Guy Lafleur

Rozbalit box

Obsah boxu

Guy Lafleur
Soubor:Guy Lafleur 2014.jpg
Guy Lafleur v roce 2014
Datum narození	20. září 1951
Místo narození	Thurso, Québec, Kanada
Výška	183 cm
Váha	84 kg
Pozice	pravé křídlo
Držení hole	pravá
Draft	1971, 1. celkově, Montreal Canadiens
Bývalé týmy	Montreal Canadiens New York Rangers Quebec Nordiques

Guy Damien Lafleur, OC, CQ (20. září 1951, Thurso – 22. dubna 2022, Kirkland), známý pod přezdívkami „The Flower“ (Květina) nebo „Le Démon Blond“ (Blonďatý démon), byl kanadský profesionální hokejista. Je považován za jednoho z nejelegantnějších a nejtalentovanějších útočníků v historii NHL.

Lafleur byl tváří dynastie Montreal Canadiens v 70. letech 20. století, se kterou získal pět Stanley Cupů. Stal se prvním hráčem v historii NHL, který dokázal v šesti po sobě jdoucích sezónách vstřelit alespoň 50 gólů a nasbírat 100 bodů. Pro frankofonní Kanaďany byl více než jen sportovcem; byl kulturní ikonou a symbolem národní hrdosti, nástupcem Maurice Richarda a Jeana Béliveaua. V roce 1988 byl uveden do Hokejové síně slávy a v roce 2017 byl jmenován jedním ze 100 nejlepších hráčů historie NHL.

⏳ Geniální tah Sama Pollocka a Draft 1971

Lafleurova cesta do Montrealu je legendárním příběhem manažerské geniality. Lafleur byl juniorskou senzací v týmu Quebec Remparts, kde v sezóně 1970/71 nastřílel neuvěřitelných 130 gólů. Generální manažer Montrealu Sam Pollock věděl, že ho musí získat, aby zajistil budoucnost klubu.

Canadiens však byli úřadujícími mistry a neměli nárok na první volbu v draftu. Pollock však vlastnil první volbu týmu California Golden Seals (kterou získal v předchozím obchodu). Aby zajistil, že Seals skončí v lize poslední (a tím pádem bude jejich volba první celkově), Pollock dokonce „pomohl“ konkurenčnímu týmu Los Angeles Kings tím, že jim poslal veterána Ralpha Backstroma, aby Kings začali vyhrávat a přeskočili Seals v tabulce. Plán vyšel. California skončila poslední, Montreal získal první volbu a draftoval Lafleura před Marcelem Dionnem.

⚜️ Éra Blonďatého démona

První tři sezóny v NHL byly pro Lafleura složité. Byl pod obrovským tlakem médií, která očekávala okamžité zázraky. Lafleur hrál s helmou a nedařilo se mu naplno rozvinout svůj potenciál.

Zlom přišel v sezóně 1974/1975. Lafleur odhodil helmu, nechal si narůst dlouhé vlasy a začal létat po ledě. Jeho styl se stal ikonickým: s vlasy vlajícími ve větru nabíral rychlost ve vlastním pásmu a řítil se po pravém křídle na soupeřovu branku.

• Dominance (1974–1980): V těchto šesti letech byl Lafleur nezastavitelný. Třikrát vyhrál Art Ross Trophy (nejproduktivnější hráč) a dvakrát Hart Memorial Trophy (MVP).
• Dynastie (1976–1979): Byl ofenzivním motorem týmu, který vyhrál čtyři Stanley Cupy v řadě. V roce 1977 získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Nejslavnější gól (1979)

Jeho pravděpodobně nejslavnější moment přišel 10. května 1979 v semifinále play-off proti Boston Bruins. V sedmém zápase, kdy Montreal prohrával o gól, dostal Boston v čase 57:26 trest za příliš mnoho hráčů na ledě (slavná chyba Dona Cherryho). Lafleur v přesilovce napřáhl na modré čáře a svou typickou dělovkou vyrovnal na 4:4. Montreal následně vyhrál v prodloužení a postoupil do finále, kde získal další pohár.

🔚 Odchod, Síň slávy a Návrat

V polovině 80. let se Canadiens změnili. Tým převzal defenzivně laděný trenér (a bývalý spoluhráč) Jacques Lemaire. Lafleur, který potřeboval volnost, se v defenzivním systému trápil. Frustrovaný z nedostatku prostoru a času na ledě šokoval hokejový svět a v listopadu 1984 oznámil ukončení kariéry.

V roce 1988 byl uveden do Hokejové síně slávy. Avšak příběh tím neskončil. Lafleur cítil, že ještě neřekl poslední slovo. Na podzim 1988, ve věku 37 let a jako člen Síně slávy (což je unikum, které sdílí jen s Gordinem Howem a Mario Lemieuxem), se vrátil do NHL v dresu New York Rangers.

O rok později podepsal smlouvu s Quebec Nordiques, čímž symbolicky uzavřel kruh ve svém rodném městě Québec. Ačkoliv už nebyl tím dominantním střelcem, jeho přítomnost pomohla vychovat mladé hvězdy jako Joe Sakica a Matse Sundina. Definitivně skončil v roce 1991.

🕯️ Nemoc a odkaz

Po skončení kariéry působil Lafleur jako ambasador Montreal Canadiens a věnoval se charitě a podpoře vojáků. Byl také úspěšným podnikatelem (vlastnil restaurace a firmu na výrobu vína a lihovin).

V roce 2019 mu byl diagnostikován karcinom plic. Po těžkém boji s nemocí zemřel 22. dubna 2022 ve věku 70 let. Jeho smrt vyvolala v Kanadě národní smutek. Vláda provincie Québec mu vystrojila státní pohřeb (což je pro sportovce výjimečná pocta), kterého se zúčastnily tisíce lidí, včetně premiéra Justina Trudeaua.

🧠 Pro laiky

Guy Lafleur byl pro hokej 70. let tím, čím byl Mick Jagger pro rockovou hudbu. Měl styl, charisma a neuvěřitelný talent. Představte si hráče, který nepoužívá helmu, má dlouhé blonďaté vlasy, které za ním vlají, když se řítí po křídle rychlostí blesku. Nebyl to jen hokejista, byl to umělec. V době, kdy se hokej stával více systematickým a defenzivním, on představoval čistou radost z útoku a kreativity. Pro frankofonní Kanaďany byl bohem – důkazem, že kluk z malého města v Québecu může dobýt svět. Jeho číslo 10 je v Montrealu posvátné.

📊 Statistiky a rekordy

• Klubové rekordy Montreal Canadiens (stále platné):
  • Nejvíce bodů v historii: 1 246
  • Nejvíce asistencí v historii: 728
  • Nejvíce vítězných gólů: 94
  • Nejvíce gólů v jedné sezóně: 60 (1977/78) – sdíleno se Stevem Shuttem
  • Nejvíce bodů v jedné sezóně: 136 (1976/77)

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1971–1985	Montreal Canadiens	NHL	961	518	728	1 246	360
1988–1989	New York Rangers	NHL	67	18	27	45	12
1989–1991	Quebec Nordiques	NHL	98	24	38	62	6
NHL celkem			1 126	560	793	1 353	399

🏆 Hlavní ocenění

• Stanley Cup (5×): 1973, 1976, 1977, 1978, 1979
• Art Ross Trophy (3×): 1976, 1977, 1978
• Hart Memorial Trophy (2×): 1977, 1978
• Conn Smythe Trophy: 1977
• Lester B. Pearson Award (3×): 1976, 1977, 1978
• Kanadský pohár: 1976 (vítěz)
• Vyřazené číslo: Montreal Canadiens vyřadili jeho číslo 10 dne 16. února 1985.