Elmer Lach

Rozbalit box

Obsah boxu

Elmer James Lach (* 22. ledna 1918, Nokomis – † 4. dubna 2015, Pointe-Claire) byl kanadský profesionální lední hokejista, který celou svou čtrnáctiletou kariéru v NHL strávil v týmu Montreal Canadiens. Byl centrem jedné z nejslavnějších útočných formací v historii hokeje, tzv. "Punch Line", kde hrál po boku Maurice Richarda a Toe Blakea.

Ačkoliv byl často ve stínu svého slavnějšího křídla Maurice Richarda, odborníci a historici považují Lacha za jednoho z nejlepších nahrávačů a tvůrců hry své éry. V roce 1945 získal Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a dvakrát ovládl kanadské bodování celé NHL. Byl znám svou neuvěřitelnou odolností vůči bolesti a ochotou obětovat se pro tým, což z něj činilo jednoho z nejrespektovanějších hráčů své doby. Když v roce 2015 zemřel, byl ve věku 97 let nejstarším žijícím bývalým hráčem NHL.

👶 Pro laiky

Pokud byl Maurice Richard raketou a Toe Blake kormidlem, Elmer Lach byl palivem.

• Role: Jeho prací bylo vybojovat puk v rohu kluziště (kde to nejvíc bolí) a poslat přesnou přihrávku Richardovi do jízdy. Většina Richardových gólů začala u Lacha.
• Nezničitelnost: Přezdívali mu "Elegant Elmer", ale byla to ironie. Jeho styl nebyl elegantní, byl brutálně efektivní. Hrál s bezpočtem zranění. Traduje se, že pojišťovny mu odmítaly pojistit zdraví, protože byl na ledě "příliš rizikový".
• Odkaz: Než přišel Wayne Gretzky a moderní éra, Elmer Lach držel rekord v počtu asistencí v jedné sezóně. Byl to první moderní playmaker.

🏒 Hráčská kariéra

Cesta z Nokomisu do Montrealu

Elmer Lach se narodil v malém městečku Nokomis v provincii Saskatchewan. Vyrůstal v chudých poměrech a hokej se učil hrát na zamrzlých rybnících v krutých mrazech prérie. Jeho cesta do NHL nebyla přímočará, protože skauti ho dlouho přehlíželi kvůli jeho menší postavě a neortodoxnímu stylu bruslení. Lach však tyto nedostatky kompenzoval bojovností a herním přehledem. V roce 1940 si ho všimli zástupci Montrealu Canadiens, když hrál za seniorský tým Moose Jaw Millers. Pozvali ho do tréninkového kempu, kde Lach zaujal svou houževnatostí natolik, že okamžitě podepsal profesionální smlouvu. Ve své první sezóně 1940–1941 si vedl solidně, ale nic nenaznačovalo, že se stane legendou.

Architekt Punch Line

Zlom v jeho kariéře nastal v sezóně 1943–1944. Trenér Dick Irvin se zoufale snažil najít ideálního centra pro mladého střelce Maurice Richarda. Vyzkoušel několik hráčů, ale nikdo si s Richardem nesedl. Pak ukázal na Lacha. Lachův styl hry – schopnost vyhrávat osobní souboje, udržet puk a najít spoluhráče i v plné rychlosti – se ukázal jako dokonalý doplněk k Richardově výbušnosti a Blakeově zkušenosti. Vznikla "Punch Line". Hned v první společné sezóně dovedli Canadiens k zisku Stanley Cupu, přičemž Lach zaznamenal v play-off úctyhodných 13 bodů v 9 zápasech. Byla to právě Lachova schopnost "krmit" Richarda přesnými pasy, která umožnila "Raketě" stát se superhvězdou.

Rekordní sezóna 1944–1945

Následující ročník 1944–1945 byl Lachovým mistrovským dílem. Zatímco se svět soustředil na Richardův pokus o 50 gólů v 50 zápasech, byl to Lach, kdo řídil celou ofenzivu. V 50 zápasech základní části nasbíral neuvěřitelných 80 bodů (26 gólů a 54 asistencí). S velkým náskokem vyhrál kanadské bodování ligy a získal Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, čímž porazil i svého spoluhráče Richarda. Jeho rekord 54 asistencí v jedné sezóně vydržel v NHL dlouhé roky a byl překonán až v éře expanze a delšího počtu zápasů. Lach v této sezóně prokázal, že není jen "pomocníkem" Richarda, ale dominantním hráčem, který dokáže ovládnout ligu.

Muž ze železa a druhý Art Ross

Lachova kariéra byla lemována zraněními, která by většinu ostatních hráčů donutila skončit se sportem. Během svého působení v NHL utrpěl zlomeninu lícní kosti, čelisti (dvakrát), nosu (sedmkrát) a dokonce frakturu lebky, která ho v sezóně 1946–1947 málem stála život. Přesto se vždy vrátil na led, často dříve, než lékaři doporučovali. Jeho styl hry byl nebojácný; navzdory své relativně malé postavě chodil do nejtvrdších soubojů u mantinelu, aby vybojoval puky pro svá křídla. V sezóně 1947–1948 se Lach znovu vzepjal k fenomenálnímu výkonu. Ačkoliv se Punch Line pomalu rozpadala kvůli zranění Toe Blakea (který v této sezóně ukončil kariéru), Lach dokázal znovu ovládnout kanadské bodování ligy. Se 61 body získal svou druhou Art Ross Trophy, čímž potvrdil, že je schopen dominovat i bez kompletní formace po svém boku.

1953: Nejslavnější gól a zlomený nos

Nejpamátnější moment jeho kariéry přišel v samém závěru, v play-off 1953. Canadiens se ve finále utkali s Boston Bruins. Série dospěla do pátého zápasu, který se hrál v Montrealu. Stav byl nerozhodný 0:0 a zápas šel do prodloužení. V čase 1:22 prodloužení Lach tečoval střelu Maurice Richarda za záda brankáře Jima Henryho a rozhodl o zisku Stanley Cupu pro Montreal. Co následovalo, se stalo součástí hokejového folklóru. Maurice Richard, v euforii z vítězství, vyskočil Lachovi do náruče, aby ho objal. Náraz byl však tak silný, že Richard svou hokejkou (nebo helmou, verze se liší) zlomil Lachovi nos. Lach později s humorem vzpomínal, že to byl jediný případ v historii, kdy hráč utrpěl zranění při oslavě vlastního gólu, a krvácel přímo na Stanley Cup.

Konec kariéry a historický milník

Elmer Lach odehrál v NHL ještě jednu sezónu a v roce 1954 ukončil kariéru. V momentě svého odchodu byl historickým rekordmanem NHL v počtu získaných bodů (623) a asistencí (408). Překonal tak dosavadní rekordy Billa Cowleyho a držel tuto metu, dokud ji nepřekonali jeho nástupci Jean Béliveau a Gordie Howe. Byl prvním skutečným "playmakerem" moderní éry, který definoval roli centra jako primárního nahrávače. Po skončení kariéry krátce trénoval juniorský tým Montreal Junior Canadiens, ale brzy se stáhl do ústraní a věnoval se podnikání.

Uznání a Odkaz

Ačkoliv byl Lach uveden do Hokejové síně slávy již v roce 1966, na své největší pocty od klubu si musel počkat neúměrně dlouho. Jeho číslo 16 bylo dlouhá léta spojováno spíše s Henrim Richardem (mladším bratrem Maurice), který ho nosil po Lachově odchodu. Teprve v roce 2009, při oslavách 100. výročí založení Montreal Canadiens, klub slavnostně vyřadil číslo 16 znovu – tentokrát na počest Elmera Lacha. Ceremoniál byl dojemný, protože Lachovi bylo v té době již 91 let. Byl posledním žijícím členem slavné Punch Line a nejstarším žijícím hráčem NHL až do své smrti v roce 2015, kdy zemřel ve věku 97 let. Jeho odkaz přežívá v každém centru, který raději nahraje lépe postavenému spoluhráči, než aby sám vystřelil.

📊 Klubové statistiky NHL

Sezóna	Tým	Z	G	A	B	TM
1940–41	Montreal Canadiens	43	7	14	21	16
1941–42	Montreal Canadiens	1	0	1	1	0
1942–43	Montreal Canadiens	45	18	40	58	14
1943–44	Montreal Canadiens	48	24	48	72	23
1944–45	Montreal Canadiens	50	26	54	80	37
1945–46	Montreal Canadiens	50	13	34	47	34
1946–47	Montreal Canadiens	31	14	16	30	22
1947–48	Montreal Canadiens	60	30	31	61	72
1948–49	Montreal Canadiens	36	11	18	29	59
1949–50	Montreal Canadiens	64	15	33	48	33
1950–51	Montreal Canadiens	65	21	24	45	48
1951–52	Montreal Canadiens	70	15	50	65	36
1952–53	Montreal Canadiens	53	16	25	41	56
1953–54	Montreal Canadiens	48	5	20	25	28
NHL celkově		664	215	408	623	478

Zdroje

• Profil Elmera Lacha na NHL.com
• Profil v Hokejové síni slávy (HHOF)
• Statistiky na EliteProspects.com
• Nekrolog v New York Times (2015)
• Kariérní data na HockeyDB