Štěpán Báthory

Štěpán Báthory
	Portrét Štěpána Báthoryho od Márton Rós
Titul	Polský král; Litevský velkokníže; Sedmihradský kníže
Období vlády	Polský král a litevský velkokníže; 1. května 1576 – 12. prosince 1586; Sedmihradský kníže; 25. května 1571 – 12. prosince 1586
Korunovace	1. května 1576, Wawelská katedrála, Krakov
Předchůdce	Jindřich z Valois (jako polský král); Jan Zikmund Zápolský (jako sedmihradský kníže)
Nástupce	Zikmund III. Vasa (jako polský král); Zikmund Báthory (jako sedmihradský kníže)
Datum narození	27. září 1533
Místo narození	Șimleu Silvaniei, Sedmihradsko (dnes Rumunsko)
Datum úmrtí	12. prosince 1586
Místo úmrtí	Grodno, Litevské velkoknížectví (dnes Bělorusko)
Místo pohřbení	Katedrála na Wawelu, Krakov, Polsko
Dynastie	Báthoryové
Otec	Štěpán VIII. Báthory
Matka	Kateřina Telegdi
Manželka/y	Anna Jagellonská

Rozbalit box

Obsah boxu

Štěpán Báthory (maďarsky Báthory István, polsky Stefan Batory, litevsky Steponas Batoras; * 27. září 1533, Șimleu Silvaniei – † 12. prosince 1586, Grodno) byl sedmihradský kníže v letech 1571–1586 a z titulu manžela Anny Jagellonské také polský král a litevský velkokníže v letech 1576–1586. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejenergičtějších volených panovníků v dějinách Polsko-litevské unie. Proslul svými vojenskými úspěchy, zejména v livonské válce proti Rusku Ivana IV. Hrozného, a také vnitřními reformami, které posílily stát.

📜 Původ a mládí

Štěpán Báthory se narodil v pevnosti Șimleu Silvaniei (maďarsky Somlyó) jako syn Štěpána VIII. Báthoryho ze somlyovské větve mocného uherského rodu Báthoryů a Kateřiny Telegdi. Jeho otec byl vojvodou v Sedmihradsku a věrným stoupencem Jana Zápolského v jeho boji o uherský trůn proti Ferdinandu I. Habsburskému.

Mladý Štěpán získal vynikající humanistické vzdělání, pravděpodobně na univerzitě v Padově v Itálii, která byla v té době centrem renesanční vzdělanosti. Hovořil plynně latinsky, německy a italsky, polsky se však nikdy dokonale nenaučil a pro komunikaci s polskou šlechtou často využíval latinu.

V mládí vstoupil do služeb Habsburků a strávil nějaký čas na dvoře císaře Ferdinanda I. ve Vídni. Později se však přiklonil na stranu Jana Zikmunda Zápolského, syna Jana Zápolského, a stal se jedním z jeho nejbližších poradců a diplomatů. Během diplomatické mise k císaři Maxmiliánovi II. byl dva roky držen v domácím vězení, což jen posílilo jeho protihabsburské postoje.

👑 Sedmihradským knížetem

Po smrti bezdětného Jana Zikmunda Zápolského v roce 1571 byl Štěpán Báthory sedmihradskými stavy zvolen jeho nástupcem. Jako sedmihradský kníže musel obratně manévrovat mezi dvěma mocnými sousedy – Habsburskou monarchií na západě a Osmanskou říší na jihu. Ačkoliv byl formálně vazalem osmanského sultána, snažil se udržet co největší míru nezávislosti. Během své vlády v Sedmihradsku posílil knížecí moc, potlačil opozici a stabilizoval hospodářství země. Zavedl také politiku náboženské tolerance, která byla v tehdejší Evropě výjimečná.

🗳️ Volba polským králem

V roce 1574 uprchl nově zvolený polský král Jindřich z Valois (pozdější francouzský král Jindřich III.) zpět do Francie, aby se ujal francouzského trůnu. V Polsko-litevské unii tak nastalo druhé bezkráloví během několika let.

Následná královská volba v roce 1575 byla dramatická. Hlavními kandidáty byli císař Maxmilián II. Habsburský a sám Štěpán Báthory. Senát, ovládaný magnáty, zvolil 12. prosince králem Maxmiliána. Avšak nižší šlechta (szlachta), vedená vlivným kancléřem Janem Zamoyským, se proti této volbě postavila. Obávali se posílení habsburského vlivu a omezení svých svobod (tzv. Zlatá svoboda). O tři dny později, 15. prosince, prohlásila šlechta za královnu Annu Jagellonskou, sestru posledního krále z rodu Jagellonců, Zikmunda II. Augusta, a za jejího manžela a krále iure uxoris (z práva manželky) určila právě Štěpána Báthoryho.

Báthory neváhal. Rychle překročil hranice, získal podporu v Polsku a 1. května 1576 se v Krakově oženil s o deset let starší Annou a byl korunován polským králem. Maxmilián II. mezitím zemřel, což Báthorymu situaci výrazně usnadnilo. I tak musel ještě vojensky potlačit odpor bohatého a vzpurného města Gdaňsk, které podporovalo Habsburky. Po ročním obléhání se Gdaňsk v roce 1577 podrobil, zaplatil vysokou pokutu, ale udržel si svá privilegia.

⚔️ Vláda v Polsku-Litvě

Báthoryho desetiletá vláda je považována za období stability a vojenských úspěchů. Úzce spolupracoval s kancléřem a hejtmanem Janem Zamoyským, který se stal jeho nejbližším spolupracovníkem a přítelem.

🛡️ Vnitřní politika a reformy

Na domácí scéně se Báthory soustředil na posílení královské moci a reformu státní správy a armády.

Soudní reforma: V roce 1578 založil Korunní tribunál a v roce 1581 Litevský tribunál. Tím přenesl část soudní moci z krále na šlechtické soudy, což sice oslabilo jeho přímou soudní pravomoc, ale zároveň zefektivnilo soudní systém a získalo mu podporu šlechty.
Vojenská reforma: Zreformoval armádu podle uherského vzoru. Zavedl tzv. piechota wybraniecka, což byla polopravidelná pěchota rekrutovaná z královských rolníků. Významně posílil dělostřelectvo a kladl důraz na ženijní jednotky, což se ukázalo jako klíčové při obléhání pevností v livonské válce.
Hospodářství a finance: Snažil se o reformu mincovnictví a zvýšení příjmů do královské pokladny, což mu umožnilo financovat nákladné války.
Náboženská tolerance: Přestože byl sám oddaný katolík, pokračoval v politice náboženské tolerance, která byla pro Polsko-litevskou unii charakteristická.

🇷🇺 Livonská válka

Největším Báthoryho úspěchem byla vítězná válka proti Ruskému carství cara Ivana IV. Hrozného o nadvládu v Livonsku (dnešní Lotyšsko a Estonsko). Ivan IV. využil předchozího bezkráloví v Polsku a obsadil téměř celé Livonsko.

Báthory, podporován Zamoyským, přesvědčil Sejm (polský sněm) k vypsání daní na vedení války. S nově zformovanou armádou zahájil v letech 1579–1581 tři brilantní vojenská tažení:

První tažení (1579): Dobytí strategické pevnosti Polock.
Druhé tažení (1580): Dobytí pevnosti Velikije Luki, čímž přerušil spojení mezi ruskými silami v Livonsku a centrálním Ruskem.
Třetí tažení (1581): Neúspěšné, ale strategicky významné obléhání Pskova. Dlouhé a vyčerpávající obléhání donutilo Ivana Hrozného usednout k jednacímu stolu.

Válka skončila v roce 1582 podpisem příměří v Jamu Zapolském, které bylo pro Polsko-litevskou unii velmi výhodné. Báthory získal zpět Polock a celé Livonsko. Tento úspěch zastavil ruskou expanzi směrem k Baltskému moři na téměř jedno století.

🏰 Kulturní a vzdělávací odkaz

Štěpán Báthory byl také významným mecenášem vědy a umění. V roce 1579 povýšil jezuitskou kolej ve Vilniusu na akademii (univerzitu), která je dnes známá jako Vilniuská univerzita. Tím založil třetí univerzitu v Polsko-litevské unii (po Krakově a Královci). Podporoval také humanistické učence a spisovatele, jako byl básník Jan Kochanowski.

⚰️ Smrt a nástupnictví

Štěpán Báthory plánoval další velkou válku, tentokrát proti Osmanské říši, a snil o vytvoření velké protiturecké koalice, která by zahrnovala i Rusko. Uprostřed těchto příprav však náhle zemřel 12. prosince 1586 v Grodně (dnešní Bělorusko), pravděpodobně na selhání ledvin. Jeho smrt byla pro stát velkou ztrátou.

Jelikož jeho manželství s Annou Jagellonskou zůstalo bezdětné, nastalo po jeho smrti další bezkráloví. Novým králem byl nakonec zvolen Zikmund III. Vasa, syn švédského krále a Anny Jagellonské sestry Kateřiny.

Štěpán Báthory je pohřben v katedrále na Wawelu v Krakově po boku ostatních polských králů.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Štěpán Báthory je v polských, litevských i maďarských dějinách hodnocen velmi pozitivně. Je vnímán jako energický a schopný panovník, vynikající vojevůdce a prozíravý politik. Podařilo se mu stabilizovat stát po období bezkráloví, posílit mezinárodní postavení Polsko-litevské unie a dosáhnout významných vojenských vítězství. Jeho vláda je často považována za jeden z vrcholů moci a prestiže polsko-litevského státu. Kritici mu někdy vyčítají autoritativní sklony a upřednostňování uherských poradců, ale jeho celkový přínos pro stát je nesporný.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025