Martin Luther: Porovnání verzí

Martin Luther
	Soubor:Luther46.jpg
	Portrét Martina Luthera od Lucase Cranacha staršího (1529)
Datum narození	10. listopadu 1483
Místo narození	Eisleben, Saské kurfiřtství, Svatá říše římská
Datum úmrtí	18. února 1546 (ve věku 62 let)
Místo úmrtí	Eisleben, Saské kurfiřtství, Svatá říše římská
Národnost	německá
Manželka	Katharina von Bora (sňatek 1525)
Děti	6 (Johannes, Elisabeth, Magdalena, Martin, Paul, Margarethe)
Povolání	Teolog, kněz, mnich, profesor, reformátor
Náboženství	Římský katolicismus (do 1521), Luteránství
	Soubor:Martin Luther's signature.svg

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 19. 11. 2025, 11:03

Rozbalit box

Obsah boxu

Martin Luther (10. listopadu 1483 – 18. února 1546) byl německý teolog, kněz, mnich a univerzitní profesor, který se stal klíčovou postavou protestantské reformace. Jeho teologické názory a kritika praktik římskokatolické církve, zejména prodeje odpustků, vedly k hlubokému rozkolu v západním křesťanství a vzniku protestantských církví. Jeho překlad Bible do lidové němčiny měl zásadní vliv na standardizaci německého jazyka a zpřístupnil Písmo širokým vrstvám obyvatelstva.

👤 Raný život a vzdělání

Martin Luther se narodil v Eislebenu v Svaté říši římské jako syn Hanse Ludera a jeho manželky Margarethe. Jeho otec byl úspěšný horník a podnikatel v hutnictví mědi, což rodině zajistilo solidní společenské postavení a prostředky na Martinovo vzdělání. Hans Luder si přál, aby se jeho syn stal právníkem, a proto ho poslal na ty nejlepší dostupné školy.

Lutherova raná výchova byla přísná, jak doma, tak ve škole, a byla silně ovlivněna pozdně středověkou zbožností plnou strachu z Boha, ďábla a pekla. Navštěvoval latinské školy v Mansfeldu, Magdeburgu a Eisenachu. V roce 1501, ve věku 17 let, se zapsal na univerzitu v Erfurtu, která byla v té době jednou z nejprestižnějších univerzit v Německu. V roce 1505 získal titul magistra svobodných umění a v souladu s přáním svého otce se zapsal na studium práv.

🙏 Duchovní probuzení a vstup do kláštera

Lutherova životní dráha se dramaticky změnila 2. července 1505. Když se vracel na univerzitu, zastihla ho prudká bouře. V hrůze z blesků, které udeřily v jeho těsné blízkosti, vykřikl a slíbil svaté Anně, že pokud přežije, stane se mnichem. Tento slib bral smrtelně vážně a navzdory otcovu hněvu opustil studium práv a vstoupil do přísného augustiniánského kláštera v Erfurtu.

V klášteře se Luther plně oddal asketickému životu plnému modliteb, půstů, zpovědí a studia. Přesto ho sužovaly hluboké duchovní úzkosti a pocit hříšnosti před Bohem. Tradiční církevní prostředky, jako svátosti a kajícné skutky, mu nepřinášely kýžený klid. Jeho představený, Johann von Staupitz, rozpoznal jeho intelektuální nadání i duchovní trápení a povzbudil ho, aby se věnoval akademické dráze a studiu teologie. V roce 1507 byl Luther vysvěcen na kněze.

🏛️ Akademická kariéra a teologický vývoj

Na doporučení Staupitze byl Luther v roce 1508 poslán vyučovat na nově založenou univerzitu ve Wittenbergu. V roce 1512 zde získal doktorát z teologie a stal se profesorem biblických studií, kteroužto pozici zastával po zbytek svého života. Intenzivní studium a výklad biblických textů, zejména Listů apoštola Pavla, ho vedly k zásadnímu teologickému přelomu.

Postupně dospěl k přesvědčení, že Boží spravedlnost není trestající, ale darující. Zformuloval klíčovou doktrínu ospravedlnění pouhou vírou (sola fide), podle níž člověk nemůže dosáhnout spásy svými skutky, ale pouze milostí Boží přijatou skrze víru v Ježíše Krista. Tento objev se stal základním kamenem jeho teologie a hnacím motorem celé reformace. Jeho chápání Božího slova jako jediného zdroje autority (sola scriptura) ho nevyhnutelně stavělo do opozice vůči mnoha tradicím a autoritě papeže a římskokatolické církve.

📜 95 tezí a počátek reformace

Spouštěčem veřejného protestu se stala praxe prodeje odpustků, kterou v roce 1517 v německých zemích organizoval dominikánský mnich Johann Tetzel. Výtěžek měl částečně financovat stavbu nové baziliky sv. Petra v Římě. Tetzelova agresivní kampaň, provázená heslem „Jakmile cinkne mince v pokladnici, duše z očistce vyletí ven“, Luthera hluboce pobouřila.

Dne 31. října 1517 Luther podle tradice přibil svých 95 tezí (Disputace o moci odpustků) na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu. Teze, napsané v latině, byly původně zamýšleny jako podklad pro akademickou debatu. Kritizovaly teologické základy odpustků a zpochybňovaly pravomoc papeže odpouštět hříchy. Díky nedávno vynalezenému knihtisku se teze rychle rozšířily po celém Německu i Evropě a vyvolaly obrovský ohlas. Tento den je považován za symbolický počátek protestantské reformace.

⚔️ Konfrontace s církví a exkomunikace

Reakce Říma na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1518 byl Luther předvolán do Augsburku, aby své učení odvolal před papežským legátem, kardinálem Kajetánem. Luther odmítl. V roce 1519 se v Lipsku utkal v teologické disputaci s Johannem Eckem, kde byl donucen přiznat, že papež i církevní koncily se mohou mýlit a že jediná neomylná autorita je Písmo.

V roce 1520 vydal papež Lev X. bulu Exsurge Domine, která hrozila Lutherovi exkomunikací, pokud do 60 dnů neodvolá 41 údajně kacířských výroků. Luther odpověděl spálením papežské buly na veřejnosti ve Wittenbergu. Definitivní exkomunikace následovala 3. ledna 1521 bulou Decet Romanum Pontificem. Rozkol byl dokonán.

🏰 Sněm ve Wormsu a exil na Wartburgu

Navzdory exkomunikaci měl Luther mocného ochránce v saském kurfiřtovi Fridrichu III. Moudrém. Ten zařídil, aby Luther dostal příležitost obhájit své názory před říšským sněmem ve Wormsu v dubnu 1521, kterému předsedal císař Karel V.. Luther byl znovu vyzván, aby odvolal své spisy.

Jeho odpověď se stala legendární. Prohlásil, že nemůže a nechce nic odvolat, protože jednat proti vlastnímu svědomí není správné ani bezpečné. Svou řeč údajně zakončil slovy: „Zde stojím, jinak nemohu. Bůh mi pomáhej. Amen.“ Císař Karel V. následně vydal Wormský edikt, který Luthera prohlásil za kacíře a psance a nařídil spálení jeho spisů. Kdo by ho zabil, nebyl by potrestán.

Na zpáteční cestě z Wormsu Fridrich Moudrý zinscenoval Lutherův únos a ukryl ho na hradě Wartburg, kde reformátor strávil téměř rok v utajení jako „rytíř Jörg“.

📖 Překlad Bible a reformní spisy

Pobyt na Wartburgu byl pro Luthera obdobím intenzivní tvůrčí práce. Jeho nejvýznamnějším počinem byl překlad Nového zákona z původní řečtiny do srozumitelné němčiny. Tento překlad, vydaný v září 1522 (tzv. „zářijový testament“), měl epochální význam. Nejenže zpřístupnil Bibli obyčejným lidem, ale také zásadně přispěl k formování moderního německého spisovného jazyka. Později přeložil i Starý zákon a kompletní Lutherova bible byla vydána v roce 1534.

Během svého života Luther napsal obrovské množství textů – teologické traktáty, kázání, polemiky, dopisy a také církevní písně. Mezi jeho nejvýznamnější spisy z raného období patří Křesťanské šlechtě německého národa, O babylonském zajetí církve a O svobodě křesťanské.

👰 Manželství a rodinný život

V roce 1525 Luther učinil další krok, který byl v rozporu s katolickou tradicí – oženil se. Jeho manželkou se stala Katharina von Bora, bývalá jeptiška, které předtím pomohl uprchnout z kláštera. Jejich manželství se stalo vzorem pro protestantské rodiny a farářské domácnosti. Měli spolu šest dětí a jejich domov ve Wittenbergu byl centrem intelektuálního a společenského života, často hostil studenty a kolegy. Manželství s „Käthe“, jak ji nazýval, přineslo Lutherovi osobní štěstí a stabilitu.

💥 Pozdější život a kontroverze

Lutherova reformace se rychle šířila, ale přinesla i společenské otřesy. Během německé selské války (1524–1525) se vzbouření sedláci odvolávali na jeho učení o svobodě. Luther je však ostře odsoudil v pamfletu Proti loupeživým a vražedným hordám sedláků a podpořil tvrdý zákrok šlechty.

V pozdějších letech se Lutherovy spisy staly ostřejšími a nesmiřitelnějšími, a to nejen vůči papežství, ale i vůči jiným reformním proudům (např. Zwinglimu) a zejména vůči Židům. Jeho spis O Židech a jejich lžích (1543) je plný nenávistných a antisemitských výpadů, které byly později zneužity nacistickou propagandou. Tyto texty představují temnou stránku jeho odkazu a jsou předmětem kritiky a historické debaty.

✝️ Smrt a odkaz

Martin Luther zemřel 18. února 1546 ve svém rodném městě Eislebenu, kam odcestoval urovnat spor mezi místními šlechtici. Byl pohřben v zámeckém kostele ve Wittenbergu, na jehož dveře kdysi přibil svých 95 tezí.

Jeho odkaz je nesmírný a komplexní. Luther nebyl jen teolog, ale i postava, která zásadně ovlivnila politiku, kulturu, jazyk a společnost v Evropě. Jeho důraz na osobní víru, autoritu Písma a „kněžství všech věřících“ položil základy protestantismu a luteránství a přispěl k rozvoji individualismu a moderního pojetí svobody svědomí. Jeho činy vedly k trvalému rozdělení západního křesťanstva, ale zároveň podnítily vnitřní reformu i v samotné římskokatolické církvi (tzv. protireformace).

Zdroje