Miloš Jakeš: Porovnání verzí

Aktuální verze z 21. 11. 2025, 00:04

Rozbalit box

Obsah boxu

Miloš Jakeš (vlastním jménem Milouš Jakeš; 12. srpna 1922 České Chalupy – 9. července 2020 Praha) byl československý komunistický politik, který v letech 1987 až 1989 zastával funkci generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ.

Stal se nechtěným symbolem úpadku a směšnosti pozdního normalizačního režimu. Jeho neschopnost reagovat na společenské změny a především jeho legendární, zmatený projev na Červeném Hrádku, významně přispěly k delegitimizaci komunistické moci před Sametovou revolucí. Ačkoliv byl jedním z nejmocnějších mužů v zemi, do historie vstoupil spíše jako tragikomická figura.

🛠️ Cesta k moci: Od montéra k aparátčíkovi

Jakešův životopis byl dlouho prezentován jako ideální příklad dělnického kádru.

Mládí u Bati: Vyučil se elektrotechnikem v závodech Baťa ve Zlíně. Právě zde vstoupil v roce 1945 do KSČ.
Moskevská výchova: V 50. letech studoval na Vysoké stranické škole v Moskvě, kde bydlel na pokoji s pozdějším reformátorem Alexandrem Dubčekem. Zatímco Dubčeka pobyt inspiroval k reformám, Jakeš si odnesl dogmatickou věrnost sovětskému modelu.

⚔️ Role v roce 1968 a Normalizace

Klíčovým momentem jeho kariéry byl rok 1968. Během Pražského jara se postavil na stranu konzervativního křídla, které žádalo zásah proti reformám.

Vlastizrada? Byl podezírán (a po revoluci vyšetřován), že se podílel na přípravě tzv. „zvacího dopisu“ a kolaboroval s okupačními vojsky Varšavské smlouvy.
Kariérní vzestup: Za svou loajalitu během okupace byl odměněn. Stal se předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V této funkci řídil masivní čistky ve straně, při kterých bylo po roce 1969 vyloučeno téměř půl milionu lidí. Vysloužil si pověst „kata“, který bez emocí likviduje kariéry oponentů.

🤴 Na vrcholu: Přestavba bez přestavby (1987)

V prosinci 1987 nahradil stárnoucího Gustáva Husáka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ.

Kontext: V Sovětském svazu vládl Michail Gorbačov a prosazoval „perestrojku“ (přestavbu). Českoslovenští komunisté potřebovali někoho, kdo by budil dojem změny, ale zároveň nic neměnil. Jakeš byl kompromisní volbou.
Realita: Jakeš se snažil používat moderní slova jako „přestavba“ a „demokratizace“, ale obsahově zůstal uvězněn v dogmatech 50. let. Jeho pokusy o komunikaci s veřejností často končily fiaskem, protože postrádal rétorické schopnosti a charisma.

🎤 Červený Hrádek: "Jako kůl v plotě"

Dne 17. července 1989 pronesl Miloš Jakeš projev na setkání se stranickými funkcionáři v kulturním domě v Červeném Hrádku u Plzně. Tento záznam se stal legendárním, ale pro Jakeše zničujícím způsobem.

Obsah projevu

Místo autoritativního vůdce slyšeli lidé zmateného starce, který si stěžuje na umělce a plete páté přes deváté. Projev nebyl určen pro veřejnost, ale nahrávku tajně pořídili technici a propašovali ji do rádia Svobodná Evropa.

Kauza Zagorová: Nejslavnější pasáž se týkala petice Několik vět. Jakeš se snažil argumentovat, že signatáři z řad umělců si nemají na co stěžovat, protože mají vysoké příjmy.
„Ti umělci, kteří to podepsali... Žádnej z nás nebere takové platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... No tak řekněme paní Hana Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, miliony, dva miliony berou, Jandové a jiní...“
Brojleři: Ve snaze vysvětlit ekonomické problémy použil bizarní přirovnání o kuřatech: „To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, v kterém se ne každý dost dobře vyzná... A proto je tak důležitý, aby ten proces byl srozumitelný. Aby to nebylo tak, jak jsem o tom hovořil... že ty bojlery (myslel brojlery), ta drůbež, víc sežerou, než navaží.“
Osamocení: Závěrečná věta se stala symbolem izolace komunistického vedení: „A proto je tak důležité, aby my jsme tu podporu měli! Abychom tam nebyli sami, jak se říká – jako kůl v plotě.“

Dopad

Když Svobodná Evropa projev odvysílala, národ se smál. Jakeš ztratil poslední zbytky respektu a strachu. Nahrávky se kopírovaly na kazety a lidé si je pouštěli pro zábavu. Režim, kterému se lidé smějí, je u konce.

🔑 Listopad 1989: Bezradnost a pád

Události 17. listopadu 1989 zastihly Jakeše nepřipraveného. Zatímco na Národní třídě policie mlátila studenty, vedení KSČ bylo paralyzováno.

Reakce na demonstrace: Jakeš zpočátku situaci podcenil. Domníval se, že jde o izolovanou akci, kterou policie zvládne. Když protesty sílily, zvažoval nasazení Lidových milicí a armády k silovému potlačení (Akce Zásah), ale nenašel pro to dostatečnou podporu ani u sovětského vedení, ani uvnitř armády.
Odstoupení: Pod tlakem ulice i nespokojenců uvnitř strany (kteří ho chtěli obětovat pro záchranu systému) Miloš Jakeš 24. listopadu 1989 rezignoval na funkci generálního tajemníka.
Konec v KSČ: Pád byl rychlý. Již v prosinci 1989 byl vyloučen z KSČ, která se snažila od jeho éry distancovat. Bývalý nejmocnější muž země se během týdne stal politickou mrtvolou.

🚔 Vyšetřování "vlastizrady"

Hned po revoluci se Jakeš stal terčem vyšetřování. Byl obviněn z několika trestných činů:

Vlastizrada (1968): Za údajnou kolaboraci při invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Zneužití pravomoci (1989): Za to, že nezabránil zásahu na Národní třídě, nebo že k němu dal pokyn.

Všechna vyšetřování se však vlekla desítky let. Jakeš se bránil tím, že jednal v souladu s tehdejšími zákony a ústavou a že šlo o „politické rozhodnutí“, nikoliv trestný čin.

🏡 Důchodce z Hanspaulky (1990–2020)

Posledních třicet let svého života strávil Miloš Jakeš v ústraní, ale nikoliv v bídě. Žil ve své vile v prestižní pražské čtvrti Hanspaulka.

Životní styl: Často byl vídán sousedy, jak chodí na nákupy do supermarketu s taškou na kolečkách nebo cestuje tramvají. Působil jako nenápadný stařík, kterého mladší generace už často ani nepoznávala.
Nenapravitelný: Až do své smrti poskytoval rozhovory (často bulvárním médiím nebo komunistickým Haló novinám), ve kterých odmítal jakoukoliv vinu. Listopad 1989 důsledně označoval za „kontrarevoluci“ a StB za „ochránce pořádku“.
Nepřátelé: Jeho největší nenávist směřovala k Václavu Havlovi a Michailu Gorbačovovi, kterého považoval za zrádce socialismu. Tvrdil, že „Gorbačov zradil všechno, co se dalo“.

Kauza vila

Samotná Jakešova vila byla předmětem kontroverzí. Získal ji za socialismu za velmi výhodných podmínek. Po jeho smrti ji dědicové (synové) prodali za desítky milionů korun (v roce 2025 se její hodnota odhaduje na téměř 100 milionů Kč), což veřejnost vnímala jako poslední výsměch „rovnostářského“ komunisty.

⚖️ Poslední soud: Střelba na hranicích

Těsně před koncem života, v roce 2019, policie a Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájily poslední pokus dostat Jakeše před soud.

Obvinění: Spolu s bývalým premiérem Lubomírem Štrougalem a ministrem vnitra Vratislavem Vajnarem byl obviněn ze zneužití pravomoci úřední osoby.
Podstata: Kladeslo se jim za vinu, že jako nejvyšší představitelé státu nezabránili pohraničníkům používat střelné zbraně proti lidem prchajícím přes železnou oponu, ačkoliv věděli, že tím porušují mezinárodní pakty o lidských právech.
Konec stíhání: K soudu nikdy nedošlo. Státní zástupce stíhání zastavil s ohledem na Jakešův vysoký věk a duševní stav (stařecká demence), a krátce na to Jakeš zemřel.

⚰️ Smrt a pohřeb

Miloš Jakeš zemřel 9. července 2020 v Léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v Praze ve věku 97 let.

Příčina: Podlehl komplikacím spojeným se zápalem plic a celkovým stářím.
Utajený pohřeb: Rodina se obávala veřejných protestů nebo zneuctění hrobu, proto se pohřeb konal v přísném utajení v motolském krematoriu bez účasti veřejnosti a státních poct. Zprávu o jeho smrti rodina potvrdila médiím až s několikadenním zpožděním.

📜 Historické hodnocení

V roce 2025 je Miloš Jakeš vnímán historiky jako symbol „banality zla“ a byrokratické neschopnosti. Nebyl to krvavý diktátor typu Stalina, ale úředník, který svou poslušností a omezeností udržoval při životě represivní systém až do jeho hořkého konce. Jeho projev na Červeném Hrádku zůstává v učebnicích jako důkaz, že totalitní režimy často nekončí výbuchem, ale trapností.

Zdroje