Josef Hlinomaz
| Josef Hlinomaz | |
|---|---|
| Celé jméno | Josef Hlinomaz |
| Datum narození | 9. října 1914 |
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 8. srpna 1978 |
| Místo úmrtí | Split |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | herec, malíř, ilustrátor, publicista |
| Aktivní od | 1941 |
Josef Hlinomaz byl významný český filmový, televizní a divadelní herec, svérázný ilustrátor a nezaměnitelný naivní malíř. Přestože ve filmu nikdy nezískal velkou hlavní roli, jeho robustní zjev, nezaměnitelný chraplavý hlas a schopnost sebeironie z něj učinily jednu z nejvýraznějších postav československé kinematografie dvacátého století. Proslavil se především jako představitel nejrůznějších hospodských rváčů, cholerických tatíků, vrátných, policistů a zločinců, kterým dokázal vdechnout nezapomenutelný komediální a často až absurdně parodický rozměr.
Kromě herecké dráhy se zapsal do dějin české kultury jako originální výtvarník. Sám pro sebe vytvořil unikátní umělecký směr, který nazval „surneonaivismus“, a v němž propojoval snovou fantazii surrealismu s úsměvnou upřímností naivního umění. Jeho obrazy s typickými motivy divadla, cirkusu a bizarních životních situací jsou dnes vysoce ceněnými sběratelskými artikly.
👤 Dětství a rodinné zázemí
Josef Hlinomaz se narodil 9. října 1914 v Praze, avšak jeho životní a kulturní kořeny byly úzce spjaty se středními Čechami. Byl čtvrtým a nejmladším dítětem v rodině významného hudebního skladatele, houslisty a pedagoga Václava Hlinomaze, přičemž tři jeho starší sourozenci pocházeli z otcova předchozího manželství. Krátce po Josefově narození se celá rodina přestěhovala do města Dobříš a následně se v roce 1916 trvale usadila v Příbrami, kam byl otec přeložen jako učitel.
Osobnost Václava Hlinomaze měla na mladého Josefa naprosto zásadní vliv. Otec byl nejen respektovaným učitelem, ale také neúnavným organizátorem místního kulturního života. V Příbrami založil hudební školu a působil jako předseda a sólový houslista Příbramské filharmonie. Díky tomuto inspirativnímu rodinnému prostředí vyrůstal Josef obklopen hudbou a uměním. Zásadním místem pro jeho formování se stala příbramská sokolovna, kde od útlého dětství hrál v místním ochotnickém spolku a kde se rovněž spřátelil s dalším budoucím významným umělcem, spisovatelem Janem Drdou. Velkou inspirací pro něj byla také němá filmová představení v Tůmově biografu v Pražské ulici, která v něm probudila celoživotní lásku k pohyblivým obrázkům a grotesce.
🎓 Studijní léta a hledání směru
Cesta k profesionálnímu umění nebyla v případě Josefa Hlinomaze přímočará. Po dokončení základní školní docházky nastoupil ke studiu na reálné gymnázium v Příbrami, které bylo zaměřeno převážně na přírodovědné obory. Exaktní vědy mu však činily značné potíže, což se projevilo nutností opakovat ročníky v sekundě a septimě. Jeho mysl se již tehdy ubírala zcela jiným, bohémským a uměleckým směrem.
Po absolutoriu příbramské reálky se rozhodl, že se stane profesorem zeměpisu a kreslení. K tomuto účelu nastoupil na ČVUT, kde studoval architekturu a pozemní stavitelství. Tento obor však vyžadoval striktní technické rýsování a matematickou přesnost, což bylo v přímém rozporu s Hlinomazovou divokou fantazií a uvolněným malířským rukopisem. Kvůli neustálým ideovým a estetickým neshodám s pedagogy toto studium po necelých dvou letech dobrovolně ukončil. Definitivně se tak odklonil od výtvarné dráhy v oficiálním akademickém smyslu a přešel na Státní konzervatoř v Praze, kde se začal plně věnovat studiu herectví. Konzervatoř úspěšně absolvoval v roce 1940, těsně po vypuknutí druhé světové války.
🎭 Divadelní dráha v těžkých dobách
Své první profesionální divadelní angažmá získal v roce 1941 v divadle v Kladně, odkud v následující sezóně přešel do Pardubic a krátce působil také v Plzni. Divadelní provoz byl však v období Protektorátu Čechy a Morava nesmírně složitý. Když okupační úřady nařídily uzavření všech divadel v rámci takzvaného totálního nasazení, Hlinomaz se musel vrátit do domovské Příbrami. Zde se vrátil ke své druhé životní lásce – k malířství. Během těchto krizových let se živil tvorbou portrétů a malováním obrazů, což mu umožnilo finančně přečkat nejhorší období války bez nutnosti nastoupit do zbrojního průmyslu.
Ihned po skončení války se vrátil na divadelní prkna. Působil opět v Kladně a brzy přesídlil do Prahy, kde hrál v Realistickém divadle a následně v Divadle satiry. Zlomový, avšak nikoliv v pozitivním slova smyslu, byl pro něj rok 1949, kdy získal prestižní angažmá v Národním divadle. V této instituci, svázané klasickými konvencemi a vznešeným patosem, se cítil nesmírně svázaný a nešťastný. Jeho naturelu vyhovoval mnohem více kabaret, estráda a uvolněný kontakt s divákem.
Vysvobození přišlo ze strany velikána české kultury Jana Wericha. Werich, který v té době hledal nového hereckého partnera pro nově založené Divadlo estrády a satiry (pozdější Divadlo ABC), se zašel podívat na představení do Národního divadla. Po skončení hry si nešťastného Hlinomaze zavolal a podle dochovaných vzpomínek mu oznámil, že jeho výkon byl sice katastrofální, ale že si ho i přesto do svého divadla vezme, protože v něm vidí obrovský skrytý komediální potenciál. V Divadle ABC pak Hlinomaz prožil úspěšné období mezi lety 1951 a 1955.
🎬 Ikona českého filmu a televize
Od konce padesátých let se Josef Hlinomaz rozhodl opustit stálá divadelní angažmá. Důvodem byla jeho obrovská touha po osobní svobodě. Večerní divadelní představení mu bránila trávit jarní a letní večery v přírodě nebo se věnovat malování při ideálním denním světle. Od roku 1958 se tak stal stálým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov.
Typologie rolí a zlatá léta komedie
Filmoví režiséři velmi rychle rozpoznali Hlinomazův specifický potenciál. Byl obsazován do rolí vzteklých mužů, podezřelých individuí, drsných řezníků, cirkusáků, stěhováků a nerudných sousedů. Přestože jeho vzhled budil respekt a někdy až strach, Hlinomaz dokázal těmto postavám dodat nečekanou vnitřní křehkost a absurdní humor, čímž si naprosto získal srdce diváků.
Jeho životní a pravděpodobně nejslavnější rolí se stal obávaný pistolník a požírač sklenic Grimpo v kultovní hudební komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera z roku 1964, kterou režíroval Oldřich Lipský. Hlinomazův démonický smích a ikonické hlášky z tohoto filmu zlidověly. S režisérem Lipským a scenáristou Milošem Macourkem spolupracoval i na dalších legendárních projektech, z nichž vyniká role mafiána Goga v bláznivé komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) či postava komisaře ve formálně experimentálním filmu Happy end (1967).
Televizní seriály a dramatické postavy
V sedmdesátých letech se Hlinomaz stal nepostradatelnou součástí tehdejší masivní televizní produkce. Nezapomenutelnou postavu hrabivého a zákeřného souseda Makovce ztvárnil v divácky mimořádně oblíbeném seriálu Chalupáři (1975). Jeho komediální talent se projevil také ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kde si zahrál nerudného zřízence psychiatrické léčebny Malotu, nebo v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1975).
Ačkoliv byl primárně komikem, dokázal mistrně ztvárnit i vážnější či tragikomické postavy. Příkladem může být jeho účast ve slavném kronikářském snímku Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968), kde v roli venkovana Frajze ukázal civilnější a zemitější polohu svého herectví. V televizním cyklu Bakaláři se navíc pravidelně objevoval v drobných, psychologicky prokreslených miniaturách ze života běžných občanů.
🎨 Surneonaivismus: Filozofie malujícího herce
Zatímco herectví zajišťovalo Josefu Hlinomazovi obživu a popularitu, jeho skutečnou vnitřní vášní bylo malování. Svůj unikátní výtvarný styl nenacházel v žádných existujících škatulkách uměleckých kritiků, a proto si pro něj vymyslel vlastní pojmenování – „surneonaivismus“. Tento novotvar v sobě spojoval prvky surrealistického snění, neonové barevnosti moderní doby a naivního, dětsky upřímného přístupu k zobrazení reality.
Hlinomazovy obrazy byly výbuchem fantazie, humoru a často i sžíravé satiry. Nikdy si nekladl za cíl diváka edukovat nebo dodržovat akademická pravidla perspektivy a kompozice. Na plátnech ztvárňoval bizarní výjevy, v nichž se prolínal svět cirkusu, divadla, byrokracie a technologického pokroku. Například v obraze Sklářská výroba namaloval dělníky oblečené do klaunských kostýmů přímo na divadelním jevišti, zatímco na obraze Usilovná elektrifikace vesmíru II. ironizoval technokratický optimismus tehdejší doby.
Kromě volné tvorby na plátno a karton se Hlinomaz intenzivně věnoval knižní ilustraci. Jeho suverénně nejznámějším a nejoceňovanějším počinem v této oblasti bylo kompletní ilustrování humoristického románu Karla Poláčka Bylo nás pět v roce 1967. Hlinomazův rozevlátý a mírně groteskní styl naprosto dokonale souzněl s Poláčkovou poetikou a zobrazením světa z pohledu malého chlapce. O jeho výtvarném talentu byla natočena dvě dokumentární díla: Jak namalovat běsnící individua (1967) v režii Jaroslava Bočka a intimní portrét Dvojí život Josefa Hlinomaze (1976), který natočil jeho dlouholetý přítel a tvůrce Limonádového Joea Jiří Brdečka.
🎭 Osobní život, povaha a tragický konec
Pod tvrdou a zemitou slupkou rváče, kterého Hlinomaz tak často prezentoval na filmovém plátně, se skrývala neobyčejně citlivá, plachá a poetická duše. Své soukromí si po celý život úzkostlivě střežil a vyhýbal se společenským skandálům i pozornosti bulvárního tisku. Miloval přírodu, toulky kolem rybníků, trávil hodiny u malířského stojanu a pro své nejbližší přátele neobyčejně rád a výborně vařil.
Jeho osobní život byl poznamenán jedním velkým a zatajeným traumatem z období krátce po druhé světové válce. Oženil se totiž se sestrou jednoho z popravených studentů z období kruté heydrichiády (tento skutečný a tragický příběh rodiny Hlinomazovy manželky později literárně zpracoval Jan Drda ve své slavné povídce Vyšší princip). Hlinomaz svou manželku nesmírně miloval, avšak nedlouho po svatbě ji přistihl in flagranti s milencem. Tento zážitek jím hluboce otřásl, došlo k fyzické potyčce a následně k rychlému rozvodu. Od té doby se Josef Hlinomaz již nikdy neoženil a podle dochovaných vzpomínek kolegů se raději věnoval milostným románkům se zadanými ženami, u kterých mu nehrozilo riziko dalšího manželského zklamání a ztráty svobody.
Josef Hlinomaz miloval moře, za kterým v době tuhé normalizace jezdil do oblíbené Jugoslávie. Právě u moře se jeho životní a tvůrčí pouť nečekaně uzavřela. Zemřel tragicky a předčasně 8. srpna 1978 během letní dovolené v chorvatském městě Split. Příčinou úmrtí bylo náhlé srdeční selhání. Bylo mu nedožitých čtyřiašedesát let. Jeho originální odkaz však žije dál v desítkách nepřekonatelných komediálních rolí a v obrazech, které dodnes zdobí prestižní státní i soukromé galerie napříč Evropou.
📈 Kompletní filmografie (1951–1978)
Následující tabulka představuje kompletní přehled filmových, televizních a seriálových účastí Josefa Hlinomaze od počátku padesátých let až do jeho smrti, bez jakéhokoliv vynechávání aktivních sezón kariéry.
| Rok | Název díla | Formát | Role |
|---|---|---|---|
| 1951 | Císařův pekař - Pekařův císař | film | pekařský tovaryš |
| 1952 | Pyšná princezna | film | výběrčí daní |
| 1952 | Dovolená s Andělem | film | dělník Jeřábek |
| 1952 | Únos | film | dělník |
| 1953 | Kavárna na hlavní třídě | film | účinkující |
| 1954 | Nejlepší člověk | film | statkář Halaburda |
| 1954 | Psohlavci | film | biřic |
| 1955 | Hudba z Marsu | film | účinkující |
| 1955 | Strakonický dudák | film | účinkující |
| 1956 | Dobrý voják Švejk | film | hospodský rváč |
| 1956 | Dědeček automobil | film | hrabě Kolovrat |
| 1957 | Poslušně hlásím | film | účinkující |
| 1957 | Krtek a kalhotky | krátkometrážní animovaný film | dabing rákosníka |
| 1958 | O věcech nadpřirozených | film | účinkující |
| 1959 | Dařbuján a Pandrhola | film | Bašta |
| 1960 | Černá sobota | film | účinkující |
| 1960 | U nás v Mechově | film | účinkující |
| 1961 | Baron Prášil | film | španělský generál |
| 1961 | Muž z prvního století | film | předák |
| 1961 | Ďáblova past | film | dráb na poli |
| 1962 | Rusalka | film | účinkující |
| 1963 | Mezi námi zloději | film | účinkující |
| 1964 | Limonádový Joe aneb Koňská opera | film | pistolník Grimpo |
| 1964 | Čintamani a podvodník | film | účinkující |
| 1964 | Lov na mamuta | film | účinkující |
| 1965 | Plechové dostaveníčko | televizní hudební film | účinkující |
| 1966 | Lidé z maringotek | film | účinkující |
| 1966 | Ukradená vzducholoď | film | pirát |
| 1966 | Dýmky | film | vetešník |
| 1967 | Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky | film | tajný agent |
| 1967 | Svatba jako řemen | film | účinkující |
| 1967 | Happy end | film | komisař |
| 1968 | Všichni dobří rodáci | film | vesničan Frajz |
| 1968 | Hříšní lidé města pražského | televizní seriál | účinkující |
| 1969 | Zabil jsem Einsteina, pánové... | film | velitel policie |
| 1969 | Utrpení mladého Boháčka | film | účinkující |
| 1970 | Čtyři vraždy stačí, drahoušku | film | mafián Gogo |
| 1970 | Ďábelské líbánky | film | vrátný |
| 1970 | F. L. Věk | televizní seriál | student Růžička |
| 1970 | Na kometě | film | kapitán Lacoste |
| 1971 | Psi a lidé | film | malíř |
| 1971 | Pět mužů a jedno srdce | film | účinkující |
| 1971 | Moderní byt | televizní film | účinkující |
| 1972 | Lupič Legenda | film | účinkující |
| 1972 | Aféry mé ženy | film | účinkující |
| 1973 | Bakaláři | televizní cyklus | různé postavy v povídkách |
| 1974 | Jáchyme, hoď ho do stroje! | film | zřízenec léčebny Malota |
| 1974 | Drahé tety a já | film | houbař |
| 1975 | Chalupáři | televizní seriál | Makovec |
| 1975 | Bohoušův syn | televizní film | děda Metelka |
| 1975 | Zítra to roztočíme, drahoušku...! | film | vedoucí taxikářů |
| 1976 | Léto s kovbojem | film | starosta |
| 1976 | Bouřlivé víno | film | účinkující |
| 1977 | Růžové sny | film | účinkující |
| 1978 | Lvi salónů | film | účinkující |
| 1978 | Otec nebo bratr | film | účinkující |