Mistrovství světa v ledním hokeji 1991

Mistrovství světa v ledním hokeji 1991
Ročník / Rok	1991
Pořadatel	(Turku, Helsinky, Tampere)
Termín	19. dubna 1991 – 4. května 1991
Účastníci	8 (skupina A)
Výsledky
🥈 2. místo
🥉 3. místo
Sestupující	- (rozšíření skupiny A na 12 týmů)
Statistiky
Zápasy	40
Góly	267 (6,68 na zápas)
Diváci	310 600 (7 765 na zápas)
Individuální ocenění
Bodování	Mats Sundin (14 bodů)
Nejlepší brankář	Markus Ketterer (Finsko)
Nejlepší obránce	James MacInnis (Kanada)
Nejlepší útočník	Valerij Kamenskij (SSSR)

Mistrovství světa v ledním hokeji 1991 bylo 55. mistrovstvím světa a zároveň 66. mistrovstvím Evropy v ledním hokeji. Turnaj se uskutečnil ve dnech 19. dubna až 4. května 1991 ve Finsku. Hostitelskými městy byly Turku, Helsinky a Tampere.

Tento šampionát má v historii ledního hokeje mimořádné postavení z několika důvodů.

1. Nástup Matse Sundina:** Turnaj se stal "One Man Show" mladého švédského útočníka Matse Sundina, který svým výkonem (a zejména legendárním gólem ve finále proti Kanadě) dovedl **Švédsko k nečekanému titulu mistrů světa. Švédové tak navázali na svůj triumf z roku 1987.
2. Konec Sovětského svazu:** Pro tým **SSSR to byl poslední světový šampionát před politickým rozpadem impéria. "Sborná", vedená stále ještě Viktorem Tichonovem, sice ovládla základní skupinu a získala titul mistra Evropy, ale v rozhodující fázi turnaje klopýtla a musela se spokojit s bronzem. I tak šlo o konec jedné velké éry.
3. Československý propad:** Pro Československo byl turnaj velkým rozčarováním. Po bronzu z roku 1990 se očekával útok na medaile, ale tým s hvězdami jako Jágr, Reichel či Hašek nezvládl klíčový zápas s USA, nepostoupil do finálové skupiny a skončil až na **6. místě.

Turnaj se vyznačoval vysokou kvalitou hry, neboť se ho zúčastnilo velké množství hvězd z NHL, jejichž týmy nepostoupily do play-off (např. Steve Yzerman, Joe Sakic, Theoren Fleury za Kanadu nebo Brian Leetch za USA).

Kontext a systém turnaje

Hokejový svět se v roce 1991 nacházel v turbulentním období. Hranice byly otevřené, hráči z východního bloku masivně odcházeli do zámoří a národní týmy se musely učit pracovat s "legionáři".

• Formát: Hrálo se modelem, který byl používán v předchozích letech. 8 týmů hrálo v základní skupině každý s každým. První 4 postoupily do finálové skupiny (body se mazaly), kde hrály o medaile každý s každým. Týmy na 5.–8. místě hrály skupinu o udržení (body ze základní skupiny se započítávaly).
• Změna sestupu: Původně měl poslední tým sestoupit. Během turnaje však kongres IIHF rozhodl o rozšíření elitní skupiny A pro rok 1992 na 12 týmů (kvůli ZOH v Albertville). Proto nikdo nesestupoval a z B skupiny postoupily hned čtyři týmy.

Průběh turnaje

Základní skupina: Pád Československa

Základní část přinesla několik překvapení, z nichž to největší se týkalo československého výběru.

• Dominance SSSR: Sověti, ačkoliv v tisku probleskovaly zprávy o neshodách mezi Tichonovem a hráči z NHL, hráli v základní části suverénně. Vyhráli 6 zápasů a remizovali pouze s Kanadou (3:3).
• Československá křeč: Tým ČSFR začal prohrou s Finskem (0:2). Následovaly výhry nad outsidery, ale herní projev nebyl ideální.
• Osudný zápas s USA:** Klíčový duel o postup do finálové čtyřky sehrálo Československo proti USA. Američané měli silný tým a československý výběr zcela zaskočili. Výhra USA **4:1 znamenala, že ČSFR ztratila osud ve svých rukou. Protože USA následně porazily i Švýcarsko a Německo, obsadily 4. místo na úkor Československa.
• Švédsko a Kanada: Oba týmy si postup pohlídaly, ačkoliv Švédové v úvodu pouze remizovali s Německem a Finskem.

Finálová skupina: Sundinova show

Do finále postoupily týmy SSSR, Švédska, Kanady a USA. Začínalo se od nuly.

• 1. kolo:

Kanada – USA 3:2: Těsné severoamerické derby rozhodla branka Fleuryho. Švédsko – SSSR 2:1: První velké překvapení. Švédové podali takticky bezchybný výkon. Brankář Rolf Ridderwall chytal skvěle a góly Bergqvista a Sundina znamenaly, že "Rudá mašina" ztratila hned na úvod.

• 2. kolo:

Švédsko – USA 8:4: Přestřelka, ve které Švédové ukázali svou ofenzivní sílu. USA vedly 2:0, ale Švédové zápas otočili. Kanada – SSSR 3:3: Zápas vysoké kvality. Sověti potřebovali vyhrát, aby měli šanci na zlato ve svých rukou. Vedli 3:2, ale v 50. minutě vyrovnal kanadský obránce Steve MacInnis. Tato remíza znamenala, že SSSR už nemůže získat zlato (kvůli prohře se Švédskem).

• 3. kolo (Rozhodující den):

SSSR – USA 6:4: Sověti hráli o čest a bronz. V přestřelce porazili USA a zajistili si medaili. Pro Viktora Tichonova to byl poslední cenný kov z MS. Švédsko – Kanada (Finále):** Situace byla jasná. Švédsko mělo 4 body, Kanada 3 body. Švédům stačila remíza, Kanada musela vyhrát. * Kanaďané začali lépe a šli do vedení. * Ve třetí třetině, za stavu 1:1, přišel moment, který se stal symbolem turnaje. 20letý Mats Sundin převzal puk ve vlastním pásmu, projel přes celé kluziště, obešel kanadské obránce a střelou mezi betony brankáře Seana Burka rozhodl. * Švédsko zvítězilo 2:1 a stalo se mistry světa.

Reprezentace Československa

Československý tým přijel do Finska s vysokými ambicemi, ale odjížděl s ostudou. Trenéři Stanislav Neveselý** a **Josef Horešovský měli k dispozici silný kádr, ale tým nefungoval jako celek.

• Problémy: Chyběla lehkost z předchozího roku. Hvězdy jako Jaromír Jágr nebo Robert Reichel se trápily v koncovce. Obrana, ačkoliv v ní byli zkušení hráči, dělala chyby. Dominik Hašek neměl svou obvyklou fazónu a střídal se s Petrem Břízou.
• Absence: Týmu citelně chyběl zraněný Vladimír Růžička a další zkušení hráči, kteří se omluvili.
• Zápas pravdy: Prohra 1:4 s USA byla šokem. Tým působil bezradně proti agresivnímu stylu Američanů.
• Skupina o udržení:** Hráči museli hrát ponižující skupinu o 5.–8. místo, kde sice vše vyhráli (nad Německem 4:1, Švýcarskem 2:0, Finskem 3:2), ale konečné **6. místo bylo nejhorším umístěním od roku 1986.

Sestava ČSFR:

• Brankáři: Petr Bříza, Dominik Hašek, Oldřich Svoboda.
• Obránci: Jerguš Bača, Stanislav Medřík, Leo Gudas, Jiří Šlégr, František Musil, Bedřich Ščerban, Josef Řezníček, Richard Šmehlík.
• Útočníci: Josef Beránek, Zdeno Cíger, Geronimo Hrubý, David Volek, Libor Dolana, Petr Vlk, Jaromír Jágr, Bobby Holík, Robert Reichel, Robert Kron, Ladislav Lubina, Richard Žemlička, Radek Ťoupal.

Výsledky a tabulky

Základní skupina

Poř.	Tým	Z	V	R	P	Skóre	Body
1.		7	6	1	0	41 : 16	13
2.		7	3	4	0	30 : 21	10
3.		7	4	1	2	24 : 18	9
4.		7	3	2	2	23 : 28	8
5.		7	3	1	3	22 : 15	7
6.		7	3	0	4	19 : 19	6
7.		7	1	0	6	13 : 26	2
8.		7	0	1	6	13 : 42	1

• Poznámka: SSSR se stal mistrem Evropy.

Finálová skupina

(Body ze základní skupiny se nezapočítávaly)

Poř.	Tým	Z	V	R	P	Skóre	Body
1.		3	2	1	0	13 : 8	5
2.		3	1	1	1	10 : 8	3
3.		3	1	1	1	10 : 9	3
4.		3	0	1	2	10 : 17	1

Skupina o 5.–8. místo

(Započítávaly se body ze základní skupiny)

Poř.	Tým	Z	V	R	P	Skóre	Body
5.		10	6	1	3	35 : 21	13
6.		10	4	0	6	28 : 27	8
7.		10	2	1	7	22 : 38	5
8.		10	0	2	8	19 : 51	2

Statistiky a ocenění

Individuálním statistikám vévodili Švédové a Sověti. Pro Matsa Sundina to byl turnaj, který z něj udělal národního hrdinu ještě před jeho velkou kariérou v Torontu Maple Leafs.

Kanadské bodování

Poř.	Hráč	Tým	G	A	B
1.	Mats Sundin		7	7	14
2.	Jari Kurri		6	6	12
3.	Valerij Kamenskij		6	5	11
4.	Teemu Selänne		6	5	11
5.	Joe Sakic		6	5	11

Individuální ocenění

• Nejlepší brankář: Markus Ketterer (Finsko) – překvapivá volba, ale Ketterer držel Finsko v zápasech, ačkoliv tým skončil pátý.
• Nejlepší obránce: James MacInnis (Kanada) – jeho tvrdá střela byla postrachem.
• Nejlepší útočník: Valerij Kamenskij (SSSR) – motor sovětské ofenzivy.

All-Star Tým

• Brankář: Sean Burke (Kanada)
• Obránci: Vjačeslav Fetisov (SSSR), Alexej Kasatonov (SSSR)
• Útočníci: Valerij Kamenskij (SSSR), Jari Kurri (Finsko), Thomas Rundqvist (Švédsko)

Závěr a odkaz turnaje

MS 1991 je považováno za konec jedné éry (sovětské dominance) a začátek nové, globální éry hokeje, kde se síly více vyrovnaly.

• Švédsko potvrdilo, že umí vyhrávat velké turnaje i bez kompletního týmu z NHL, pokud má v sestavě rozdílového hráče (Sundin).
• SSSR získal svou poslední medaili. Hráči jako Fetisov, Makarov či Kasatonov se s reprezentačním dresem SSSR rozloučili důstojně, i když ne zlatě.
• Československo si muselo projít krizí identity. Trenéři a svaz si uvědomili, že pouhé spoléhání na talent mladíků bez pevného systému a týmové chemie nestačí. Byla to hořká lekce, která však byla nutná pro budoucí úspěchy (např. na ZOH 1998 či MS 1996).

Odkazy

Literatura

• GUT, Karel; VLK, Gustav. Světový hokej. Praha: Olympia, 1990.
• JENŠÍK, Miloslav. Kronika českého hokeje. Praha: Olympia, 2001.

Externí odkazy

• Hokej.cz - Historie
• IIHF - Archiv