Marc Chagall

Marc Chagall
Datum narození	6. července 1887
Místo narození	Ljozna, Ruské impérium
Datum úmrtí	28. března 1985
Místo úmrtí	Saint-Paul-de-Vence, Francie
Státní příslušnost	;
Manželka	Bella Rosenfeldová (1915–1944); Valentina Brodská (1952–1985)
Děti	Ida Chagallová; David McNeil
Povolání	malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, tvůrce vitráží

Marc Chagall (původním jménem Mojše Chackelevič Šagal, 6. července 1887, Ljozna – 28. března 1985, Saint-Paul-de-Vence) byl rusko-francouzský výtvarný umělec židovského původu. Z historického a uměleckého hlediska patří k ústředním představitelům hnutí označovaného jako Pařížská škola (École de Paris). Během své téměř osm dekád trvající kariéry vytvořil obsáhlé dílo napříč různými médii, zahrnující olejomalby, kvaše, litografie, knižní ilustrace, divadelní scénografie, keramiku, mozaiky a monumentální vitráže.

Jeho tvorba asimilovala technické postupy dobových avantgardních směrů, především kubismu, fauvismu a expresionismu, avšak obsahově zůstala striktně navázána na ikonografii chasidského judaismu a ruského venkovského folklóru. Chagall se vyvaroval absolutní abstrakce a udržel si figurativní přístup. Vedle volné tvorby realizoval ve druhé polovině 20. století rozsáhlé státní a církevní zakázky pro instituce ve Francii, Izraeli, Spojených státech amerických, Švýcarsku a Německu.

👤 Rodinné zázemí a původ

Marc Chagall se narodil 6. července 1887 (podle tehdy platného juliánského kalendáře 24. června) v obci Ljozna, ležící přibližně 40 kilometrů od města Vitebsk na území tehdejšího Ruského impéria (dnešní Bělorusko). Oblast byla součástí takzvané Zóny osídlení, což bylo státem vymezené teritorium, ve kterém bylo nařízeno trvalé bydliště židovskému obyvatelstvu carského Ruska.

Pocházel z ortodoxní chasidské rodiny. Jeho otec, Chackl (Zachar) Šagal, pracoval jako dělník u obchodníka se slanečky, zatímco matka, Feige-Ite, provozovala malý obchod se smíšeným zbožím. Chagall byl nejstarším z devíti sourozenců. Jeho rané vzdělání probíhalo v tradiční židovské škole (chederu), kde studoval hebrejštinu a starozákonní texty. Ve třinácti letech přestoupil na ruské státní gymnázium ve Vitebsku.

🎓 Umělecké začátky a první pařížský pobyt (1906–1914)

Formální výtvarné vzdělání zahájil v roce 1906 v ateliéru vitebského malíře Jehudy Pena, který se zaměřoval na žánrovou malbu a portréty. V zimě přelomu let 1906 a 1907 Chagall přesídlil do Petrohradu. Zde nejprve navštěvoval Imperiální školu pro podporu umění a v letech 1908 až 1910 studoval na soukromé Zvancevově škole pod vedením scénografa a malíře Léona Baksta, jenž ho seznámil s dobovými proudy evropského modernismu.

V srpnu 1910 odcestoval Chagall za finanční podpory mecenáše Maxe Vinavera do Paříže. Nejprve se usadil ve čtvrti Montparnasse a na podzim roku 1911 se přestěhoval do umělecké kolonie La Ruche (Úl). Během tohoto období navázal kontakty s klíčovými osobnostmi pařížské avantgardy. Byli mezi nimi básník Guillaume Apollinaire a malíři Robert Delaunay, Fernand Léger, Amedeo Modigliani a Chaim Soutine. V tomto pařížském období (1910–1914) vytvořil svá raná klíčová plátna integrující analytický kubismus s ruskými motivy.

V červnu 1914 uspořádal německý galerista a vydavatel časopisu Der Sturm Herwarth Walden Chagallovi jeho první samostatnou výstavu v Berlíně, kde bylo prezentováno 40 obrazů a 160 kreseb. Po vernisáži Chagall odcestoval zpět do Vitebska.

⚔️ První světová válka a ruská revoluce (1914–1922)

Plánovaný krátký pobyt v Rusku se v důsledku vypuknutí první světové války a následného uzavření státních hranic protáhl na osm let. V červenci 1915 uzavřel manželství s Bellou Rosenfeldovou, dcerou bohatého vitebského klenotníka. V květnu 1916 se jim narodila dcera Ida. Aby se vyhnul odvodu na frontu, pracoval Chagall jako úředník na ministerstvu válečného hospodářství v Petrohradě.

Po Říjnové revoluci v roce 1917 získal na základě jmenování lidovým komisařem školství Anatolijem Lunačarským funkci pověřence pro výtvarné umění ve Vitebské oblasti. V roce 1918 Chagall založil Vitebské lidové umělecké učiliště. Do pedagogického sboru rekrutoval význačné umělce, mezi nimiž figurovali El Lisickij a Kazimir Malevič. V roce 1919 Malevič ve škole zformoval radikální uskupení UNOVIS (Učrediteli novogo iskusstva) a vyvolal s Chagallem ideologický konflikt. Zatímco Chagall prosazoval individuální narativní malbu, Malevič striktně vyžadoval přechod k absolutní geometrické abstrakci (suprematismu). V květnu 1920 Chagall v důsledku těchto sporů na funkci ředitele rezignoval a školu opustil.

Přesídlil do Moskvy, kde byl angažován jako scénograf pro Státní židovské komorní divadlo. Během podzimu 1920 pro divadlo vytvořil sérii nástěnných maleb o celkové ploše 90 metrů čtverečních (včetně ústředního plátna Úvod do židovského divadla) a navrhl kostýmy pro inscenace děl Šoloma Alejchema. V roce 1922, nespokojen se směřováním sovětské kulturní politiky, Rusko definitivně opustil.

🇫🇷 Meziválečné období ve Francii (1923–1940)

Po krátkém pobytu v Berlíně se Chagall na podzim 1923 vrátil do Paříže. Pařížský galerista a vydavatel Ambroise Vollard mu nabídl dlouhodobou smlouvu na ilustraci knižních děl prostřednictvím techniky leptu. Prvním projektem se staly ilustrace k románu Mrtvé duše od Nikolaje Vasiljeviče Gogola (dokončeno 1927, 96 leptů). Následovaly ilustrace Bajek Jeana de La Fontaina (dokončeno 1930, 100 leptů).

Třetím Vollardovým zadáním byly ilustrace ke Starému zákonu. Za účelem získání autentického vizuálního materiálu odcestoval Chagall na jaře roku 1931 na pozvání starosty Meira Dizengoffa do Palestiny. Projekt biblických ilustrací zahrnoval 105 leptů, přičemž z důvodu Vollardovy smrti a následné světové války byla finální edice vydána v Paříži až v roce 1956.

V roce 1937 obdržel Marc Chagall francouzské státní občanství. V témže roce nacistický režim v Německu nařídil konfiskaci jeho děl z německých státních sbírek. Tři Chagallovy obrazy byly v Mnichově zařazeny na propagandistickou výstavu Zvrhlé umění (Entartete Kunst).

🇺🇸 Útěk před nacismem a americký exil (1941–1947)

Po vojenské porážce Francie v roce 1940 a vzniku kolaborantské Vichystické vlády se na Chagalla vztahovaly nově zavedené antisemitské zákony. V květnu 1941 americký novinář Varian Fry (zastupující Emergency Rescue Committee) a americký vicekonzul v Marseille Hiram Bingham IV. zajistili manželům Chagallovým falešná víza. Jméno malíře bylo zařazeno na prioritní seznam ohrožených intelektuálů z popudu Alfreda Barra, tehdejšího ředitele Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku. Chagallovi opustili Marseille lodí a do New Yorku dorazili 23. června 1941.

Během amerického exilu se Chagall zabýval převážně divadelní scénografií. V roce 1942 navrhl kostýmy a scénu pro balet Aleko na hudbu Petra Iljiče Čajkovského pro Ballet Theatre of New York (premiéra se uskutečnila v Ciudad de México).

Dne 2. září 1944 zemřela jeho manželka Bella na virovou infekci, jež nebyla včas léčena z důvodu válečného nedostatku antibiotik. Chagall po této události na devět měsíců zcela přerušil tvůrčí činnost. V roce 1945 navázal vztah s britskou překladatelkou Virginií Haggardovou (Haggard McNeil), se kterou měl v roce 1946 syna Davida (později známého jako David McNeil).

🏛 Návrat do Evropy a monumentální realizace (1948–1985)

V srpnu 1948 se Chagall vrátil do Francie. Po krátkém pobytu v Île-de-France přesídlil natrvalo na jih Francie do oblasti Azurového pobřeží. Bydlel postupně ve Vence a od roku 1966 v obci Saint-Paul-de-Vence. Po ukončení vztahu s Virginií Haggardovou v roce 1952 uzavřel druhé manželství s Valentinou (Vavou) Brodskou (1905–1993), se kterou setrval až do konce života.

Po roce 1950 začal Chagall masivně experimentovat s novými materiály. Sérii sochařských a keramických děl vytvořil v ateliérech v Vallauris. Především však zahájil produkci monumentálních vitráží. Spolupracoval s mistrem sklenářem Charlesem Marqem z ateliéru Jacques Simon ve francouzské Remeši, který pro Chagalla vyvinul specifický chemický proces nanášení pigmentů přímo na skleněné tabule před jejich vypálením.

V roce 1973 bylo v Nice slavnostně otevřeno Národní muzeum Marka Chagalla (Musée National Marc Chagall), které bylo účelově postaveno pro uložení série sedmnácti velkoformátových pláten s biblickými motivy. Na podzim roku 1977 zorganizovalo muzeum Louvre rozsáhlou retrospektivní výstavu jeho děl. Jednalo se o historicky první případ, kdy Louvre poskytl výstavní prostory žijícímu umělci.

Marc Chagall zemřel na zástavu srdce 28. března 1985 ve svém domě v Saint-Paul-de-Vence ve věku 97 let. Byl pohřben na místním obecním hřbitově.

🎨 Výtvarný styl a detailní popis zásadních děl

Chagallův malířský styl nepodléhal žádnému z dobových manifestů, ale čerpal z jejich formálních objevů. Konstrukce prostoru a rozklad objemů v jeho raných dílech zrcadlí pařížský kubismus, zatímco práce s nelokálními, vysoce saturovanými barvami (především modrou, červenou a zelenou) odkazuje na fauvismus. V tematické rovině malíř opakoval specifický repertoár ikonografických prvků: vznášející se figury, houslistu na střeše (symbolizujícího spojení s božským skrze hudbu), krávu nebo kozu (odkaz na rituální oběti a chudý venkovský život), kytice, cirkusové artisty a kyvadlové hodiny.

Mezi jeho nejdůležitější plátna podložená přesnými galerijními daty patří:

Já a vesnice (I and the Village, 1911) – olej na plátně, rozměry 192,1 × 151,4 cm. Dílo trvale umístěno ve sbírkách Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku. Konstrukce obrazu využívá kruhovou kompozici a křížící se diagonály k propojení profilu zelené tváře (umělce) s hlavou zvířete.
Houslista (The Fiddler, 1912) – olej na plátně, rozměry 188 × 158 cm, dnes v expozici Stedelijk Museum v Amsterdamu. Plátno zachycuje figuru hudebníka dominujícího nad zmenšenou vesnickou zástavbou s typickým dřevěným chrámem.
Narozeniny (The Birthday, 1915) – olej na kartonu, rozměry 80,5 × 99,5 cm, MoMA. Obraz zachycuje zlom fyzikálních zákonů, kdy se malíř ve fyziologicky nemožné pozici vznáší nad svou manželkou Bellou a líbá ji.
Bílé ukřižování (White Crucifixion, 1938) – olej na plátně, rozměry 154,6 × 139,7 cm, zakoupeno institutem Art Institute of Chicago. Toto plátno představuje politickou reakci na nacistický teror (konkrétně události Křišťálové noci). Kristus je vyobrazen na kříži, přičemž bederní roušku nahrazuje židovský modlitební plášť (talit). V pozadí plátna ustupují hořící synagogy a prchající židovští utečenci na lodích.

Zásadní architektonické a monumentální realizace s exaktními parametry:

1962: Synagoga Hadassah Medical Center – Komplex nemocnice v Jeruzalémě. Cyklus dvanácti oken o rozměrech 3,3 × 2,5 metru. Každé okno geometricky a barevně reprezentuje jeden z dvanácti kmenů Izraele.
1964: Strop Pařížské opery (Palais Garnier) – Na objednávku ministra kultury Andrého Malrauxe Chagall pomaloval strop nad hlavním hledištěm. Plátno zakrývající původní strop má celkovou plochu 220 metrů čtverečních a k jeho vytvoření bylo použito 200 kilogramů barev. Kompozice je rozdělena do barevných zón oslavujících 14 hudebních skladatelů (včetně Mozarta, Wagnera, Čajkovského, Debussyho či Ralpha Vaughana Williamse).
1964: Okno míru pro OSN – Budova sekretariátu Organizace spojených národů v New Yorku. Vitráž o šířce 4,5 metru a výšce 3,6 metru, vytvořená jako památník pro tragicky zesnulého generálního tajemníka Daga Hammarskjölda.
1966: Metropolitní opera v New Yorku – Dvě masivní nástěnné malby (Prameny hudby a Triumf hudby) umístěné ve foyer v Lincoln Center. Rozměry každé malby činí přibližně 9 × 11 metrů.
1978–1985: Kostel svatého Štěpána v Mohuči – Komplex devíti modře tónovaných oken, představující jediný Chagallův vitrážový projekt realizovaný na území poválečného Německa. Projekt byl osobně koncipován a akceptován jako symbol židovsko-křesťanského smíření.

📈 Kompletní chronologie životních etap a stěžejních děl

Následující tabulka představuje souvislý chronologický přehled bez vynechání jakéhokoliv období umělcova života, mapující jeho geografické přesuny a nejdůležitější tvorbu v rozmezí let 1887 až 1985.

Rok / Období	Geografická lokalita	Zásadní událost / Výtvarné dílo
1887	Ljozna, Ruské impérium	Narození do chasidské židovské rodiny (6. července).
1900–1905	Vitebsk	Zápis a studium na čtyřletém ruském státním gymnáziu.
1906	Vitebsk	Výtvarné vzdělávání v ateliéru malíře Jehudy Pena.
1907–1909	Petrohrad	Přesun z Vitebska, studium na Imperiální škole a Zvancevově škole.
1910	Paříž, Francie	Emigrace do Francie, první ateliér ve čtvrti Montparnasse.
1911	Paříž, Francie	Přestěhování do umělecké kolonie La Ruche, dokončení obrazu Já a vesnice.
1912	Paříž, Francie	Vystavení děl na Podzimním salonu a Salonu nezávislých, dokončení obrazu Houslista.
1913	Paříž, Francie	Dokončení surrealistického plátna Paříž oknem.
1914	Berlín / Vitebsk	První samostatná výstava v galerii Der Sturm; návrat do Ruska, kde je uvězněn válkou.
1915	Vitebsk / Petrohrad	Sňatek s Bellou Rosenfeldovou (25. července), dokončení obrazu Narozeniny.
1916	Petrohrad	Práce na ministerstvu válečného hospodářství, narození dcery Idy.
1917	Petrohrad / Vitebsk	Dokončení obrazu Promenáda (zachycuje letící Bellu vznášející se nad Vitebskem).
1918	Vitebsk	Jmenování lidovým komisařem umění, založení Vitebského lidového uměleckého učiliště.
1919	Vitebsk	Pedagogické působení na škole, spory s Kazimirem Malevičem a skupinou UNOVIS.
1920	Moskva	Rezignace v učilišti, přesun do Moskvy, nástěnné malby pro Státní židovské divadlo.
1921	Malachovka (Moskva)	Práce učitele výtvarné výchovy v kolonii pro židovské sirotky (oběti pogromů).
1922	Berlín, Německo	Definitivní odchod ze Sovětského svazu, zahájení grafické práce na sérii Můj život.
1923	Paříž, Francie	Trvalý návrat do Francie, počátek spolupráce s Ambroisem Vollardem.
1924–1927	Paříž, Francie	Kompletní provedení 96 leptů pro ilustraci Gogolových Mrtvých duší.
1928–1930	Paříž, Francie	Realizace 100 grafických listů pro ilustraci La Fontainových Bajek.
1931	Palestina / Sýrie	Výzkumná cesta na Blízký východ kvůli ilustracím bible.
1932–1936	Paříž, Francie	Intenzivní grafická práce, výstavy v Basileji a New Yorku.
1937	Paříž / Mnichov	Zisk francouzského občanství; konfiskace děl nacisty a jejich vystavení na výstavě Zvrhlé umění.
1938	Paříž, Francie	Dokončení monumentálního plátna Bílé ukřižování reflektujícího nacistické pogromy.
1939–1940	Gordes, Francie	Útěk z Paříže na jih Francie do oblasti Provence v důsledku německé ofenzivy.
1941	Marseille / New York	Falešná víza od záchranných výborů, plavba přes oceán a příjezd do amerického exilu.
1942	Ciudad de México	Návrhy kostýmů a scén pro balet Aleko o premiéře v Mexiku.
1943–1944	State of New York	Válečný exil, úmrtí manželky Belly (2. září 1944).
1945	New York	Návrat k malování po období smutku, scénografie pro Stravinského balet Pták Ohnivák.
1946	New York	Narození syna Davida z partnerského svazku s Virginií Haggardovou.
1947–1948	Orgeval, Francie	Ukončení amerického exilu a přesun zpět do Evropy.
1949–1951	Vence, Francie	Počátky práce s novými médii (hlína, keramika) v ateliérech ve Vallauris.
1952	Vence, Francie	Sňatek s Valentinou (Vavou) Brodskou (12. července).
1953–1956	Paříž, Francie	Vydání kompletního cyklu biblických ilustrací (přerušeného v roce 1939).
1957	Assy, Francie	Realizace prvních vlastních vitráží pro kostel Notre-Dame-de-Toute-Grâce v Plateau d'Assy.
1960	Kodaň, Dánsko	Předání mezinárodní Erasmovy ceny za přínos evropské kultuře (sdíleno s Oskarem Kokoschkou).
1962	Jeruzalém, Izrael	Inaugurace dvanácti oken v synagoze komplexu Hadassah Medical Center.
1964	Paříž / New York	Dokončení stropu Pařížské opery (Palais Garnier) a Okna míru pro sekretariát OSN.
1966	Saint-Paul-de-Vence / New York	Přesun do vily La Colline; dokončení nástěnných maleb v newyorské Metropolitní opeře.
1970	Curych, Švýcarsko	Představení pěti desetimetrových vitrážových oken v kostele Fraumünster.
1973	Nice, Francie	Slavnostní otevření Národního muzea Marka Chagalla za přítomnosti francouzské vlády.
1974	Remeš, Francie	Dokončení vitrážových oken instalovaných v katedrále Notre-Dame v Remeši.
1977	Paříž / Chicago	Velká retrospektiva v Louvru; instalace šestidílného panelu Americká okna v Chicagu.
1978–1984	Mohuč, Německo	Práce na cyklu devíti smírčích vitráží pro kostel svatého Štěpána v Mohuči.
1985	Saint-Paul-de-Vence	Úmrtí na selhání srdce (28. března), pohřben na místním hřbitově.

Zdroje