Mohammad Bagheri

Mohammad Bagheri
Celé jméno	Mohammad-Hossein Afshordi
Datum narození	1960
Místo narození	Teherán, Írán
Datum úmrtí	13. června 2025
Místo úmrtí	Teherán, Írán
Státní příslušnost
Povolání	voják, generálmajor
Aktivní od	1979
Aktivní do	2025

Mohammad Bagheri (persky محمد باقری, vlastním jménem Mohammad-Hossein Afshordi; 1960 – 13. června 2025) byl vysoce postavený íránský vojenský důstojník a generálmajor v rámci Islámských revolučních gard (IRGC), který od června 2016 do své smrti v červnu 2025 zastával funkci náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Íránské islámské republiky. Z titulu této funkce byl vůbec nejvýše postaveným vojenským důstojníkem v zemi a nesl přímou odpovědnost za koordinaci a strategické řízení obou větví íránského vojenského aparátu – jak pravidelné armády (Artesh), tak i elitních Revolučních gard.

Bagheriho vojenská kariéra trvala více než 45 let a byla úzce spjata s historií Íránské islámské republiky. Vstoupil do armády bezprostředně po islámské revoluci v roce 1979, bojoval v irácko-íránské válce a postupně se vypracoval na jednoho z nejvlivnějších mužů bezpečnostního aparátu Blízkého východu. Byl považován za člena nejužšího kruhu důvěrníků nejvyššího vůdce Alího Chameneího. Během svého působení v čele armády řídil vojenské operace Íránu v zahraničí, včetně raketových útoků proti Izraeli v roce 2024, a hrál klíčovou roli při násilném potlačování domácích protivládních protestů.

Jeho život a kariéra byly náhle ukončeny 13. června 2025, kdy byl zabit při přesně cíleném izraelském leteckém úderu na podzemní velitelský bunkr v Teheránu během dvanáctidenní eskalace íránsko-izraelského konfliktu. Jeho smrt znamenala obrovskou ránu pro íránský systém velení a řízení.

👤 Životopis a rodinný původ

Mohammad Bagheri se narodil v roce 1960 v Teheránu do hluboce věřící a tradičně orientované rodiny pod jménem Mohammad-Hossein Afshordi. Rodina měla silné náboženské kořeny, což později významně formovalo světonázor obou bratrů Afshordiových, kteří se stali přesvědčenými stoupenci revolučních myšlenek ajatolláha Rúholláha Chomejního.

Jeho starším bratrem byl Gholamhossein Afshordi, který se později proslavil pod bojovým pseudonymem Hassan Bagheri. Hassan byl jednou z nejlegendárnějších postav irácko-íránské války a zakladatelem zpravodajských operací Islámských revolučních gard. Mohammad přijal krycí jméno Bagheri právě po svém bratrovi. Když byl Hassan Bagheri v roce 1983 zabit na frontě, zanechalo to na tehdy třiadvacetiletém Mohammadovi hluboké stopy. Ztráta bratra, z něhož se v Íránu stal oficiální mučedník a národní hrdina, sloužila jako hnací motor Mohammadovy další kariéry. Sám později prohlásil, že celý svůj profesionální život zasvětil tomu, aby naplnil odkaz svého bratra a bránil hodnoty islámské revoluce.

Na rozdíl od mnoha jiných důstojníků z této éry, kteří pocházeli z chudých venkovských oblastí, Bagheri vyrostl v hlavním městě a měl od počátku přístup k technickému vzdělání, což mu umožnilo pohlížet na armádu nejen prizmatem ideologie, ale také skrze logistiku a technologický rozvoj.

🎓 Vzdělání a akademická dráha

Na rozdíl od typických polních velitelů disponoval Mohammad Bagheri silným akademickým zázemím, které z něj činilo strategického plánovače. Na počátku své dospělosti, v době kolem islámské revoluce, studoval inženýrství na univerzitě v Teheránu. Své inženýrské schopnosti brzy uplatnil při budování vojenské infrastruktury během války s Irákem.

Později se rozhodl své vzdělání rozšířit o společenské a strategické vědy. Nastoupil na prestižní Tarbiat Modares University, kde úspěšně obhájil doktorskou práci a získal titul Ph.D. v oboru politické geografie. Tento krok byl pro jeho budoucí kariéru zásadní. Studium politické geografie mu poskytlo hluboké porozumění pro geopolitické rozložení sil na Blízkém východě, význam kontroly nad strategickými územími, jako je Hormuzský průliv, a pochopení vlivu etnických a náboženských menšin na stabilitu států v regionu.

Kromě svého působení ve velení ozbrojených sil Bagheri také po mnoho let přednášel na Nejvyšší univerzitě národní obrany v Íránu, kde vychoval celou novou generaci íránských štábních důstojníků a analytiků vojenské rozvědky. Jeho akademický přístup k válčení se vyznačoval důrazem na asymetrické taktiky, rozvoj raketového programu a využívání zástupných organizací (tzv. proxy skupin) jako hlavního nástroje pro projekci íránské síly za hranicemi státu.

💼 Počátky vojenské kariéry a vzestup

Bagheriho revoluční aktivity začaly již v roce 1979 během pádu režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího. Patřil mezi radikální studenty, kteří se v listopadu 1979 podíleli na útoku a následném obsazení velvyslanectví Spojených států amerických v Teheránu. Krátce po této události oficiálně vstoupil do nově formovaných Islámských revolučních gard (IRGC).

Když v roce 1980 vypukla irácko-íránská válka, byl Bagheri okamžitě odvelen na frontu. Zde zúročil svůj technický talent i bratrovy konexe a rychle se vyprofiloval jako schopný zpravodajský důstojník. Pracoval v pozemních silách IRGC v rámci ústředí Karbala a velitelství Chatám al-Anbijá, kde se specializoval na vyhodnocování nepřátelských pozic a přípravu útočných operací.

Po skončení konfliktu v roce 1988 jeho kariéra strmě stoupala. Na rozdíl od populárních a mediálně známých generálů, jako byl Kásem Solejmání, Bagheri zůstával spíše v ústraní a budoval si pozici klíčového architekta íránského zpravodajského a vojenského aparátu. Od roku 2002 do roku 2014 zastával funkci náměstka pro zpravodajství a operace na Generálním štábu. Paralelně s tím v letech 2007 až 2016 působil jako zástupce koordinátora ústředního velitelství Chatám al-Anbijá, které je v Íránu zodpovědné za nejvyšší strategické řízení obrany státu. V roce 2008 byl povýšen do mimořádně vzácné hodnosti generálmajora. V té době byl jedním z mála důstojníků v Íránu, kteří této hodnosti dosáhli, aniž by předtím zastávali funkci vrchního velitele armády nebo revolučních gard.

🎖️ Náčelník generálního štábu

Zlomovým okamžikem jeho života se stal 28. červen 2016, kdy ho nejvyšší vůdce Alí Chameneí jmenoval do funkce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Íránské islámské republiky. V této funkci nahradil generála Hassana Fírúzabádího, který post zastával neuvěřitelných 27 let.

V roli náčelníka štábu měl Bagheri bezprecedentní moc. Jeho hlavním úkolem bylo koordinovat činnost dvou často soupeřících vojenských struktur: Artesh (tradiční pravidelné armády, která má na starosti obranu hranic) a IRGC (ideologické a expediční síly zaměřené na ochranu revolučního režimu zevnitř i zvenčí). Bagheriho jmenování bylo tehdy mezinárodními analytiky interpretováno jako jasný signál, že nejvyšší vůdce chce posílit vliv tvrdého jádra Revolučních gard nad celým bezpečnostním aparátem země.

Během svého funkčního období se Bagheri soustředil na tři hlavní strategické cíle. Prvním byla masivní podpora a vývoj programu balistických raket a bezpilotních letounů (dronů). Druhým cílem byla expanze íránského vlivu prostřednictvím Osy odporu, což zahrnovalo vyzbrojování a výcvik skupin jako Hizballáh v Libanonu, Hamás v Pásmu Gazy a Húsíů v Jemenu. Třetím pilířem jeho strategie bylo zajištění vnitřní bezpečnosti režimu proti jakýmkoliv pokusům o občanskou vzpouru.

⚔️ Role v potlačování domácích protestů a mezinárodní sankce

Mohammad Bagheri patřil k nejtvrdším zastáncům absolutní loajality vůči islámské republice. Své radikální postoje ukázal již v roce 1999, kdy během obrovských studentských protestů v Teheránu podepsal spolu s dalšími dvaceti třemi veliteli IRGC dopis tehdejšímu reformnímu prezidentovi Mohammadu Chátámímu, ve kterém otevřeně pohrozili vojenským převratem, pokud vláda protesty okamžitě a brutálně neukončí.

V roli náčelníka generálního štábu pak osobně odpovídal za nasazení ozbrojených složek proti vlastním občanům. Jakožto klíčový člen Nejvyšší rady národní bezpečnosti nesl přímou vinu za vydání rozkazů k použití ostré munice a smrtící síly proti civilistům během rozsáhlých ekonomických protestů v prosinci 2017 a listopadu 2019. Stejnou strategii drakonických represí uplatnil i v roce 2022 během celostátního povstání, které vypuklo po smrti mladé Kurdky Mahsá Amíníové. Bagheri tehdy instruoval bezpečnostní složky, aby revoltu potlačily všemi dostupnými prostředky, což si vyžádalo stovky mrtvých a tisíce zatčených.

Jeho angažmá v porušování lidských práv a strategické hrozbě pro mezinárodní společenství nezůstalo bez odezvy. V listopadu 2019 byl zařazen na sankční seznam Spojených států amerických jako klíčový činitel podřízený nejvyššímu vůdci a rovněž na sankční seznam Kanady pro „zjevné přehlížení lidského života“. V říjnu 2022 na něj uvalila sankce i Evropská unie. Evropské sankce se týkaly především skutečnosti, že Bagheri jako nejvyšší velitel osobně koordinoval a schválil dodávky útočných sebevražedných dronů rodiny Šáhid do Ruské federace, které je následně využilo k masivním útokům na civilní infrastrukturu během invaze na Ukrajinu.

🚀 Válka stínů, raketové útoky a eskalace s Izraelem

Jako hlavní architekt íránské vojenské doktríny hrál Bagheri ústřední roli v dlouhotrvající „válce stínů“ mezi Íránem a Izraelem. V roce 2024 dosáhlo napětí mezi oběma státy bodu varu. Pod přímým Bagheriho velením provedly ozbrojené síly operace pojmenované jako „Skutečný slib“ (True Promise). V dubnu a následně v říjnu 2024 odpálil Írán na izraelské území stovky balistických raket, střel s plochou dráhou letu a sebevražedných dronů.

Izraelské obranné síly a zpravodajské služby později identifikovaly Bagheriho jako muže, který měl na starosti většinu íránských kapacit v oblasti raket dlouhého doletu a který osobně dohlížel na výběr cílů a načasování těchto bezprecedentních přímých útoků. Zatímco předchozí velitelé spoléhali spíše na proxy milice, Bagheri se nezdráhal použít konvenční íránské zbraně k přímému úderu. Toto rozhodnutí však z něj učinilo jeden z nejvyšších prioritních cílů izraelské armády a zpravodajské služby Mosad.

Na přelomu jara a léta 2025 vstoupil region do ještě vyhrocenější fáze, která je analytiky někdy označována jako „dvanáctidenní válka“. Írán zintenzivnil své dodávky zbraní spojencům a připravoval půdu pro další rozsáhlé údery. Bagheri v březnu 2025 během svátků Nourúz nečekaně vystoupil v civilním oblečení z lokality Persepolis, kde vyzýval k zachování míru, ale již v červnu téhož roku nařídil pohotovostní celostátní vojenské cvičení jako reakci na rostoucí jaderné napětí s USA a Izraelem.

💥 Smrt a geopolitické důsledky

Život generála Mohammada Bagheriho skončil v brzkých ranních hodinách v pátek 13. června 2025. Podle zpráv z mezinárodního tisku i ze zdrojů izraelské armády se Bagheri nacházel ve vysoce zabezpečeném podzemním velitelském bunkru v Teheránu, kde probíhala schůzka nejvyššího vojenského velení.

Izraelské letectvo v té době spustilo masivní kampaň zvanou operace „Vycházející lev“ (Operation Rising Lion). Letouny, využívající přesné zpravodajské informace, provedly drtivé údery na strategické vojenské cíle v hlavním městě. Cílený úder na bunkr usmrtil nejen Bagheriho, ale i řadu dalších elitních velitelů, včetně generálmajora Amira Aliho Hadžízádeha, velitele letectva IRGC, a Gholama al Marhaba, nejvyššího představitele íránské rozvědky. Íránská státní média následně s politováním oznámila, že při úderu zahynula ve svém domově také Bagheriho manželka Ashraf a dcera Fereshteh, což vyvolalo v zemi hluboký šok.

Smrt Mohammada Bagheriho znamenala pro íránský režim katastrofální ztrátu. Byl nahrazen generálem Abdolrahímem Mousavím, avšak dekapitace vojenského velení Izraelem pokračovala. Během další eskalace v březnu 2026 byl Izraelem a USA při nové vlně náletů zabit i samotný Mousaví, velitel IRGC Hossein Salami a celá řada předních jaderných vědců, což podle mnoha analytiků zcela ochromilo velitelskou a rozhodovací strukturu Islámské republiky v jedné z jejích nejtěžších historických zkoušek. Bagheriho pohřeb, který se odehrál v Teheránu, byl manifestací moci íránského režimu, avšak nezabránil postupné ztrátě důvěry v bezpečnostní aparát země.

🤝 Vztahy s nejvyšším vůdcem a vnitropolitický vliv

Mohammad Bagheri patřil do úzkého a velmi exkluzivního okruhu lidí, kterým nejvyšší vůdce Alí Chameneí absolutně důvěřoval. Bagheriho ideologická čistota, kombinovaná s mimořádnou organizační schopností a diskrétností, mu zajišťovala imunitu proti politickým intrikám, které byly v rámci íránských sil zcela běžné.

Zatímco například velitel jednotek Quds Kásem Solejmání (zabitý v roce 2020) byl tváří íránské politiky směrem navenek a těšil se obrovské popularitě, Bagheri byl byrokratickým mozkem v pozadí. V době, kdy v řadách IRGC začala narůstat rozsáhlá korupce a mnozí důstojníci se angažovali v civilní politice a ekonomice, Bagheri udržoval image přísného vojáka oddaného revolučním principům. Jeho vliv vzrostl zejména po Solejmáního smrti, protože Solejmáního nástupce, generál Esmail Ghaání, měl pouze hodnost brigádního generála, čímž ho Bagheri (jakožto generálmajor) de facto i de jure převyšoval. Bagheri se tak stal nepostradatelným pilířem národní bezpečnosti pro stárnoucího nejvyššího vůdce.

Jeho odchod ze scény v červnu 2025 tak neznamenal jen ztrátu brilantního stratéga, ale také narušení křehké mocenské rovnováhy uvnitř radikální frakce konzervativních vládců islámské republiky.

Zdroje