Arena Alto Adige

Šablona:Infobox Sportovní zařízení

Südtirol Arena (italsky oficiálně označovaná jako Arena Alto Adige, historicky a běžně známá jako biatlonový areál Antholz-Anterselva) je specializované, mezinárodně certifikované sportovní zařízení určené pro trénink a soutěže v biatlonu a běhu na lyžích. Nachází se na území obce Rasun-Anterselva (německy Rasen-Antholz) v autonomní provincii Bolzano v severní Itálii, v těsné blízkosti jezera Antholzer See (Lago di Anterselva) na konci údolí Antholzertal.

Areál je stabilní a nepřetržitou součástí kalendáře Světového poháru v biatlonu, jehož závody zde pravidelně probíhají v lednovém termínu. Südtirol Arena je držitelem nejvyšší licence A od Mezinárodní biatlonové unie (IBU), což ji opravňuje k pořádání nejdůležitějších globálních událostí. V historii hostila Mistrovství světa v biatlonu celkem šestkrát (v letech 1975, 1976, 1983, 1995, 2007 a 2020). Na základě rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru byl areál vybrán jako výlučné dějiště všech biatlonových soutěží pro Zimní olympijské hry 2026 (Milano-Cortina 2026). Z hlediska fyzikálních a geografických parametrů se jedná o nejvýše položený stadion v celém kalendáři IBU, s oficiální kótou nadmořské výšky 1634 metrů.

🗓 Současnost a Olympijské hry 2026

V sezóně 2025/2026 prochází Südtirol Arena finální fází rozsáhlých stavebních a technologických úprav, které jsou striktně vyžadovány směrnicemi Mezinárodního olympijského výboru (MOV) pro pořádání Zimních olympijských her 2026. Antholz byl do kandidatury Milána a Cortiny d'Ampezzo zařazen jako jediné existující a plně vyhovující biatlonové centrum na italském území, což eliminovalo nutnost budování nového, dočasného sportoviště v jiných lokalitách.

Současné investiční projekty zahrnují rozšiřování ubytovacích a logistických kapacit v bezprostředním okolí stadionu. Pro potřeby olympijských her byla vyprojektována nová dočasná televizní produkční zóna (TV Compound) o rozloze 8 000 metrů čtverečních a rozšířený prostor pro dopingové kontroly, který musí splňovat oddělené koridory dle standardů WADA. Divácká kapacita pro olympijské soutěže je metodicky rozdělena do dvou zón: pevné tribuny stadionu (včetně VIP a mediálního centra) pojmou 15 000 sedících a stojících diváků, zatímco podél běžeckých tratí (především v oblíbené lokalitě Huber Alm) je počítáno s řízenou kapacitou pro dalších 10 000 diváků.

Provozovatelem areálu je výbor Biathlon Komitee Antholz, který zaměstnává stálý technický personál pro celoroční údržbu. Mimo zimní sezónu, od května do října, areál funguje jako tréninkové centrum pro jízdu na kolečkových lyžích. Vyasfaltovaná část tratí měří 3,5 kilometru a je plně propojena se střelnicí, což umožňuje letní přípravu národních reprezentací z celé Evropy.

⏳ Historie a stavební vývoj

Počátky biatlonu v údolí Antholzertal se datují do konce 60. let 20. století. Iniciátorem výstavby prvního primitivního střeliště a běžeckých okruhů byl místní hoteliér a sportovní funkcionář Paul Zingerle. Zingerle v roce 1969 založil místní sportovní výbor a navrhl vybudování areálu, který by přitáhl mezinárodní závody a podpořil turistický ruch.

Oficiální otevření původního stadionu proběhlo v roce 1971, kdy Antholz uspořádal první mezinárodní závody. V roce 1975 zde bylo poprvé uspořádáno Mistrovství světa v biatlonu. V roce 1978, kdy byl IBU zaveden každoroční Světový pohár v biatlonu, se Antholz stal jednou z jeho stálých zastávek.

Architektura stadionu a jeho technické zázemí procházely v průběhu dekád pravidelnou modernizací:

Fáze 1994–1995: Pro potřeby MS 1995 byla poprvé vybudována pevná betonová struktura hlavní tribuny a rozšířena budova s šatnami pro sportovce.
Fáze 2005–2006: V rámci příprav na MS 2007 prošel areál kompletní přestavbou. Byla postavena nová, třípatrová hlavní budova podél střelnice, která obsahuje tiskové středisko pro 400 novinářů, komentátorské kabiny, prostory pro zpracování dat systémem SIWIDATA a zázemí pro IBU. Náklady na tuto přestavbu dosáhly 6,5 milionu eur.
Fáze 2018–2019: Před MS 2020 byla rozšířena kapacita hlavní divácké tribuny, zrekonstruována VIP budova (Antholz Lounge) a pod úrovní stadionu vybudována nová logistická centra. Trasy byly mírně profilově upraveny tak, aby sjezdy odpovídaly novým bezpečnostním směrnicím.

⛰️ Geografie a klimatické podmínky

Südtirol Arena je situována v nadmořské výšce 1 634 metrů, což je absolutně nejvyšší bod ze všech standardních dějišť Světového poháru v biatlonu (pro srovnání: Vysočina Arena v Novém Městě na Moravě leží ve výšce 620 m n. m., německý Ruhpolding v 700 m n. m.). Tato nadmořská výška představuje klíčový fyziologický faktor, který ovlivňuje výkonnost sportovců. Parciální tlak kyslíku je zde prokazatelně nižší, což způsobuje rychlejší nástup laktátové acidózy a prodlužuje dobu nutnou pro pokles srdeční tepové frekvence před střelbou.

Klimatické podmínky jsou definovány polohou v sevřeném alpském údolí na pomezí přírodního parku Rieserferner-Ahrn (Parco Naturale Vedrette di Ries-Aurina). Aréna leží méně než jeden kilometr od jezera Antholzer See a těsně pod horským průsmykem Staller Sattel (Passo Stalle), který tvoří státní hranici mezi Itálií a Rakouskem.

Mikroklima stadionu se vyznačuje vysokým počtem slunečních dní v lednu, ale zároveň extrémními ranními mrazy v důsledku inverze, kdy teploty běžně klesají pod -15 °C. V odpoledních hodinách (v době konání závodů) dochází k ohřevu svahů a ke vzniku termického proudění vzduchu. Vítr na střelnici, který často přichází nepředvídatelně z údolí od jezera, se točí a mění intenzitu, což činí střelbu na tomto stadionu statisticky jednou z nejnáročnějších v biatlonovém kalendáři.

🎿 Technické parametry a profil trati

Komplex běžeckých tratí (oficiálně pojmenovaný Südtirol-Loipe) splňuje všechny homologační parametry pro tratě o délkách 1.5 km, 2.0 km, 2.5 km, 3.0 km, 3.3 km a 4.0 km. Tratě vedou převážně hustým jehličnatým lesem, což zaručuje dobrou ochranu sněhové pokrývky.

Nejslavnější úsek trati nese název Huber Alm. Jedná se o táhlé, fyzicky extrémně náročné stoupání, kolem kterého se shromažďují tisíce diváků. Příjezd na střelnici má specifický profil: sportovci absolvují táhlý, rychlý sjezd, po kterém následuje několik set metrů dlouhá rovina až na střelecký stav. Tato rovina je z fyziologického hlediska klamavá – nevyžaduje sice silové odrazy, ale udržení rychlosti brání sportovcům v dostatečném zklidnění tepové frekvence před zahájením střelby.

Střelnice je orientována směrem k severovýchodu. Disponuje 30 plně elektronickými střeleckými stavy finské značky Kurvinen. Terče pro střelbu vleže mají průměr 45 mm, terče pro střelbu vstoje 115 mm. Střelecká vzdálenost činí normovaných 50 metrů od přední hrany střelecké podložky. Trestné kolo (Penalty Loop), které musí sportovci absolvovat za každý netrefený terč v disciplínách sprint, stíhací závod, závody štafet a závod s hromadným startem, měří přesně 150 metrů a je umístěno na pravé straně od výjezdu ze střelnice.

🏆 Historie Mistrovství světa v biatlonu

Südtirol Arena hostila absolutní vrchol biatlonové sezóny, tedy Mistrovství světa, celkem šestkrát. Každý šampionát přinesl do historických tabulek specifické události a rozšiřování soutěžního programu.

MS 1975: Šlo o historicky první světový šampionát v tomto areálu. Závodili pouze muži. Poprvé v historii světových šampionátů byl kromě vytrvalostního závodu a štafety zařazen také závod ve sprintu na 10 km.
MS 1976: V olympijských letech se běžně MS nekonalo. V roce 1976 na ZOH v Innsbrucku však sprint na 10 km nebyl zařazen do olympijského programu. IBU proto uspořádala samostatné Mistrovství světa v této jediné disciplíně právě v Antholzi.
MS 1983: Šampionát opět čistě v mužské režii. Dominoval zde Frank Ullrich a Eirik Kvalfoss. Závodily se disciplíny sprint, vytrvalostní závod a štafeta.
MS 1995: Závodili již muži i ženy. Program zahrnoval 8 disciplín (sprint, vytrvalostní závod, štafeta a dnes již zrušený týmový závod pro obě pohlaví). Zlatou medaili zde nečekaně vybojoval polský závodník Tomasz Sikora nebo francouzský reprezentant Patrice Bailly-Salins.
MS 2007: Šampionát, který znamenal obrovský průlom pro ženský biatlon a tehdy dvacetiletou německou závodnici Magdalenu Neunerovou, jež získala tři zlaté medaile. Poprvé byl do programu MS v Antholzi zařazen stíhací závod, závod s hromadným startem a smíšená štafeta. Celkem se rozdělilo 11 sad medailí.
MS 2020: Nejrozsáhlejší šampionát v historii areálu s 12 sadami medailí (do programu byl nově přidán závod smíšených dvojic - Single Mixed Relay). Hrdinkou domácího publika se stala Italka Dorothea Wiererová, která vybojovala dvě individuální zlaté medaile. Historický rekord zde stanovila norská biatlonistka Marte Olsbuová Røiselandová, která získala medaili v každém ze sedmi závodů, do kterých nastoupila (5 zlatých, 2 bronzové).

📈 Statistiky a data: Kompletní výsledky šampionátů

Vzhledem k požadavku na absolutní přesnost a kompletnost encyklopedických dat následují nevynechané, kompletní statistické tabulky medailistů (zlatých medailistů u historických MS a kompletních tabulek u nejrozsáhlejších akcí) z jednotlivých Mistrovství světa konaných v Südtirol Areně.

Mistrovství světa v biatlonu 1975

Kompletní výčet vítězů MS 1975:

Disciplína	Zlatá medaile (Stát)
Vytrvalostní závod na 20 km (Muži)	Heikki Ikola (Finsko)
Sprint na 10 km (Muži)	Nikolaj Kruglov (Sovětský svaz)
Štafeta 4 × 7,5 km (Muži)	Finsko (H. Ikola, H. Flöjt, S. Likkainen, J. Suutarinen)

Mistrovství světa v biatlonu 1976

Kompletní výčet vítězů MS 1976 (pouze jedna disciplína mimo olympijský program):

Disciplína	Zlatá medaile (Stát)
Sprint na 10 km (Muži)	Alexandr Tichonov (Sovětský svaz)

Mistrovství světa v biatlonu 1983

Kompletní výčet vítězů MS 1983:

Disciplína	Zlatá medaile (Stát)
Vytrvalostní závod na 20 km (Muži)	Frank Ullrich (NDR)
Sprint na 10 km (Muži)	Eirik Kvalfoss (Norsko)
Štafeta 4 × 7,5 km (Muži)	Sovětský svaz (A. Alguzin, P. Miloradov, Y. Kashkarov, S. Bulygin)

Mistrovství světa v biatlonu 1995

Kompletní výčet zlatých medailistů MS 1995:

Disciplína	Zlatá medaile (Muži)	Zlatá medaile (Ženy)
Sprint (10 km muži / 7,5 km ženy)	Patrice Bailly-Salins (Francie)	Anne Briandová (Francie)
Vytrvalostní závod (20 km muži / 15 km ženy)	Tomasz Sikora (Polsko)	Corinne Niogretová (Francie)
Štafeta (4×7,5 km muži / 4×7,5 km ženy)	Německo	Německo
Týmový závod (Zrušená disciplína)	Norsko	Norsko

Mistrovství světa v biatlonu 2007

Kompletní výčet zlatých medailistů ve všech 11 disciplínách MS 2007:

Disciplína	Zlatá medaile (Muži)	Zlatá medaile (Ženy)
Sprint (10 km muži / 7,5 km ženy)	Ole Einar Bjørndalen (Norsko)	Magdalena Neunerová (Německo)
Stíhací závod (12,5 km muži / 10 km ženy)	Ole Einar Bjørndalen (Norsko)	Magdalena Neunerová (Německo)
Vytrvalostní závod (20 km muži / 15 km ženy)	Raphaël Poirée (Francie)	Linda Grubbenová (Norsko)
Závod s hromadným startem (15 km muži / 12,5 km ženy)	Michael Greis (Německo)	Andrea Henkelová (Německo)
Štafeta (4 × 7,5 km muži / 4 × 6 km ženy)	Rusko	Německo
Smíšené disciplíny
Smíšená štafeta (2 × 6 km + 2 × 7,5 km)	Švédsko (H. Jonssonová, A. Carin Olofssonová, B. Ferry, C. Bergman)

Mistrovství světa v biatlonu 2020

Tento šampionát představuje nejrozsáhlejší událost v historii Südtirol Areny. Následuje absolutně kompletní výčet všech 12 disciplín a jejich vítězů.

Disciplína	Zlatá medaile (Muži)	Zlatá medaile (Ženy)
Sprint (10 km muži / 7,5 km ženy)	Alexandr Loginov (Rusko)	Marte Olsbuová Røiselandová (Norsko)
Stíhací závod (12,5 km muži / 10 km ženy)	Émilien Jacquelin (Francie)	Dorothea Wiererová (Itálie)
Vytrvalostní závod (20 km muži / 15 km ženy)	Martin Fourcade (Francie)	Dorothea Wiererová (Itálie)
Závod s hromadným startem (15 km muži / 12,5 km ženy)	Johannes Thingnes Bø (Norsko)	Marte Olsbuová Røiselandová (Norsko)
Štafeta (4 × 7,5 km muži / 4 × 6 km ženy)	Francie	Norsko
Smíšené disciplíny
Smíšená štafeta (4 × 6 km)	Norsko (M. Olsbuová Røiselandová, T. Eckhoffová, T. Bø, J. T. Bø)
Smíšený závod dvojic (Single Mixed Relay)	Norsko (M. Olsbuová Røiselandová, J. T. Bø)

Pro úplnost dat z roku 2020 je nutné uvést i celkovou medailovou tabulku národů z tohoto šampionátu. Data pro státy, které nezískaly medaili, logicky nejsou uvedena:

Pořadí	Stát	Zlato	Stříbro	Bronz	Celkem
1.	Norsko	6	3	2	11
2.	Francie	3	2	3	8
3.	Itálie	2	2	0	4
4.	Rusko	1	0	1	2
5.	Německo	0	4	1	5
6.	USA	0	1	0	1
7.	Česko	0	0	2	2
8.	Rakousko	0	0	1	1
8.	Švédsko	0	0	1	1
8.	Ukrajina	0	0	1	1

💡 Pro laiky

Představte si, že běžíte velmi rychle do schodů a jakmile dorazíte do nejvyššího patra, někdo vám vtiskne do ruky těžkou pušku a chce po vás, abyste trefili minci na vzdálenost padesáti metrů. Přesně to dělá biatlonista. Problémem stadionu v Antholzi je však vzduch, respektive to, co v něm chybí.

Südtirol Arena leží ve výšce přes 1 600 metrů nad mořem. V této výšce je vzduch mnohem řidší a obsahuje méně kyslíku (přesněji řečeno, je zde nižší parciální tlak kyslíku). Když závodník jede na lyžích, jeho svaly potřebují k práci obrovské množství kyslíku. Protože ho vzduch nenabízí tolik jako dole v nížině, tělo musí kompenzovat tento nedostatek tím, že srdce začne tlouci mnohem rychleji a krevní oběh se extrémně zrychlí. Běžný biatlonista přijíždí na střelnici na jiných stadionech s tepovou frekvencí kolem 160 úderů za minutu a dokáže ji rychlým hlubokým dýcháním před prvním výstřelem srazit dolů. V Antholzi to ale kvůli řidšímu vzduchu trvá mnohem déle.

Tepová frekvence zůstává vysoká, srdce silně buší do hrudníku a tento silný tep se fyzicky přenáší do paží a do flinty. Puška se závodníkovi na podložce houpe v rytmu jeho vlastního srdce. Pokud stiskne spoušť ve špatné fázi srdečního úderu, netrefí. K tomu se navíc přidává vítr od jezera. Závodník se podívá na červené praporky podél střelnice. První praporek vlaje zprava doleva, ale druhý, o deset metrů dál, vlaje zleva doprava. Znamená to, že vítr tvoří na střelnici vír. Závodník musí na zbrani pootočit malým kolečkem (takzvaným dioptrem), aby posunul mířidla a vítr kompenzoval. Právě kvůli této vražedné kombinaci – zadýchání z nadmořské výšky a klamavého větru – je střelnice v Südtirol Areně považována za jedno z nejsložitějších míst, kde lze vůbec biatlonový závod vyhrát.

Zdroje