Studnice (okres Náchod)

Šablona:Infobox Obec

Studnice (v historických německých pramenech označovaná jako Studnitz) je významná, rozlehlá a dynamicky se rozvíjející obec v Královéhradeckém kraji v České republice. Z administrativního hlediska spadá pod okres Náchod a je součástí správního obvodu obce s rozšířenou působností Náchod. Studnice nepředstavuje pouze jedinou kompaktní vesnici, ale jedná se o rozsáhlý územní celek, do kterého je v současnosti integrováno celkem sedm historicky samostatných místních částí. S populací pohybující se bezpečně nad hranicí 1 100 trvale hlášených obyvatel patří k větším a velmi důležitým venkovským sídlům v celém regionu.

Obec se nachází v malebném a mírně zvlněném terénu s průměrnou nadmořskou výškou 342 metrů. Její katastrální výměra dosahuje plochy 10,38 kilometrů čtverečních (což odpovídá 1 038 hektarům). Díky své strategické poloze v předpolí turisticky exponovaných oblastí tvoří přirozenou a klidnou křižovatku mezi historickým městem Náchod, nedalekým Červeným Kostelcem a údolím řeky Úpy, v němž se ukrývá slavné Babiččino údolí. Studnice je charakteristická svým bohatým spolkovým životem, památkově chráněným kostelem svatého Jana Nepomuckého i moderní infrastrukturou, která plně odpovídá potřebám obyvatel ve třetí dekádě jednadvacátého století.

🗓 Současnost

Ve volebním období zahrnujícím rok 2026 vede obecní úřad starostka Mgr. Kristýna Kubínová, jíž v její funkci z pozice místostarosty sekunduje Aleš Jirouschek. Sídlem samosprávy je zrekonstruovaná budova ve středu hlavní části obce, odkud je administrativně řízen chod všech sedmi integrovaných vesnic. Současné vedení obce klade mimořádný a dlouhodobý důraz na udržitelnost obecních financí, rozšiřování inženýrských sítí a zvyšování kvality občanské vybavenosti.

Během jarních měsíců roku 2026 (konkrétně v období května a června) probíhala v obci klíčová jednání spojená se schvalováním a veřejným projednáváním důležitého strategického dokumentu – Změny č. 1 Územního plánu Studnice. Tento krok má obci zajistit další prostor pro kontrolovanou rezidenční výstavbu a zároveň definovat mantinely pro zachování krajinného rázu a ochranu zemědělského půdního fondu.

Obec zřizuje a úspěšně provozuje vlastní vzdělávací instituci – Základní školu a Mateřskou školu Studnice, jejímž ředitelem je dlouhodobě Jaroslav Baše. Škola funguje jako komunitní centrum pro mladé rodiny a podílí se na utváření místního kulturního povědomí. K dalším moderním službám, které obec poskytuje svým občanům, patří provoz takzvaného Seniortaxi, systematický rozvoz obědů pro starší a hůře pohyblivé obyvatele, či bezproblémové napojení na komunikační systém Munipolis (dříve známý jako Mobilní Rozhlas), který občany prostřednictvím SMS zpráv a e-mailů okamžitě informuje o odstávkách energií, poruchách či blížících se kulturních akcích.

Kulturní a společenský kalendář je ve Studnici a jejích částech každoročně velmi bohatý. K nejtradičnějším akcím patří oslavy masopustu, jarní pálení čarodějnic, hasičské bály a sportovní turnaje. Velmi oblíbenou událostí jsou také Dětské rybářské závody, které se konají vždy na počátku června (v sezóně 2026 připadly na sobotu 6. června) na obecním rybníce v místní části Starkoč. Zde mají nejmenší rybáři možnost otestovat své dovednosti pod dohledem zkušených instruktorů z místních zájmových spolků.

Na regionální a nadregionální úrovni je obec Studnice mimořádně aktivním hráčem. Je plnoprávným a zakládajícím členem dobrovolného sdružení Mikroregion Úpa a rovněž se angažuje ve Svazku obcí 1866, jenž má za cíl propagaci a ochranu vojenských památek spojených s prusko-rakouskou válkou. Z hlediska odpadového hospodářství obec disponuje vlastním sběrným dvorem a intenzivně motivuje své obyvatele k separaci bioodpadu.

📝 Místní části a členění obce

Z dnešního demografického a geografického pohledu je Studnice rozsáhlým slepencem celkem sedmi dříve samostatných nebo polosamostatných sídel. Toto spojení vznikalo převážně v průběhu druhé poloviny dvacátého století, především pak během masivních administrativních reforem v roce 1960. Každá z těchto částí si však dodnes zachovává svou specifickou identitu, historii a vlastní vesnický ráz.

Rozdělení obce na jednotlivé základní sídelní jednotky a místní části je následující (v závorkách je pro kontext a představu o velikosti uveden oficiální počet trvale hlášených obyvatel podle přesných dat ze sčítání lidu v roce 2021):

Studnice (359 obyvatel) – Jádro a největší část celé obce. Nachází se zde obecní úřad, pošta, základní škola, barokní kostel, historická fara a centrum společenského dění včetně radikovaného hostince a místní sokolovny.
Starkoč (295 obyvatel) – Druhá nejlidnatější a dopravně absolutně nejvýznamnější část obce. Její důležitost pramení z přítomnosti významného železničního uzlu a stanice na trati spojující Jaroměř a Trutnov, přičemž právě ve Starkoči se nachází klíčová železniční odbočka směrem do města Náchod a dále do Broumovského výběžku.
Řešetova Lhota (189 obyvatel) – Malebná a historicky bohatá vesnice ležící necelé dva kilometry od centra Studnice. Proslavila se především jako dvojnásobný hostitel gigantického celostátního srazu obcí s názvem Lhota a jako rodiště významných náboženských reformátorů.
Všeliby (94 obyvatel) – Klidná a menší osada (historicky nesoucí německý název Liebstatt nebo Wschelib). K její integraci pod Studnici došlo až v pozdějších dobách; dříve sdílela osud spíše se sousedními obcemi směrem na Českou Skalici.
Zblov (57 obyvatel) – Drobná zemědělská osada s minimálním dopravním ruchem, orientovaná čistě na tradiční obdělávání okolních polností.
Bakov (47 obyvatel) – Velmi malá, avšak starobylá osada, která je historicky úzce provázána s vedlejší Řešetovou Lhotou, pod kterou dříve administrativně spadala.
Třtice (38 obyvatel) – Populací zcela nejmenší část celé integrované obce. Skládá se pouze z několika desítek usedlostí obklopených hlubokými lesy a rozlehlými loukami.

⏳ Historie

Území dnešní obce bylo podle archeologických nálezů v širším okolí osídleno již v dávných dobách, nicméně z hlediska historiografie se obec poprvé explicitně a prokazatelně vynořuje z temnot středověku v první polovině 15. století. Většina odborné historické literatury a kronikářských záznamů uvádí jako rok první oficiální písemné zmínky buď letopočet 1438, nebo 1447 (oba údaje se vážou k listinám potvrzujícím majetkové přesuny). V této divoké době byla Studnice majetkem rytíře Jana Straky z Nedabylic.

Jan Straka z Nedabylic a na Studnici nebyl jen bezvýznamným venkovským šlechticem. Naopak, patřil k nejvěrnějším a nejzatvrzelejším stoupencům husitského hnutí ve východních Čechách. Společně se svým přítelem a spolubojovníkem, obávaným hejtmanem Janem Koldou ze Žampachu (který tou dobou ovládal hrad Náchod), tvrdě a nekompromisně bojoval proti takzvané panské jednotě a katolické lize. Rod Straků, který svůj přídomek odvozoval od tehdy již zaniklé tvrze Nedabylice nedaleko Chlumce nad Cidlinou, si ve Studnici vybudoval pevné zázemí. Po smrti Jana Straky přešlo panství na jeho syna Petra (zemřel v roce 1505) a následně na jeho vnuky. Během dělení majetku mezi tyto vnuky se v historických pramenech vůbec poprvé výslovně hovoří o existenci kamenné tvrze přímo ve Studnici, která byla obklopena velkým poplužním dvorem. Tento dvůr představoval obrovskou hospodářskou základnu pro celé panství.

V držení starého rodu Straků zůstala Studnice úctyhodně dlouho, až do osudného roku 1643. Tehdy, uprostřed brutálních zmatků a rekvizic třicetileté války, bylo studnické panství zabaveno královskou komorou a následně měnilo své držitele. Trvalejší zlom přinesl až rok 1787, kdy byla Studnice definitivně odkoupena a připojena k obrovskému náchodskému dominiu.

V této době již stará středověká tvrz ztratila jakýkoliv vojenský a obranný význam. Proto byla v roce 1789, pod hlavičkou náchodské vrchnosti, kompletně přestavěna na reprezentativní faru. Právě zde později dlouhá léta žil a literárně tvořil vzdělaný vlastenecký kněz a významný regionální historik Josef Myslimír Ludvík. Budova staré fary zažila i ve 20. století nečekaný zvrat, když ji v roce 1975 od komunistickým státem kontrolovaného církevního úřadu odkoupila paní Jarmila Hassan Abdel Wahab, jež se zasadila o zachování jejích starobylých kontur.

Devatenácté století přineslo do Studnice obrovské společenské změny. Revoluční rok 1848 znamenal absolutní zrušení roboty a uvolnění poddanských vazeb na Náchod. Od roku 1850 se tak Studnice stala plně samostatnou a svobodnou obcí s vlastním voleným starostou.

Dalším zcela zásadním letopočtem, který se nesmazatelně a tragicky vryl do paměti celého okolí, byl rok 1866. Během bleskové prusko-rakouské války se válečná vřava přelila přímo přes katastry sousedních obcí. Krvavá bitva u České Skalice měla své epicentrum v nedalekém lese Dubno (který z části leží v dosahu studnických obyvatel). Rakouská armáda zde utrpěla zdrcující porážku od pruských vojsk vybavených moderními jehlovkami. Během několika hodin zde zemřely tisíce vojáků. Les Dubno je dodnes posetý desítkami pomníčků, křížů a centrálním monumentem spícího lva, ke kterým místní obyvatelé ze Studnice, Starkoče i Zblova chovají hlubokou pietu.

🏛 Pamětihodnosti a architektura

Dominantou celé obce a jejím přirozeným orientačním bodem je barokní Kostel svatého Jana Nepomuckého. Tato monumentální sakrální stavba s vysokou zvonicí utváří jedinečné panorama návsi a je dokladem zručnosti barokních stavitelů ve venkovském prostředí. Kostel slouží svému původnímu účelu a konají se v něm pravidelné bohoslužby pro věřící ze širokého okolí.

V těsném sousedství chrámu stojí historicky nesmírně cenná budova někdejší středověké tvrze, která byla na konci 18. století přestavěna na faru a později plnila nejrůznější administrativní a soukromé účely. Budova si i přes četné přestavby zachovala masivní zdivo a starobylé klenby v přízemí, jež odkazují na doby, kdy z jejích oken vyhlížel husitský hejtman Jan Straka.

Prostor před kostelem a farou doplňuje mistrovsky zpracovaná pískovcová Socha svatého Josefa s Ježíškem, jež je klasickou ukázkou východočeské kamenosochařské školy z období pozdního baroka a raného klasicismu. Celé toto historické jádro je obcí pečlivě udržováno a tvoří důstojné centrum společenského života.

👤 Významné osobnosti

Krajina kolem Studnice a jejích osad dala světu hned několik pozoruhodných osobností, z nichž největší věhlas v celostátním a odborném kontextu získali dva rodáci z přidružených obcí:

Jindřich Novotný (1846–1912) – Pocházel ze studnické místní části Řešetova Lhota. Tento neobyčejně vzdělaný a odvážný muž byl naprostým průkopníkem svobodného náboženského vyznání na území Čech. Stal se vůbec prvním a nejdůležitějším českým baptistickým kazatelem. Během svého života čelil značné perzekuci ze strany státu i úřední katolické církve, přesto vybudoval pevnou síť baptistických sborů, pro které překládal knihy, vydával časopisy a psal hluboké teologické texty.
Jiří Matys (1927–2016) – Tento rodák z malebné osady Bakov zasvětil celý svůj život hudbě. Stal se z něj vysoce uznávaný hudební skladatel a respektovaný hudební pedagog. Ve svém díle vytvořil rozsáhlé množství komorních a orchestrálních skladeb, za které získal řadu prestižních tuzemských ocenění.

🌍 Geografie a přírodní poměry

Krajina Studnice je typickou ukázkou mírně kopcovité a úrodné Náchodské vrchoviny. Území leží v průměrné nadmořské výšce oscilující kolem 340 až 360 metrů nad hladinou Baltského moře, což mu zajišťuje mírné a poměrně stabilní podnebí s dostatkem dešťových srážek nutných pro zemědělskou činnost. Zemědělská půda, tvořící většinu katastrální výměry o velikosti bezmála 10,4 km², je intenzivně obdělávána a střídá se s remízky a menšími smíšenými či borovicovými lesy.

Hydrologicky patří celá oblast do povodí Labe. V katastru samotné obce i v přidružených vesnicích se nachází několik důležitých vodních ploch. Velmi známý je zejména Starkočský rybník, který slouží primárně k extenzivnímu chovu ryb a zmíněným dětským rybářským soutěžím. Směrem na západ od obce se navíc otevírá unikátní přírodní lokalita Dubno, která byla díky výskytu vzácných dubohabřin a starých stromových porostů vyhlášena přírodní rezervací.

📈 Demografie a statistiky

Demografický vývoj celé integrované obce Studnice (zahrnující data za všech jejích 7 současných částí dohromady) představuje zcela ukázkovou a velmi poučnou křivku, která kopíruje moderní dějiny českého venkova.

Nejvyššího a absolutního maxima své populace dosáhla oblast v druhé polovině 19. století. V roce 1869 zde žilo ohromujících 1 678 osob, což bylo dáno vysokou porodností, závislostí rodin na ručním obdělávání velkých polností a rozšířeným domácím tkalcovstvím. S nástupem průmyslové revoluce, vznikem velkých textilek v Náchodě a Červeném Kostelci, se obyvatelstvo začalo postupně, ale nezadržitelně stěhovat za lepší obživou do měst. Tento odliv trval prakticky sto let a svého nejtvrdšího dna dosáhl v roce 1991, kdy populace klesla na pouhých 916 obyvatel (ztráta téměř poloviny historického maxima).

Nicméně s příchodem jednadvacátého století, rozvojem automobilismu a fenoménem takzvané suburbanizace (stěhování mladých rodin z městských bytů do rodinných domků na venkově) se trend dokonale a trvale otočil. Od roku 2001 populace opět konstantně a zdravě roste.

Následující obří a naprosto kompletní statistická tabulka přesně dokumentuje výsledky všech oficiálních dekádních sčítání lidu od roku 1869 až do roku 2021, doplněné o nejaktuálnější potvrzená data Českého statistického úřadu k roku 2025. V tabulce není vynechán žádný dostupný referenční rok.

Kompletní vývoj počtu obyvatel integrované obce Studnice (zahrnuje všech 7 částí) v letech 1869–2025
Referenční rok	Celkový počet obyvatel	Procentuální změna oproti předchozímu měření
1869	1 678	—
1880	1 560	- 7,0 %
1890	1 496	- 4,1 %
1900	1 423	- 4,9 %
1910	1 356	- 4,7 %
1921	1 315	- 3,0 %
1930	1 309	- 0,5 %
1950	1 131	- 13,6 %
1961	1 142	+ 1,0 %
1970	1 029	- 9,9 %
1980	965	- 6,2 %
1991	916	- 5,1 %
2001	959	+ 4,7 %
2011	1 055	+ 10,0 %
2021	1 079	+ 2,3 %
2025	1 167	+ 8,2 %

Růst zaznamenaný v posledních dvaceti letech svědčí o tom, že se vedení obce dlouhodobě daří zajišťovat atraktivní podmínky pro život, budovat infrastrukturu a otevírat nové zóny pro rezidenční výstavbu.

💡 Pro laiky

Při čtení historie starých českých obcí, jako je právě Studnice, se často setkáváme s poněkud matoucím příběhem: "Nejprve tu stála ozbrojená středověká tvrz a o tři sta let později z ní udělali faru, kde žije pan farář." Mnoha lidem se logicky naskytne otázka – jak a proč se z nedobytné vojenské pevnosti stane budova pro modlitby a církevní úřadovnu?

Tato ohromná proměna je krásným důkazem toho, jak lidé v minulosti dokázali být neuvěřitelně praktičtí a jak moc se náš svět změnil. Ve středověku, konkrétně ve 14. a 15. století, kdy ve Studnici vládl bojovný husita Jan Straka, neexistovala žádná stálá státní policie ani armáda chránící občany. Každý místní pán si musel svůj majetek, obilí a rodinu bránit sám před tlupami loupežníků nebo cizími vojsky. Proto se na venkově stavěly takzvané "tvrze". Tvrz si můžeme představit jako menší, ošklivější a velmi praktický hrad. Nešlo o žádnou krásu a romantiku, ale o silné kamenné zdi, malé střílny místo oken a hluboký vodní příkop kolem.

Nicméně s postupem staletí (zejména v 18. století) se společnost zklidnila, státy zavedly velké a silné pravidelné armády a loupeživí rytíři navždy zmizeli z lesů. Navíc šlechta enormně zbohatla a začala toužit po pohodlí. Bohatí páni už nechtěli bydlet v temné, studené a zapáchající kamenné tvrzi kdesi na vesnici; raději si postavili překrásné zámky s parkem ve velkých městech (například Zámek Náchod).

Tvrze na vesnicích, jako ta studnická, tak najednou zůstaly úplně prázdné a opuštěné. Vojensky už byly naprosto bezcenné (proti moderním dělům by jejich staré zdi nic nevydržely), ale zbourat je by byla obrovská škoda, protože obsahovaly tisíce tun kvalitního opracovaného kamene. Vrchnost proto udělala nejlogičtější možnou věc – nechala probourat staré tlusté zdi, vysekala do nich velká prosklená okna, zasypala zbytečný vodní příkop, postavila novou reprezentativní střechu a celou budovu darovala nebo pronajala místnímu faráři nebo rychtáři, tedy lidem, kteří potřebovali velkou a důstojnou budovu pro úřadování. Tvrz tak nespadla, jen svlékla staré vojenské brnění a oblékla si elegantní civilní oblek.

Co se týče samotného názvu obce "Studnice", ten je pro laika naštěstí naprosto průhledný a jednoznačný. Ve staročeštině toto slovo neznamenalo nic jiného než hlubokou studnu nebo místo se silným pramenem čisté, velmi studené pitné vody. Právě kvalitní a stabilní pramen byl v dobách před vznikem vodovodů vůbec tím nejdůležitějším důvodem, proč se lidé rozhodli na daném místě zastavit, postavit si dřevěné sruby a zůstat zde natrvalo.

Zdroje