David Hume: Porovnání verzí

Aktuální verze z 29. 11. 2025, 00:24

Rozbalit box

Obsah boxu

David Hume (narozen jako David Home; 7. května 1711 Edinburgh – 25. srpna 1776 Edinburgh) byl skotský filozof, historik, ekonom a esejista, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších myslitelů Osvícenství a klíčovou postavu britského empirismu. Jeho práce zásadně ovlivnila epistemologii, metafyziku, etiku a filozofii náboženství. Proslul svým radikálním skepticismem, který zpochybnil tradiční filozofické koncepty, jako je kauzalita, osobní identita a induktivní usuzování. Jeho myšlenky údajně probudily Immanuela Kanta z jeho "dogmatického spánku" a inspirovaly ho k vytvoření jeho kritické filozofie.

📜 Život

David Hume se narodil v Edinburghu do rodiny zchudlého šlechtice a právníka. Již ve dvanácti letech byl přijat na Edinburskou univerzitu, kde studoval právo, latinu, řečtinu, logiku a metafyziku. Studia ho však nenaplňovala a po jejich přerušení se věnoval samostudiu filozofie a literatury. V roce 1734 si změnil příjmení z "Home" na "Hume", protože Angličané měli potíže s výslovností jeho skotského jména.

Mezi lety 1734 a 1737 pobýval ve Francii, kde napsal své stěžejní dílo, Pojednání o lidské přirozenosti (A Treatise of Human Nature). Kniha, vydaná po jeho návratu do Londýna v letech 1739–1740, se však nesetkala s očekávaným úspěchem a Hume ji později označil za "mrtvě narozené dítě".

Dvakrát se neúspěšně ucházel o profesorské místo na univerzitách v Edinburghu a Glasgow. Jeho ateismus a skeptické názory byly pro akademickou obec příliš kontroverzní. V letech 1752 až 1757 pracoval jako knihovník v Advocates' Library v Edinburghu, což mu poskytlo přístup k rozsáhlým zdrojům pro sepsání jeho dalšího významného díla, šestisvazkových Dějiny Anglie (The History of England), které mu konečně přineslo slávu a finanční zajištění.

Později působil jako tajemník britského velvyslance v Paříži, kde se setkal s předními francouzskými osvícenci, jako byli Diderot, d'Alembert a Jean-Jacques Rousseau. Závěr života strávil v rodném Edinburghu jako respektovaná intelektuální autorita. Nikdy se neoženil a zemřel v roce 1776, pravděpodobně na rakovinu. Je pohřben na hřbitově Old Calton Burial Ground.

🧠 Filozofie

Humeova filozofie je založena na striktním empirismu, tedy přesvědčení, že veškeré lidské poznání pochází ze smyslové zkušenosti. Odmítal existenci vrozených idejí a tvrdil, že mysl je při narození tabula rasa (nepopsaná deska).

💡 Dojmy a ideje (Imprese a ideje)

Hume rozděluje veškeré obsahy mysli, které nazývá percepce, na dvě kategorie podle jejich živosti a síly:

Dojmy (imprese): Jsou to bezprostřední a živé vjemy, které získáváme prostřednictvím smyslů, a také emoce a pocity. Jsou to originální data naší zkušenosti (např. pocit tepla, pohled na červenou barvu).
Ideje: Jsou to méně živé kopie nebo vzpomínky na naše dojmy. Vznikají, když přemýšlíme o dojmech, které jsme zažili. Každá jednoduchá idea musí být odvozena z odpovídajícího dojmu. Komplexní ideje mohou být složeny z několika jednoduchých idejí (např. idea zlaté hory je složena z idejí "zlato" a "hora").

🔗 Kritika kauzality

Jedním z nejznámějších Humeových příspěvků je jeho kritika pojmu příčinnosti. Tvrdil, že nemáme žádný racionální důvod věřit, že jedna událost nutně způsobuje druhou. Pozorujeme pouze, že událost A je pravidelně následována událostí B (tzv. stálé spojení – constant conjunction). Z toho si vytvoříme zvyk a psychologické očekávání, že i v budoucnu bude po A následovat B.

Naše víra v kauzalitu tedy není založena na rozumu nebo přímém vhledu do fungování světa, ale na zvyku a instinktu. Nemůžeme logicky dokázat, že slunce zítra vyjde, pouze to na základě minulé zkušenosti silně očekáváme.

❓ Problém indukce

Z kritiky kauzality přímo vyplývá tzv. problém indukce. Indukce je proces usuzování od jednotlivých pozorování k obecným závěrům (např. "všechny labutě, které jsem viděl, jsou bílé, tedy všechny labutě jsou bílé"). Hume argumentoval, že takové zobecnění je logicky neplatné. Neexistuje žádná logická záruka, že budoucnost se bude podobat minulosti. To, že něco platilo v tisíci případech, neznamená, že to bude platit i v tisícím prvním. Tento problém zpochybňuje samotné základy vědecké metody, která se na indukci silně spoléhá.

🎭 Svazková teorie já (Bundle Theory of Self)

Hume aplikoval svůj skepticismus i na koncept osobní identity neboli "já". Tvrdil, že když se podíváme do svého nitra (introspekce), nenajdeme žádnou stálou, neměnnou substanci, kterou bychom mohli nazvat "já". Místo toho nacházíme pouze neustálý proud proměnlivých percepcí – myšlenek, pocitů, vjemů. "Já" tedy není nic jiného než svazek nebo sbírka těchto jednotlivých percepcí, které jsou spojeny pamětí.

⚖️ Etika a problém "je/má být" (Is-Ought Problem)

V oblasti etiky je Hume představitelem sentimentalismu. Tvrdil, že morální soudy nejsou odvozeny z rozumu, ale z citu. Rozum nám může říci, jaké jsou fakty, ale nemůže nám říci, co je správné nebo špatné. Morální hodnocení pramení z pocitů souhlasu (libosti) nebo nesouhlasu (nelibosti), které v nás určité jednání vyvolává, a ze sympatie k druhým.

Hume je také známý formulací problému je/má být (is-ought problem), někdy nazývaného Humova gilotina. Upozornil, že autoři morálních textů často přecházejí od popisných tvrzení (co je) k normativním tvrzením (co má být), aniž by tento skok jakkoli zdůvodnili. Podle Huma nelze logicky odvodit morální příkaz z pouhého popisu faktů.

📖 Dílo

Pojednání o lidské přirozenosti (A Treatise of Human Nature, 1739–1740) – Humeovo nejkomplexnější a nejvýznamnější filozofické dílo, které však bylo za jeho života přehlíženo.
Eseje, morální, politické a literární (Essays, Moral, Political, and Literary, 1741–1742) – Sbírka kratších textů, která mu zajistila první literární úspěch.
Zkoumání o lidském rozumu (An Enquiry Concerning Human Understanding, 1748) – Přepracovaná a čtenářsky přístupnější verze první knihy Pojednání. Hume v ní zpopularizoval své klíčové epistemologické myšlenky.
Zkoumání o zásadách mravnosti (An Enquiry Concerning the Principles of Morals, 1751) – Přepracování třetí knihy Pojednání, které Hume považoval za své nejlepší dílo.
Dějiny Anglie (The History of England, 1754–1762) – Monumentální historické dílo, které se stalo bestsellerem a na dlouhou dobu standardním výkladem anglických dějin.
Přirozené dějiny náboženství (The Natural History of Religion, 1757)
Dialogy o přirozeném náboženství (Dialogues Concerning Natural Religion, vydáno posmrtně 1779) – Skeptická kritika teleologického a kosmologického důkazu existence Boha.

💡 Odkaz a vliv

Humeův vliv na západní filozofii je obrovský. Jeho skeptická analýza probudila Immanuela Kanta z "dogmatického spánku" a přiměla ho k formulaci jeho transcendentálního idealismu jako odpovědi na Humovy výzvy. Jeho myšlenky ovlivnily utilitarismus (Jeremy Bentham, John Stuart Mill), logický pozitivismus, analytickou filozofii (Bertrand Russell), filozofii vědy (Karl Popper) a moderní kognitivní vědu.

V ekonomii byl blízkým přítelem a předchůdcem Adama Smitha a je autorem rané verze kvantitativní teorie peněz. Jeho politické eseje ovlivnily Otce zakladatele Spojených států, včetně Jamese Madisona.

🔬 Pro laiky: Humeho myšlenky jednoduše

Představte si, že váš mozek je na začátku jako prázdný instagramový profil. Cokoli se na něm objeví, musí přijít zvenčí – přes vaše smysly.

Dojmy vs. Ideje: Když se dotknete horkého hrnku, je to dojem – silný, živý a okamžitý. Když si na ten pocit později jen vzpomenete, je to idea – slabší kopie, jako vybledlá fotka. Hume říká, že nemůžete mít ideu něčeho, co jste nikdy nezažili jako dojem. Nemůžete si představit novou barvu, jen míchat ty, které znáte.
Problém kulečníku (Kritika kauzality): Vidíte, jak bílá kulečníková koule narazí do černé a černá se začne kutálet. Řeknete: "Bílá způsobila pohyb černé." Hume by se zeptal: "Opravdu jsi viděl 'způsobení'?". Tvrdí, že jste viděli jen tři věci: 1) bílá se přiblížila, 2) dotkla se černé, 3) černá se začala hýbat. To "způsobení" je jen příběh, který si váš mozek vytvořil, protože to tak viděl už stokrát. Je to jen zvyk, ne železný zákon vesmíru. Zítra by se klidně mohlo stát, že bílá koule projde černou skrz. Logicky to není nemožné, jen velmi nepravděpodobné na základě naší zkušenosti.
Neexistující "Já": Když řeknete "já", co tím myslíte? Hume vás vyzve, abyste se podívali do své mysli a našli toho "šéfa", který to všechno řídí. Zjistíte, že tam žádný šéf není. Je tam jen chaos myšlenek, pocitů, vzpomínek a vjemů, které se neustále mění. Vaše "já" je podle Huma jako playlist – jen sled po sobě jdoucích písniček (percepcí), neexistuje žádný trvalý "přehrávač".

💬 Kritika a kontroverze

Hume byl po celý život kritizován za svůj skepticismus a údajný ateismus. Mnoho jeho současníků považovalo jeho filozofii za nebezpečnou pro náboženství a morálku. Jeho kritika kauzality a indukce byla vnímána jako útok na základy vědy a racionálního myšlení. Filozofové po něm, počínaje Kantem, se snažili jeho skeptické závěry vyvrátit nebo zmírnit. Přesto jeho argumenty zůstávají ústředním bodem mnoha filozofických debat až do současnosti.

Zdroje