Pojem: Porovnání verzí

Aktuální verze z 2. 12. 2025, 22:35

Rozbalit box

Obsah boxu

Pojem (latinsky conceptus) je základní stavební jednotka myšlení a poznání. Jedná se o myšlenkovou reprezentaci, která v sobě shrnuje podstatné vlastnosti určité třídy předmětů, jevů nebo vztahů. Pojem nám umožňuje mentálně "uchopit" a kategorizovat svět, identifikovat objekty a efektivně organizovat informace. V jazyku je pojem vyjádřen slovem nebo víceslovným spojením, které se nazývá termín.

🧠 Definice a charakteristika

Pojem je vnitropsychický model určité entity (reálné či abstraktní), který vzniká na základě abstrakce, tedy vyčlenění společných a podstatných znaků (tzv. invariantních příznaků). Například pojem "stůl" nezahrnuje konkrétní stůl v kuchyni, ale obecnou představu stolu, která zahrnuje podstatné vlastnosti jako "deska" a "nohy" a účel "odkládání věcí".

Každý pojem má dvě základní charakteristiky:

Obsah pojmu (intenze): Souhrn všech podstatných znaků a vlastností, které definují daný pojem. U pojmu "čtverec" je obsahem například "pravoúhlost" a "shodnost všech stran".
Rozsah pojmu (extenze): Množina všech konkrétních předmětů nebo jevů, na které se daný pojem vztahuje. Rozsahem pojmu "čtverec" je množina všech existujících čtverců.

Mezi obsahem a rozsahem pojmu platí vztah nepřímé úměry: čím je obsah bohatší (více specifikujících vlastností), tím je rozsah menší, a naopak. Například pojem "savec" má velký rozsah, ale relativně malý obsah. Pokud přidáme vlastnost "šelma", obsah se zvětší, ale rozsah se zmenší.

⏳ Historický vývoj chápání pojmu

Otázka povahy a existence pojmů je jedním z ústředních témat dějin západní filozofie.

Antická filozofie: Platón považoval pojmy za skutečně existující, neměnné a dokonalé "ideje" či "formy", které existují nezávisle na našem světě. Konkrétní věci jsou jen jejich nedokonalými stíny. Jeho žák Aristotelés naopak tvrdil, že pojmy jsou výsledkem abstrakce z konkrétních věcí a existují pouze v našem rozumu. Položil základy logiky a definování pojmů pomocí nadřazeného rodu (genus) a druhového rozdílu (differentia specifica).

Středověká filozofie: Ve středověku se vedl slavný spor o univerzálie, který řešil ontologický status obecných pojmů.

   *   Realismus (navazující na Platóna) tvrdil, že obecné pojmy (univerzálie) existují reálně a nezávisle na lidském myšlení.
   *   Nominalismus naopak prohlašoval, že reálně existují pouze jednotlivé věci a obecné pojmy jsou jen jména (nomina), kterými je označujeme.

Novověká filozofie: René Descartes přišel s myšlenkou vrozených idejí. Empirismus, reprezentovaný například Johnem Lockem, tvrdil, že všechny pojmy pocházejí ze smyslové zkušenosti. Zásadní obrat přinesl Immanuel Kant, který rozlišoval mezi pojmy pocházejícími ze zkušenosti (a posteriori) a pojmy, které jsou naší mysli vlastní a zkušenost teprve umožňují (kategorie, a priori).

Moderní filozofie a logika: Gottlob Frege, jeden ze zakladatelů moderní logiky, rozlišil mezi "smyslem" (Sinn) pojmu, což je způsob, jakým je daný objekt chápán, a "významem" (Bedeutung), což je samotný objekt, který pojem označuje.

📊 Typologie pojmů

Pojmy lze třídit podle různých kritérií:

Podle obecnosti:

   *   Jedinečné (individuální): Vztahují se k jednomu jedinému objektu (např. Praha, Mount Everest).
   *   Obecné: Zahrnují celou třídu objektů (např. město, hora).
   *   Prázdné: Nemají žádný reálný objekt ve svém rozsahu (např. perpetuum mobile, kentaur).

Podle složitosti:

   *   Jednoduché: Jejich obsah nelze dále analyzovat na jednodušší znaky (např. červená barva).
   *   Složené: Jejich obsah je tvořen kombinací více znaků (např. "rovnostranný trojúhelník").

Podle vztahu k realitě:

   *   Konkrétní: Odrážejí konkrétní objekty (např. dům, počítač).
   *   Abstraktní: Vznikají jako myšlenkové konstrukty a označují vlastnosti, vztahy nebo stavy (např. spravedlnost, rychlost, krása).

Podle vzájemného vztahu:

   *   Nadřazené a podřazené: Pojmy tvoří hierarchie (např. "živočich" je nadřazený pojmu "pes").
   *   Souřadné: Jsou na stejné úrovni v hierarchii (např. pes a kočka).
   *   Protikladné: Vzájemně se vylučují (např. velký a malý).

🔗 Vztah pojmu, slova a věci (Sémantický trojúhelník)

Vztah mezi myšlenkou, jazykovým výrazem a skutečností se často znázorňuje pomocí sémantického trojúhelníku, který zpopularizovali Charles Kay Ogden a Ivor Armstrong Richards. Jeho vrcholy tvoří: 1. Pojem (myšlenka, referent): Myšlenkový obsah v naší mysli. 2. Symbol (slovo, termín): Jazykové označení (např. slovo "strom"). 3. Denotát (objekt, referent): Konkrétní věc ve skutečném světě (reálný strom v parku).

Tento model ukazuje, že vztah mezi slovem (symbolem) a věcí (denotátem) není přímý, ale je vždy zprostředkován pojmem v naší mysli. Slovo "strom" samo o sobě nemá žádnou vnitřní spojitost se skutečným stromem; tato spojitost je dána konvencí a tím, že v naší mysli se nám při zaslechnutí tohoto slova vybaví příslušný pojem.

🤔 Pojem pro laiky

Představte si, že vaše mysl je obrovská knihovna nebo kartotéka plná šuplíků. Každý pojem je jeden takový šuplík s určitým popiskem.

Například máte šuplík s nápisem "PES".

Obsah šuplíku (obsah pojmu) není fotka jednoho konkrétního psa. Je to spíše seznam obecných vlastností: "má čtyři nohy", "štěká", "je to savec", "může být domácí mazlíček", "vrtí ocasem".
Věci, které do šuplíku patří (rozsah pojmu), jsou všichni psi na světě: váš jezevčík, sousedův vlčák, pes v televizi i psi, kteří teprve budou.

Když jdete po ulici a uvidíte zvíře, které jste nikdy předtím neviděli, vaše mysl rychle zkontroluje jeho vlastnosti. Má čtyři nohy? Ano. Štěká? Ano. Vrtí ocasem? Ano. Váš mozek okamžitě sáhne do šuplíku "PES" a řekne: "Aha, tohle je pes."

Slovo ("pes") je jen ten nápis na šuplíku. Je to domluvená značka, abychom si mohli o obsahu šuplíku povídat s ostatními. Samotný šuplík s jeho obsahem – ta myšlenka, ta obecná představa – to je pojem.

Zdroje