Institut Václava Klause

Institut Václava Klause, o.p.s.
Typ	obecně prospěšná společnost
Zakladatel	Václav Klaus, Jiří Weigl, Václav Klaus ml., Jan Klaus
Sídlo	Šárecká 29, Praha 6 – Dejvice (zámeček Hanspaulka)
Web	institutvk.cz

Institut Václava Klause, o.p.s. (zkratka IVK) je konzervativní think-tank a studijní a výzkumná obecně prospěšná společnost se sídlem v Praze. Byl založen v roce 2012 Václavem Klausem, jeho syny Václavem Klausem ml. a Janem Klausem a Jiřím Weiglem, bývalým vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, který se stal prvním ředitelem institutu. IVK vznikl přejmenováním a transformací původní organizace Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), jež Václav Klaus jako politický think-tank sám inicioval již v roce 1998. Do obchodního rejstříku byl Institut zapsán 22. února 2012.

Podle vlastní charakteristiky se IVK profiluje jako liberálně-konzervativní think-tank, jehož hlavním posláním je dokumentace, výzkum a propagace života, díla a myšlenek Václava Klause a shromažďování literatury a propagace idejí spojených s jeho veřejným působením. Institut pořádá semináře, konference a přednášky pro odbornou i širokou veřejnost a vydává publikace. Kritizuje to, co označuje jako kolektivistické ideje, sociální inženýrství a nadměrnou regulaci, a za klíčové nebezpečné tendence považuje jevy, které nazývá „evropeismus", environmentalismus, „koncepce globálního vládnutí" a migrace. Sídlí v barokním zámečku v pražské části Hanspaulka, od něhož je v médiích i veřejnosti celá čtvrť Dejvic v tomto okolí běžně nazývána.

Institut je inspirován prezidentskými knihovnami a institucemi zřizovanými po skončení funkčního období v USA. Svou roli popisuje jako uchovávání a rozvíjení politického a ideového odkazu Václava Klause, s nímž je spojeno třicet let obnovené české demokracie. Od roku 2024 je hlavním sponzorem IVK podnikatel v energetice Pavel Tykač, který nahradil dlouholetého dárce, skupinu PPF.

⏳ Historie

🏛 Centrum pro ekonomiku a politiku (1998–2012)

Kořeny Institutu Václava Klause sahají do roku 1998, kdy Václav Klaus — tehdy předseda Poslanecké sněmovny — založil jako občanské sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Cílem CEPu bylo šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a propagace myšlenek velkých osobností liberálního myšlení. Činnost CEPu sestávala převážně z pořádání seminářů a z publikační činnosti. Centrum bylo financováno z dobrovolných příspěvků soukromých osob.

Tato organizace fungovala jako Klausova programová základna po celé jeho prezidentské období (2003–2013) a zajišťovala ideovou kontinuitu jeho myšlenek i mimo rámec státní funkce. Postupně se stala zázemím pro Klausovy spolupracovníky a platformou k vydávání odborných a populárních publikací.

🏗 Vznik IVK a zámeček Hanspaulka (2012)

Ještě v průběhu posledního roku Klausova prezidentství — v únoru 2012 — byl do obchodního rejstříku zapsán nový subjekt: Institut Václava Klause, o.p.s. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl, jenž patřil k Klausovým nejbližším spolupracovníkům, byl jmenován ředitelem nové instituce. V rozhovoru pro tisk k tomu Weigl v září 2012 uvedl: „Budeme se snažit, aby po skončení svého prezidentského mandátu mohl Václav Klaus začít působit již ve fungující instituci."

V témže roce byla podepsána smlouva o dlouhodobém pronájmu barokního zámečku v části Dejvic nazývané Hanspaulka, na adrese Šárecká 29. V tomto objektu bylo zázemí jak pro nový Institut, tak pro Centrum pro ekonomiku a politiku, jež se stalo součástí IVK, a pro Klausovu postprezidentskou kancelář. Zámeček Hanspaulka se stal trvalým veřejným symbolem Klausovy postprezidentské existence a celá přilehlá část Dejvic je v médiích po něm pojmenována.

Institut byl formálně inspirován vzorem prezidentských knihoven a institutů, jež po skončení funkčního období zřizují bývalí prezidenti Spojených států. Tato inspirace se promítla jak do archivní a dokumentační funkce IVK, tak do jeho ambice být permanentní platformou pro prezentaci Klausova politického dědictví.

V březnu 2013 Klaus skutečně prezidentský úřad opustil a do IVK nastoupil jako hlavní osobnost a ideový lídr.

👥 Vedení a personální složení

Ve správní radě Institutu vedle Václava Klause zasedli i jeho bývalý prezidentský tajemník Ladislav Jakl a bývalý europoslanec ODS Ivo Strejček. Od roku 2017 začal v Institutu působit jako manažer a tiskový mluvčí Petr Macinka — pozdější zakladatel a předseda politické strany Motoristé sobě. Macinka se jako veřejná tvář IVK výrazně angažoval v mediálních debatách o klimatické politice a evropské integraci, než v roce 2025 přešel na post ministra zahraničních věcí v Babišově vládě.

🗓 Současnost

IVK v současnosti provozuje webový portál institutvk.cz, na němž průběžně zveřejňuje komentáře, glosy, rozhovory a analytické texty svých spolupracovníků k aktuálním politickým, ekonomickým a společenským tématům. Vydává knižní publikace — zejména sborníky a kratší analytické svazky. Ve spolupráci s CEPem vydal IVK například sborník IVK k nedávným evropským volbám (2024), na němž se autorsky podíleli Klaus, Weigl, Strejček a Jakl a který se věnuje tématům migrace, Green Dealu a vztahu občanů k Bruselu. Pořádá veřejné semináře a konference, jejichž záznamy jsou přístupné na internetu a YouTube.

Na Facebooku má stránka IVK přes 28 000 sledujících. Institut udržuje kontakty s podobně orientovanými zahraničními think-tanky a s politickými osobnostmi konzervativního a suverenistického spektra v Evropě.

📝 Ideová orientace a témata

🧭 Liberální konzervatismus a obrana svobody

IVK se deklaruje jako liberálně-konzervativní instituce. Za základní hodnoty považuje svobodu jedince, svobodný trh, politickou demokracii a tradiční (národní) hodnoty. Svůj hlavní cíl vymezuje jako bránění těmto hodnotám před tím, co označuje za „nové či inovované módní ideologie". Kritizuje kolektivistické ideje, sociální inženýrství a nadměrnou regulaci ze strany státu i nadnárodních institucí.

🌍 Kritika evropské integrace

Dlouhodobě centrálním tématem IVK je kritická analýza Evropské unie a procesu evropské integrace. Institut přebírá a rozvíjí Klausovy teze z jeho knih (zejm. Evropská integrace bez iluzí, 2011) a považuje prohlubování integrace za ohrožení národní suverenity, demokracie a svobody. Negativně hodnotí přesouvání rozhodovacích pravomocí na bruselské instituce, jež podle IVK nejsou demokraticky odpovědné občanům. Kritizuje rovněž Schengenský prostor v kontextu migrace.

🌡 Klimaskepticismus a kritika klimatické politiky

Jedním z nejviditelnějších témat IVK je klimaskepticismus — tedy zpochybňování vědeckého konsenzu o lidmi způsobených klimatických změnách a zejména kritika klimatické politiky. Václav Klaus toto téma rozvinul v knize Modrá, nikoliv zelená planeta (2007) a IVK v tomto duchu dlouhodobě kritizuje Evropský zelený úděl, Pařížskou dohodu i celkové zaměření klimatické politiky. Tiskový mluvčí Petr Macinka byl opakovaně kritizován vědeckou komunitou za nepřesnou interpretaci klimatologických dat v médiích.

🚶 Migrace a tradiční hodnoty

IVK konzistentně kritizuje migrační politiku EU a jev, který označuje jako „masovou migraci", jako ohrožení tradiční evropské a české společnosti. Prosazuje přísnou kontrolu hranic a odmítá přijímání uprchlíků formou povinných kvót. Zároveň se vymezuje vůči tomu, co nazývá genderovou a antidiskriminační politikou, a obhajuje tradiční pojetí rodiny a hodnot.

📰 Mediální a soudcovská moc

Dalšími opakovanými tématy IVK jsou tzv. „mediokracie" (vliv médií na politiku), „soudcokracie" (vliv soudů a Ústavního soudu) a kritika nevládních organizací a nadací — přestože IVK sám jako nestátní a nezisková organizace funguje. Václav Klaus je dlouhodobě kritický vůči neziskovému sektoru, ačkoli sám působí v několika neziskových strukturách.

💰 Financování

🏦 Petr Kellner a PPF (2012–2024)

Od počátku existence IVK hrál klíčovou roli v jeho financování Petr Kellner, nejvlivnější český investor a zakladatel skupiny PPF. Kellnerova investiční skupina PPF Banka se od vzniku IVK stala jeho hlavním sponzorem; v letech 2012–2013 šlo o největšího jednotlivého dárce. Tato podpora pokračovala po celou dobu Kellnerovy existence — tedy do jeho smrti při letecké havárii na Aljašce v březnu 2021. V následujících letech PPF pod vedením jeho dědiců ve sponzorství IVK pokračovala. Roční příspěvek PPF se v posledních letech pohyboval kolem 10 milionů korun.

V roce 2024 se PPF od IVK finančně odstřihla.

⛏ Pavel Tykač (od 2024)

Záhy po odchodu PPF byl IVK osloven a jako nový hlavní sponzor byl v říjnu 2024 veřejně oznámen Pavel Tykač — jeden z nejvlivnějších českých podnikatelů, jehož byznys je soustředěn v energetice a těžbě hnědého uhlí. Tykač na svém webu avizoval: „Budu finančně podporovat IVK," a jako motiv uvedl, že lidé z IVK reprezentují důležitý názorový proud v debatách o klimatické agendě, konsolidaci veřejných financí a EU. Roční příspěvek Tykače odpovídal stejné výši jako příspěvky PPF, tedy 10 milionům korun. Skutečnost, že hlavní sponzor klimaskeptického think-tanku je zároveň klíčovou postavou hnědouhelného byznysu, vyvolala komentáře v médiích.

Podle zprávy serveru iROZHLAS z července 2025 Tykač zaslal IVK avizovaných 10 milionů korun. Záhy poté mu je však jeden z dalších sponzorů — omilostněný podnikatel — přestal přispívat, takže přehled dárců se opět proměnil.

🏢 Další sponzoři

Vedle hlavního sponzora přispívají IVK i menší dárci. V roce 2024 se mezi ně zařadily společnost Datasys (dodavatel IT řešení pro veřejný sektor), firma FACM podnikatele Miroslava Formana, komunikační společnost EMC a firma GiTy poskytující satelitní připojení. Svou podporu naopak výrazně omezila firma Kos Wire Europe (v korejském vlastnictví), která IVK sponzorovala pravidelně od roku 2013.

🏰 Sídlo — zámeček Hanspaulka

IVK sídlí v barokním zámečku na adrese Šárecká 29 v Praze 6, v části Dejvice nazývané Hanspaulka. Zámeček je chráněnou nemovitostí a slouží jako pracovní zázemí Klause a spolupracovníků institutu, jako prostor pro pořádání přednášek, seminářů a konferencí i jako archiv a knihovna. Pronájem budovy byl sjednán v roce 2012. Název Hanspaulka se v médiích i laickém jazyce rozšířil jako synonymum celé přilehlé dejvické čtvrti, ačkoli název zámečku odkazuje na historické označení pozemků v tomto území.

✨ Vliv a kontroverze

📣 Mediální vliv a politické vazby

IVK je jedním z nejvlivnějších českých think-tanků z hlediska mediální přítomnosti. Jeho pracovníci — zejména Václav Klaus a Jiří Weigl — jsou pravidelnými hosty v médiích a jejich texty cirkulují v konzervativních a pravicově-populistických mediálních prostředích. Vliv IVK se promítl i do přímých politických vazeb: Petr Macinka, bývalý tiskový mluvčí IVK, se stal předsedou strany Motoristé sobě a v roce 2025 ministrem zahraničních věcí v Babišově vládě, přičemž si jako poradce přibral Jiřího Weigla, šéfa IVK, což vyvolalo kritiku médií i opozice.

⚠️ Kritika

IVK čelí opakované kritice z různých stran. Vědecká a novinářská komunita kritizuje zejména klimaskeptické postoje institutu jako odporující vědeckému konsenzu. Deník Alarm a další media věnovaly rozsáhlý prostor analýze argumentů, které prezentoval Macinka v mediálních debatách o klimatu, a označily je za věcně nepřesné či zavádějící.

Kritici upozorňují na střet zájmů v oblasti financování: hlavní sponzor Pavel Tykač těží z fosilních paliv, jejichž útlum je součástí klimatické politiky, kterou IVK kritizuje. Levicová a progresivní média rovněž poukazují na to, že Václav Klaus, jenž veřejně kritizuje neziskový sektor, sám funguje v několika neziskových strukturách najednou.

Kontroverze provázela i zprávy o vazbách institutu na ruské zájmy. Zatímco IVK žádné přímé ruské financování popírá, nadace Klausových manželů v minulosti přijala prostředky od ropné společnosti Lukoil, jež zaplatila ruské vydání Klausovy knihy Modrá, nikoliv zelená planeta. IVK a Klaus jsou konzistentně vnímáni jako vstřícní k ruskému pohledu na mezinárodní politiku a kritičtí vůči politice NATO i podpory Ukrajiny.

💡 Pro laiky

Institut Václava Klause je v podstatě pracovní zázemí a ideová platforma bývalého prezidenta. Funguje podobně jako instituce, které si zakládají bývalí prezidenti v USA — jako místo, kde pokračují ve svém veřejném působení i po skončení funkce. Klaus a jeho spolupracovníci odtud vydávají texty, pořádají přednášky a komentují aktuální dění.

Klíčem k pochopení IVK je vědět, co Klaus zastává: svobodný trh, národní suverenitu, skepticismus vůči EU a klimatické politice, odpor vůči masové migraci. Přesně tato témata jsou náplní institutu. Ať s těmito postoji souhlasíte, nebo ne, IVK patří mezi organizace, jejichž texty se v české veřejné debatě hojně citují — a jejichž vlivu si všímají jak příznivci, tak kritici.

Zdroje