk	vypravěč	hlasová role
1958	Vynález zkázy	vypravěč	hlasová role
1961	Baron Prášil	kapitán lodi
1962	Slzy, které svět nevidí	bankovní úředník	televizní film
1962	Kočár nejsvětější svátosti	guvernér z Peru	televizní film
1963	Uspořená libra	pošťák	televizní film
1963	Až přijde kocour	kastelán Oliva / kouzelník	hlavní dvojrole
1964	Šest otázek pro Jana Wericha	hraje sám sebe	televizní dokument
1967	25. hodina (La Vingt-cinquième Heure)	seržant Constantin	mezinárodní film
1970	Pan Tau (1. řada)	pan Viola	televizní seriál
1972	Hledá se pan Tau	pan Viola	sestřih seriálu do filmu

Zdroje