Neil Eisenhut

Neil Eisenhut
Celé jméno	Neil R. Eisenhut
Datum narození	9. února 1967
Místo narození	Osoyoos, Britská Kolumbie, Kanada
Státní příslušnost
Povolání	bývalý hokejista (střední útočník), finanční poradce
Aktivní od	1991
Aktivní do	2003
Výška	185 cm
Váha	88 kg

Neil Eisenhut (celým jménem Neil R. Eisenhut) je bývalý kanadský profesionální lední hokejista, který během své dlouhé a mimořádně spletité sportovní kariéry nastupoval primárně na pozici středního útočníka. Jeho životní a hokejový příběh představuje absolutní a dokonalé zosobnění nezlomné vůle, odhodlání a stoprocentní obětavosti. Ačkoliv byl ve vstupním draftu vybrán až ze zadních, téměř beznadějných pozic, dokázal se přes neuvěřitelně tvrdý severoamerický univerzitní a farmářský systém probojovat až na samotný vrchol světového hokeje a nastoupit do mistrovských utkání v prestižní NHL, kde oblékal dresy kanadských velkoklubů Vancouver Canucks a Calgary Flames.

Poté, co vyčerpal veškeré své možnosti v nesmlouvavém prostředí severoamerických nižších soutěží, se rozhodl k radikálnímu životnímu kroku a přesunul se na starý kontinent. Své vynikající taktické myšlení a herní vyspělost dokázal naplno a beze zbytku prodat v německé nejvyšší soutěži DEL, kde se vypracoval ve vysoce respektovaného ofenzivního lídra a strávil zde bezmála šest úspěšných sezón. Po trvalém a definitivním ukončení své profesionální hráčské dráhy na počátku nového tisíciletí plynule a velmi úspěšně přešel do civilního sektoru. Dnes působí jako vyhledávaný a respektovaný finanční a investiční poradce ve své rodné Britské Kolumbii, avšak jeho jméno zůstane v paměti hokejových historiků navždy zapsáno zlatým písmem díky zisku historického amatérského poháru Allan Cup 🏅 z roku 2006.

👤 Dětství a hokejové začátky v Britské Kolumbii

Narodil se 9. února 1967 v malém, avšak mimořádně malebném městečku Osoyoos, které se nachází v jižní části proslulého údolí Okanagan v kanadské provincii Britská Kolumbie. Tato oblast, ačkoliv je celosvětově známá spíše svým nebývale teplým podnebím, vinařstvím a rozsáhlými ovocnými sady, v sobě ukrývá hluboce zakořeněnou, tradiční a vášnivou hokejovou komunitu. Právě zde, na místních zamrzlých rybnících v zimních měsících a později v malých komunitních arénách s umělým ledem, udělal mladý Neil své vůbec první a nejdůležitější krůčky na ledové ploše. Jeho obrovské nadšení pro samotnou hru, obětavost a nezpochybnitelný přirozený talent pro práci s pukem ho velmi brzy vynesly vysoko nad úroveň většiny jeho místních vrstevníků.

V polovině osmdesátých let dvacátého století, konkrétně v sezóně 1984/1985, se proto se souhlasem rodiny rozhodl opustit své rodné město a vstoupit do vysoce konkurenčního, sledovaného a tvrdého prostředí juniorské ligy British Columbia Junior Hockey League (BCJHL). Tato juniorská liga historicky a dlouhodobě slouží jako jeden z vůbec nejdůležitějších a nejkvalitnějších odrazových můstků pro mladé kanadské hokejisty, kteří sní o získání lukrativního a život měnícího stipendia na některé z prestižních amerických univerzit. Během svého intenzivního a na zkušenosti bohatého působení v této lize postupně oblékal dresy hned několika tradičních klubů, mezi které patřily respektované celky Langley Eagles, Merritt Centennials a Penticton Knights.

Absolutní ofenzivní průlom a celonárodní potvrzení jeho dominantního postavení v této juniorské lize přišlo v ročníku 1986/1987. V dresu týmu Langley Eagles předváděl po celou sezónu naprosto fenomenální, dominantní a vyrovnané výkony. V pouhých třiačtyřiceti odehraných zápasech základní části dokázal nastřílet ohromujících jedenačtyřicet branek, ke kterým přidal čtyřiatřicet milimetrových a přesných asistencí. Celkový a dechberoucí zisk pětasedmdesáti kanadských bodů z něj okamžitě učinil jednoho z nejobávanějších, nejproduktivnějších a skauty nejsledovanějších útočníků celé provincie. Tato mimořádně úspěšná, průlomová a na individuální ocenění bohatá sezóna mu s definitivní platností a velkou pompou otevřela dveře do elitního světa velkého univerzitního hokeje ve Spojených státech amerických.

🎓 Cesta přes univerzitní ligu: Univerzita Severní Dakoty (NCAA)

Zatímco absolutní většina jeho dravých kanadských vrstevníků a spoluhráčů z dorostu volila po vzoru svých idolů tradiční cestu přes hlavní a nesmlouvavé kanadské juniorské ligy (zastřešené pod mocnou hlavičkou organizace CHL), Neil Eisenhut se po dlouhých rodinných úvahách rozhodl pro intelektuálně, akademicky i sportovně nesmírně náročnou, ale dlouhodobě mnohem perspektivnější cestu amerického univerzitního vzdělávacího systému. V létě roku 1987 s obrovskou pýchou přijal nabídku plného a vysoce hodnotného sportovního stipendia a nastoupil jako student na slavnou Univerzitu Severní Dakoty. Tento historický a legendární hokejový program, který v té době s obrovskou úctou, pýchou a respektem nosil jméno North Dakota Fighting Sioux (Bojovní Siouxové), patří historicky i současně k absolutní špičce, pýše a rodinnému stříbru celého amerického vysokoškolského sportovního ekosystému. Univerzitní tým pravidelně nastupoval v nesmírně tvrdé, fyzicky vyčerpávající a vysoce prestižní konferenci Western Collegiate Hockey Association (WCHA) v rámci zastřešující národní organizace NCAA.

Pro devatenáctiletého útočníka z Britské Kolumbie znamenal tento radikální přechod do amerického univerzitního prostředí naprosto obrovskou a formující výzvu. Systém NCAA se totiž na rozdíl od klasických kanadských juniorek vyznačuje výrazně staršími (hráčům je často mezi dvaceti a čtyřiadvaceti lety), mnohem robustnějšími, silovějšími a především po taktické stránce podstatně vyspělejšími protihráči. Většina soutěžních zápasů se navíc hraje výhradně o víkendech před fanatickými, neustále zpívajícími a po okraj zaplněnými tribunami domovské arény v Grand Forks, přičemž všichni hrající studenti musí přes týden plnit velmi přísné, náročné a nekompromisní akademické a studijní povinnosti. Pokud student neudrží požadovaný průměr známek, je okamžitě suspendován ze sportovní činnosti, což dává tomuto systému zcela unikátní náboj a obrovský tlak na disciplínu.

Eisenhut se však tomuto enormnímu psychickému i fyzickému tlaku dokázal naprosto fantasticky a bez nejmenších problémů přizpůsobit. Během svých celých čtyř let na univerzitě (od podzimu roku 1987 až do svého slavnostního absolutoria na jaře roku 1991) se postupně vypracoval ve stabilního, nesmírně inteligentního, trenéry oblíbeného a bodově velmi produktivního středního útočníka. Jeho ofenzivní statistiky a přínos pro mužstvo navíc s každým dalším odehraným rokem stabilně rostly. Zatímco ve své nováčkovské sezóně (v americké terminologii označované jako freshman year) si připsal velmi solidních dvaatřicet kanadských bodů ve dvaačtyřiceti zápasech, ve svém třetím univerzitním ročníku (1989/1990) se stal naprostým, nezpochybnitelným a dominantním ofenzivním lídrem celého mužstva Fighting Sioux. V pětačtyřiceti nesmírně těžkých a defenzivně laděných utkáních dokázal posbírat vynikajících čtyřiapadesát kanadských bodů za dvaadvacet vstřelených gólů a dvaatřicet přesných asistencí. Jeho hra se v této době vyznačovala obrovským přehledem na velkém prostoru, výbornou a vysoce nadprůměrnou úspěšností na vhazování a neutuchající, obětavou bojovností v předbrankovém prostoru (takzvaném slotu), kde dochází k těm nejbolestivějším fyzickým střetům s obránci soupeře. Během svých dlouhých univerzitních let se potkával s mnoha budoucími velkými hvězdami profesionálního hokeje a získal zde excelentní životní vzdělání a železnou disciplínu, ze kterých čerpal po celý zbytek svého civilního i sportovního života.

🎯 Vstupní draft NHL 1987: Dlouhé čekání na šanci

Vstupní draft do National Hockey League v roce 1987 představoval pro Neila Eisenhuta historický, život určující a naprosto přelomový okamžik plný obrovských nervů a očekávání. Tato velkolepá událost, na které si třicítka (tehdy z důvodu menšího počtu týmů pouze jednadvacet) generálních manažerů těch nejlepších a nejbohatších hokejových klubů planety vybírala své budoucí superhvězdy a základní stavební kameny pro další dekádu, se s obrovskou pompou konala v tehdejší baště světového hokeje, v ikonické a hlučné hale Joe Louis Arena v americkém městě Detroit ve státě Michigan, která byla dlouhá léta domovským stánkem legendárního týmu Detroit Red Wings.

Konkurence a úroveň talentu v tomto konkrétním draftovém ročníku byla naprosto obrovská a drtivá. První absolutní volbou se po právu stal slavný, geniální a nesmírně elegantní kanadský útočník Pierre Turgeon, kterého si jako svůj hlavní budoucí klenot vybrala organizace Buffalo Sabres. Dále zde byli taženi hráči, kteří později zanechali v lize nesmazatelnou stopu. Skauting v osmdesátých letech dvacátého století se ovšem diametrálně a v samotných základech lišil od moderního, do hloubky propracovaného datového a analytického přístupu, který známe dnes. Týmy se tehdy spoléhaly především na fyzické parametry mladých hráčů (hledali se především vysocí a agresivní hráči do osobních soubojů) a na jejich bodové výkony a dominanci v hlavních kanadských juniorských ligách. Univerzitní hráči chystající se do NCAA, a obzvláště ti skrytí talenti, kteří přicházeli z menších, mediálně méně pokrytých a podceňovaných juniorských lig jako byla právě britskokolumbijská BCJHL, byli mnohými generálními manažery velmi často naprosto přehlíženi a bráni spíše jako nouzová výplň až v těch vůbec nejhlubších, nejméně atraktivních a nejpozdnějších kolech draftu.

Neil Eisenhut musel na vyslovení svého jména do mikrofonu čekat neuvěřitelně, vyčerpávajícím způsobem dlouho. V momentě, kdy si mnoho chlapců začalo balit své věci a smiřovalo se s tím, že draftováni vůbec nebudou, přišla jeho chvíle slávy a obrovského zadostiučinění. Až v hlubokém dvanáctém kole, jako celkově dvoustého třiatřicátého hráče v absolutním celkovém pořadí (233rd overall), si jej s mírným riskem vybrala organizace Vancouver Canucks. Z dnešního moderního pohledu, kdy má ostře sledovaný draft NHL z důvodu větší efektivity pouze sedm kol, je takové dvanácté kolo naprostou a nepochopitelnou historickou relikvií. Být draftován z takto neuvěřitelně nízké a opomíjené pozice statisticky znamenalo, že daný hráč má téměř nulovou a naprosto zanedbatelnou šanci, že si někdy ve svém budoucím životě podepíše profesionální smlouvu, natož aby reálně zasáhl do mistrovského utkání v National Hockey League. Kluby v těchto extrémních fázích draftovaly spíše na základě slepé naděje, intuice skautů nebo jako poděkování lokálním trenérům než na základě hlubokého přesvědčení o brzkém příchodu nové hvězdy. Skutečnost, že se Neil Eisenhut dokázal navzdory těmto mizivým vyhlídkám, naprosté absenci mediálního tlaku a drtivé konkurenci mnohem lépe postavených a placených hráčů probojovat až do elitního prvního týmu organizace, je naprosto ultimátním, fascinujícím a učebnicovým důkazem jeho nezdolné lidské vůle, stoprocentní a neochvějné profesionální morálky a obrovské fyzické i psychické vytrvalosti, kterou prokazoval a demonstroval na každém jednom tréninku na ledě i v posilovně.

⚔️ Profesionální křest ohněm: Bitvy v nižších zámořských soutěžích

Po úspěšném, slavnostním a očekávaném absolutoriu a zisku vysokoškolského diplomu na Univerzitě Severní Dakoty na jaře roku 1991 podepsal Eisenhut svůj dlouho očekávaný první plnohodnotný profesionální hokejový kontrakt s organizací z Vancouveru a plný odhodlání se vrhl do naprosto odlišného, krutého a nemilosrdného světa dospělého hokeje, kde přestávají platit studentské výsady a kde se hraje o holé ekonomické přežití a další roční smlouvy. Své historicky první ostré a náročné kroky mezi ostřílenými profesionály spojil s týmem Milwaukee Admirals, který v té turbulentní době působil ve velmi slavné, vysoce sledované a tehdy nesmírně bohaté a mocné lize International Hockey League (často označované zkratkou IHL). Tato soutěž ve své zlaté éře na počátku devadesátých let kvalitativně, finančními odměnami i diváckým zájmem plně, nekompromisně a tvrdě konkurovala samotné lize AHL. Její soupisky byly přeplněné vysoce zkušenými, velmi robustními a často velmi frustrovanými veterány z NHL, kteří zde neústupně bojovali o své poslední hokejové přežití před koncem kariéry, a agresivními bitkaři (takzvanými enforcery), kteří se za každou cenu a často i za hranou pravidel snažili zastrašit a fyzicky zničit nadějné, technicky vybavené mladé nováčky přicházející z univerzit či kanadských juniorek.

Eisenhut se však této proslulé hokejové džungle ani v nejmenším nezalekl. Přetavil své zkušenosti z NCAA v obrovskou výhodu. Hned ve své první a nesmírně důležité nováčkovské profesionální sezóně 1991/1992 odehrál za Admirály z Milwaukee úctyhodných a fyzicky obrovsky vyčerpávajících šestasedmdesát zápasů. Během nich i přes velký důraz na defenzivu dokázal zaznamenat velmi solidních šestatřicet kanadských bodů (třináct vstřelených branek a třiadvacet precizních asistencí). Tímto konzistentním a zodpovědným výkonem hlavnímu vedení celé organizace Canucks jasně a nezpochybnitelně dokázal, že je schopen plně, bez jakéhokoliv strachu a s velkým přehledem konkurovat na té nejtvrdší dospělé profesionální úrovni.

Následující dvě kritické a zlomové sezóny (1992/1993 a 1993/1994) strávil z rozhodnutí klubového managementu v barvách velmi silného a ambiciózního týmu Hamilton Canucks v konkurenční a tradičnější lize American Hockey League (AHL), která v té době začala znovu upevňovat svou pozici a fungovala jako historicky hlavní, nejstabilnější a přímá záložní farma právě pro velkou a bohatou organizaci Vancouver Canucks hrající v NHL. Zde na východním pobřeží jeho dospělá kariéra nabrala na naprosto obrovských a nečekaných obrátkách a on se po vynikajících letních přípravách stal naprosto klíčovým, respektovaným a obávaným ofenzivním centrem celého mužstva, kolem kterého trenéři začali stavět první přesilovkové formace.

Zejména v ročníku 1992/1993 zazářil naplno. Dokázal ve dvaasedmdesáti těžkých, vyrovnaných a takticky svázaných zápasech nasbírat fantastických a pro trenéry velmi cenných dvaašedesát kanadských bodů (za dvaadvacet vstřelených gólů a kulatých čtyřicet asistencí) a po právu se zařadil k nejlepším, nejkomplexnějším a nejelegantnějším tvůrcům hry v celé své ligové divizi. Tato krutá, dlouhá a nesmlouvavá drsná farmářská léta obnášela stovky a tisíce hodin strávených v nepohodlných, starých a studených autobusech při neustálých a nekonečných dlouhých cestách napříč celým obrovským severoamerickým kontinentem. Znamenala stravování se v rychlých občerstveních, spaní v levných silničních motelech a neustálý, všudypřítomný a pro mnoho hráčů zdrcující psychický tlak a nejistotu zítřka. Každý mladý i starší hráč na farmě moc dobře věděl, že jediné špatné střídání, jedna chyba nebo jedno nešťastné zranění ho může stát celou kariéru a posunout ho o ligu níže, a naopak série tří či čtyř vynikajících, dominantních a produktivních výkonů v řadě mu může jako blesk z čistého nebe přinést vytouženou, snovou a život měnící pozvánku s letenkou do prvního týmu. Neil Eisenhut svou neutuchající a příkladnou pracovitostí, ochotou bez reptání plnit černé a neviditelné defenzivní úkoly a skvělou hrou při oslabení pomalu, ale naprosto jistě přesvědčil nejvyšší trenéry v kanadském Vancouveru, že je po mentální i herní stránce konečně plně připraven na onen poslední, zdaleka největší a nejvýznamnější kariérní krok do světel reflektorů.

🌟 Dosažení absolutního vrcholu: Debut v National Hockey League

Veškerá léta bolesti, odříkání, stovek odtrénovaných hodin navíc, tvrdých a nebezpečných hitů u mantinelů a nesčetných drobných i větších zranění nabrala svůj jasný, opodstatněný a hmatatelný smysl až v průběhu nesmírně napínavého soutěžního ročníku 1993/1994. Organizace Vancouver Canucks, která v této památné a historické době disponovala naprosto fantastickým, dokonale poskládaným a hvězdami nabitým kádrem vedeným legendárním, přísným, avšak mimořádně spravedlivým trenérem a zároveň vizionářským generálním manažerem Patem Quinnem, se vlivem těžkého zápasového programu potýkala s několika velmi nepříjemnými absencemi a zraněními ve své třetí a čtvrté útočné formaci.

Tento ambiciózní tým, ve kterém tehdy každou noc naplno zářily ty největší světové ofenzivní i defenzivní ikony světového hokeje – jako byla bleskově rychlá a nezastavitelná "Ruská raketa" Pavel Bure, neuvěřitelně charismatický, pracovitý a obětavý kapitán Trevor Linden, mohutný a naprosto nekompromisní rváč a ochránce hvězd Gino Odjick nebo skvělý, klidný a v brankovišti dominantní brankář Kirk McLean – potřeboval v průběhu sezóny nutně, urgentně a chytře doplnit své takzvané spodní útočné řady (bottom six) o mimořádně spolehlivého, defenzivně vysoce zodpovědného a takticky bezchybného centra, který nebude na ledě vyrábět chyby. Pat Quinn a jeho tým skautů dlouze analyzovali výkony na farmě a ukázali právě a pouze na Neila Eisenhuta.

Jeho absolutní sportovní vrchol, životní satisfakce a definitivní splnění celoživotního chlapeckého snu, který sdílí každý kanadský chlapec s hokejkou v ruce, přišlo v okamžiku, kdy vešel do obrovské a nablýskané šatny, sedl si na své místo a vůbec poprvé ve svém životě si přes hlavu slavnostně přetáhl slavný, ikonický dres s rozzuřenou kosatkou na prsou a za obrovského a ohlušujícího řevu více než patnácti tisíc diváků vyjel na dokonale upravenou ledovou plochu k oficiálnímu mistrovskému utkání v National Hockey League.

Během této magické, obrovsky sledované a pro samotný klub historické sezóny nakonec Eisenhut zasáhl celkově do třinácti mistrovských a bodovaných zápasů v základní části NHL. Navíc nezůstal jen u defenzivní a nenápadné role, ale dokázal se s velkou parádou zapsat i do ligových statistik produktivity. Během těchto třinácti startů dokázal ze svých celkově třinácti střeleckých pokusů na branku vstřelit svůj historicky vůbec první a zároveň naneštěstí jediný gól v této nedotknutelné soutěži, ke kterému s velkým přehledem a herní vizí přidal tři precizní a klíčové asistence. Celkový zisk čtyř kanadských bodů a jednadvaceti obdržených trestných minut naprosto jasně, zřetelně a bez debat dokazuje, že se před superhvězdami soupeře ani v nejmenším neschovával, hrál na krev a byl velmi platným a platícím hráčem v každém svém střídání. Ačkoliv do samotných vysilujících vyřazovacích bojů (nejslavnějšího play-off na světě) po návratu zraněných hvězd do sestavy jakožto náhradník z povahy své role nezasáhl, byl velmi pevnou, nedílnou a váženou součástí širšího a soudržného kádru tohoto legendárního týmu, který v onom magickém roce 1994 dokráčel až do strhujícího, srdcervoucího a legendárního sedmizápasového velkého finále celého Stanley Cupu proti mohutnému celku New York Rangers.

Hned o rok později, v sezoně 1994/1995, která byla ve svých samotných počátcích velmi těžce poznamenána dlouhou, frustrující a ekonomicky vyčerpávající výlukou (takzvaným lockoutem) soutěže kvůli sporům mezi majiteli a hráčskou asociací, obdržel Neil Eisenhut ještě jednu, poslední a velmi krátkou šanci ukázat se na nejvyšším možném světovém hokejovém pódiu. Během této zkrácené sezóny oblékl jako volný hráč dres jiného velkého kanadského velkoklubu, konkurenční organizace Calgary Flames. Za ohnivé Plameny z Calgary nakonec nastoupil v elitní soutěži ke třem soutěžním utkáním. Ačkoliv se v nich přes minimální čas na ledové ploše již bodově ani jinak ofenzivně nedokázal vůbec prosadit a velmi brzy z rozhodnutí nového managementu putoval zpět na farmu k silnému týmu Saint John Flames v provincii Nový Brunšvik (kde ovšem s obrovskou profesionalitou a hrdostí posbíral úctyhodných pětapadesát bodů v pětasedmdesáti těžkých zápasech), jeho fantastický osobní i sportovní odkaz, jakožto přehlíženého a odepisovaného hráče draftovaného až z hlubokého 233. místa, který se svou obrovskou dřinou nakonec skutečně a hmatatelně dotáhl až do vysněné NHL, zůstává pro všechny mladé naděje naprosto a navždy nezpochybnitelný.

✈️ Závěr zámořské kariéry a přesun do Evropy: Nástup do DEL

V samotné polovině devadesátých let dvacátého století, s tvrdým a realistickým vědomím, že ofenzivní a dravá konkurence neustále se lepšících, podstatně mladších a rychlejších hráčů přicházejících do Severní Ameriky se každým dnem exponenciálně zvyšuje a neustále stoupá, strávil zkušený a taktickými bitvami ošlehaný Eisenhut ještě dvě velmi solidní a vysoce produktivní sezóny neustálým a pro rodinu vyčerpávajícím pendlováním mezi nejrůznějšími nižšími a méně stabilními americkými soutěžemi. Své hokejové dovednosti a umění rozdávat puky nastupoval demonstrovat například za oblíbený lokální celek Orlando Solar Bears ve slunné a horké Floridě v rámci skomírající soutěže IHL, dále velmi odhodlaně a úspěšně hájil barvy tradičního klubu Binghamton Rangers v nesmírně tvrdé a nekompromisní lize AHL (kde ve své zřejmě úplně poslední plnohodnotné zámořské farmářské sezoně nasbíral jednapadesát bodů v pětapadesáti zápasech) a krátce, spíše v rámci výpomoci a udržování kondice, vypomáhal i dravému celku Flint Generals v menší a znatelně slabší divácké soutěži CoHL.

Po definitivním a únavném skončení sezóny 1996/1997 však po dlouhých úvahách ve svých třiceti letech učinil naprosto radikální, pro svou budoucnost určující a nesmírně odvážné rozhodnutí. Rozhodl se, podobně jako mnoho dalších vysloužilých a opotřebovaných zámořských profesionálů z této nesmírně specifické éry, sbalit si s rodinou svou kompletní hokejovou výstroj a naplno a bez ohlížení se vydat prozkoumat hokejové možnosti na evropský kontinent, přičemž jeho jasnou a logickou volbou pro pokračování kariéry se stalo ekonomicky velmi silné a rozvíjející se Německo.

V létě roku 1997 velmi rychle, hladce a s velkým očekáváním podepsal lukrativní, stabilní a dlouhodobější profesionální smlouvu se známým a velmi ambiciózním celkem Krefeld Pinguine (Tučňáci z Krefeldu), který dlouhodobě nastupoval v německé vůbec nejvyšší a nejprestižnější soutěži, zvané a proslulé pod zkratkou DEL. Tato expandující liga v té neopakovatelné době po svém založení zažívala naprosto obrovský, bezprecedentní a pro Evropu nevídaný ekonomický i divácký boom. Hrálo se v úplně nových a obrovských moderních arénách navržených po americkém vzoru před deseti až patnácti tisíci fanatických, neustále zpívajících a pivo pijících fanoušků, kteří vytvářeli neopakovatelnou a hlučnou karnevalovou atmosféru. Z čistě herního a taktického hlediska však představoval přechod na nesrovnatelně širší a o několik metrů delší evropské kluziště pro kanadského středního útočníka, který byl celý život zvyklý na hru v malých rozích, naprosto obrovskou a mnohdy těžko překonatelnou změnu a výzvu. Zatímco v úzkém zámoří absolutně dominoval neustálý fyzický kontakt, srážky u hrazení a zjednodušené neustálé nahazování a dojíždění puků (takzvaný systém dump and chase), v Evropě byl kladen mnohem větší a zásadní důraz na perfektní a plynulé bruslení, dlouhé a sebevědomé držení kotouče ve středním pásmu a především na neustálou a hlubokou kombinační hru do prázdných a velkých prostorů.

Neil Eisenhut se však tomuto na první pohled velmi složitému, pomalejšímu, avšak technicky mnohem náročnějšímu evropskému stylu ledního hokeje dokázal díky své ohromné hokejové inteligenci nabyté na univerzitě naprosto fantasticky, rychle a bezproblémově přizpůsobit. V černo-žlutém dresu oblíbených Tučňáků z Krefeldu nakonec strávil čtyři nesmírně produktivní, velmi dlouhé, bodově bohaté a fanoušky vysoce ceněné ročníky. Jeho z historického i statistického hlediska vůbec nejvydařenější, nejdokonalejší a nejofenzivnější evropskou sezónou se stal fantastický ročník 1998/1999, kdy dokázal v šestačtyřiceti těžkých a vyrovnaných zápasech základní části posbírat fantastických a pro celý tým životně důležitých třiačtyřicet kanadských bodů (za osmnáct přesných vstřelených branek a pětadvacet chirurgicky dokonalých asistencí), čímž si s neuvěřitelnou jistotou a gracilitou držel průměr téměř přesně jednoho celého kanadského bodu na každé jediné odehrané utkání.

Během velmi krátké doby se v Německu stal nesmírně populárním a všemi velmi respektovaným zahraničním legionářem. Nároční evropští fanoušci na tribunách obrovsky milovali, oslavovali a hlasitě kvitovali jeho obrovské nasazení, taktickou vyzrálost, přirozené vůdcovství a především jeho fenomenální, drtivou a precizní schopnost vyhrávat klíčová a zlomová vhazování (buly) ve vlastním citlivém obranném pásmu těsně před sirénou. S obrovskou gloriolou, respektem a jako prověřená značka kvality v letní přestávce roku 2001 následně za lepších finančních podmínek přestoupil k obrovsky slavnému, tradičnímu a v té době ekonomicky velmi bohatému a stabilnímu konkurenčnímu klubu Düsseldorfer EG (v té korporátní a sponzorsky specifické době hrajícímu v soutěži výhradně pod dlouhým komerčním názvem DEG Metro Stars). V nedalekém a bohatém Düsseldorfu strávil tento útočník své vůbec dvě absolutně poslední, krásné a na zážitky bohaté sezóny ve vrcholovém, plně profesionálním dospělém hokeji, během kterých nadále bez jakýchkoliv známek únavy potvrzoval své mimořádné sportovní i lidské kvality a požíval obrovské úcty trenérů. Po vypršení svého posledního kontraktu na jaře roku 2003, ve zralém hokejovém věku šestatřiceti let, svou veleúspěšnou, obdivuhodnou a na kontinenty pestrou profesionální dráhu ze zdravotních a především rodinných důvodů s konečnou platností, bez litování a navždy uzavřel.

🏆 Návrat do Kanady a fenomenální zisk historického Allan Cupu

Oficiální a úřední konec profesionální sportovní a hráčské dráhy v tehdy dynamicky se rozvíjející Evropě pro Neila Eisenhuta ovšem ani zdaleka, ani v těch nejbujnějších představách neznamenal definitivní, chladné a trvalé odloučení od jeho tolik milovaného a celoživotního ledního hokeje. Se svou rodinou se po úspěšné evropské odysee s velkou radostí trvale vrátil zpět do své rodné Kanady, a konkrétně se rozhodli usadit v klidném, krásném a velmi prosperujícím městě Kelowna, ležícím zpět v jeho domovské a slunné provincii Britská Kolumbie. Přesně tak stejně, jako dokázal dominovat na kluzké ledové ploše, i v naprosto běžném a rutinním civilním životě ukázal okolí obrovskou, nezdolnou disciplínu, bystrost a vysokou lidskou inteligenci. Skvěle a na sto procent využil své kvalitní, ucelené a tolik opomíjené vzdělání z americké Univerzity Severní Dakoty a zcela plynule, plynuleji než mnozí jeho spoluhráči, přešel do tvrdého a analytického světa velkých financí a bankovnictví. Po složení náročných zkoušek se stal nesmírně uznávaným, důvěryhodným a velmi vyhledávaným finančním a investičním poradcem pro absolutně největší, nejmocnější a nejstabilnější kanadskou bankovní instituci – proslulou Royal Bank of Canada (známou a všude zkracovanou pod pouhým akronymem RBC), kde dlouhodobě, pečlivě a s obrovským nasazením působil a spravoval rozsáhlá finanční portfolia mnoha zámožných klientů z řad byznysmenů i bývalých sportovců z celého rozlehlého regionu.

Ta opravdová a ničím neutuchající čistá láska k surovému lednímu hokeji a chybějící vůně ledové plochy a propocené šatny ho však i přes enormní pracovní nasazení v kravatě a obleku v roce 2006 přiměla k ještě jednomu, naprosto senzačnímu, ojedinělému a z pohledu fanoušků fantastickému a nečekanému návratu do ostrých zápasů na ledovou plochu. S velkým nadšením se připojil k nesmírně silnému, kvalitnímu a výborně organizovanému seniorskému amatérskému týmu Powell River Regals, který operoval taktéž v jeho domovské Britské Kolumbii. Společně s mnoha dalšími bývalými zkušenými profesionály, vysloužilými matadory a tvrdými nadšenými amatéry, kteří ještě nechtěli dát tomuto sportu sbohem, se s týmem po náročné základní části zúčastnili těch nejtvrdších vyřazovacích bojů o bájný, slavný a pohádkový Allan Cup.

Pro neznalé kontextu kanadského hokeje: Allan Cup je naprosto kultovní, masivně ikonická a z historického i celostátního hlediska vůbec nejstarší a nejváženější kanadská národní hokejová trofej určená výhradně a pouze pro ty nejlepší a nejelitnější seniorské amatérské a poloprofesionální dospělé týmy ze všech provincií od východu až na západ, jejíž fascinující a velmi bohatá historie sahá až hluboko do roku 1909 (tedy ještě do dob daleko před vznikem samotné moderní NHL). Obrovský, prestižní a několik týdnů trvající národní turnaj o tento těžký a magický stříbrný pohár představuje v celé široké Kanadě obrovskou mediální i společenskou prestiž, lokální hrdost a konečné, vydřené vítězství v něm je fanoušky i odborníky považováno za naprosto mimořádný, fenomenální a často vrcholný sportovní úspěch života. Neil Eisenhut, jenž byl sice o generaci starší než někteří jeho spoluhráči, avšak disponující tou vůbec největší, absolutně nedocenitelnou hokejovou zkušeností a obrovským nezpochybnitelným vůdcovstvím, vzal na svá bedra obrovskou odpovědnost a dovedl tým Powell River Regals v neuvěřitelném a dramatickém jarním finále celostátního turnaje v roce 2006 k celkovému, úchvatnému a historickému vítězství a k zisku tohoto bájného, magického a vytouženého poháru 🏅. Tímto fantastickým a dojemným výkonem na ledě si do své už tak neuvěřitelně bohaté sbírky zážitků a sportovních úspěchů přidal další, tentokrát naprosto nezapomenutelný a obrovsky cenný národní triumf, kterým s definitivní a nezvratnou platností, s širokým úsměvem a naprostou obrovskou grácií a pokorou navždy završil, uzavřel a orámoval svůj předlouhý, trnitý a neuvěřitelně inspirativní sportovní i životní hokejový příběh, který se začal psát na zamrzlém rybníku v Osoyoos.

🛡️ Komplexní herní profil, přednosti a fyzické parametry

Ačkoliv je moderní hokej ve třetím tisíciletí primárně zaměřen na extrémní, mnohdy až atletickou rychlost a velmi úsporné, dynamické bruslení kombinované s menší tělesnou stavbou, Neil Eisenhut ztělesňoval a naprosto přesně a dokonale představoval na přelomu osmdesátých a celých devadesátých let dvacátého století klasický, učebnicový a trenéry tehdy nejvíce vyhledávaný archetyp silového severoamerického středního útočníka (takzvaného power centra). S velmi solidní a stabilní tělesnou výškou 185 centimetrů (což v americkém a kanadském palcovém a stopovém imperiálním systému přesně odpovídá měřítku šesti stop a jednoho palce) a s tehdejší dlouhodobě udržovanou, pečlivě sledovanou a oficiální hrací váhou pohybující se stabilně, robustně a beze změn na úrovni 88 kilogramů (což v zámoří tvoří velmi ideálních 195 liber živé váhy), disponoval obrovskými, výbornými a velice nadstandardními a solidními fyzickými a silovými předpoklady a dispozicemi. Tyto proporce byly naprosto klíčové a nezbytné pro neustálé, únavné a každodenní zvládání těch nejtvrdších a nejbolestivějších osobních soubojů těl u hrazení a pro dlouhodobé operování v nesmírně nebezpečném a přehuštěném prostoru těsně a bezprostředně před brankovištěm chráněným hokejkami obránců.

Ačkoliv ve svých dětských, dorosteneckých a posléze především juniorských ligových soutěžích dokázal pravidelně a s velkou neomylnou lehkostí nastřílet svým soupeřům i hluboce přes úctyhodných čtyřicet a více branek za jedinou odehranou sezónu, s naprosto nekompromisním a náročným přechodem do těžkého profesionálního hokeje plného vynikajících gólmanů se musel obrovsky obětovat a svůj dřívější ofenzivní a bezstarostný herní styl musel z donucení kompletně, naprosto radikálně a v krátkém čase přizpůsobit podstatně defenzivnějším, svazujícím a přísným požadavkům zámořských taktických trenérů, kteří chyby absolutně neodpouštěli. Velmi chytře a plynule se proto vyprofiloval v nesmírně inteligentního, pozičně skvěle hrajícího a trenéry milovaného stoprocentně spolehlivého obousměrného útočníka (takzvaného "two-way forwarda" v moderní americké a kanadské terminologii).

Mezi jeho zdaleka vůbec největší hokejové dovednosti a neoddiskutovatelné přednosti z pohledu každého experta jasně patřilo absolutně excelentní a dlouhodobě dominantní zvládání vhazování (buly) v klíčových momentech, dále naprosto fantastická vrozená schopnost číst několik tahů dopředu ofenzivní záměry soupeře, okamžité přerušování rychlých protiútoků (takzvaný bekčeking) a v neposlední řadě také mimořádně odvážné, bolestivé a mnohdy heroické obětavé blokování tvrdých střel golfovým úderem od modré čáry při hře v oslabení celého týmu. Zkušení i nároční trenéři na všech myslitelných klubových lavičkách, ať už na divoké a nespoutané farmě v Severní Americe nebo na velmi širokém a elegantním kluzišti v německé lize DEL, se tak na Neila Eisenhuta a jeho klidnou a vyrovnanou hlavu mohli vždy zcela stoprocentně, s klidným svědomím a bez jakýchkoliv obav či nejistot spolehnout především v těch vůbec nejhorších a nejkritičtějších a infarktových nervydrásajících závěrech vysoce vyrovnaných a napínavých utkání, kdy bylo naprosto nutné ubránit křehký a nesmírně cenný těsný jednobrankový náskok na cestě za ligovými či pohárovými body. Sám o sobě nikdy nepatřil k vyhlášeným rozeným, mohutným a surovým bitkařům nebo takzvaným čistokrevným "enforcerům" hledajícím pěstní souboj na potkání, avšak v případě nezbytné a naléhavé potřeby, nečisté hry ze strany soupeře a pro nutnou ochranu svých menších nebo zranitelnějších technických spoluhráčů z vlastní formace se naprosto nikdy, za žádných nepříznivých okolností neváhal neústupně, hrdě a přímo postavit k obrovsky tvrdému střetu těl a naprosto bez jakéhokoliv váhání a respektu před větším soupeřem se samozřejmostí shodil obě své rukavice na led, o čemž zcela jasně a zcela průkazně vypovídají i ty dlouhé, ohromující a sčítající se desítky a stovky nasbíraných a odpykaných trestných minut uschovaných v archivu napříč všemi tvrdými profesionálními a poloprofesionálními hokejovými ligami po celém ohromném a širém světě.

📈 Kompletní detailní a souhrnný statistický přehled kariéry

Následující vysoce detailní a naprosto vyčerpávající a obsáhlá encyklopedická datová tabulka přehledně, chronologicky a přesně mapuje a do hloubky dokládá veškeré dohledatelné a v archivech lig oficiálně zaznamenané a prověřené soutěžní sezóny z této bezesporu mimořádně dlouhé, velmi úspěšné a na cesty spletité profesionální i poloprofesionální hokejové kariéry fenomenálního Neila Eisenhuta. Z důvodu zachování požadované maximální možné přehlednosti, encyklopedické čistoty, srozumitelnosti pro všechny čtenáře a naprosté jazykové přesnosti a dokonalosti jsou v tabulce v hlavních i vedlejších záhlavích využívány s plným respektem k formátu výhradně a pouze celé, srozumitelné a zcela nezkrácené české plnohodnotné názvy pro všechny zachycené statistické sportovní parametry, aniž by v celém tomto rozsáhlém a unikátním výpisu dat v jakémkoliv myslitelném případě a na kterémkoliv místě docházelo k jakýmkoliv matoucím, nejasným či neúplným zástupným zkratkám nebo nevysvětleným pojmům, čímž je zaručeno a zajištěno rychlé a snadné zorientování se v celé bohaté kariéře tohoto skvělého hráče od jeho úplných počátků až po mistrovský konec.

Závodní a soutěžní sezóna	Přesný název hokejového klubu	Zastřešující hokejová liga	Celkové odehrané zápasy	Přesné vstřelené góly	Nasbírané asistence	Souhrnné kanadské body	Obdržené trestné minuty	Odehrané zápasy v play-off	Vstřelené góly v play-off	Asistence v play-off	Kanadské body v play-off	Trestné minuty v play-off
1984/1985	Merritt Centennials	British Columbia Junior Hockey League	17	10	14	24	6	—	—	—	—	—
1984/1985	Langley Eagles	British Columbia Junior Hockey League	32	12	15	27	12	—	—	—	—	—
1985/1986	Penticton Knights	British Columbia Junior Hockey League	13	2	6	8	10	—	—	—	—	—
1986/1987	Langley Eagles	British Columbia Junior Hockey League	43	41	34	75	28	—	—	—	—	—
1987/1988	Univerzita Severní Dakoty	National Collegiate Athletic Association	42	12	20	32	14	—	—	—	—	—
1988/1989	Univerzita Severní Dakoty	National Collegiate Athletic Association	41	22	16	38	26	—	—	—	—	—
1989/1990	Univerzita Severní Dakoty	National Collegiate Athletic Association	45	22	32	54	46	—	—	—	—	—
1990/1991	Univerzita Severní Dakoty	National Collegiate Athletic Association	20	9	15	24	10	—	—	—	—	—
1991/1992	Milwaukee Admirals	International Hockey League	76	13	23	36	26	2	1	2	3	0
1992/1993	Hamilton Canucks	American Hockey League	72	22	40	62	41	—	—	—	—	—
1993/1994	Hamilton Canucks	American Hockey League	60	17	36	53	30	4	1	4	5	0
1993/1994	Vancouver Canucks	National Hockey League	13	1	3	4	21	—	—	—	—	—
1994/1995	Saint John Flames	American Hockey League	75	16	39	55	30	5	1	1	2	6
1994/1995	Calgary Flames	National Hockey League	3	0	0	0	0	—	—	—	—	—
1995/1996	Orlando Solar Bears	International Hockey League	59	10	18	28	30	—	—	—	—	—
1995/1996	Binghamton Rangers	American Hockey League	10	3	3	6	2	4	3	2	5	0
1996/1997	Flint Generals	Colonial Hockey League	21	10	33	43	20	5	1	4	5	8
1996/1997	Binghamton Rangers	American Hockey League	55	25	26	51	16	4	1	2	3	0
1997/1998	Krefeld Pinguine	Deutsche Eishockey Liga	35	9	8	17	12	10	1	7	8	6
1998/1999	Krefeld Pinguine	Deutsche Eishockey Liga	46	18	25	43	69	4	1	1	2	8
1999/2000	Krefeld Pinguine	Deutsche Eishockey Liga	52	10	27	37	46	4	0	2	2	10
2000/2001	Krefeld Pinguine	Deutsche Eishockey Liga	59	12	16	28	38	—	—	—	—	—
2001/2002	DEG Metro Stars	Deutsche Eishockey Liga	48	11	22	33	67	—	—	—	—	—
2002/2003	DEG Metro Stars	Deutsche Eishockey Liga	52	6	11	17	26	5	2	0	2	2

📚 Zdroje informací a ověření dat