Mistrovství světa v ledním hokeji 1991
Šablona:Infobox Hokejový turnaj Mistrovství světa v ledním hokeji 1991 bylo 55. mistrovstvím světa a zároveň 66. mistrovstvím Evropy v ledním hokeji. Turnaj se uskutečnil ve dnech 19. dubna až 4. května 1991 ve Finsku. Hostitelskými městy byly Turku, Helsinky a Tampere.
Tento šampionát má v historii ledního hokeje mimořádné postavení z několika důvodů.
- Nástup Matse Sundina:** Turnaj se stal "One Man Show" mladého švédského útočníka Matse Sundina, který svým výkonem (a zejména legendárním gólem ve finále proti Kanadě) dovedl **Švédsko k nečekanému titulu mistrů světa. Švédové tak navázali na svůj triumf z roku 1987.
- Konec Sovětského svazu:** Pro tým **SSSR to byl poslední světový šampionát před politickým rozpadem impéria. "Sborná", vedená stále ještě Viktorem Tichonovem, sice ovládla základní skupinu a získala titul mistra Evropy, ale v rozhodující fázi turnaje klopýtla a musela se spokojit s bronzem. I tak šlo o konec jedné velké éry.
- Československý propad:** Pro Československo byl turnaj velkým rozčarováním. Po bronzu z roku 1990 se očekával útok na medaile, ale tým s hvězdami jako Jágr, Reichel či Hašek nezvládl klíčový zápas s USA, nepostoupil do finálové skupiny a skončil až na **6. místě.
Turnaj se vyznačoval vysokou kvalitou hry, neboť se ho zúčastnilo velké množství hvězd z NHL, jejichž týmy nepostoupily do play-off (např. Steve Yzerman, Joe Sakic, Theoren Fleury za Kanadu nebo Brian Leetch za USA).
Kontext a systém turnaje
Hokejový svět se v roce 1991 nacházel v turbulentním období. Hranice byly otevřené, hráči z východního bloku masivně odcházeli do zámoří a národní týmy se musely učit pracovat s "legionáři".
- Formát: Hrálo se modelem, který byl používán v předchozích letech. 8 týmů hrálo v základní skupině každý s každým. První 4 postoupily do finálové skupiny (body se mazaly), kde hrály o medaile každý s každým. Týmy na 5.–8. místě hrály skupinu o udržení (body ze základní skupiny se započítávaly).
- Změna sestupu: Původně měl poslední tým sestoupit. Během turnaje však kongres IIHF rozhodl o rozšíření elitní skupiny A pro rok 1992 na 12 týmů (kvůli ZOH v Albertville). Proto nikdo nesestupoval a z B skupiny postoupily hned čtyři týmy.
Průběh turnaje
Základní skupina: Pád Československa
Základní část přinesla několik překvapení, z nichž to největší se týkalo československého výběru.
- Dominance SSSR: Sověti, ačkoliv v tisku probleskovaly zprávy o neshodách mezi Tichonovem a hráči z NHL, hráli v základní části suverénně. Vyhráli 6 zápasů a remizovali pouze s Kanadou (3:3).
- Československá křeč: Tým ČSFR začal prohrou s Finskem (0:2). Následovaly výhry nad outsidery, ale herní projev nebyl ideální.
- Osudný zápas s USA:** Klíčový duel o postup do finálové čtyřky sehrálo Československo proti USA. Američané měli silný tým a československý výběr zcela zaskočili. Výhra USA **4:1 znamenala, že ČSFR ztratila osud ve svých rukou. Protože USA následně porazily i Švýcarsko a Německo, obsadily 4. místo na úkor Československa.
- Švédsko a Kanada: Oba týmy si postup pohlídaly, ačkoliv Švédové v úvodu pouze remizovali s Německem a Finskem.
Finálová skupina: Sundinova show
Do finále postoupily týmy SSSR, Švédska, Kanady a USA. Začínalo se od nuly.
- 1. kolo:
Kanada – USA 3:2: Těsné severoamerické derby rozhodla branka Fleuryho. Švédsko – SSSR 2:1: První velké překvapení. Švédové podali takticky bezchybný výkon. Brankář Rolf Ridderwall chytal skvěle a góly Bergqvista a Sundina znamenaly, že "Rudá mašina" ztratila hned na úvod.
- 2. kolo:
Švédsko – USA 8:4: Přestřelka, ve které Švédové ukázali svou ofenzivní sílu. USA vedly 2:0, ale Švédové zápas otočili. Kanada – SSSR 3:3: Zápas vysoké kvality. Sověti potřebovali vyhrát, aby měli šanci na zlato ve svých rukou. Vedli 3:2, ale v 50. minutě vyrovnal kanadský obránce Steve MacInnis. Tato remíza znamenala, že SSSR už nemůže získat zlato (kvůli prohře se Švédskem).
- 3. kolo (Rozhodující den):
SSSR – USA 6:4: Sověti hráli o čest a bronz. V přestřelce porazili USA a zajistili si medaili. Pro Viktora Tichonova to byl poslední cenný kov z MS. Švédsko – Kanada (Finále):** Situace byla jasná. Švédsko mělo 4 body, Kanada 3 body. Švédům stačila remíza, Kanada musela vyhrát. * Kanaďané začali lépe a šli do vedení. * Ve třetí třetině, za stavu 1:1, přišel moment, který se stal symbolem turnaje. 20letý Mats Sundin převzal puk ve vlastním pásmu, projel přes celé kluziště, obešel kanadské obránce a střelou mezi betony brankáře Seana Burka rozhodl. * Švédsko zvítězilo 2:1 a stalo se mistry světa.
Reprezentace Československa
Československý tým přijel do Finska s vysokými ambicemi, ale odjížděl s ostudou. Trenéři Stanislav Neveselý** a **Josef Horešovský měli k dispozici silný kádr, ale tým nefungoval jako celek.
- Problémy: Chyběla lehkost z předchozího roku. Hvězdy jako Jaromír Jágr nebo Robert Reichel se trápily v koncovce. Obrana, ačkoliv v ní byli zkušení hráči, dělala chyby. Dominik Hašek neměl svou obvyklou fazónu a střídal se s Petrem Břízou.
- Absence: Týmu citelně chyběl zraněný Vladimír Růžička a další zkušení hráči, kteří se omluvili.
- Zápas pravdy: Prohra 1:4 s USA byla šokem. Tým působil bezradně proti agresivnímu stylu Američanů.
- Skupina o udržení:** Hráči museli hrát ponižující skupinu o 5.–8. místo, kde sice vše vyhráli (nad Německem 4:1, Švýcarskem 2:0, Finskem 3:2), ale konečné **6. místo bylo nejhorším umístěním od roku 1986.
Sestava ČSFR:
- Brankáři: Petr Bříza, Dominik Hašek, Oldřich Svoboda.
- Obránci: Jerguš Bača, Stanislav Medřík, Leo Gudas, Jiří Šlégr, František Musil, Bedřich Ščerban, Josef Řezníček, Richard Šmehlík.
- Útočníci: Josef Beránek, Zdeno Cíger, Geronimo Hrubý, David Volek, Libor Dolana, Petr Vlk, Jaromír Jágr, Bobby Holík, Robert Reichel, Robert Kron, Ladislav Lubina, Richard Žemlička, Radek Ťoupal.
Výsledky a tabulky
Základní skupina
| Poř. | Tým | Z | V | R | P | Skóre | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 7 | 6 | 1 | 0 | 41 : 16 | 13 | |
| 2. | 7 | 3 | 4 | 0 | 30 : 21 | 10 | |
| 3. | 7 | 4 | 1 | 2 | 24 : 18 | 9 | |
| 4. | 7 | 3 | 2 | 2 | 23 : 28 | 8 | |
| 5. | 7 | 3 | 1 | 3 | 22 : 15 | 7 | |
| 6. | 7 | 3 | 0 | 4 | 19 : 19 | 6 | |
| 7. | 7 | 1 | 0 | 6 | 13 : 26 | 2 | |
| 8. | 7 | 0 | 1 | 6 | 13 : 42 | 1 |
- Poznámka: SSSR se stal mistrem Evropy.
Finálová skupina
(Body ze základní skupiny se nezapočítávaly)
| Poř. | Tým | Z | V | R | P | Skóre | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 3 | 2 | 1 | 0 | 13 : 8 | 5 | |
| 2. | 3 | 1 | 1 | 1 | 10 : 8 | 3 | |
| 3. | 3 | 1 | 1 | 1 | 10 : 9 | 3 | |
| 4. | 3 | 0 | 1 | 2 | 10 : 17 | 1 |
Skupina o 5.–8. místo
(Započítávaly se body ze základní skupiny)
| Poř. | Tým | Z | V | R | P | Skóre | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 5. | 10 | 6 | 1 | 3 | 35 : 21 | 13 | |
| 6. | 10 | 4 | 0 | 6 | 28 : 27 | 8 | |
| 7. | 10 | 2 | 1 | 7 | 22 : 38 | 5 | |
| 8. | 10 | 0 | 2 | 8 | 19 : 51 | 2 |
Statistiky a ocenění
Individuálním statistikám vévodili Švédové a Sověti. Pro Matsa Sundina to byl turnaj, který z něj udělal národního hrdinu ještě před jeho velkou kariérou v Torontu Maple Leafs.
Kanadské bodování
| Poř. | Hráč | Tým | G | A | B |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Mats Sundin | 7 | 7 | 14 | |
| 2. | Jari Kurri | 6 | 6 | 12 | |
| 3. | Valerij Kamenskij | 6 | 5 | 11 | |
| 4. | Teemu Selänne | 6 | 5 | 11 | |
| 5. | Joe Sakic | 6 | 5 | 11 |
Individuální ocenění
- Nejlepší brankář: Markus Ketterer (Finsko) – překvapivá volba, ale Ketterer držel Finsko v zápasech, ačkoliv tým skončil pátý.
- Nejlepší obránce: James MacInnis (Kanada) – jeho tvrdá střela byla postrachem.
- Nejlepší útočník: Valerij Kamenskij (SSSR) – motor sovětské ofenzivy.
All-Star Tým
- Brankář: Sean Burke (Kanada)
- Obránci: Vjačeslav Fetisov (SSSR), Alexej Kasatonov (SSSR)
- Útočníci: Valerij Kamenskij (SSSR), Jari Kurri (Finsko), Thomas Rundqvist (Švédsko)
Závěr a odkaz turnaje
MS 1991 je považováno za konec jedné éry (sovětské dominance) a začátek nové, globální éry hokeje, kde se síly více vyrovnaly.
- Švédsko potvrdilo, že umí vyhrávat velké turnaje i bez kompletního týmu z NHL, pokud má v sestavě rozdílového hráče (Sundin).
- SSSR získal svou poslední medaili. Hráči jako Fetisov, Makarov či Kasatonov se s reprezentačním dresem SSSR rozloučili důstojně, i když ne zlatě.
- Československo si muselo projít krizí identity. Trenéři a svaz si uvědomili, že pouhé spoléhání na talent mladíků bez pevného systému a týmové chemie nestačí. Byla to hořká lekce, která však byla nutná pro budoucí úspěchy (např. na ZOH 1998 či MS 1996).
Odkazy
Literatura
- GUT, Karel; VLK, Gustav. Světový hokej. Praha: Olympia, 1990.
- JENŠÍK, Miloslav. Kronika českého hokeje. Praha: Olympia, 2001.