Manny Fernandez
Obsah boxu
Emmanuel "Manny" Fernandez (* 27. srpna 1974, Etobicoke, Ontario) je bývalý kanadský profesionální hokejový brankář, dvojnásobný držitel William M. Jennings Trophy pro brankáře s nejméně inkasovanými góly v NHL.
Fernandezova kariéra je definována jeho působením v týmu Minnesota Wild, kde se stal jedním z prvních hrdinů této organizace. Ačkoliv byl často považován za součást brankářského tandemu spíše než za neotřesitelnou jedničku, jeho statistiky patřily k nejlepším v lize. Jeho profesionální život byl také silně ovlivněn rodinnou vazbou – jeho strýcem je legendární trenér a člen Síně slávy Jacques Lemaire, pod jehož vedením Fernandez zažil svá nejlepší léta, ale také čelil největšímu tlaku a nařčením z protekce, která musel vyvracet svými výkony.
Klubová kariéra
Čekání na šanci v Dallasu (1994–2000)
Mannyho Fernandeze draftoval v roce 1992 tým Quebec Nordiques, ale dříve, než mohl za tento klub nastoupit, byl vyměněn do Dallas Stars. V Texasu se ocitl v obtížné situaci. Brankoviště Dallasu ovládal dominantní "Orel" – Ed Belfour. Fernandez tak strávil svá raná léta pendlváním mezi farmou v Michiganu (IHL) a střídačkou Stars. V sezóně 1998/99 byl součástí týmu Dallasu, který vybojoval Stanley Cup. Ačkoliv v základní části odchytal několik zápasů, v play-off do branky nezasáhl a nesplnil podmínky pro to, aby bylo jeho jméno vyryto na pohár. Přesto obdržel mistrovský prsten a byl u oslav titulu. Bylo mu však jasné, že pokud chce být jedničkou, musí z Dallasu odejít.
Minnesota Wild: Éra tandemu a trofej (2000–2007)
Jeho šance přišla v roce 2000, kdy byl vyměněn do nově vznikajícího týmu Minnesota Wild. Zde se stal okamžitě klíčovou postavou. Pikantností bylo, že hlavním trenérem Wild se stal jeho strýc Jacques Lemaire. Fernandez musel od prvního dne bojovat s předsudky, že je v týmu jen díky příbuzenskému vztahu. Svými výkony však kritiky umlčel. V Minnesotě vytvořil jednu z nejlepších brankářských dvojic v lize s Dwaynem Rolosonem. Lemaire zavedl přísný defenzivní systém (tzv. past), který brankářům vyhovoval, ale zároveň vyžadoval absolutní soustředění. Vrcholem této spolupráce byla sezóna 2002/03, kdy Wild senzačně postoupili až do finále Západní konference. Fernandez a Roloson se v brance střídali a oba chytali fantasticky. Fernandez si připsal několik klíčových vítězství v play-off, včetně vyřazení Colorada.
Po odchodu Rolosona do Edmontonu se zdálo, že Fernandez bude jasnou jedničkou. Do týmu však přišel finský fantom Niklas Bäckström. V sezóně 2006/07 Fernandez a Bäckström dominovali NHL. Minnesota inkasovala nejméně gólů v celé lize a oba brankáři společně získali prestižní William M. Jennings Trophy. Fernandez však v závěru sezóny utrpěl zranění kolene, které otevřelo dveře Bäckströmovi, jenž se chopil šance a Fernandeze z pozice jedničky vytlačil.
Boston Bruins a konec v bolestech (2007–2009)
V létě 2007 byl Fernandez vyměněn do Boston Bruins. Očekávání byla velká, měl se stát mentorem pro Tima Thomase a stabilizovat brankoviště. Jeho tělo však začalo stávkovat. Chronické problémy se zády a koleny mu dovolily v první sezóně odchytat pouze čtyři zápasy. V sezóně 2008/09 se dokázal vrátit a vytvořil s Thomasem další elitní tandem. Společně dovedli Boston k prvnímu místu ve Východní konferenci a znovu získali William M. Jennings Trophy (ačkoliv Fernandezovo jméno na trofeji tentokrát oficiálně nefiguruje kvůli nižšímu počtu odchytaných minut, byl nedílnou součástí úspěchu). Po této sezóně, ve věku 34 let, se rozhodl ukončit kariéru. Bolest zad byla taková, že mu znemožňovala nejen chytat na vrcholové úrovni, ale i běžně fungovat.
Reprezentační kariéra
Manny Fernandez reprezentoval Kanadu v mládežnických kategoriích. Jeho největším mezinárodním úspěchem je zlatá medaile z MS juniorů 1994, které se konalo v České republice (Ostrava a Frýdek-Místek). V seniorské reprezentaci se na velké turnaje (ZOH, MS) neprobojoval kvůli obrovské konkurenci kanadských brankářů té doby (Brodeur, Luongo, Joseph, Turco).
Herní styl
Fernandez byl technickým, atletickým brankářem. Na rozdíl od čistých "blokařů" (jako Giguere) spoléhal více na své reflexy a mrštnost. Měl výbornou práci nohou a byl schopen se rychle přesouvat od tyče k tyči. Jeho slabinou byla občasná náchylnost ke zraněním, která pramenila z jeho dynamického stylu chytání, jenž kladl velký náraz na klouby a záda. V pozdějších letech musel svůj styl upravit a více šetřit pohyby.
Život po hokeji
Po ukončení kariéry se Manny Fernandez zcela stáhl z veřejného života. Na rozdíl od mnoha kolegů se nestal trenérem ani televizním expertem. Odstěhoval se do ústraní a věnuje se svým koníčkům, především rybaření a lovu. Je známý svou láskou k přírodě (outdoorsman). Občas se objeví na akcích pro fanoušky Minnesota Wild, kde je stále vítán jako hrdina a jeden ze zakladatelů identity klubu.
Pro laiky
Proč si pamatovat Mannyho Fernandeze?
- Pan Spolehlivý: Nebyl to brankář, který by dělal show, ale když byl v brance, tým věděl, že má šanci vyhrát.
- Muž v tandemu: Je důkazem, že v moderním hokeji nemusíte být osamocenou hvězdou. Své největší úspěchy (trofeje) získal, když se o branku dělil s jiným skvělým gólmanem (Roloson, Bäckström, Thomas).
- Rodinný klan: Musel dokázat, že v NHL není jen proto, že jeho strýc je slavný trenér. A dokázal to.