Jan Hřebejk

Jan Hřebejk
Celé jméno	Jan Hřebejk
Datum narození	27. června 1967
Místo narození	Praha, Československo
Státní příslušnost
Povolání	filmový režisér, televizní režisér, divadelní režisér, herec, básník
Aktivní od	1988

Jan Hřebejk (* 27. června 1967, Praha) je český filmový, televizní a divadelní režisér, řadící se mezi komerčně nejúspěšnější a tvůrčí nejplodnější osobnosti české kinematografie od počátku 90. let do současnosti. Je držitelem tří cen Český lev za nejlepší režii – za filmy Šakalí léta (1993), Musíme si pomáhat (2000) a Horem pádem (2004). Film Musíme si pomáhat byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, čímž se Hřebejk zařadil mezi hrstku českých tvůrců, jejichž dílo dosáhlo na prestižní americké ocenění.

Hřebejkovy snímky jsou charakteristické zaměřením na českou historii, rodinný život a morální dilemata každodenních lidí zasazená do konfliktů 20. století. Opakující se motivy zahrnují normalizaci, nacistickou okupaci, život v komunistickém Československu i problémy současné české společnosti. Svou nejtrvalejší tvůrčí spolupráci udržuje se scenáristou Petrem Jarchovským, s nímž sdílí přátelství od dob střední školy. Výsledkem jejich společné práce jsou snímky, jež pravidelně dobývají přední příčky návštěvnosti českých kin a některé z nich – jako Pelíšky nebo právě Šakalí léta – se staly součástí české kulturní identity.

Vedle filmové tvorby se Hřebejk věnuje divadelní režii, především ve spolupráci s Divadlem Na Jezerce, a v posledních letech stále aktivněji pracuje pro televizní platformy a streamovací služby. Je rovněž autorem básnické sbírky a spolumajitelem pražské vinárny Bokovka. Svými veřejnými prohlášeními a aktivitou na sociálních sítích patří k výrazným hlasům české kulturní a společenské diskuze.

👤 Životopis

Jan Hřebejk pochází z úřednické rodiny a vyrůstal v Praze. Zájem o film v něm probudila středoškolská léta strávená na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici, kde se skupinou spolužáků – mezi nimiž byl i pozdější scenárista Petr Jarchovský a budoucí režisérka Andrea Sedláčková – pravidelně navštěvoval filmový klub. Tento kroužek cinemafilů se stal zárodkem tvůrčích přátelství, která měla rozhodující vliv na celou kariéru.

Po úspěšném ukončení gymnázia v roce 1986 se Hřebejk pokusil dostat na FAMU, avšak u přijímacích zkoušek neuspěl. Na přijetí si musel rok počkat – v mezidobí pracoval ve školní družině. Napodruhé byl přijat na katedru scenáristiky a dramaturgie FAMU, kde studoval v letech 1987 až 1991. Přestože vystudoval obor scénáristiky, záhy se ukázalo, že jeho pravým posláním je režie.

Na FAMU navázal kontakty, které se ukázaly jako klíčové pro celý jeho tvůrčí život. Vedle Jarchovského se zde potkal s Petrem Zelenkou, podle jehož scénářů natočil dva studentské krátké filmy: Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít (1988) a L. P. 1948 (1989). Oba snímky vzbudily na interních festivalech pozitivní ohlas, přičemž za L. P. 1948 získal ocenění na festivalu FAMU Praha 1991.

🎓 Vzdělání a literární tvorba

Ačkoli Hřebejk nastoupil na FAMU jako budoucí scenárista, jeho zájem brzy přešel výhradně na režii. Nicméně literární zájem nikdy zcela neopustil: v roce 1990 vydal nakladatelství Mladá fronta jeho básnickou sbírku Patosání. Pro divadelní spolek Kašpar Jakuba Špalka napsal čtyři jednoaktovky pod souhrnným názvem Takové běžné láásky. V roce 2025 vyšel jeho první životopis, napsaný ve spolupráci s novinářkou Veronikou Bednářovou.

⏳ Rané profesní začátky (1991–1997)

Bezprostředně po absolvování FAMU se Hřebejk začal prosazovat v televizní produkci. V roce 1992 natočil dramatizaci románu Egona Hostovského Dobročinný večírek jako televizní inscenaci a brzy po ní se podílel na kultovním televizním pořadu Česká soda, jenž byl vysílán v letech 1993 až 1996 a který se stal jednou z nejvýraznějších satirických relací polistopadové éry. Pracoval rovněž na televizních kulturních magazínech jako Dnes vás baví (1992) nebo 60 (1996–1998).

Souběžně začal spolupracovat s Petrem Jarchovským. Jejich první společný projekt – rodinný film Pějme píseň dohola (1990) pod režijní taktovkou Ondřeje Trojana – spočíval pouze v autorské práci na scénáři, avšak byl předzvěstí hlubšího partnerství. Výsledkem byl debut do kinodistribuce: muzikálová komedie Šakalí léta, která vstoupila do kin v roce 1993 a okamžitě se stala nejnavštěvovanějším českým filmem sezóny.

Na prvním ročníku cen Český lev Šakalí léta triumfovala – Hřebejk získal ocenění za nejlepší film i nejlepší režii. Úspěch debutu byl o to překvapivější, že šlo o snímek zasazený do 50. let s muzikálovými prvky, tedy žánrově odvážný a nekonvenční. Film vyprávěl o nástupu rokenrolové vlny v Praze, přesněji v prostředí dejvického Hotelu International, a nabídl generaci vyrůstající v socialismu autentický pohled na kulturu, která tehdy proudila za železnou oponu.

V letech 1993 až 1998 Hřebejk natočil série krátkých komedií pro populární televizní cyklus Bakaláři – konkrétně epizody Dobrá zpráva, Okno, Past a Poslední koncert (všechny 1997). Věnoval se také dokumentárním portrétům v rámci cyklu GENUS: natočil portréty hokejového brankáře Dominika Haška (1996) a hudebníka Vladimíra Mišíka (1996). Tyto práce prohlubovaly jeho všestrannost a ukazovaly, že jej nezajímá jen velký filmový formát, ale i drobnější, osobnější forma vyprávění.

V roce 1997 vstoupil Hřebejk do divadelního prostředí, kde si postupně vybudoval druhou tvůrčí základnu.

💼 Vrcholná filmová éra (1999–2009)

Přelom tisíciletí přinesl Hřebejkovi sérii snímků, jež ho zařadily mezi nejvýznamnější české filmové tvůrce polistopadové generace. Základem tohoto období byl spolehlivý tvůrčí tandem s Petrem Jarchovským, jenž psal scénáře na motivy textů prozaika Petra Šabacha.

Pelíšky (1999)

Snímek Pelíšky (1999), hořká rodinná komedie zachycující osudy dvou sousedních rodin na pozadí roku 1968, se stal jedním z nejcitovanějších děl české polistopadové kinematografie. Vyprávění o rodinách Šebkových a Krausových, proplétající každodenní absurditu komunistické normalizace s osobními tragédiemi a komediemi, zasáhlo českou veřejnost neobyčejně silně. Film obdržel na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu FIPRESCI a zvláštní uznání poroty.

Pelíšky se postupem let staly kulturní ikonou – jejich hlášky vstoupily do každodenního jazyka a česká televize je dodnes každoročně vysílá na Štědrý den, kde si udržují mimořádnou sledovanost. Film zůstává jedním z nejlépe hodnocených děl české kinematografie vůbec.

Musíme si pomáhat (2000)

Hořce komická tragikomedie Musíme si pomáhat zasazená do období nacistické okupace přinesla Hřebejkovi jeho druhého Českého lva za nejlepší režii a především nominaci na Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Snímek, opět napsaný Jarchovským, vyprávěl o pražské rodině skrývající za druhé světové války v bytě dočasného nájemníka – Žida na útěku. Film byl oceněn na řadě mezinárodních festivalů a stal se nejúspěšnějším vývozním artiklem české kinematografie přelomu tisíciletí. V anglicky mluvícím světě byl distribuován pod názvem Divided We Fall.

Pupendo (2003) a Horem pádem (2004)

Normalizační tragikomedie Pupendo (2003), opět zasazená do 80. let, si podmanila diváky svým autentickým zachycením šedivé každodennosti. Záhy na ni navázal soudobý snímek Horem pádem (2004), mozaikovitý příběh propojující osudy různorodých postav v současné Praze, volně inspirovaný americkým filmem Magnolia Paula Thomase Andersona. Horem pádem Hřebejkovi přinesl třetího Českého lva za nejlepší režii a potvrdil jeho schopnost pohybovat se mimo zavedené retro klišé.

Následovaly projekty různorodých žánrů: milostný příběh Kráska v nesnázích (2006), generační tragikomedie Medvídek (2007), komedie U mě dobrý (2008) a psychologické drama Kawasakiho růže (2009), oceněné Zvláštní cenou poroty na MFF v Karlových Varech. Kawasakiho růže mapovala téma kolaborace s komunistickými službami a jejích dopadů na mezilidské vztahy, čímž navázala na společensko-morální tematiku předchozích Hřebejkových děl.

🎭 Divadelní tvorba

Souběžně s filmovou kariérou rozvíjel Hřebejk od roku 1997 divadelní režii. Svou nejintenzivnější spolupráci navázal s Divadlem Na Jezerce v Praze, kde realizoval řadu inscenací. Mezi jeho nejznámější divadelní projekty patří dramatizace vlastního filmu Musíme si pomáhat, dvouhercové drama Manželské vraždění a komedie After Life inspirovaná britským seriálem Ricka Gervaise. Příležitostně spolupracoval i s Divadlem Pod Palmovkou. Divadlu se věnoval jako prostoru pro experimentování a intenzivnější práci s herci – na rozdíl od velkofilmových produkcí zde mohl pracovat v komornějším měřítku.

Hřebejkova divadelní aktivita dokládá jeho pojetí umělecké práce jako práce průběžné a polytematické: nikdy nebyl typ režiséra, jenž by čekal roky mezi projekty, ale naopak přechází plynule mezi formáty, médii a žánry.

📺 Televizní a seriálová tvorba

V druhé dekádě 21. století se Hřebejkova tvorba stále výrazněji přesouvala do televizního a seriálového prostoru. Tato tendence korespondovala s globálním trendem, kdy renomovaní filmoví tvůrci začali pracovat pro streamovací platformy a prémiové televizní stanice.

Pro HBO natočil romantickou komedii Až po uši (2014), která se stala první původní českou produkcí stanice HBO. Seriál zaznamenal příznivý ohlas a potvrdil Hřebejkovu schopnost pracovat v seriálovém formátu. Českou televizi zásobil kriminálními sériemi – podílel se na detektivní sérii Místo zločinu a natočil minisérii Rédl (2018), čtyřdílný příběh vojenského prokurátora vyšetřujícího případ posledního šéfa StB na počátku 90. let. Rédl s Ondřejem Sokolem v hlavní roli byl kriticky přijat jako jeden z nejzdařilejších Hřebejkových počinů posledního desetiletí.

Pro SkyShowtime připravil politickou komedii Vítěz (2023), zasazenou do světa volební politiky. Na Slovensku natočil minisérii Iveta (2022), životopisný příběh populární slovenské zpěvačky Ivety Bartošové, která se stala na Slovensku divácky mimořádně úspěšnou. V roce 2022 vzbudila diskuzi detektivka ze školního prostředí Pozadí událostí (2022), tematizující sexuální obtěžování na akademické půdě.

🎬 Pozdější filmová tvorba a trilogie Zahradnictví

Po obdobích soustředěném na televizní projekty se Hřebejk opakovaně vracel k celovečerním filmům, i když s proměnlivým ohlasem.

Zahradnictví (2017)

Nejambicióznějším a zároveň nejproblematičtějším projektem tohoto období byla rozsáhlá filmová trilogie Zahradnictví (2017), jejíž tři části – Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník – vyšly během jediného roku. Trilogie vznikla opět ve spolupráci s Jarchovským a vycházela ze skutečných příběhů jeho rodiny, chronologicky navazujíce na film Pelíšky: zatímco Pelíšky zachycovaly generaci děda Krause, Zahradnictví se vracelo o dvacet let dříve ke generaci jeho prarodičů.

Projekt byl původně zamýšlen jako televizní seriál, ale po nezájmu televizí byl přeformátován do kinodistribuce. Celková produkce stála přes 120 milionů korun a šlo o jeden z nejdražších českých filmových projektů. Navzdory ambicím film nedosáhl divácké ani kritické odezvy srovnatelné s Pelíšky – sám Hřebejk přiznal, že výsledek zřejmě nesplnil očekávání. Na televizní obrazovky byl nakonec upraven do šestidílného seriálu, v němž byl materiál přeřazen do nového dramaturgického celku.

Učitelka (2016) a další díla

Mezinárodně nejúspěšnějším snímkem tohoto období bylo slovensko-české drama Učitelka (2016), které Hřebejk natočil na Slovensku a které bylo vytvořeno na základě scénáře Petra Jarchovského. Film mapoval morální pokřivenost normalizační školy prostřednictvím příběhu učitelky komunistky zneužívající svou pozici. Učitelka zaznamenala mimořádně silný mezinárodní zájem – promítala se na festivalech po celém světě a stala se exportním hitem. K dalším filmům tohoto období patří surové drama Nevinnost (2011) věnující se tématu znásilnění, experimentální Odpad město smrt (2012) vycházející z nerealizovaného scénáře německého filmového tvůrce Reinera Wernera Fassbindera, partnerská komedie Svatá čtveřice (2012) nebo psychologické manželské drama Líbánky (2013), za nějž obdržel Cenu za nejlepší režii na MFF v Karlových Varech.

🗓 Současnost

V roce 2024 vstoupil Hřebejk do kin s komedií Výjimečný stav, jež vychází ze stejnojmenné divadelní hry novináře Milana Tesaře a jejíž premiéra v říjnu 2024 přilákala přes 108 tisíc diváků. Film – v jehož hlavní roli se představil Ondřej Vetchý po boku Tatiany Dykové – pojednává o rozhlasovém zpravodaji falšujícím reportáže z blízkovýchodní revoluce přímo ze svého pražského bytu. Kritici snímek přijali smíšeně, zejména poukazovali na nedotažené vyznění dezinformační satiry. V únoru 2025 byl film zařazen do katalogu Netflixu, kde se jeho dosah rozšířil na mezinárodní publikum.

V roce 2025 vyšel Hřebejkův první životopis, napsaný ve spolupráci s novinářkou Veronikou Bednářovou a vydaný nakladatelstvím Vyšehrad. Kniha zachycuje průřez jeho kariérou a myšlením a je prvním uceleným dokumentem o životě jednoho z nejdůležitějších žijících českých filmových tvůrců.

Hřebejk je rovněž aktivní na sociálních sítích – zejména na platformě X (Twitter), kde se vyjadřuje k politickým a společenským tématům. Získal si pověst komentátora s jasně profilovanými liberálními postoji, přičemž jeho veřejné výroky opakovaně vyvolávají diskuzi. Například po prezidentských volbách v roce 2013 komentoval výsledky ostrými slovy namířenými vůči voličům Miloše Zemana.

🏆 Ocenění a uznání

Jan Hřebejk je držitelem řady domácích i mezinárodních ocenění, jež potvrzují jeho výjimečnou pozici v české kinematografii.

Třikrát získal Českého lva za nejlepší režii – za filmové debutové Šakalí léta (1993), za válečnou tragikomedii Musíme si pomáhat (2000) a za mozaikový příběh Horem pádem (2004). Snímek Musíme si pomáhat byl navíc nominován na Oscar za nejlepší cizojazyčný film, čímž se zařadil do úzké skupiny českých filmů oceněných na prestižním americkém ceremoniálu. Film Kráska v nesnázích (2006) obdržel tři České lvy a Zvláštní cenu poroty na MFF v Karlových Varech. Líbánky (2013) byly oceněny cenou za nejlepší režii rovněž na karlovarském festivalu.

Na domácí scéně získal Hřebejk rovněž Zlatý ledňáček na festivalu Finále Plzeň, Novoměstský hrnec smíchu (Nové Město nad Metují, 1999, za Pelíšky) a Cenu Kristián na Febiofestu. Pelíšky obdržely na MFF v Karlových Varech v roce 1999 Cenu FIPRESCI a zvláštní uznání poroty.

Rok	Ocenění	Film / projekt
1993	Český lev – nejlepší film a nejlepší režie	Šakalí léta
1999	Cena FIPRESCI a zvl. uznání MFF Karlovy Vary	Pelíšky
2000	Český lev – nejlepší režie	Musíme si pomáhat
2000	Nominace na Oscar za nejlepší cizojazyčný film	Musíme si pomáhat
2004	Český lev – nejlepší režie a nejlepší film	Horem pádem
2006	Tři České lvy; Zvl. cena poroty MFF KV	Kráska v nesnázích
2013	Cena za nejlepší režii MFF Karlovy Vary	Líbánky

📽 Filmografie (výběr)

Přehled klíčových filmových a seriálových prací Jana Hřebejka:

Rok	Název	Typ	Scenárista	Poznámka
1988	Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít	krátký film	Petr Zelenka	studentský snímek
1989	L. P. 1948	krátký film	Petr Zelenka	studentský snímek, cena na festivalu FAMU 1991
1992	Dobročinný večírek	TV inscenace	dle E. Hostovského
1993	Šakalí léta	celovečerní film	Petr Jarchovský	2× Český lev (film + režie)
1998	Česká soda	TV pořad	kolektiv	spoluúčast na střihovém celku
1999	Pelíšky	celovečerní film	Petr Jarchovský	Cena FIPRESCI MFF KV
2000	Musíme si pomáhat	celovečerní film	Petr Jarchovský	Český lev za režii; nominace na Oscar
2003	Pupendo	celovečerní film	Petr Jarchovský
2004	Horem pádem	celovečerní film	Petr Jarchovský	Český lev za nejlepší film + režii
2006	Kráska v nesnázích	celovečerní film	Petr Jarchovský	3 České lvy; cena MFF KV
2007	Medvídek	celovečerní film	Petr Jarchovský
2008	U mě dobrý	celovečerní film	Petr Jarchovský
2009	Kawasakiho růže	celovečerní film	Petr Jarchovský	Zvl. cena poroty MFF KV
2011	Nevinnost	celovečerní film	Petr Jarchovský
2012	Odpad město smrt	celovečerní film	dle R. W. Fassbindera
2012	Svatá čtveřice	celovečerní film	Petr Kolečko
2013	Líbánky	celovečerní film	Petr Jarchovský	Cena za režii MFF KV
2014	Zakázané uvolnění	celovečerní film	Petr Kolečko
2014	Až po uši	seriál HBO		první česká orig. produkce HBO
2016	Učitelka	celovečerní film	Petr Jarchovský	slovensko-česká koprodukce
2017	Zahradnictví: Rodinný přítel	celovečerní film	Petr Jarchovský	1. díl trilogie
2017	Zahradnictví: Dezertér	celovečerní film	Petr Jarchovský	2. díl trilogie
2017	Zahradnictví: Nápadník	celovečerní film	Petr Jarchovský	3. díl trilogie
2018	Rédl	minisérie ČT	Miro Šifra	4 díly; s Ondřejem Sokolem
2021	Boží mlýny	komediální detektivka		TV
2022	Iveta	minisérie		slovenská produkce
2022	Pozadí událostí	TV detektivka
2023	Vítěz	seriál SkyShowtime		politická komedie
2024	Výjimečný stav	celovečerní film	Milan Tesař	108 tisíc diváků v kinech; Netflix 2025

🌍 Hřebejk a česká filmová tradice

Hřebejkova tvorba je zakořeněna v tradici české filmové komedie, jejíž kořeny sahají k české nové vlně 60. let. Podobně jako autoři jako Miloš Forman, Jiří Menzel nebo Ivan Passer pracoval s tématy každodennosti a malého člověka v soukolí dějin, avšak vycházel z postmoderní ironie a kombinace hořkosti s nostalgií, které jsou příznačné spíše pro polistopadový pohled na minulost.

Klíčovým rysem jeho přístupu je záměrné zaměření na tzv. malé dějiny – příběhy rodin a jednotlivců, kteří nejsou historickými aktéry, ale jejich životy jsou formovány tím, co se děje kolem nich. Normalizační éra, nacistická okupace, komunistický únor, srpen 1968 – to vše se v Hřebejkových filmech odráží nikoli v přímém politickém vyprávění, ale prostřednictvím rodinných konfliktů, milostných zápletek a každodenních absurdit. Toto pojetí dějin skrze osobní zkušenost dělá jeho filmy přístupnými širokému publiku a zároveň schopnými vyvolávat emocionální odezvy u generací, které dané historické epochy neprožily.

Trvalou součástí Hřebejkovy estetiky je spolupráce s konzistentní skupinou hereckých osobností. V jeho filmech se opakovaně objevují Aňa Geislerová, Ondřej Sokol, Jiří Macháček, Bolek Polívka nebo Pavel Kříž. Tento „herecký stálý soubor" je jedním z rozpoznatelných znaků jeho filmů a přispívá k pocitu sourodosti a důvěrnosti, který jeho snímky vyzařují.

✨ Kritická reflexe a kontroverze

Ačkoli Hřebejk patří k nejoblíbenějším českým filmovým tvůrcům u širokého diváctva, jeho vztah s filmovými kritiky byl vždy komplexnější. Část kritické obce opakovaně zpochybňovala hloubku jeho zobrazení složitých historických témat, poukazujíc na tendenci ke komerčnímu zjednodušení a sentimentalizaci. Tuto linii kritiky zastupoval například přijímání trilogie Zahradnictví, jíž recenzenti vytýkali přílišnou statičnost a přemíru postav na úkor dramatické sevřenosti.

Film Výjimečný stav (2024) byl terčem ostré kritiky za stereotypní zobrazení postav a nedotaženou satiru na dezinformace. Recenzenti poukazovali na to, že zamýšlená společenská výpověď selhala, protože tvůrci zůstali příliš na povrchu zvolených témat. Naopak kritikou mimořádně přijata byla Učitelka (2016) nebo minisérie Rédl (2018), kde Hřebejk projevil větší odvahu opustit komfortní zónu nostalgické komedie.

Hřebejk je rovněž znám svými veřejnými politickými postoji. Po prezidentských volbách 2013 se vyjádřil velmi ostře o voličích Miloše Zemana a tato vyjádření mu přinesla výraznou veřejnou kritiku ze strany části publika. Na Twitteru pravidelně komentuje politické dění v Česku i ve světě, přičemž dlouhodobě vyjadřuje znepokojení nad vzestupem populismu a dezinformací – tedy témat, jež se pokusil zpracovat i ve Výjimečném stavu.

Zdroje