Rob Robinson (hokejista)

Rob Robinson
Celé jméno	Robert Douglas Robinson
Datum narození	19. dubna 1967
Místo narození	St. Catharines, Ontario, Kanada
Státní příslušnost
Povolání	bývalý profesionální hokejista, hokejový trenér
Aktivní od	1989
Aktivní do	2001

Rob Robinson, celým jménem Robert Douglas Robinson, je kanadský bývalý profesionální lední hokejista, který během své více než dvanáct let dlouhé aktivní sportovní kariéry nastupoval primárně na pozici klasického defenzivního obránce. Své nezpochybnitelné fyzické parametry, taktickou vyspělost a hokejovou inteligenci dokázal uplatnit v celé řadě prestižních severoamerických i evropských hokejových soutěží. Jeho absolutním kariérním vrcholem se stal start v nejslavnější a nejkvalitnější lize planety, v NHL, kde na počátku devadesátých let dvacátého století oblékal dres organizace St. Louis Blues. Ačkoliv se trvale mezi absolutní hokejovou elitou neusadil a odehrál "pouze" dvacet dva utkání základní části, dokázal si vybudovat nesmírně respektované jméno jako spolehlivý pilíř obranných řad v elitních farmářských ligách a následně i na starém kontinentu.

Zámořská část jeho kariéry je neodmyslitelně spjata se studiem na prestižní americké univerzitě a následným dlouholetým putováním po soutěžích jako byly IHL a AHL, kde platil za mimořádně pracovitého a týmově orientovaného jedince. Ve druhé polovině devadesátých let se Robinson rozhodl pro radikální změnu prostředí a přesunul se do Evropy, kde zanechal výraznou stopu. Úspěšně nastupoval v nejvyšších ligových soutěžích v Rakousku, v Německu v rámci tamní DEL a svou profesionální pouť nakonec završil na počátku nového milénia ve Velké Británii. Po oficiálním ukončení aktivní hráčské kariéry u ledního hokeje zůstal a dnes působí jako vysoce uznávaný mládežnický trenér v elitních amerických rozvojových programech, kde se podílí na výchově budoucích hvězd.

👶 Mládí a rodinné zázemí v kolébce hokeje

Robert Douglas Robinson se narodil 19. dubna 1967 ve městě St. Catharines, které je jedním z významných center v kanadské provincii Ontario. Toto město, ležící v těsné blízkosti slavných Niagarských vodopádů a amerických hranic, je historicky obrovskou baštou kanadského národního sportu. Vyrůstat v tomto regionu v sedmdesátých letech znamenalo, že lední hokej byl naprosto přirozenou a neodmyslitelnou součástí každodenního života. Pro mladého Roba však lední hokej nepředstavoval pouhou volnočasovou aktivitu nebo klukovský sen. Byl to sport, který měl doslova zakódovaný ve své rodinné DNA.

Jeho otec, Doug Robinson, byl totiž ve své době rovněž velmi úspěšným profesionálním hokejistou, který se v šedesátých letech dokázal prosadit až do elitní NHL. Skutečnost, že Rob vyrůstal pod přímým dohledem bývalého profesionála nejvyšší úrovně, zásadně formovala jeho sportovní i lidský charakter. Již od prvních krůčků na zamrzlých rybnících a lokálních kluzištích byl veden k maximální disciplíně, tvrdé práci a pochopení složitých taktických nuancí hry. Otec mu vštěpoval, že talent je pouze vstupenkou, ale o skutečném úspěchu rozhoduje ochota podřídit se týmu a neustálé zdokonalování svých dovedností. Rob se pod tímto vlivem velmi brzy vyprofiloval jako zodpovědný obránce, jehož prioritou nebylo střílení efektních gólů, ale poctivá a často neviditelná černá práce v defenzivě.

Své úplně první regulérní a oficiálně zaznamenané hokejové krůčky spojil s místními kluby. Do širšího povědomí mládežnických skautů se výrazněji zapsal v sezónách 1983/1984 a 1984/1985, kdy nastupoval za juniorský tým St. Catharines Falcons hrající v soutěži GHJHL (Golden Horseshoe Junior Hockey League). Zde začal naplno prokazovat svůj obrovský fyzický potenciál. Zvláště v ročníku 1984/1985 na sebe strhl obrovskou pozornost, když v pouhých 40 utkáních základní části zaznamenal na obránce fantastických 34 kanadských bodů za 5 gólů a úctyhodných 29 asistencí. Tento průlomový ročník mu otevřel dveře k dalšímu, mnohem zásadnějšímu kariérnímu posunu.

🎓 Univerzitní léta na Miami University v rámci NCAA

Mnoho talentovaných kanadských mladíků si v osmnácti letech volí cestu přes drsné kanadské juniorské ligy (jako jsou OHL, WHL či QMJHL), avšak Rob Robinson se po konzultaci se svým otcem a tehdejšími poradci rozhodl pro alternativní, avšak neméně prestižní cestu. Zvolil si odchod do Spojených států amerických, kde přijal hokejové stipendium na prestižní Miami University (často označované jako Miami of Ohio). Toto rozhodnutí mu umožnilo skvěle kombinovat studium na vysoké škole s hraním hokeje na elitní úrovni v rámci univerzitní asociace NCAA.

Jeho působení v dresu univerzitního týmu Miami RedHawks, který tehdy nastupoval ve velmi tvrdé a respektované konferenci CCHA (Central Collegiate Hockey Association), se datuje do let 1985 až 1989. Přechod z kanadské juniorské soutěže do dospělého univerzitního hokeje, kde proti sobě často nastupovali dvaadvacetiletí, fyzicky vyspělí muži, zvládl Robinson na výbornou. Během svých čtyř let strávených na univerzitě odehrál celkem 136 soutěžních utkání, ve kterých se postupně vypracoval v absolutního defenzivního lídra celého mužstva.

Ačkoliv jeho ofenzivní čísla v univerzitním hokeji nebyla tak oslnivá jako v juniorech (za čtyři roky nasbíral celkem 29 bodů), jeho přínos spočíval v něčem zcela jiném. Stal se neprostupnou zdí. Fyzicky dospěl a vyrostl do impozantních parametrů – téměř 190 centimetrů a zhruba 100 kilogramů čisté svalové hmoty z něj dělalo hráče, proti kterému se útočníkům soupeře hrálo mimořádně těžko. Univerzitní prostředí mu také dodalo obrovskou taktickou vyspělost a v posledním ročníku dokonce plnil roli alternativního kapitána, což jasně dokumentuje jeho vůdčí schopnosti a respekt, kterému se v kabině těšil.

🏒 Draft do NHL a první kontakty s velkým hokejem

Robinsonovy stabilní, spolehlivé a fyzicky dominantní výkony na univerzitním ledě pochopitelně nezůstaly bez odezvy u profesionálních skautů, kteří neustále křižují celou Severní Ameriku a hledají vhodné typy hráčů pro svá mužstva. V polovině jeho univerzitního studia, konkrétně v létě roku 1987, se jeho jméno objevilo na seznamech pro vstupní draft NHL.

Draft v roce 1987 byl z historického hlediska velmi zajímavý a v organizaci St. Louis Blues tehdy hledali urostlé, pracovité obránce s dobrým čtením hry, kteří by v budoucnu mohli vyztužit jejich defenzivní řady. Vedení "Bluesmanů" si Roba Robinsona vybralo v šestém kole, celkově jako 117. hráče v pořadí. Být draftován v těchto fázích obvykle neznamená okamžitou propustku do prvního týmu, ale spíše vyjádření zájmu a příslib, že pokud hráč na sobě bude nadále pracovat, šance mezi profesionály přijde. Robinson zůstal věrný svému univerzitnímu programu, rozhodl se dokončit studium na Miami University a k profesionálům se připojil až po úspěšném absolutoriu v roce 1989.

💼 Tvrdý křest v profesionálním hokeji a život na farmě

Přechod ze zajištěného univerzitního prostředí do neúprosného a silně konkurenčního světa profesionálního hokeje bývá pro mnoho hráčů zlomový. Rob Robinson vstoupil do světa dospělých profesionálů na přelomu osmdesátých a devadesátých let, což byla éra, kdy severoamerickému hokeji vládla tvrdost, časté fyzické střety a hra do těla. Pro obránce jeho typologie to bylo v podstatě ideální prostředí.

Své vůbec první profesionální starty zaznamenal v nižší soutěži IHL, která v té době platila za jednu z nejlepších líhní talentů a hlavní konkurenci pro starší AHL. Začal nastupovat za farmářský tým Peoria Rivermen, který fungoval jako záložní celek právě pro organizaci St. Louis Blues. V IHL musel každý den prokazovat, že si zaslouží své místo na soupisce. Konkurence byla obrovská, týmy byly plné zkušených veteránů i mladých dravců toužících po NHL. Robinson se však nezalekl a svou neústupností, poctivou defenzivní hrou a schopností obětovat se pro tým si postupně vybudoval pověst velmi spolehlivého beka. Jeho práce v Peorii nezůstala bez povšimnutí hlavního vedení v St. Louis a jeho dětský sen se začal pomalu ale jistě zhmotňovat.

🌟 Splněný sen: Debut a sezóna v National Hockey League

Životní okamžik a vyvrcholení celoživotního snažení přišlo pro Roba Robinsona v průběhu sezóny 1991/1992. Po sérii výborných výkonů na farmě se dočkal kýženého povolávacího rozkazu (takzvaného call-upu) do hlavního týmu St. Louis Blues a mohl konečně obléci vysněný dres v NHL. Kráčel tak přesně ve šlépějích svého otce a rodinná hokejová tradice byla naplněna.

V ročníku 91/92 naskočil do celkem dvaadvaceti zápasů základní části NHL. Jeho role na ledě byla od počátku jasně definována tehdejším trenérským štábem. Nebyl tam od toho, aby řídil přesilové hry nebo zakládal ofenzivní akce. Jeho primárním a prakticky jediným úkolem bylo nastupovat ve třetí či čtvrté obranné dvojici, zajišťovat bezpečí pro vlastního brankáře, bránit oslabení a tvrdě, ale čistě odstavovat protihráče od kotouče. Během svého působení mezi absolutní elitou si do osobních statistik připsal jednu gólovou asistenci a celkem osm trestných minut, což na obránce jeho vzrůstu ukazuje na velmi čistý styl hry bez zbytečných a zákeřných faulů. I když se jeho pobyt v prvním týmu nerozšířil na dlouhé roky, nikdo už mu nikdy nesebere fakt, že se dokázal probojovat do ligy, o které sní miliony dětí po celém světě.

📉 Návrat do farmářských soutěží a boj o další šanci

Konkurenční prostředí v NHL počátku devadesátých let bylo neúprosné. Týmy byly limitovány rozpočty a soupiskami a místo pro hráče na pomezí prvního týmu a farmy se často měnilo na základě aktuálních potřeb, zranění či trejdů. Po své zkušenosti v St. Louis se Robinson vrátil zpět do nižších profesionálních soutěží. Přijal roli lídra a mentora pro mladší hráče, kteří o svou šanci teprve usilovali.

Jeho následné kroky vedly především zpět do IHL, kde oblékal dres celku Kalamazoo Wings. V polovině devadesátých let si vyzkoušel také působení v konkurenční AHL, kde tvrdil muziku v obraně populárního týmu Syracuse Crunch. Krátce se mihl také v organizaci Houston Aeros. Všude, kam během těchto let přišel, byl ceněn jako ultimátní týmový hráč. Obětavě padal do střel, chránil své ofenzivnější spoluhráče a byl prodlouženou rukou trenéra na ledové ploše. Postupně však začal cítit, že šance na trvalý návrat do vysněné NHL se s přibývajícím věkem zmenšuje.

🌍 Velká evropská kapitola: Rakousko a Německo

Na konci devadesátých let se profesionální lední hokej začal masivně globalizovat a mnoho kvalitních severoamerických hráčů objevilo finančně i sportovně velmi lukrativní evropský trh. Rob Robinson nebyl výjimkou. Ve snaze oživit svou kariéru, poznat novou kulturu a vyzkoušet si odlišný herní systém, se rozhodl sbalit kufry a zamířit přes Atlantský oceán na starý kontinent.

Jeho první evropskou zastávkou se stalo Rakousko, konkrétně velmi prestižní a v té době obrovsky úspěšný klub VEU Feldkirch. Rakouská nejvyšší soutěž byla v té době plná kanadských veteránů a Feldkirch patřil k naprosté evropské špičce (dokázali dokonce vyhrát Evropskou ligu). Adaptace na širší evropské kluziště, které vyžaduje mnohem lepší pohyb a taktické krytí prostoru místo neustálého osobního kontaktu u mantinelů, proběhla u Robinsona nad očekávání hladce.

Po úspěšném rakouském angažmá se přesunul do sousedního Německa, kde si vysloužil smlouvu s týmem Frankfurt Lions, účastníkem nejvyšší a velmi prestižní DEL. Německý hokej mu seděl díky své fyzické náročnosti, která se přibližovala zámořskému stylu, avšak s výrazně větším důrazem na kombinaci a bruslení. V dresu "Lvů" z Frankfurtu potvrdil svou reputaci spolehlivého defenzivního univerzála.

🇬🇧 Závěr aktivní dráhy na britských ostrovech

Na samém sklonku své aktivní kariéry se rozhodl pro ještě jedno poměrně nečekané, avšak z dnešního pohledu logické dobrodružství. Přesunul se do Velké Británie, kde se na přelomu tisíciletí tamní hokejová soutěž BISL (British Ice Hockey Superleague) těšila obrovskému boomu, štědrým sponzorům a obrovským diváckým návštěvám. Týmy byly poskládány převážně z kanadských a amerických importů, což pro Robinsona představovalo v podstatě domácí prostředí.

V letech 1998 až 2001 oblékal dres špičkového týmu Manchester Storm. Toto angažmá se stalo dokonalou tečkou za jeho dlouhou a náročnou kariérou. Za Manchester odehrál přes osmdesát ligových utkání, stal se miláčkem místního publika a svými zkušenostmi pomohl týmu stabilizovat defenzivu. Po skončení sezóny 2000/2001 se ve věku 34 let rozhodl svou profesionální hráčskou kapitolu definitivně uzavřít a vrátit se zpět do Severní Ameriky.

👔 Plynulý přechod na střídačku a trenérská současnost

Konec aktivní kariéry představuje pro mnoho profesionálních sportovců obrovskou životní křižovatku, na které se často ztratí. Rob Robinson však měl jasnou vizi. Touha zůstat u sportu, který miloval a kterému obětoval celý dosavadní život, byla silnější než cokoliv jiného. Rozhodl se zúročit své obrovské zkušenosti, které načerpal pod desítkami různých trenérů napříč všemi úrovněmi hokeje, a plynule přešel do trenérského řemesla.

Na rozdíl od mnoha bývalých hráčů, kteří okamžitě míří k profesionálním dospělým týmům, se Robinson rozhodl vydat cestou, která má podle něj největší smysl – začal pracovat s mládeží. Zapojil se do výchovy talentů ve Spojených státech amerických, kde se stal důležitou postavou v rámci elitního rozvojového programu Honeybaked Hockey Club, který sídlí ve státě Michigan. Tento klub (hrající soutěže Tier 1 AAA) patří mezi absolutní špičku amerického mládežnického hokeje a pravidelně dodává hráče do amerických národních rozvojových programů i přímo do draftu NHL. Robinson zde působí jako hlavní trenér (Head Coach) u kategorií do šestnácti či čtrnácti let a specializuje se na komplexní rozvoj dovedností, psychickou odolnost a přípravu mladých sportovců na tlak, který je čeká v univerzitním či profesionálním hokeji.

🛡️ Komplexní profil hráče a jeho herní styl

Z hlediska herní typologie představoval Rob Robinson zosobnění termínu "stay-at-home defenseman" (obránce, který zůstává doma). Držení hokejky měl na levou stranu a při své výšce 188 centimetrů a váze úctyhodných 100 kilogramů budil na ledě přirozený a obrovský respekt. Jeho tělesná konstituce byla jako stvořená pro fyzicky náročný styl hokeje konce osmdesátých a počátku devadesátých let.

Jeho nejsilnější stránkou byla neuvěřitelná poziční hra a schopnost čistit prostor v takzvaném "předbrankovém slotu". Soupeřovi útočníci moc dobře věděli, že pohybovat se před brankářem v momentě, kdy je na ledě Robinson, znamená inkasovat desítky krosčeků a tvrdých úderů. I přes svou fyzickou dominanci však nebyl typickým "zlým mužem" či rváčem, který by nesmyslně oslaboval svůj tým. O tom svědčí jeho relativně nízký počet trestných minut v poměru k fyzickému stylu, který produkoval. K jeho dalším přednostem patřila skvělá rozehrávka od modré čáry a obrovská obětavost při blokování soupeřových střel. Tyto atributy ho učinily nepostradatelným pro hru v oslabení ve všech týmech, kterými za svou kariéru prošel.

📈 Kompletní statistický přehled

Níže je uvedena tabulka s klíčovými a dostupnými statistikami z vybraných ročníků a soutěží, kterými Rob Robinson během své bohaté kariéry prošel:

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1984/1985	St. Catharines Falcons	GHJHL	40	5	29	34	28
1985/1986	Miami University	NCAA	38	1	9	10	24
1986/1987	Miami University	NCAA	33	3	5	8	32
1987/1988	Miami University	NCAA	35	1	3	4	56
1988/1989	Miami University	NCAA	30	3	4	7	42
1991/1992	St. Louis Blues	NHL	22	0	1	1	8
1999/2000	Manchester Storm	BISL	41	1	6	7	36
2000/2001	Manchester Storm	BISL	44	0	5	5	16
Celkem v NHL	-	-	22	0	1	1	8

Ačkoliv v celkových historických tabulkách NHL zaujímá pouze nepatrný zlomek historie, jeho celkový přínos hokeji napříč mnoha ligami a jeho současná výchova stovek dětí v rámci struktur Honeybaked Hockey Club z něj dělají mimořádně respektovanou a důležitou osobnost celosvětového ledního hokeje.

Zdroje