Miroslav Štěpán: Porovnání verzí

Aktuální verze z 21. 11. 2025, 00:31

Rozbalit box

Obsah boxu

Miroslav Štěpán (5. srpna 1945 Louny – 23. března 2014 Praha) byl československý komunistický politik. V závěru 80. let patřil k nejmocnějším a nejviditelnějším postavám režimu.

Jako šéf pražských komunistů byl faktickým vládcem hlavního města. Představoval tvrdou, dynamickou linii ve vedení KSČ, která se ostře vymezovala proti opozici a neváhala použít násilí proti demonstrantům. Jeho politická kariéra skončila potupným vypískáním dělníky v továrně ČKD během Sametové revoluce a následným uvězněním.

🚀 Rychlý vzestup: Svazák s ambicemi

Štěpán se odlišoval od stárnoucích funkcionářů typu Miloše Jakeše nebo Gustáva Husáka. Byl mladý, energický, dbal na svůj vzhled a měl obrovské ambice.

Svazácká kariéra: Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, ale rychle zamířil do politiky přes Socialistický svaz mládeže (SSM). V 70. letech se stal předsedou Mezinárodního svazu studentstva (IUS), což mu umožnilo cestovat na Západ a naučit se jazyky. To mu dodávalo světáčtější auru, než bylo u komunistických kádrů běžné.
Cílevědomost: Jeho kolegové na něj vzpomínali jako na bezskrupulózního kariéristu, který jde „přes mrtvoly“. Jeho cílem nebylo nic menšího než funkce generálního tajemníka ÚV KSČ.

🏰 Vládce Prahy (1988–1989)

V dubnu 1988 dosáhl klíčové pozice – stal se vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze.

Mocenská základna: Ovládal hlavní město. Rozhodoval o všem – od zásobování obchodů přes výstavbu metra až po policejní zásahy.
Konflikt s Jakešem: Ačkoliv navenek reprezentovali jednotu, uvnitř strany byl Štěpán vnímán jako hrozba pro staré vedení. Miloš Jakeš se ho obával. Štěpán čekal na chybu starší generace, aby mohl převzít moc.
Palachův týden: V lednu 1989 ukázal svou tvrdou tvář. Během demonstrací tzv. Palachova týdne nařizoval tvrdé zákroky Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí. Vodní děla a obušky na Václavském náměstí byly z velké části jeho politickou odpovědností.

🤴 Pro laiky: Kdo to byl?

Představte si politika, který se chová jako ředitel zeměkoule. Miroslav Štěpán byl v roce 1989 prototypem arogantního papaláše. Zatímco zbytek vedení strany působil unaveně a senilně, Štěpán byl akční, ale ve zlém slova smyslu. Nenáviděl disidenty a věřil, že pořádek se musí udržet obuškem. Byl to on, kdo chtěl demonstrace rozprášit silou, a lidé v něm viděli tu nejhorší tvář komunismu.

👮 17. listopad: Muž v pozadí zásahu

Dne 17. listopadu 1989, kdy se povolená studentská manifestace změnila v protirežimní protest, byl Miroslav Štěpán nejvyšší politickou autoritou v Praze.

Rozkaz zněl jasně: Ačkoliv později u soudu tvrdil, že nedal přímý pokyn k mlácení studentů, z pozice šéfa pražské KSČ vydal politické zadání: demonstrace se nesmí dostat na Václavské náměstí. Bezpečnostní složky (SNB a Odbor zvláštního určení - Červené barety) toto zadání splnily brutálním uzavřením studentů na Národní třídě.
Reakce po zásahu: Zatímco veřejnost byla v šoku z brutality policie, Štěpán v následujících dnech v médiích zásah obhajoval a bagatelizoval. Tvrdil, že jde o provokaci a že pořádek musí být zachován za každou cenu.

🏭 Fiasko v ČKD: "Nejsme děti!" (23. listopad 1989)

Klíčový moment, který rozhodl o osudu revoluce (a Štěpána samotného), se odehrál ve čtvrtek 23. listopadu v pražských Vysočanech.

Strategie režimu: Komunisté se rozhodli mobilizovat svou hlavní oporu – dělnickou třídu. Věřili, že dělníci se postaví proti „studentům a herců“, které propaganda líčila jako povaleče. Štěpán se vydal do „jámy lvové“, do největšího strojírenského podniku ČKD Lokomotiva-Sokolovo, aby tam získal podporu.
Projev: V obrovské hale se shromáždily tisíce dělníků. Štěpán začal mluvit svým typickým, povýšeným tónem. Osudovou se mu stala věta, kterou chtěl dehonestovat stávkující studenty:
„V žádné zemi, ani v rozvojové, ani socialistické, ani kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo má být...“
Reakce davu: Dělníci ho nenechali domluvit. Halou se začal ozývat ohlušující pískot a skandování: „Nejsme děti! Nejsme děti!“ a následně „Odstoupit!“.
Význam: Celou situaci přenášela televize (přímým vstupem, což byla chyba cenzury). Celý národ v přímém přenosu viděl, že komunisté ztratili podporu i dělníků. Štěpán stál u mikrofonu bezradný, ponížený a vypískaný. V tu chvíli režim fakticky padl.

📉 Pád do propasti

Události po ČKD nabraly rychlý spád. Muž, který ještě před týdnem pomýšlel na funkci generálního tajemníka, se stal politickou mrtvolou.

Rezignace: Hned druhý den po fiasku, 24. listopadu, byl donucen rezignovat na funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ.
Vyloučení ze strany: Komunistická strana se snažila zachránit obětováním viníků. 7. prosince 1989 byl Štěpán (spolu s Jakešem) vyloučen z KSČ za „hrubé politické chyby“. Pro kovaného komunistu to byla největší potupa – vyhodila ho vlastní strana.
Zatčení: O pár dní později, 23. prosince 1989, byl zatčen a vzat do vazby. Revoluce potřebovala viníka násilí na Národní třídě a Štěpán byl ideálním kandidátem.

⚖️ Vězení: Obětní beránek režimu

Zatímco většina komunistických pohlavárů (Jakeš, Husák, Biľak) dožila v klidu ve svých vilách bez trestu, Miroslav Štěpán se stal výjimkou. Byl vybrán jako symbol potrestání starých pořádků.

Soud: V roce 1990 byl obžalován ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Obžaloba se týkala především vydání pokynů k použití vodních děl a slzného plynu proti demonstrantům během Palachova týdne (leden 1989) a zásahu 17. listopadu.
Rozsudek: Byl odsouzen k 2,5 letům nepodmíněně. Trest si odpykával ve věznici Plzeň-Bory.
Propuštění: V říjnu 1991 byl podmíněně propuštěn po odpykání poloviny trestu. Z vězení vyšel jako zlomený muž, který se ale odmítal vzdát veřejného života.

📢 Pokusy o návrat: Ortodoxní komunista

Na rozdíl od většiny bývalých soudruhů, kteří se stáhli do ústraní, měl Štěpán i v 90. letech potřebu angažovat se v politice.

Kritika KSČM: Moderní Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) pro něj byla příliš měkká a revizionistická. Považoval ji za zrádkyni původních ideálů.
Vlastní strana: V roce 1995 založil vlastní stranu s krkolomným názvem Komunistická strana Československa – Československá strana práce. Sskupovala ortodoxní stalinisty a nostalgiky po starých časech.
Výsledek: Strana byla naprosto marginální a ve volbách získávala zanedbatelný počet hlasů. Štěpánovy pokusy o kandidaturu do Senátu opakovaně končily fiaskem. Veřejnost ho vnímala spíše jako politický skanzen.

📚 Spisovatel a konzultant

Aby se uživil, vrhl se na podnikání v poradenství (využíval své staré kontakty v Rusku a postsovětských republikách) a na psaní knih.

Zpověď vězně: Vydal knihu Zpověď vězně sametové revoluce, kde se stylizoval do role politického vězně nové doby a obhajoval své činy před rokem 1989.

⚰️ Nemoc a smrt

Miroslav Štěpán zemřel 23. března 2014 v pražské Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí.

Příčina: Podlehl vážnému onkologickému onemocnění (rakovina), se kterým bojoval několik let.
Pohřeb: Posledního rozloučení se zúčastnili někteří bývalí vysocí funkcionáři, včetně Miloše Jakeše, který nad rakví svého bývalého rivala pronesl smířlivá slova.

📜 Historické hodnocení

Miroslav Štěpán zůstává v české historii zapsán jako záporná postava, ale s paradoxním přínosem pro demokracii.

Katalyzátor revoluce: Jeho arogantní vystoupení v ČKD a tvrdý postup policie 17. listopadu paradoxně urychlily pád režimu. Sjednotily národ proti němu.
Varování: Jeho příběh je učebnicovým příkladem toho, jak rychle se může zhroutit moc, která není podložena legitimitou, ale jen silou. Z „vládce Prahy“ se během jediného týdne stal vězeň.

Zdroje