Bhútán: Porovnání verzí

Bhútánské království
Název originál	Šablona:Jazykem
Motto	Jeden národ, jeden lid
Hymna	Druk tsendhen
Hustota zalidnění	21
Úřední jazyk	Dzongkha
Typ vlády	Konstituční monarchie
Hlavní město	Thimphu
Největší město	Thimphu
Měna	Bhútánský ngultrum (BTN); Indická rupie (INR)
Národní doména	.bt
Vznik	8. srpna 1949 (nezávislost na Britské Indii)

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 18. 11. 2025, 22:07

Rozbalit box

Obsah boxu

Bhútánské království, zkráceně Bhútán (v jazyce dzongkha འབྲུག་ཡུལ་, Druk Jul, v překladu „Země hřmícího draka“), je vnitrozemský stát v jižní Asii nacházející se na východním konci pohoří Himálaj. Na jihu, východě a západě sousedí s Indií a na severu s Čínou. Bhútán je známý svou unikátní filozofií Hrubého národního štěstí, které upřednostňuje před Hrubým domácím produktem, a svou přísnou ochranou životního prostředí, díky níž je jedinou uhlíkově negativní zemí na světě.

Země byla po staletí izolována od okolního světa, což jí umožnilo zachovat si jedinečnou kulturu a tradice hluboce zakořeněné v tibetském buddhismu. Teprve ve druhé polovině 20. století se začala postupně otevírat modernizaci a mezinárodnímu společenství. V roce 2008 přešel Bhútán od absolutní monarchie ke konstituční monarchii a uspořádal své první demokratické volby.

🌍 Geografie a podnebí

Bhútán je hornatá země bez přístupu k moři, sevřená mezi dvěma asijskými giganty, Indií a Čínou. Topografie země je jednou z nejextrémnějších na světě, s nadmořskou výškou stoupající od přibližně 200 metrů v jižních nížinách až po více než 7 500 metrů v severních Himálajích. Nejvyšší horou Bhútánu je Gangkhar Puensum s výškou 7 570 metrů, která je zároveň považována za nejvyšší nezdolanou horu světa kvůli náboženským zákazům horolezectví.

Země se dělí na tři hlavní geografické zóny. Na jihu se rozkládá úzký pás subtropických nížin zvaných Duars, které přecházejí ve svahy Malého Himálaje. Střední část země je tvořena údolími a středními horami s nadmořskou výškou od 1 500 do 4 500 metrů, kde žije většina populace. Severní Bhútán je domovem vysokohorských pastvin a majestátních vrcholů Velkého Himálaje, které jsou trvale pokryty sněhem a ledovci.

Podnebí se dramaticky mění s nadmořskou výškou. Jižní nížiny mají horké a vlhké subtropické klima s vydatnými monzunovými dešti. Centrální údolí, včetně hlavního města Thimphu a města Paro, mají mírné klima s teplými léty a chladnými zimami. Severní horské oblasti mají drsné vysokohorské (alpínské) klima s celoročním sněhem. Bhútán je protkán hustou sítí řek, které jsou napájeny ledovci a monzunovými dešti. Mezi nejvýznamnější patří Torsa, Raidak, Sankosh a Manas, které všechny tečou na jih do Indie, kde se vlévají do řeky Brahmaputra.

⏳ Historie

Raná historie Bhútánu je zahalena mýty a legendami. Klíčovou postavou v historii země je Padmasambhava (známý také jako Guru Rinpočhe), který v 8. století přinesl do regionu buddhismus. Avšak za skutečného sjednotitele Bhútánu je považován tibetský láma a vojevůdce Ngawang Namgyal, který v 17. století uprchl z Tibetu a sjednotil válčící údolí pod svou vládu. Zavedl duální systém vlády zvaný Chhoesi, kde světskou moc (Druk Desi) a duchovní moc (Je Khenpo) vykonávaly oddělené osoby. Tento systém přetrval až do počátku 20. století.

Během 18. a 19. století se Bhútán dostával do konfliktů s Britským impériem v Indii, což vedlo k několika válkám, zejména k válce Duars v letech 1864–1865. V roce 1907 byl s podporou Britů a místních vůdců zvolen prvním dědičným monarchou Ugyen Wangchuck, čímž byla založena současná dynastie Wangchucků a Bhútán se stal monarchií. Smlouvou z Punakhy v roce 1910 se Bhútán stal britským protektorátem, ale zachoval si vnitřní autonomii.

Po odchodu Britů z Indie v roce 1947 uznal Bhútán nezávislost Indie a v roce 1949 podepsal smlouvu o přátelství, podle níž Indie převzala poradenství v zahraniční politice Bhútánu. Po celou dobu studené války si Bhútán udržoval politiku izolacionismu. Třetí král, Jigme Dorji Wangchuck, zahájil v 50. letech 20. století proces postupné modernizace. Jeho syn, čtvrtý král Jigme Singye Wangchuck, je autorem konceptu Hrubého národního štěstí. V roce 2006 abdikoval ve prospěch svého syna, současného krále Jigme Khesara Namgyela Wangchucka, a inicioval přechod k demokracii, který vyvrcholil prvními parlamentními volbami v roce 2008.

🏛️ Politický systém a správa

Bhútán je od roku 2008 konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády. Hlavou státu je král, známý jako Druk Gyalpo („Dračí král“), který má především reprezentativní a symbolickou funkci, avšak stále je v zemi vnímán jako sjednocující postava a ochránce národa. Současným panovníkem je Jigme Khesar Namgyel Wangchuck.

Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament. Horní komora, Národní rada (Gyeljong Tshogde), má 25 členů – 20 je voleno v každém z 20 dzongkhagů (okresů) a 5 je jmenováno králem. Členové Národní rady nesmí být členy žádné politické strany a fungují jako apolitický kontrolní orgán. Dolní komora, Národní shromáždění (Tshogdu), má 47 členů volených na pětileté období. Volby do Národního shromáždění probíhají ve dvou kolech: v prvním kole voliči hlasují pro strany a dvě nejúspěšnější postupují do druhého kola, kde soutěží o jednotlivé mandáty. Tento systém má zajistit stabilní vládu.

Výkonnou moc drží vláda v čele s předsedou vlády, který je vůdcem většinové strany v Národním shromáždění. Soudní moc je nezávislá a jejím nejvyšším orgánem je Nejvyšší soud. Administrativně je Bhútán rozdělen na 20 okresů (dzongkhagů), které se dále dělí na podokresy (gewogy).

💰 Ekonomika a Hrubé národní štěstí

Ekonomika Bhútánu je jednou z nejmenších a nejméně rozvinutých na světě, ale v posledních letech zažívá rychlý růst. Je silně závislá na Indii prostřednictvím měnové a obchodní provázanosti. Místní měna, bhútánský ngultrum, je pevně vázána na indickou rupii. Hlavními pilíři hospodářství jsou výroba hydroelektrické energie, zemědělství a lesnictví a turismus.

Nejvýznamnějším zdrojem příjmů je export elektřiny z hydroelektráren postavených s indickou pomocí, přičemž téměř veškerá produkce směřuje do Indie. Zemědělství stále zaměstnává většinu populace, ačkoli jeho podíl na HDP klesá. Pěstuje se zde především rýže, kukuřice, pohanka a citrusové plody.

Bhútán je celosvětově známý svou jedinečnou rozvojovou filozofií zvanou Hrubé národní štěstí (HNH). Tento koncept, který zavedl čtvrtý král Jigme Singye Wangchuck, upřednostňuje holistický přístup k rozvoji, který vyvažuje materiální a duchovní blaho. HNH je založeno na čtyřech pilířích: udržitelný a spravedlivý socioekonomický rozvoj, ochrana životního prostředí, zachování a podpora kultury a dobré vládnutí. Tato filozofie ovlivňuje veškeré vládní politiky, od ekonomiky po vzdělávání a zdravotnictví.

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo a společnost

Populace Bhútánu čítala v roce 2025 přibližně 792 500 obyvatel. Je etnicky rozmanitá a skládá se ze tří hlavních skupin. V západní a střední části dominují Ngalopové, kteří jsou potomky tibetských přistěhovalců a přinesli do země buddhismus. Východní Bhútán obývají Šarčopové, považovaní za původní obyvatele. Třetí významnou skupinou jsou Lhotšampové nepálského původu, kteří se usadili v jižních nížinách na konci 19. a na počátku 20. století. Vztahy mezi těmito skupinami byly v minulosti napjaté, což na konci 80. let vedlo k odchodu desetitisíců Lhotšampů do Nepálu.

Oficiálním jazykem je dzongkha, tibetský jazyk, který je mateřským jazykem Ngalopů. V zemi se však mluví téměř dvěma desítkami dalších jazyků, včetně šarčopštiny a nepálštiny. Angličtina je vyučovacím jazykem ve školách a je široce používána ve státní správě a obchodu. Gramotnost populace se v posledních desetiletích výrazně zvýšila díky velkým investicím do vzdělávání.

Bhútánská společnost je hluboce zakořeněna v tradičních hodnotách a buddhismu. Rodina hraje ústřední roli a respekt ke starším je samozřejmostí. Tradiční oděv, gho pro muže a kira pro ženy, je stále běžně nošen, a to i na oficiálních místech a ve školách, což je podporováno vládním nařízením Driglam Namzha, kodexem etikety a oblékání.

🙏 Náboženství a kultura

Státním náboženstvím Bhútánu je vadžrajánová forma tibetského buddhismu, která hraje zásadní roli ve všech aspektech života a kultury. Většina obyvatel (asi 75 %) se hlásí k tomuto náboženství, které je směsicí škol Drukpa Kagjü a Ňingmapa. Náboženský život je soustředěn kolem klášterů, chrámů a pevností zvaných dzong, které slouží jako administrativní i náboženská centra regionů. Mezi nejznámější kláštery patří Tygří hnízdo (Paro Taktsang), dramaticky umístěný na skalním útesu. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je hinduismus, který vyznává především etnická skupina Lhotšampů na jihu země.

Bhútánská kultura je jedinečná a silně ovlivněna buddhismem. To se projevuje v umění, architektuře, hudbě i tanci. Tradiční malířství se zaměřuje na náboženské motivy a mandaly. Architektura je charakteristická zdobenými dřevěnými konstrukcemi bez použití hřebíků. Barevné maskované tance, známé jako tšeču, jsou důležitou součástí náboženských festivalů, které se konají po celé zemi a přitahují místní i turisty.

Národním sportem je lukostřelba (datse), která je nejen sportovní disciplínou, ale i společenskou událostí plnou rituálů a oslav. V posledních letech si získává na popularitě také fotbal a kriket. Bhútánská kuchyně je známá svou pálivostí; národním jídlem je ema datši – pálivé papričky vařené v sýrové omáčce.

✈️ Turismus a doprava

Bhútán prosazuje unikátní politiku turismu založenou na principu „vysoká hodnota, nízký dopad“, jejímž cílem je přilákat movité turisty a zároveň minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a kulturu. Až do roku 2022 museli všichni turisté platit minimální denní balíček, který pokrýval ubytování, stravu, průvodce a dopravu. Po pandemii covidu-19 byl tento systém nahrazen Poplatkem za udržitelný rozvoj (SDF), který musí platit každý turista za každý den pobytu. V roce 2025 tento poplatek činí 100 USD na osobu a noc.

Hlavní branou do země je Mezinárodní letiště Paro, které je považováno za jedno z nejnáročnějších letišť na světě kvůli své poloze v hlubokém údolí a krátké přistávací dráze. Lety provozuje národní aerolinka Druk Air a soukromá Bhutan Airlines. Silniční síť je omezená a hornatý terén činí cestování pomalým a náročným. V zemi neexistuje žádná železnice.

Mezi hlavní turistické atrakce patří kromě kláštera Tygří hnízdo také pevnosti (dzongy) v Thimphu, Punakaze a Paru, údolí Phobjikha známé jako zimoviště jeřábů černokrkých a mnoho příležitostí pro vysokohorskou turistiku, například na populárním treku Snowman Trek, který je považován za jeden z nejtěžších na světě.

🌱 Životní prostředí a ekologie

Bhútán je světovým lídrem v ochraně životního prostředí. Jeho ústava vyžaduje, aby minimálně 60 % území země bylo trvale pokryto lesy. V současnosti lesy pokrývají více než 70 % rozlohy, což Bhútánu umožňuje pohlcovat více oxidu uhličitého, než produkuje, a činí z něj jedinou uhlíkově negativní zemi na světě.

Země klade velký důraz na ochranu biodiverzity. Více než polovina území Bhútánu je chráněna jako národní park nebo přírodní rezervace, které jsou vzájemně propojeny biologickými koridory. Tato síť umožňuje volný pohyb divoké zvěře, včetně ohrožených druhů, jako je levhart sněžný, tygr indický, panda červená a takin, který je národním zvířetem.

Bhútán čelí ekologickým výzvám, zejména dopadům globálního oteplování, které způsobuje tání himálajských ledovců a zvyšuje riziko protržení ledovcových jezer (GLOF). Vláda aktivně pracuje na adaptačních strategiích a propaguje obnovitelné zdroje energie, především hydroelektrickou energii. Země také zakázala používání plastových tašek a usiluje o dosažení nulového odpadu.

⚔️ Zahraniční vztahy a obrana

Zahraniční politika Bhútánu je tradičně vedena snahou o zachování suverenity a kulturní identity. Země udržuje velmi úzké a strategické vztahy s Indií, která je jejím největším obchodním partnerem, zdrojem rozvojové pomoci a garantem bezpečnosti. Bhútánská armáda je cvičena a vybavována indickou armádou.

Bhútán je členem Organizace spojených národů (od roku 1971) a Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC). Udržuje diplomatické styky s přibližně 54 zeměmi, avšak záměrně nemá formální vztahy se žádným ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN, včetně sousední Číny.

Vztahy s Čínou jsou komplikované kvůli nevyřešeným hraničním sporům. Obě země vedou pravidelná jednání o demarkaci hranice, ale dosud nedospěly k finální dohodě. Absence diplomatických vztahů je strategií, jak se vyhnout přímému tlaku ze strany mocného severního souseda. Bhútán se snaží balancovat mezi svými dvěma velkými sousedy a postupně rozšiřuje své diplomatické působení ve světě. Za obranu země je zodpovědná Královská bhútánská armáda.

⚛️ Pro laiky: Co je Hrubé národní štěstí?

Představte si, že úspěch země se neměří jen tím, kolik peněz vydělá (to je HDP), ale spíše tím, jak jsou její obyvatelé skutečně šťastní a spokojení. To je hlavní myšlenka Hrubého národního štěstí (HNH) v Bhútánu. Je to jako vysvědčení, které má mnohem více předmětů než jen matematiku (peníze).

HNH hodnotí čtyři hlavní „předměty“: 1. Spravedlivý rozvoj: Zajišťuje, aby se všem lidem dařilo dobře, nejen bohatým. Každý by měl mít přístup ke kvalitnímu zdravotnictví a vzdělání. 2. Ochrana přírody: Bhútánci věří, že zdravé životní prostředí je klíčové pro štěstí. Proto chrání své lesy a řeky a jsou jedinou zemí na světě, která pohlcuje více skleníkových plynů, než vypouští. 3. Kultura a tradice: Podporují své jedinečné zvyky, tradiční oblečení, festivaly a architekturu. Věří, že znalost vlastních kořenů dává lidem pocit sounáležitosti. 4. Dobrá vláda: Vláda by měla být spravedlivá, transparentní a bez korupce. Lidé by měli mít důvěru ve své vůdce.

V praxi to znamená, že když bhútánská vláda rozhoduje například o stavbě nové továrny, neptá se jen: „Vydělá nám to peníze?“ Ptá se také: „Nezničí to životní prostředí? Nepoškodí to naši kulturu? Bude to prospěšné pro všechny lidi v regionu?“ Hrubé národní štěstí je tedy snahou o vyvážený a smysluplný život pro celou společnost, kde peníze jsou důležité, ale nejsou tím jediným, na čem záleží.

Zdroje