Guy Lafleur

Rozbalit box

Obsah boxu

Guy Damien Lafleur, OC, CQ (20. září 1951, Thurso – 22. dubna 2022, Kirkland), známý pod přezdívkami „The Flower“ (Květina) nebo „Le Démon Blond“ (Blonďatý démon), byl kanadský profesionální hokejista. Je považován za jednoho z nejelegantnějších a nejtalentovanějších útočníků v historii NHL.

Lafleur byl tváří dynastie Montreal Canadiens v 70. letech 20. století, se kterou získal pět Stanley Cupů. Stal se prvním hráčem v historii NHL, který dokázal v šesti po sobě jdoucích sezónách vstřelit alespoň 50 gólů a nasbírat 100 bodů. Pro frankofonní Kanaďany byl více než jen sportovcem; byl kulturní ikonou a symbolem národní hrdosti, nástupcem Maurice Richarda a Jeana Béliveaua. V roce 1988 byl uveden do Hokejové síně slávy a v roce 2017 byl jmenován jedním ze 100 nejlepších hráčů historie NHL.

⏳ Geniální tah Sama Pollocka a Draft 1971

Lafleurova cesta do Montrealu je legendárním příběhem manažerské geniality. Lafleur byl juniorskou senzací v týmu Quebec Remparts, kde v sezóně 1970/71 nastřílel neuvěřitelných 130 gólů. Generální manažer Montrealu Sam Pollock věděl, že ho musí získat, aby zajistil budoucnost klubu.

Canadiens však byli úřadujícími mistry a neměli nárok na první volbu v draftu. Pollock však vlastnil první volbu týmu California Golden Seals (kterou získal v předchozím obchodu). Aby zajistil, že Seals skončí v lize poslední (a tím pádem bude jejich volba první celkově), Pollock dokonce „pomohl“ konkurenčnímu týmu Los Angeles Kings tím, že jim poslal veterána Ralpha Backstroma, aby Kings začali vyhrávat a přeskočili Seals v tabulce. Plán vyšel. California skončila poslední, Montreal získal první volbu a draftoval Lafleura před Marcelem Dionnem.

⚜️ Éra Blonďatého démona

První tři sezóny v NHL byly pro Lafleura složité. Byl pod obrovským tlakem médií, která očekávala okamžité zázraky. Lafleur hrál s helmou a nedařilo se mu naplno rozvinout svůj potenciál.

Zlom přišel v sezóně 1974/1975. Lafleur odhodil helmu, nechal si narůst dlouhé vlasy a začal létat po ledě. Jeho styl se stal ikonickým: s vlasy vlajícími ve větru nabíral rychlost ve vlastním pásmu a řítil se po pravém křídle na soupeřovu branku.

• Dominance (1974–1980): V těchto šesti letech byl Lafleur nezastavitelný. Třikrát vyhrál Art Ross Trophy (nejproduktivnější hráč) a dvakrát Hart Memorial Trophy (MVP).
• Dynastie (1976–1979): Byl ofenzivním motorem týmu, který vyhrál čtyři Stanley Cupy v řadě. V roce 1977 získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Nejslavnější gól (1979)

Jeho pravděpodobně nejslavnější moment přišel 10. května 1979 v semifinále play-off proti Boston Bruins. V sedmém zápase, kdy Montreal prohrával o gól, dostal Boston v čase 57:26 trest za příliš mnoho hráčů na ledě (slavná chyba Dona Cherryho). Lafleur v přesilovce napřáhl na modré čáře a svou typickou dělovkou vyrovnal na 4:4. Montreal následně vyhrál v prodloužení a postoupil do finále, kde získal další pohár.

🔚 Odchod, Síň slávy a Návrat

V polovině 80. let se Canadiens změnili. Tým převzal defenzivně laděný trenér (a bývalý spoluhráč) Jacques Lemaire. Lafleur, který potřeboval volnost, se v defenzivním systému trápil. Frustrovaný z nedostatku prostoru a času na ledě šokoval hokejový svět a v listopadu 1984 oznámil ukončení kariéry.

V roce 1988 byl uveden do Hokejové síně slávy. Avšak příběh tím neskončil. Lafleur cítil, že ještě neřekl poslední slovo. Na podzim 1988, ve věku 37 let a jako člen Síně slávy (což je unikum, které sdílí jen s Gordinem Howem a Mario Lemieuxem), se vrátil do NHL v dresu New York Rangers.

O rok později podepsal smlouvu s Quebec Nordiques, čímž symbolicky uzavřel kruh ve svém rodném městě Québec. Ačkoliv už nebyl tím dominantním střelcem, jeho přítomnost pomohla vychovat mladé hvězdy jako Joe Sakica a Matse Sundina. Definitivně skončil v roce 1991.

🕯️ Nemoc a odkaz

Po skončení kariéry působil Lafleur jako ambasador Montreal Canadiens a věnoval se charitě a podpoře vojáků. Byl také úspěšným podnikatelem (vlastnil restaurace a firmu na výrobu vína a lihovin).

V roce 2019 mu byl diagnostikován karcinom plic. Po těžkém boji s nemocí zemřel 22. dubna 2022 ve věku 70 let. Jeho smrt vyvolala v Kanadě národní smutek. Vláda provincie Québec mu vystrojila státní pohřeb (což je pro sportovce výjimečná pocta), kterého se zúčastnily tisíce lidí, včetně premiéra Justina Trudeaua.

🧠 Pro laiky

Guy Lafleur byl pro hokej 70. let tím, čím byl Mick Jagger pro rockovou hudbu. Měl styl, charisma a neuvěřitelný talent. Představte si hráče, který nepoužívá helmu, má dlouhé blonďaté vlasy, které za ním vlají, když se řítí po křídle rychlostí blesku. Nebyl to jen hokejista, byl to umělec. V době, kdy se hokej stával více systematickým a defenzivním, on představoval čistou radost z útoku a kreativity. Pro frankofonní Kanaďany byl bohem – důkazem, že kluk z malého města v Québecu může dobýt svět. Jeho číslo 10 je v Montrealu posvátné.

📊 Statistiky a rekordy

• Klubové rekordy Montreal Canadiens (stále platné):
  • Nejvíce bodů v historii: 1 246
  • Nejvíce asistencí v historii: 728
  • Nejvíce vítězných gólů: 94
  • Nejvíce gólů v jedné sezóně: 60 (1977/78) – sdíleno se Stevem Shuttem
  • Nejvíce bodů v jedné sezóně: 136 (1976/77)

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1971–1985	Montreal Canadiens	NHL	961	518	728	1 246	360
1988–1989	New York Rangers	NHL	67	18	27	45	12
1989–1991	Quebec Nordiques	NHL	98	24	38	62	6
NHL celkem			1 126	560	793	1 353	399

🏆 Hlavní ocenění

• Stanley Cup (5×): 1973, 1976, 1977, 1978, 1979
• Art Ross Trophy (3×): 1976, 1977, 1978
• Hart Memorial Trophy (2×): 1977, 1978
• Conn Smythe Trophy: 1977
• Lester B. Pearson Award (3×): 1976, 1977, 1978
• Kanadský pohár: 1976 (vítěz)
• Vyřazené číslo: Montreal Canadiens vyřadili jeho číslo 10 dne 16. února 1985.