Přeskočit na obsah

Římské smlouvy

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Smlouva

Římské smlouvy je souhrnný název pro dvě mezinárodní smlouvy, které byly podepsány 25. března 1957 v Římě. Jedná se o Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Tyto smlouvy představují klíčový milník v procesu evropské integrace a jsou považovány za základní dokumenty, na nichž byla postavena dnešní Evropská unie. Smlouvy vstoupily v platnost 1. ledna 1958.

Signatáři smluv bylo šest zakládajících států, známých jako "vnitřní šestka": Belgie, Francie, Západní Německo, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. Cílem bylo vytvořit společný trh a podpořit mírové využití jaderné energie, a tím prohloubit hospodářskou a politickou spolupráci v Evropě po druhé světové válce.

📜 Historický kontext

Po devastujících zkušenostech dvou světových válek se v Evropě zrodila silná myšlenka na vytvoření trvalého míru prostřednictvím hlubší spolupráce mezi národy. Prvním konkrétním krokem byla Schumanova deklarace z 9. května 1950, která navrhla vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). ESUO, založené Pařížskou smlouvou v roce 1951, úspěšně vytvořilo společný trh pro uhlí a ocel mezi šesti zakládajícími státy a zavedlo nadnárodní instituce.

Povzbuzeni úspěchem ESUO se politici pokusili rozšířit integraci i do vojenské oblasti prostřednictvím Evropského obranného společenství (EOS). Tento projekt však v roce 1954 ztroskotal na neúspěšné ratifikaci ve francouzském Národním shromáždění. Neúspěch EOS ukázal, že politická a vojenská integrace je příliš citlivým tématem, a proto se pozornost opět zaměřila na hospodářskou oblast.

Na Messinské konferenci v červnu 1955 ministři zahraničí šesti států ESUO rozhodli o dalším prohloubení ekonomické integrace. Výsledkem byl tzv. Spaakův výbor, vedený belgickým politikem Paulem-Henrim Spaakem, který připravil návrhy na vytvoření všeobecného společného trhu a společenství pro atomovou energii. Tyto návrhy se staly základem pro jednání, která vyvrcholila podpisem Římských smluv.

✍️ Podpis a ratifikace

Smlouvy byly slavnostně podepsány 25. března 1957 v sále Horatiů a Curiatiů (Sala degli Orazi e Curiazi) v Palazzo dei Conservatori na Kapitolském pahorku v Římě. Toto místo bylo vybráno symbolicky, aby odkazovalo na velikost a historii Římské říše a na myšlenku sjednocené Evropy.

Za jednotlivé státy smlouvy podepsali:

Po podpisu následoval proces ratifikace v parlamentech všech šesti signatářských zemí. Přestože se v některých zemích, zejména ve Francii, objevily obavy ze ztráty národní suverenity, všechny státy smlouvy úspěšně ratifikovaly během roku 1957. Smlouvy tak mohly vstoupit v platnost k 1. lednu 1958.

📑 Obsah smluv

Římské smlouvy ve skutečnosti tvoří dva samostatné, i když úzce propojené, dokumenty.

🇪🇺 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS)

Tato smlouva je historicky významnější a rozsáhlejší. Jejím hlavním cílem bylo vytvoření společného trhu a postupné sbližování hospodářských politik členských států. Klíčové pilíře smlouvy byly:

  • Vytvoření celní unie: Zahrnovalo odstranění všech cel a kvantitativních omezení v obchodu mezi členskými státy a zavedení společného celního sazebníku vůči třetím zemím.
  • Čtyři základní svobody: Zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci Společenství.
  • Společné politiky: Smlouva položila základy pro vytvoření společných politik, zejména Společné zemědělské politiky (SZP) a Společné dopravní politiky.
  • Pravidla hospodářské soutěže: Zavedení pravidel proti kartelům a zneužívání dominantního postavení na trhu.
  • Založení institucí: Vytvoření institucionálního rámce pro fungování EHS (viz níže).
  • Zřízení Evropského sociálního fondu a Evropské investiční banky na podporu hospodářského rozvoje a vyrovnávání regionálních rozdílů.

Smlouva o EHS byla později Lisabonskou smlouvou přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a dodnes tvoří jeden ze základních pilířů práva EU.

⚛️ Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom)

Tato smlouva byla uzavřena souběžně s EHS a jejím cílem bylo vytvořit specializovaný trh pro jadernou energii a podpořit její mírové využití. Klíčové body zahrnovaly:

  • Podporu výzkumu a šíření technických znalostí.
  • Stanovení jednotných bezpečnostních norem na ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků.
  • Zajištění pravidelných a spravedlivých dodávek jaderných materiálů všem uživatelům ve Společenství.
  • Kontrolu, aby jaderné materiály nebyly zneužity k jiným než deklarovaným účelům.

Smlouva o Euratomu nebyla na rozdíl od Smlouvy o EHS nikdy zásadně revidována a dodnes existuje jako samostatná právní entita vedle Evropské unie, ačkoliv sdílí její instituce.

🏛️ Institucionální rámec

Římské smlouvy vytvořily institucionální strukturu, která se stala základem pro všechny budoucí evropské instituce. Každé ze dvou nových společenství (EHS a Euratom) mělo mít vlastní Komisi a Radu, ale sdílely společné Parlamentní shromáždění a Soudní dvůr s již existujícím ESUO. Slučovací smlouva z roku 1965 tyto orgány sloučila a vytvořila jednotnou institucionální strukturu pro všechna tři společenství.

  • Komise: Nadnárodní orgán, který zastupoval zájmy Společenství jako celku. Měla právo legislativní iniciativy, dohlížela na dodržování smluv a spravovala společné politiky. Jejím prvním předsedou se stal Walter Hallstein.
  • Rada ministrů: Mezinárodní orgán složený ze zástupců vlád členských států. Byla hlavním rozhodovacím orgánem, který schvaloval legislativu navrženou Komisí.
  • Parlamentní shromáždění: Zpočátku složené z delegátů národních parlamentů, mělo především poradní a kontrolní pravomoci. Postupem času se jeho pravomoci rozšiřovaly a od roku 1979 je voleno v přímých volbách jako Evropský parlament.
  • Soudní dvůr: Zajišťoval dodržování a jednotný výklad práva Společenství. Jeho rozhodnutí jsou závazná pro členské státy i instituce EU.

🌍 Důsledky a význam

Římské smlouvy odstartovaly proces hluboké hospodářské integrace, který přinesl západní Evropě bezprecedentní období míru, stability a ekonomické prosperity. Vytvoření společného trhu vedlo k prudkému nárůstu obchodu mezi členskými státy, podpořilo hospodářský růst a zvýšilo životní úroveň obyvatel.

Smlouvy položily základy pro "metodu Společenství", unikátní systém vládnutí kombinující nadnárodní a mezivládní prvky. Staly se základem, na kterém byly postaveny všechny další integrační kroky, včetně:

Římské smlouvy tak nejsou jen historickým dokumentem, ale živým základem, z něhož vyrůstá současná podoba Evropské unie.

🎉 Oslavy a výročí

Výročí podpisu Římských smluv jsou pravidelně připomínána jako klíčové momenty v historii evropské integrace.

  • 50. výročí (2007): Lídři členských států se sešli v Berlíně, kde podepsali Berlínskou deklaraci, která potvrdila společné hodnoty a cíle EU a vyzvala k přijetí nové smlouvy (která se později stala Lisabonskou smlouvou).
  • 60. výročí (2017): V Římě se konal slavnostní summit, na kterém byla přijata Římská deklarace. Ta nastínila vize a priority pro budoucnost EU po odchodu Spojeného království.

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Co to vlastně Římské smlouvy jsou?

Představte si, že šest evropských zemí, které spolu v minulosti často válčily, se rozhodlo, že bude lepší spolu obchodovat a spolupracovat než bojovat. V Římě podepsaly "pravidla hry" pro tuto spolupráci. Byla to vlastně zakládající listina pro velký ekonomický klub, ze kterého později vznikla Evropská unie.

  • Proč byly smlouvy dvě?

Jedna smlouva (ta hlavní, o EHS) byla o obecné ekonomice – aby se mezi zeměmi mohlo volně obchodovat se vším možným, od aut po sýry, a aby lidé mohli snadněji pracovat v jiné členské zemi. Druhá smlouva (o Euratomu) byla speciálně pro jadernou energii. V té době to byla nová a velmi důležitá technologie, a tak se země dohodly, že na její mírové využití a bezpečnost budou dohlížet společně.

  • Co je to "společný trh"?

Je to jako kdyby se z šesti (a dnes z mnohem více) zemí stala jedna velká ekonomická oblast. Zboží se může pohybovat přes hranice bez placení cla, jako když posíláte balík z Prahy do Brna. Firmy mohou nabízet své služby v kterékoli z těchto zemí a lidé si mohou hledat práci tam, kde je pro ně nejlepší. Cílem bylo, aby všichni zbohatli díky snazšímu obchodu.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Římské_smlouvy&oldid=17483“