Scotty Bowman

Rozbalit box

Obsah boxu

William Scott "Scotty" Bowman (* 18. září 1933, Verdun, Québec) je bývalý kanadský hokejový trenér a funkcionář, který je všeobecně považován za nejlepšího trenéra v historii NHL.

Bowman drží rekord v počtu vítězství v základní části (1 244) i v počtu získaných Stanley Cupů v roli hlavního trenéra (9). Je jediným trenérem v historii, který dovedl k titulu tři různé kluby: Montreal Canadiens (5×), Pittsburgh Penguins (1×) a Detroit Red Wings (3×). Jeho trenérská kariéra trvala přes 30 let, během kterých se dokázal adaptovat na radikálně se měnící styly hokeje – od silové hry 70. let přes ofenzivní smršť 80. let až po taktickou past středního pásma v 90. letech. V roce 1991 byl uveden do Hokejové síně slávy.

👶 Pro laiky

Scotty Bowman je hokejový "mistr Yoda" i "Darth Vader" v jedné osobě.

Vítěz: Nikdo nevyhrál víc. Je to statistický fakt. Kdekoliv se objevil, tam se vyhrávalo.
Psycholog: Nebyl to trenér, kterého by hráči milovali. Často ho nenáviděli. Bowman věděl, jak hráče naštvat tak, aby podali nejlepší výkon. Záměrně vytvářel v kabině napětí ("my proti světu", nebo dokonce "my proti trenérovi"), aby tým stmelil.
Inovátor: Nebál se riskovat. Nasadil pět Rusů do jedné formace, když to bylo nemyslitelné. Nechal brankáře střídat uprostřed třetiny. Jeho mozek pracoval na jiné úrovni než u ostatních.

🏒 Život a Kariéra

Konec snu a začátek nové cesty

Scotty Bowman vyrůstal ve Verdunu (předměstí Montréalu) a jako každý kanadský chlapec snil o tom, že bude hrát za Montreal Canadiens. Byl talentovaným útočníkem v juniorském týmu Montreal Junior Canadiens. Jeho hráčská kariéra však skončila brutálním a náhlým způsobem v play-off v roce 1952. V zápase proti týmu Trois-Rivières se Bowman řítil do úniku, když ho obránce Jean-Guy Talbot (kterého paradoxně později Bowman trénoval v St. Louis) zasáhl hokejkou do hlavy. Bowman utrpěl prasklinu lebky a strávil několik dní v kritickém stavu v nemocnici. Ačkoliv se uzdravil, lékaři mu zakázali kontaktní sport. V 18 letech se mu zhroutil svět, ale organizace Canadiens ho neopustila. Nabídli mu, aby začal trénovat mládež. Bowman se vrhl na studium hry a trénování s takovou vervou, kterou by jako hráč možná nikdy neměl. Učil se od mistrů jako Toe Blake a Sam Pollock.

Zázrak v St. Louis (1967–1970)

Když v roce 1967 došlo k velkému rozšíření NHL, Bowman dostal svou první šanci v "velké" lize. Stal se asistentem a brzy hlavním trenérem nového týmu St. Louis Blues. Blues byli poskládáni z veteránů, které ostatní týmy nechtěly (jako Glenn Hall nebo Doug Harvey), a z mladíků. Bowman však z této nesourodé skupiny vytvořil nejlepší tým ze všech nováčků. Sázela na defenzivní disciplínu a tvrdost. Dovedl St. Louis Blues do finále Stanley Cupu ve třech po sobě jdoucích sezónách (1968, 1969, 1970). Ačkoliv ve všech třech případech podlehli (dvakrát právě Montrealu a jednou Bostonu) a nevyhráli ani jeden finálový zápas, Bowman si vybudoval pověst zázračného dítěte lavičky.

Návrat domů a Dynastie Canadiens (1971–1979)

V roce 1971 se Bowman vrátil do Montreal Canadiens jako hlavní trenér. Převzal tým po překvapivém odchodu Ala MacNeila (který vyhrál pohár v roce 1971, ale měl spory s Henrim Richardem). Bowman se ocitl pod obrovským tlakem. Měl k dispozici soupisku nabitou talenty, jako byli Guy Lafleur, Ken Dryden, Larry Robinson, Serge Savard a Yvan Cournoyer. Jeho úkolem nebylo učit je hrát hokej, ale donutit je hrát jako tým.

Bowman zavedl v Montrealu systém, který drtil soupeře. Využíval hru na čtyři útoky (což tehdy nebylo běžné), aby udržel vysoké tempo. V roce 1973 získal svůj první Stanley Cup. Po krátkém ústupu ze slávy (prohry s Philadelphií) vybudoval tým, který je dodnes považován za nejlepší v historii hokeje. V sezóně 1976/1977 prohráli Canadiens v základní části pouze 8 zápasů z 80 a vytvořili rekord v počtu bodů (132). Pod Bowmanovým vedením vyhráli Canadiens čtyři Stanley Cupy v řadě (1976, 1977, 1978, 1979). Bowman v této éře exceloval v řízení eg. Dokázal být tvrdý na hvězdu Guye Lafleura, aby z něj dostal maximum, a zároveň uměl naslouchat tichým lídrům jako Bob Gainey. Jeho vztah s generálním manažerem Samem Pollockem byl symbiotický – Pollock dodával hráče, Bowman dodával výhry.

Ambice v Buffalu a hořký konec v Montrealu (1979–1987)

Po zisku čtvrtého Stanley Cupu v řadě v roce 1979 Scotty Bowman očekával, že se stane generálním manažerem Montreal Canadiens. Jeho mentor Sam Pollock odcházel do důchodu a Bowman, který se cítil být hlavním architektem úspěchu na ledě, věřil, že je přirozeným nástupcem. Majitelé klubu však dali přednost Irvingu Grundmanovi, což Bowmana hluboce urazilo. Cítil se zrazen a rozhodl se okamžitě odejít. Přijal nabídku týmu Buffalo Sabres, kde mu nabídli přesně to, po čem toužil: absolutní moc. Stal se hlavním trenérem i generálním manažerem zároveň.

V Buffalu strávil Bowman osm let. Ačkoliv se mu nepodařilo dovést tým k vytouženému Stanley Cupu, přeměnil Sabres v jeden z nejkonzistentnějších týmů ligy. Zavedl zde svůj proslulý systém skautingu a draftoval budoucí hvězdy jako brankáře Toma Barrassa (přímo ze střední školy, což byl Bowmanův riskantní tah), obránce Phila Housleyho nebo útočníka Davea Andreychuka. Jako trenér byl stále náročný, ale jako manažer se musel učit hospodařit s rozpočtem, který nebyl tak neomezený jako v Montrealu. V roce 1987, po neshodách s majiteli a několika sezónách, kdy se soustředil jen na manažerskou práci, z organizace Sabres odešel. Mnozí si mysleli, že jeho éra skončila a že jeho metody už do moderního hokeje nepatří.

Pittsburgh: Záskok za zesnulého přítele (1990–1993)

V roce 1990 nastoupil Bowman do organizace Pittsburgh Penguins jako ředitel hráčského rozvoje. Tým trénoval "Badger Bob" – Bob Johnson, který v roce 1991 dovedl Tučňáky k jejich prvnímu historickému titulu. O několik měsíců později však Johnsonovi diagnostikovali nádor na mozku a v listopadu 1991 zemřel. Tým, vedený superhvězdou Mariem Lemieuxem a mladým Jaromírem Jágrem, byl v šoku a emocionálně na dně. Bowman, ačkoliv původně nechtěl trénovat, převzal lavičku z úcty k Johnsonovi a z nutnosti.

Bowmanův příchod do kabiny plné ofenzivních individualit způsobil zpočátku tření. Hráči jako Paul Coffey nebo Lemieux byli zvyklí na volnost, zatímco Bowman vyžadoval defenzivní zodpovědnost. Bowman však prokázal svou genialitu tím, že se dokázal přizpůsobit. Pochopil, že nemůže tento tým svázat defenzivou jako kdysi St. Louis. Místo toho je naučil, jak využít jejich ofenzivní sílu takticky. V play-off 1992 Penguins sice klopýtali, ale nakonec se rozjeli k neuvěřitelné jízdě. Vyhráli 11 zápasů v řadě (rekord NHL) a ve finále smetli Chicago Blackhawks 4:0 na zápasy. Bowman získal svůj šestý Stanley Cup a dokázal, že umí vítězit i s týmem, který nebyl "jeho", a v éře, které dominoval ofenzivní hokej.

Detroit a Ruská revoluce (1993–1997)

V roce 1993 přijal Bowman svou poslední a možná nejtěžší výzvu. Stal se trenérem Detroit Red Wings. Tento slavný klub nevyhrál Stanley Cup od roku 1955 a byl považován za "pohřebiště trenérů". Bowman okamžitě začal měnit kulturu v kabině. Jeho cílem bylo přetvořit kapitána Steva Yzermana, který byl do té doby čistě ofenzivním hráčem sbírajícím 100 bodů za sezónu, na komplexního centra, který dokáže bránit a vyhrávat vhazování. Yzerman se zpočátku bránil (dokonce se spekulovalo o jeho výměně do Ottawa Senators), ale nakonec Bowmanovu filozofii přijal, což byl klíč k budoucímu úspěchu.

Bowmanovým mistrovským dílem v Detroitu bylo vytvoření tzv. Russian Five (Ruská pětka). V té době panoval v NHL předsudek, že evropští a zejména ruští hráči jsou "měkkosrdcatí" a v play-off neobstojí. Bowman tento mýtus rozbil. Dal dohromady pětici Vjačeslav Fetisov – Vladimir Konstantinov (obrana) a Sergej Fjodorov – Igor Larionov – Vjačeslav Kozlov (útok). Nechal je hrát jejich stylem založeným na držení puku a nahrávkách, který se radikálně lišil od kanadského "nahoď a běž".

V roce 1995 dovedl Detroit do finále, kde však podlehli New Jersey Devils. V roce 1996 vytvořili rekord v počtu výher v základní části (62), ale vypadli s Colorado Avalanche. Bowman byl pod tlakem, ale neustoupil. V roce 1997 se vše sešlo. Detroit ve finále smetl Philadelphia Flyers 4:0 a ukončil 42 let dlouhé čekání na titul. Bowman získal svůj sedmý pohár jako trenér (s třetím různým týmem) a na ledě, poprvé v kariéře, obul brusle, aby si s pohárem objel kolečko.

Tragédie limuzíny a Obhajoba (1997–1998)

Oslavy zisku Stanley Cupu v červnu 1997 netrvaly dlouho. Pouhých šest dní po vítězství došlo k tragédii, která otřásla celým hokejovým světem. Limuzína, ve které jeli ruští hráči Vladimir Konstantinov a Vjačeslav Fetisov a týmový masér Sergej Mnacakanov, havarovala. Konstantinov, klíčový obránce a Bowmanův oblíbenec pro svou tvrdost, utrpěl devastující poranění mozku, které ukončilo jeho kariéru a upoutalo ho na invalidní vozík. Scotty Bowman se ocitl před nejtěžším úkolem své kariéry: nikoliv taktickým, ale lidským. Musel dát dohromady zlomenou kabinu, která truchlila pro svého kamaráda.

Sezóna 1997/1998 se nesla v duchu hesla "Believe" (Věřit) a "For Vlady" (Pro Vladyho). Bowman citlivě pracoval s psychikou týmu. Už nebyl tím nesnesitelným diktátorem z dob Montrealu, stal se otcovskou figurou, která držela tým pohromadě. Detroit Red Wings došli znovu až do finále, kde smetli Washington Capitals 4:0 na zápasy. Bowman tak získal svůj osmý Stanley Cup v roli trenéra, čímž vyrovnal historický rekord svého mentora Toe Blakea. Nejsilnější moment nastal při předávání poháru: kapitán Steve Yzerman nepředal pohár nikomu ze zdravých hráčů, ale položil ho do klína Vladimira Konstantinova, kterého spoluhráči přivezli na led na vozíčku. Bowman, který obvykle skrýval emoce, měl v tu chvíli slzy v očích.

Poslední mistrovské dílo (2001–2002)

Po dalším titulu v roce 1998 Bowman pokračoval v trénování, ačkoliv se spekulovalo o jeho konci. V sezóně 2001/2002 sestavil generální manažer Ken Holland tým, který je považován za jeden z nejlepších v moderní historii. K jádru týmu (Yzerman, Nicklas Lidström, Brendan Shanahan, Sergej Fjodorov) se přidaly legendy toužící po titulu: brankář Dominik Hašek a střelci Brett Hull a Luc Robitaille. Bowman měl k dispozici soupisku, na které bylo devět budoucích členů Hokejové síně slávy.

Řídit takové množství hvězd a eg vyžadovalo mistrovství. Bowman musel najít roli pro každého. Haškovi, který byl zvyklý chytat vše, dal důvěru, i když měl "Dominátor" slabší start. Bretta Hulla, který nenáviděl bránění, naučil hrát v systému. V play-off Detroit dominoval. Ve finále porazili Carolina Hurricanes 4:1 na zápasy. V závěrečných sekundách pátého zápasu si Bowman, ve věku 68 let, naposledy stoupl na střídačku. Když zazněla siréna, oznámil přímo na ledě kapitánu Yzermanovi a poté novinářům: "Končím. Tohle byl můj poslední zápas." Odešel na absolutním vrcholu, se ziskem devátého Stanley Cupu, čímž se osamostatnil na čele historických tabulek trenérů před Toe Blakem.

Architekt v pozadí (2002–současnost)

Scotty Bowman hokej neopustil ani v důchodu. Přesunul se do role konzultanta. Nejprve zůstal v Detroitu, kde se podílel na zisku dalšího poháru v roce 2008. Později přijal nabídku týmu Chicago Blackhawks, kde se generálním manažerem stal jeho syn, Stan Bowman. Scotty působil jako "Senior Advisor" (hlavní poradce) a jeho rady ohledně skautingu a stavby týmu pomohly Chicagu k zisku tří Stanley Cupů v letech 2010, 2013 a 2015.

Celkem má Scotty Bowman na svém kontě neuvěřitelných **14 prstenů pro vítěze Stanley Cupu** (9 jako hlavní trenér, 5 jako člen vedení). Žádná jiná osoba v historii hokeje nebyla u tolika vítězství. V roce 2012 mu byl udělen Řád Kanady. I v roce 2025 je jeho jméno synonymem pro vítězství a jeho taktické inovace (např. hra na čtyři útoky, levé bránící křídlo - left wing lock, ofenzivní obránci) jsou dodnes základem moderního hokeje.

📊 Trenérská statistika NHL (Rekordy)

Šablona:Legenda statistik

Tým	Sezóny	Zápasy	Výhry	Stanley Cupy
St. Louis Blues	1967–1971	310	110	0 (3× finále)
Montreal Canadiens	1971–1979	634	419	5 (1973, 1976–79)
Buffalo Sabres	1979–1987	561	290	0
Pittsburgh Penguins	1991–1993	164	95	1 (1992)
Detroit Red Wings	1993–2002	701	410	3 (1997, 1998, 2002)
Celkem v NHL	30 sezón	2 141	1 244	9

(Poznámka: Bowman drží rekordy v počtu odtrénovaných zápasů, výher i titulů v základní části i play-off.)

Zdroje