Maurice Richard

Rozbalit box

Obsah boxu

Joseph Henri Maurice "Rocket" Richard (* 4. srpna 1921, Montréal – † 27. května 2000, tamtéž) byl kanadský profesionální lední hokejista, který celou svou osmnáctiletou kariéru v NHL zasvětil týmu Montreal Canadiens. Je všeobecně považován za jednoho z největších hráčů historie a za nejlepšího střelce své éry.

Richard byl prvním hráčem v dějinách NHL, který dosáhl mety 50 gólů v jedné sezóně (a to v pouhých 50 zápasech) a prvním, kdo překonal hranici 500 gólů v kariéře. Jeho vliv však dalece přesahoval hranice sportu. Pro francouzsky mluvící obyvatele provincie Québec se stal ikonou, symbolem odporu proti anglofonní nadvládě a katalyzátorem společenských změn, které vyvrcholily tzv. Tichou revolucí. Dodnes se po něm jmenuje trofej pro nejlepšího střelce NHL (Maurice Richard Trophy) a jeho státní pohřeb v roce 2000 byl prvním takovým obřadem pro sportovce v kanadské historii.

👶 Pro laiky

Maurice Richard byl více než jen hokejista – byl to první skutečný superhrdina Quépecu.

• Oči: Byl známý svým "pohledem zabijáka". Když se řítil na branku, jeho oči byly rozšířené a plné takové intenzity, že soupeři často uhýbali z cesty.
• Styl hry: Představte si tank, který jede rychlostí závodního auta. Richard nebyl technický hračička. Bral puk a projel skrz obránce, i když na něm viseli dva protihráči.
• Číslo 9: Jeho dres s číslem 9 je v Montrealu posvátný. Nosil ho na počest své prvorozené dcery Huguette (vážila 9 liber), ale pro fanoušky se stalo symbolem dokonalosti.

🏒 Hráčská kariéra

Těžké začátky a "skleněný" hráč

Maurice Richard se narodil jako nejstarší z osmi dětí v dělnické čtvrti Nouveau-Bordeaux v Montréalu během hospodářské krize. Jeho cesta do NHL nebyla přímočará. V juniorských letech sice prokazoval obrovský talent, ale pronásledovala ho vážná zranění. V osmnácti letech si zlomil kotník, o rok později zápěstí. Když se v roce 1942 připojil k týmu Montreal Canadiens, mnozí pochybovali o jeho odolnosti. Hned ve své nováčkovské sezóně si po 16 zápasech zlomil nohu. Média ho tehdy označila za "skleněného hráče" a spekulovalo se, že jeho kariéra skončí dříve, než pořádně začala. Richard se však nevzdal. Změnil číslo dresu z 15 na 9 a vrátil se silnější, odhodlaný umlčet všechny kritiky.

Zrození "The Punch Line"

Zlomovým momentem pro Richarda i celou organizaci Canadiens byla sezóna 1943–1944. Trenér Dick Irvin učinil geniální tah, když sestavil nový první útok. Na pravé křídlo postavil výbušného Richarda, na centra tvrdého a neúnavného Elmera Lacha a na levé křídlo zkušeného stratéga Hectora "Toe" Blakea. Tato formace vešla do dějin jako "The Punch Line". Jejich chemie byla okamžitá a devastující. Lach vybojoval puky a rozdával přesné pasy, Blake řídil hru a Richard zakončoval. V roce 1944 dovedli Canadiens k prvnímu Stanley Cupu po třinácti letech. Richard v této sezóně nastřílel 32 gólů ve 46 zápasech a definitivně se zbavil nálepky křehkého hráče. Právě v tomto období mu spoluhráč Ray Getliffe vymyslel přezdívku "The Rocket" (Raketa), když na tréninku poznamenal, že Richard létá po ledě rychleji než raketa.

Mýtických 50 v 50 (1944–1945)

Následující sezóna 1944–1945 se stala Richardovým mistrovským dílem a jedním z největších individuálních výkonů v historii sportu. V té době měla základní část NHL pouze 50 zápasů. Richard si před sezónou stanovil cíl, který se zdál být matematicky nemožný – vstřelit 50 gólů. Do té doby byl rekordem výkon Joea Malonea (44 gólů) z roku 1918. Richard začal sezónu v neuvěřitelném tempu. Dne 28. prosince 1944 ohromil svět, když v zápase proti Detroit Red Wings strávil celý den stěhováním nábytku do nového bytu, a večer přišel na stadion a nastřílel 5 gólů a přidal 3 asistence (8 bodů v zápase, což je dodnes klubový rekord).

Drama vrcholilo v posledním zápase sezóny proti Boston Bruins. Richard měl na kontě 49 gólů. Bostonští hráči ho bránili s maximální brutalitou, vědomi si historického momentu. Přesto se Richardovi podařilo v čase 17:45 třetí třetiny skórovat a dosáhnout mety 50 gólů v 50 zápasech. Tento rekord vydržel neuvěřitelných 36 let, než ho v roce 1981 vyrovnal Mike Bossy. V kontextu doby, pravidel (neexistovala červená čára pro přihrávky, brankáři měli menší výstroj, hra byla brutálnější) je Richardův výkon považován mnoha historiky za cennější než pozdější rekordy Gretzkyho či Bretta Hulla.

Richard Riot: Den, kdy hokej vyvolal revoluci

Sezóna 1954–1955 směřovala k tomu, aby byla Richardovou nejlepší. Poprvé v kariéře vedl kanadské bodování a byl na cestě k zisku svého prvního titulu nejproduktivnějšího hráče. Vše se však změnilo 13. března 1955 v zápase proti Boston Bruins. Obránce Bostonu Hal Laycoe zasáhl Richarda hokejkou do hlavy a způsobil mu tržnou ránu. Richard, známý svou vznětlivostí, okamžitě oplatil úder a hokejkou zasáhl Laycoea do hlavy a ramen. Když se ho pokusil zpacifikovat čárový rozhodčí Cliff Thompson, Richard v amoku udeřil i jeho a upadl do bezvědomí. Prezident NHL Clarence Campbell, který byl mezi frankofonními Kanaďany již dlouho nepopulární pro svou vnímanou zaujatost vůči anglofonním týmům, vynesl exemplární trest. Maurice Richard byl suspendován do konce základní části a na celé play-off. To znamenalo, že přišel o šanci vyhrát bodování (trofej nakonec získal jeho spoluhráč Bernie Geoffrion, na kterého domácí fanoušci bučeli) a Canadiens přišli o svou největší zbraň v boji o pohár.

Napětí v Montréalu dosáhlo bodu varu. Frankofonní obyvatelstvo vnímalo trest jako útok nejen na svého hrdinu, ale na celý svůj národ ze strany anglofonního establishmentu. Když se Clarence Campbell odvážil navštívit hned následující domácí zápas Canadiens (17. března na Den svatého Patrika), dav v hale Forum explodoval. Na Campbella létaly odpadky, rajčata a nakonec někdo hodil do hlediště slzný plyn. Hasiči nařídili evakuaci haly a zápas byl kontumován ve prospěch Detroitu. Nepokoje se přelily do ulic Montréalu. Rozvášněný dav zapaloval auta, rozbíjel výlohy obchodů na ulici Sainte-Catherine a způsobil škody v dnešní hodnotě milionů dolarů. Tato událost, známá jako Richard Riot, donutila samotného Richarda, aby druhý den vystoupil v rádiu a lámanou angličtinou i francouzštinou prosil své fanoušky o klid. Mnoho historiků považuje tuto noc za neoficiální začátek tzv. Tiché revoluce, procesu, který vedl k emancipaci Québecu v rámci Kanady. Richard už nebyl jen hokejista, stal se politickým symbolem.

Kapitán a Dynastie (1955–1960)

Po zklamání z roku 1955, kdy oslabení Canadiens prohráli finále s Detroitem, se Richard vrátil s novým odhodláním. Do týmu se připojil jeho mladší bratr Henri Richard (přezdívaný "Pocket Rocket") a na lavičku usedl Richardův bývalý spoluhráč Toe Blake. Blake udělal klíčové rozhodnutí a jmenoval Maurice Richarda kapitánem týmu. Tato zodpovědnost pomohla zkrotit Richardův temperament, aniž by otupila jeho soutěživost. Následovalo období, které nemá v historii NHL obdoby.

Pod Richardovým vedením vyhráli Montreal Canadiens pět Stanley Cupů v řadě (1956, 1957, 1958, 1959, 1960). Byla to absolutní dominance. V roce 1957 dosáhl Richard dalšího historického milníku, když jako první hráč v dějinách vstřelil svůj 500. gól v kariéře (proti Chicagu). I ve vyšším věku a s tělem zdevastovaným zraněními dokázal v klíčových momentech rozhodovat zápasy. Ve finále roku 1960 proti Torontu, ve svém posledním zápase kariéry, asistoval u gólu a naposledy zvedl nad hlavu pohár. V září 1960, ve věku 39 let, oznámil konec kariéry.

Odkaz a Smrt

Po skončení kariéry byl Maurice Richard téměř okamžitě (bez čekací lhůty) uveden do Hokejové síně slávy (1961). Jeho číslo 9 bylo slavnostně vyřazeno. I v důchodu zůstal ikonou. V roce 1999 daroval NHL novou trofej, Maurice Richard Trophy, která se každoročně uděluje nejlepšímu střelci základní části. Když při posledním zápase v hale Montreal Forum v roce 1996 vstoupil na led, fanoušci mu aplaudovali vestoje více než 10 minut, což je považováno za nejdelší a nejdojemnější ovaci v historii sportu.

Maurice Richard zemřel na rakovinu 27. května 2000. Jeho smrt zasáhla celou Kanadu. Byl mu vypraven státní pohřeb, což je pocta obvykle vyhrazená premiérům a generálním guvernérům. Byl prvním sportovcem v historii země, kterému se dostalo této cti. Více než 100 000 lidí prošlo kolem jeho rakve v Molson Centre (dnes Bell Centre), aby vzdali hold muži, který jim dal hrdost.

📊 Klubové statistiky NHL

Sezóna	Tým	Z	G	A	B	TM
1942–43	Montreal Canadiens	16	5	6	11	4
1943–44	Montreal Canadiens	46	32	22	54	45
1944–45	Montreal Canadiens	50	50	23	73	46
1945–46	Montreal Canadiens	50	27	21	48	50
1946–47	Montreal Canadiens	60	45	26	71	69
1947–48	Montreal Canadiens	53	28	25	53	89
1948–49	Montreal Canadiens	59	20	18	38	110
1949–50	Montreal Canadiens	70	43	22	65	114
1950–51	Montreal Canadiens	65	42	24	66	97
1951–52	Montreal Canadiens	48	27	17	44	44
1952–53	Montreal Canadiens	70	28	33	61	112
1953–54	Montreal Canadiens	70	37	30	67	112
1954–55	Montreal Canadiens	67	38	36	74	125
1955–56	Montreal Canadiens	70	38	33	71	89
1956–57	Montreal Canadiens	63	33	29	62	27
1957–58	Montreal Canadiens	28	15	19	34	28
1958–59	Montreal Canadiens	42	17	21	38	27
1959–60	Montreal Canadiens	51	19	16	35	50
NHL celkově		978	544	421	965	1285

Zdroje

• Profil Maurice Richarda na NHL.com
• Profil v Hokejové síni slávy (HHOF)
• Statistiky na EliteProspects.com
• Historie "Richard Riot" na CBC History
• Článek Kanadského muzea historie o nepokojích
• Kariérní data na HockeyDB