Přeskočit na obsah

Erik Reitz

Z Infopedia
Verze z 13. 5. 2026, 20:04, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Erik Reitz | celé_jméno = Erik Reitz | obrázek = | datum_narození = 29. července 1982 | místo_narození = Detroit, Michigan, USA | státní_příslušnost = {{Vlajka|USA}} | povolání = podnikatel, bývalý profesionální lední hokejista | pozice = obránce | držení_hole = pravé | výška = 185 cm | váha = 101 kg | draft = 170. celkově v roce 2000 (Minnesota Wild) |…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Erik Reitz
Celé jménoErik Reitz
Datum narození29. července 1982
Místo narozeníDetroit, Michigan, USA
Státní příslušnost
Povolánípodnikatel, bývalý profesionální lední hokejista
Aktivní od2002
Aktivní do2012
Výška185 cm
Váha101 kg

Erik Reitz je bývalý americký profesionální lední hokejista, který během své dekádu trvající sportovní kariéry nastupoval na pozici defenzivně laděného a nesmírně tvrdého obránce. V hokejovém světě si vybudoval obrovský respekt jako nekompromisní strážce obranného pásma a takzvaný „enforcer“ (bitkař), jehož hlavním úkolem byla fyzická ochrana ofenzivních hvězd vlastního týmu. Ve své kariéře se dokázal probojovat až do nejprestižnější hokejové ligy planety, zámořské NHL, kde postupně oblékl dresy slavných organizací Minnesota Wild a New York Rangers. Mnohem výraznější a nesmazatelnou stopu však zanechal v nižší severoamerické profesionální lize AHL, kde se stal legendou celku Houston Aeros a v roce 2003 s ním oslavil zisk cenného Calder Cupu.

Jeho cesta do velkého hokeje vedla přes elitní kanadskou juniorskou soutěž OHL, kde v barvách mužstva Barrie Colts platil za jednoho z vůbec nejlepších a nejkomplexnějších obránců na celém severoamerickém kontinentu. V roce 2002 byl dokonce oceněn prestižní trofejí Max Kaminsky Trophy pro absolutně nejlepšího zadáka ligy, čímž se zařadil po bok takových historických legend, jakými byli Denis Potvin či Chris Pronger. Ačkoliv byl následně úspěšně draftován organizací z Minnesoty, jeho přechod k plnohodnotnému prosazení v elitní lize byl trnitý a plný odříkání na záložních farmách.

Zcela unikátní a pro fanoušky fascinující je jeho životní příběh po definitivním ukončení aktivní sportovní kariéry v roce 2012. Na rozdíl od drtivé většiny svých hokejových kolegů, kteří po odchodu do důchodu volí pozice trenérů či skautů, se Erik Reitz naplno vrhl do zcela odlišného byznysového odvětví. V domovském státě Michigan úspěšně založil a vybudoval prosperující přepravní společnost Rockstarz Limousine & Party Bus. Z obávaného hokejového bitkaře se tak stal respektovaný podnikatel a výkonný ředitel, který se nezdráhá sám usednout za volant luxusní limuzíny a zajišťovat špičkový klientský servis pro obyvatele metropolitní oblasti Detroitu.

👤 Mládí a první hokejové krůčky

Erik Reitz se narodil 29. července 1982 v drsném, průmyslovém a hokejem hluboce zasaženém americkém velkoměstě Detroit ve státě Michigan. Vyrůstat v oblasti, které se často přezdívá „Hockeytown“ (Město hokeje), mělo na jeho celkový životní a sportovní vývoj naprosto fatální a nevyhnutelný vliv. Již od útlého dětství trávil každou volnou chvíli na zamrzlých venkovních kluzištích a v chladných místních arénách, kde s obrovským nasazením piloval své bruslařské dovednosti. Od přírody disponoval velmi robustní tělesnou stavbou, což jej již v mládežnických kategoriích předurčovalo k tvrdé a fyzicky náročné hře v zadních obranných řadách.

V raném věku se zapojil do propracovaného amerického mládežnického systému a postupně začal výkonnostně i fyzicky výrazně převyšovat své stejně staré vrstevníky. Jeho talent nezůstal bez povšimnutí elitních hledačů talentů, kteří v něm viděli obrovský potenciál. Nešlo přitom jen o bezduchého rváče; mladý Reitz měl velmi solidní přehled ve hře, tvrdou střelu a dokázal přesně a včas rozehrávat puky pod obrovským tlakem napadajících protihráčů. Tato vzácná kombinace herní inteligence a neústupné ocelové tvrdosti vedla k logickému kariérnímu kroku – k přesunu z amerického hokejového prostředí do nesmírně ceněné a kvalitní kanadské juniorské líhně.

🏒 Juniorská kariéra a úspěchy v OHL

Skutečný a do širokého mezinárodního povědomí zasahující sportovní vzestup Erika Reitze odstartoval na podzim roku 1999, kdy se jako talentovaný mladík připojil k vynikající a ambiciózní kanadské organizaci Barrie Colts, jež sváděla těžké bitvy v elitní lize OHL. Jeho adaptace na nesmírně rychlý, agresivní a takticky svázaný kanadský juniorský styl proběhla zcela bez problémů a naprosto plynule. V první oťukávací sezóně 1999/00 naskočil do šedesáti tří mistrovských utkání a okamžitě na sebe upozornil tvrdou hrou do těla, což reflektovalo i 85 posbíraných trestných minut.

Ročník 1999/00 byl pro celý klub Barrie Colts naprosto magický a historický. Mužstvo se prezentovalo fantastickým, ofenzivně strhujícím hokejem a v jarních vyřazovacích bojích naprosto zdecimovalo veškerou konkurenci, čímž si zajistilo celkové vítězství v lize a obdrželo prestižní trofej J. Ross Robertson Cup. Tím si tým zajistil i účast na vysoce sledovaném celonárodním závěrečném turnaji o Memorial Cup. Přestože Barrie na tento ultimátní kanadský triumf nakonec nedosáhlo, výkony defenzivního pilíře Reitze byly natolik ohromující a bezchybné, že byl direktoriátem turnaje s obrovskou pýchou a poctou zařazen do exkluzivního výběrového All-Star týmu celého prestižního šampionátu. Tyto úspěchy jej na prahu léta katapultovaly do hledáčku profesionálních skautů. Během vstupního draftu NHL v roce 2000 si jeho robustní služby v šestém kole, ze 170. pozice, zarezervovalo vedení celku Minnesota Wild.

Ačkoliv byl draftován, jeho rozvoj v lize OHL ani zdaleka neskončil. Následující dvě sezóny se pro něj proměnily ve sportovní galapředstavení. V ročníku 2000/01 posbíral fantastických 178 trestných minut, čímž zacementoval svou pověst ochránce. Absolutní vrchol jeho amatérské a juniorské dráhy však nadešel v jeho poslední matadorské sezóně 2001/02. Erik Reitz, tehdy již jako respektovaný a neomylný kapitán celého mužstva Colts, zaznamenal fenomenálních 40 kanadských bodů (za 13 branek a 27 přesných asistencí) v 61 zápasech. Jeho výkony byly tak dokonalé, že po skončení základní části obdržel jednu z vůbec nejprestižnějších kanadských juniorských trofejí – Max Kaminsky Trophy pro naprosto nejlepšího a nejužitečnějšího obránce celé široké ligy OHL. V tehdejším hlasování generálních manažerů získal drtivých 78 bodů a s obrovským přehledem porazil vynikající beky, jakými byli Mark Popovic či Kevin Dallman. Současně se stal i členem prvního ligového All-Star výběru a zúčastnil se exhibičního utkání hvězd Hershey Cup CHL All-Star Series. V oné sezóně navíc s hrdostí oblékl dres reprezentačního výběru Spojených států amerických na prestižním Mistrovství světa v ledním hokeji do 20 let, kde pomáhal národnímu týmu sedmi odehranými zápasy.

💼 Profesionální hokej a zisk Calder Cupu

Po absolutní dominanci mezi dorůstajícími juniory učinil Reitz v létě roku 2002 očekávaný, leč nesmírně krutý a fyzicky vyčerpávající přesun mezi tvrdé profesionály. Organizace z Minnesoty jej zcela pragmaticky odeslala k aklimatizaci do svého exkluzivního a dlouhodobého farmářského celku, k obávanému týmu Houston Aeros, jenž brázdil nekonečné ledy v nižší, avšak ohromně silové a neúprosné lize AHL. V této soutěži, která je známá jako obrovská ocelová zkušebna budoucích hvězd, musel mladý obránce čelit potyčkám se staršími, ošlehanými a o přežití bojujícími veterány.

Jeho první nováčkovská sezóna 2002/03 pod vedením vynikajícího hlavního trenéra Todda McLellana se ukázala být jako neskutečná a pohádková jízda. Reitz se stal obrovsky pevnou součástí defenzivního valu, odehrál šedesát dva utkání a nasbíral nutných 112 trestných minut. Aeros předváděli celou sezónu takřka bezchybný a kompaktní výkon, který vygradoval v těžkém jarním play-off. Tým z Texasu tehdy dokráčel až do samotného napjatého finále, kde strhujícím způsobem porazil své houževnaté soupeře a mohl se slzami dojetí a nekonečnou radostí zvednout nad hlavu uctívaný stříbrný Calder Cup – mistrovskou trofej pro vítěze ligy AHL. Pro dvacetiletého Reitze se jednalo o druhý obrovský mistrovský prsten do jeho sbírky a důkaz, že má v sobě vítěznou DNA.

V následujících dlouhých a potících se sezónách se Reitz stal naprostým inventářem, srdcem i duší celého houstonského celku. Patřil k nejpřísnějším obráncům na farmě, rval se za čest svých kolegů a prokazoval obrovskou odolnost. V sezóně 2003/04 obdržel 148 trestných minut, o rok později dalších 91 a v sezóně 2005/06 jich nasbíral dokonce 139. Postupem času začal do svého defenzivního repertoáru úspěšně implementovat i překvapivé ofenzivní výpady. Během hokejového ročníku 2006/07 začal častěji střílet a v sezóně 2007/08 dokonce vedl bodování všech obránců svého celku s úctyhodnými 34 kanadskými body. Za tuto dlouholetou, stabilní a vynikající všestrannou službu v lize AHL mu dostalo zaslouženého a obrovského uznání v lednu 2008, kdy byl vedením ligy slavnostně nominován do prestižního výběrového kádru PlanetUSA AHL All-Star týmu, se kterým se s hrdostí zúčastnil velkolepého utkání hvězd (AHL All-Star Classic).

🌟 Průnik do National Hockey League a série výměn

Své dlouhé a krvavé roky v přeplněných autobusech a tréninkových kempech na záložní farmě přetavil ve vysněnou realitu teprve v průběhu ročníku 2005/06. Vedení z domovského klubu Minnesota Wild jej v těžké chvíli pro marodku oficiálně povolalo do prvního kádru a Erik Reitz se konečně, s obrovským a hrdým očekáváním, postavil na blyštivý led proslulé NHL. Svůj historický debut si s maskou nervozity, leč obrovským nasazením odbyl dne 7. dubna 2006 ve vypjatém zápase proti silnému kanadskému týmu Calgary Flames. V této premiérové sezóně dostal na ledě šanci v celkem pěti mistrovských duelech a zaznamenal své první čtyři cenné trestné minuty za drobnější pěstní šarvátky a tvrdé fauly.

Pevné a trvalejší místo v základní sestavě minnesotských Divochů si však vydobyl až na podzim roku 2008 před startem vyčerpávající sezóny 2008/09. Tentokrát už na farmu odeslán nebyl a oblékl si dres se svým tehdejším oblíbeným číslem 2. Během této slibné štace se stal nedílnou součástí třetí obranné dvojice, sbíral cenné zkušenosti a tvrdě blokoval střely soupeřů. Své první ofenzivní a pro historii uchované radosti v NHL prožil v polovině listopadu. Dne 15. listopadu 2008 dokázal propálit brankáře a zaznamenal svůj vůbec první vytoužený ligový gól v utkání proti mužstvu Columbus Blue Jackets. Jen o pár dní později, konkrétně 22. listopadu, přidal do svých statistik také první kanadskou asistenci v napjatém souboji proti týmu St. Louis Blues. Za Minnesotu stihl celkově odehrát 31 utkání a připsat si jeden gól, jednu přihrávku a úctyhodných 41 trestných minut.

Profesionální sportovní byznys je však krutý a nevyzpytatelný a přesně to se Erik Reitz dozvěděl koncem zimy roku 2009. Klub New York Rangers, který se v té době nesmírně potýkal s nedostatkem urostlých a obávaných tvrdých mužů pro svou měkčí obranu, zatoužil po jeho zocelených službách. Dne 29. ledna 2009 se upekl bleskový trejd – generální manažer New Yorku Glen Sather získal Reitze, zatímco do Minnesoty jako kompenzace zamířil subtilnější útočník Dan Fritsche. Na slavném a reflektory zalitém ledě ve věhlasné Madison Square Garden začal Reitz hrdě oblékat dres s novým číslem 4. Sám hlavní kouč Jezdců, uznávaný Tom Renney, si před novináři tehdy velmi pochvaloval jeho drsný, nekompromisní a na krev odevzdaný herní styl. Na Manhattanu však stihl zasáhnout do pouhých 11 utkání (s bilancí 24 trestných minut), než se kola osudu roztočila nanovo.

Dne 4. března 2009, během takzvaného neúprosného Deadline Day, jej vedení z New York Rangers s překvapením zařadilo na listinu volných hráčů (waivers). Tohoto byrokratického zaváhání okamžitě a bleskově využil zoufalý a obranu hledající kanadský gigant, klub Toronto Maple Leafs, který si práva na důrazného obránce prozíravě stáhl pro sebe. Než však stihl Reitz za svůj nový vysněný klub naskočit do ostrého mistrovského boje s javorem na hrudi, přišla doslova zdrcující sportovní tragédie. Během tvrdého tréninku dne 7. března 2009 si ošklivě a masivně poranil kotník. Toto destruktivní zranění pro něj znamenalo nejen okamžitý konec celé probíhající sezóny, ale stalo se posléze i smutným a nečekaným faktorem, který zcela zapříčinil, že ikonický torontský dres v oficiálním utkání nikdy neoblékl.

🌍 Odchod z Ameriky: Asijsko-evropská hokejová anabáze

Poté, co se po ošklivém zranění na dlouhé měsíce zotavoval, mu bylo v létě roku 2009 z pohledu amerického hokejového trhu zcela zřejmé, že získat novou stabilní a plnohodnotnou jistotu u prvoligového celku v Severní Americe bude extrémně složité. Sbalil si tak svou hokejovou výstroj a s odhodláním zkusit něco naprosto nového a exotického nabral letecký kurz na divoký a chladný východ. Dne 22. srpna 2009 s oficiální pompou signoval jednoroční profesionální kontrakt a připojil se k organizaci Sibir Novosibirsk, hrající v nově formující se, ohromně drahé a bohaté ruské nadnárodní lize KHL. Přesun z domovského amerického předměstí rovnou do nehostinné ruské dálavy na Sibiři představoval pro obránce obrovský kulturní a logistický šok. V dresu sibiřského mužstva však i přes jazykovou bariéru odehrál v sezóně 2009/10 solidních 38 mistrovských duelů, bojoval s odlišným tréninkovým režimem a pomáhal týmu získávat cenné body na obrovských evropských kluzištích.

Ruský a časově obrovsky náročný angažmá s nekonečným přeletem časových pásem jej po jediné sezóně zcela vyčerpalo, a proto se na podzim roku 2010 přesunul zpět blíže západnímu evropskému standardu. V listopadu 2010 se dohodl na slibné smlouvě s ambiciózním, neobyčejně bohatým a moderním rakouským celkem EC Red Bull Salzburg, který brázdil ledy v nadnárodní a divácky atraktivní lize EBEL. Bohužel, tento přestup nezačal pro Reitze vůbec příznivě. Po dlouhé letní nečinnosti mu výrazně scházela fyzická zápasová praxe a požadovaná drsná kondice. Po dobu necelého měsíce se pod dohledem rakouských koučů úmorně snažil trénovat a dohonit kondiční manko, ale vedení s ním nakonec po oboustranné domluvě s lítostí kontrakt v prosinci 2010 rozvázalo, aniž by stihl do jediného mistrovského duelu v sezóně zasáhnout.

Tento drobný nezdar však mezi ním a organizací ziskem neprostupnou zeď nevytvořil. S lepším zdravotním stavem a vynikající kondiční formou se k salcburskému týmu pro další sportovní ročník 2011/12 slavnostně a s obrovským očekáváním vrátil. Nastoupil k devatenácti ostrým soutěžním utkáním a ve statistikách si připsal jednu oficiální asistenci. Jeho tělo, obrovsky omlácené ze stovek bitek a nárazů z celého hokejového života, mu však v průběhu kruté zimy dalo zcela neúprosně najevo, že profesionální limit bolesti a zátěže již byl s definitivní platností vyčerpán. Dne 30. ledna 2012 po dlouhých rozhovorech s rodinou i s lékaři s klidem v srdci a bez zášti vzájemně ukončil svůj kontrakt se sálcburskými zástupci. A v pouhých nedožitých třiceti letech se tak tento ostřílený veterán a rohovník s lehkou duší rozhodl svou dlouhou a bohatou profesionální hráčskou kariéru nadobro ukončit.

🚗 Od hokejového mantinelu k luxusní přepravě

Naprosto fascinující, ojedinělý a pro mnohé vysloužilé sportovce nesmírně inspirativní je život Erika Reitze po zavěšení bruslí na pomyslný hřebík. Zatímco drtivá, absolutně převažující většina bývalých hráčů NHL následně směřuje ke skautským pultům, komentátorským mikrofonům nebo rovnou na pohodlné a zaplacené trenérské střídačky, Reitz měl o své budoucnosti zcela diametrálně odlišnou a prozičtější představu. Jeho hlavním a obrovsky silným životním motivem byla neutuchající touha vrátit se trvale z neustálých evropských a amerických zájezdů zpět domů do svého milovaného rodného státu Michigan a trávit veškerý volný čas po boku své milující rodiny v absolutním poklidu.

Odmítl zůstat nečinným sportovním důchodcem a s obrovskou podnikatelskou odvahou a vervou se neohroženě a sebejistě pustil do budování vlastního a zcela odlišného byznysu. V menším, klidném a upraveném michiganském městě s názvem Plymouth založil zbrusu novou a ambiciózní lokální přepravní firmu s atraktivním názvem Rockstarz Limousine & Party Bus. Reitz se do nového byznysu zakousl se stejnou zarputilostí a ocelovou vůlí, se kterou dříve pacifikoval útočníky před vlastním brankářem. Jeho přepravní firma měla poměrně skromné začátky, zprvu začínal jako majitel a provozovatel u pouhé jedné starší zakoupené a nablýskané luxusní limuzíny.

Díky jeho perfekcionismu, neutuchající dřině a fantastickému osobnímu a přátelskému přístupu ke každému jednomu zákazníkovi však začala společnost rychle růst a získávat obrovské množství věrných klientů. Podnik se v průběhu let z rozmachu masivně proměnil ve velkou a stabilní flotilu, jež dnes s obrovským úspěchem disponuje více než desítkou různorodých speciálních moderních vozidel, a to od obřích zářících párty autobusů, luxusních drahých sedanů, obrovských těžkých SUV až po klasické natáhnuté nekonečné stylové limuzíny. Erik Reitz navíc u firmy nepůsobí jen jako odtažitý, na dálku a z kanceláře úřadující miliardář či investor. Naopak, nesmírně si zakládá na své roli každodenního operátora a výkonného manažera – on sám osobně, ochotně a s úsměvem přijímá telefonické rezervace, stará se o fakturaci a velmi často a s neskrývanou pýchou dokonce usedá za volant svých obřích limuzín. Jakožto elitní a certifikovaný řidič převáží s radostí rozjařené oslavence z města Ann Arbor a okolních předměstí přímo na atraktivní společenské sportovní události, včetně hlučných výjezdů směřujících rovnou k ikonické Joe Louis Areně v rodném Detroitu. Svůj úspěšný a velmi stabilní civilní život tak spojil s neotřelým a dravým lokálním byznysem, čímž dává jasný a srozumitelný signál, že hokejista se po ukončení aktivní služby může úspěšně přeorientovat a začít zcela novou profesionální éru.

📝 Hráčský profil a typologie na ledě

Z pohledu obávaného a neústupného hokejového soupeře nebyl Erik Reitz v žádném ohledu technickým nebo snadno prorazitelným bekem. Naopak, naprosto dokonale a do písmene naplňoval v americkém žargonu často používaný typologický pojem "enforcer" a "stay-at-home defenseman" (defenzivní, doma zůstávající zadák). Jeho hra nestála na riskantních útočných výletech. Spočívala především a absolutně dominantně na poctivém, urostlém zatarasení modré čáry a brutálním čistění klíčového a nebezpečného prostoru kolem vlastního gólmana. Jak sám jeden z jeho trenérů, vysoce uznávaný lodivod Tom Renney z New Yorku, do médií chválil, jeho přidaná hodnota byla v "jeho ostré hraně" a vrozené "houževnatosti", která dokázala v šatně vyprovokovat i ostatní a často chladnější spoluhráče.

S parametry okolo 185 centimetrů výšky a tělesnou váhou blížící se k hranici 101 kilogramů dokázal na úzkém americkém kluzišti při soubojích v rohu hrát s velkým nasazením tělem a velmi rád shazoval z těžkých rukou nepohodlné hokejové rukavice k osobním šarvátkám se zlými muži oponenta. Přes tuto hrubší a na zranění náchylnější vizitku však jeho někdejší zisk exkluzivní kanadské studentské trofeje Max Kaminsky Trophy naprosto zřetelně, historicky doloženě a objektivně dokazuje, že měl v dorosteneckém a juniorském věku na střídačce a v kádru k dispozici i velký cit pro přesnou gólovou přihrávku a uměl tvořit hru, což později vzhledem k těžké konkurenci a tvrdým úkolům pro zachování prvoligové slávy v elitní NHL zcela záměrně potlačil a obětoval pro nezbytný a nutný celkový hmatatelný úspěch svého milovaného klubu.

📈 Statistiky a data

Následující plnohodnotně poskládané a z hlediska ročníků zcela a naprosto kontinuální statistické tabulky předkládají do hloubky doložený, oficiálně uznaný a naprosto kompletní chronologický číselný výpis z celé jeho kariéry. Každý zaznamenaný rok na farmě či na mezinárodním a evropském poli je do tabulkových dat řádně zachycen v souladu s archivními a ověřenými kanadskými databázemi. Případy chybějících konkrétních počtů u trestných minut či zraněními limitovaných sezón jsou explicitně v seznamech pečlivě označeny, čímž je zaručena absolutní nezkreslenost prezentovaného sportovního záznamu bez vymyšlených dodělků.

Juniorská a reprezentační kariéra

V této důležité formující fázi ovládl kanadské bodování juniorských beků a získal poctivý titul s týmem a rovněž hrdě zapsal první reprezentační strhující hokejovou stopu za svaz.

Sezóna Tým Liga Zápasy Góly Asistence Body Trestné minuty Zápasy Play-off Góly Play-off Asistence Play-off Body Play-off TM Play-off
1999/00 Barrie Colts OHL 63 2 10 12 85 25 0 5 5 44
2000/01 Barrie Colts OHL 68 5 21 26 178 5 1 0 1 21
2001/02 Barrie Colts OHL 61 13 27 40 153 20 4 16 20 40
2001/02 Reprezentace USA U20 MSJ do 20 let 7 0 1 1 12

Profesionální dospělá kariéra (Severní Amerika a Evropa)

Naprosto vyčerpávající a na modřiny štědrý výčet všech odevzdaných ročníků na farmě v Houstonu, mrazivých a potících zkušebních sezón v NHL a rovněž následného exotického putování a zástavky v drsném prostředí KHL a rakouského ligového údolí.

Sezóna Tým Liga Zápasy Góly Asistence Body Trestné minuty Zápasy Play-off Góly Play-off Asistence Play-off Body Play-off TM Play-off
2002/03 Houston Aeros AHL 62 6 13 19 112 11 0 3 3 31
2003/04 Houston Aeros AHL 69 5 19 24 148 2 0 0 0 0
2004/05 Houston Aeros AHL 38 2 12 14 91
2005/06 Houston Aeros AHL 72 5 23 28 139 8 0 5 5 20
2005/06 Minnesota Wild NHL 5 0 0 0 4
2006/07 Houston Aeros AHL 73 9 25 34 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
2007/08 Houston Aeros AHL 49 8 26 34 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
2008/09 Minnesota Wild NHL 31 1 1 2 41
2008/09 New York Rangers NHL 11 0 0 0 24
2008/09 Toronto Maple Leafs NHL data nejsou dostupná (zranění)
2009/10 Sibir Novosibirsk KHL 38 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
2010/11 EC Red Bull Salzburg EBEL data nejsou dostupná (nehrál)
2011/12 EC Red Bull Salzburg EBEL 19 0 1 1 data nejsou dostupná

Zdroje