Zdeněk Škarvada

Zdeněk Škarvada
Celé jméno	Zdeněk Škarvada
Datum narození	8. listopadu 1917
Místo narození	Olešnice na Moravě, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	11. května 2013
Místo úmrtí	Ostrava, Česko
Státní příslušnost	;
Manželka	Ivana Škarvadová
Povolání	stíhací pilot, horník (z donucení)
Vyznamenání	Řád Bílého lva (I. třída, 2002); Řád Milana Rastislava Štefánika; Záslužný kříž ministra obrany České republiky

Zdeněk Škarvada (8. listopadu 1917 Olešnice na Moravě – 11. května 2013 Ostrava) byl československý stíhací pilot, válečný hrdina, přímý účastník bitvy o Británii a doživotní propagátor letectví. Jeho válečný osud byl mimořádně dramatický – prošel internací v Sovětském svazu, leteckými boji nad kanálem La Manche, havárií do moře, německým zajetím v proslulém táboře Stalag Luft III a pochodem smrti na konci války.

Po roce 1948 se stejně jako většina jeho spolubojovníků ze západní fronty stal terčem perzekuce komunistického režimu. Byl vyhozen z armády, vystěhován z bytu a nucen pracovat v dolech a stavebnictví. Přes všechna příkoří zůstal známý svým nezlomným optimismem a smyslem pro humor.

Po roce 1989 byl plně rehabilitován, povýšen do hodnosti generálporučíka a stal se jednou z nejvýraznějších tváří válečných veteránů v České republice, zejména na Ostravsku, kde strávil podzim života. V roce 2002 mu byl propůjčen Řád Bílého lva.

👶 Mládí a cesta k letectví

Zdeněk Škarvada se narodil na sklonku první světové války v městečku Olešnice na Moravě. Od dětství ho fascinovala technika a letectví, což ho přivedlo k rozhodnutí stát se vojenským pilotem.

V letech 1935 až 1937 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva v Prostějově. Zde získal základy pilotáže a disciplíny, které později zúročil v boji. Po ukončení studia sloužil u leteckých pluků v československé armádě. Mnichovská dohoda a následná okupace v březnu 1939 ho zastihly v hodnosti četaře. Stejně jako mnoho jiných vlastenců se odmítl smířit se ztrátou svobody a rozhodl se pro odchod do zahraničí.

🌍 Odyssea na Východě (1939–1940)

Cesta Zdeňka Škarvady do řad RAF nebyla přímá. Patřil ke skupině letců, kteří se rozhodli uprchnout přes Polsko.

Polská a sovětská internace

V létě 1939 překročil hranice do Polska. Než však mohlo dojít k jeho zapojení do bojů nebo transportu do Francie, Polsko bylo v září 1939 napadeno nejen Německem, ale i Sovětským svazem.

Škarvada a jeho skupina (vedená podplukovníkem Ludvíkem Svobodou) padla do sovětského zajetí.
Byli internováni v táborech Jarmolince, Oranky a Suzdal. Podmínky zde byly tvrdé, panovala nejistota ohledně budoucnosti, neboť SSSR byl v té době spojencem nacistického Německa (Pakt Ribbentrop–Molotov).
Teprve po složitých diplomatických jednáních exilové vlády v Londýně bylo části vojáků umožněno odjet. Škarvadova cesta vedla v roce 1940 přes Oděsu, Turecko a Suez do Indie a následně kolem Afriky do Velké Británie.

🇬🇧 Služba v RAF a Bitva o Británii

Do Velké Británie dorazil v říjnu 1940. Po přeškolení na britskou techniku byl zařazen k legendární 310. československé stíhací peruti.

Bojové nasazení

Škarvada se zapojil do operační činnosti v době, kdy vrcholila a končila Bitva o Británii. Létal na strojích Hawker Hurricane a později Supermarine Spitfire.

Účastnil se hlídkových letů nad konvoji, ochrany vzdušného prostoru a později i ofenzivních akcí nad okupovanou Francií.
Byl hodnocen jako spolehlivý a odvážný pilot. Během své služby absolvoval desítky operačních letů.

Osudný únor 1942: Pád do moře

Zlom v jeho životě nastal 4. února 1942. Toho dne startoval k operačnímu letu nad moře v oblasti ostrovů Scilly.

Během letu došlo k technické závadě na jeho Spitfiru (pravděpodobně zamrznutí karburátoru nebo porucha motoru), navíc v situaci, kdy mu docházelo palivo a ztratil orientaci v mlze.
Byl nucen opustit stroj na padáku. Dopadl do ledových vod kanálu La Manche.
Šance na přežití v únorovém moři byla minimální (obvykle v řádu minut). Škarvada však měl štěstí v neštěstí. Byl vyloven německou záchrannou lodí, která operovala v blízkosti. Tím se však stal válečným zajatcem.

⛓ Válečným zajatcem (1942–1945)

Zbytek války strávil Zdeněk Škarvada v německých zajateckých táborech. Nejdelší dobu pobýval v táboře Stalag Luft III v Saganu (dnes polská Żagań), který byl určen pro spojenecké letce.

Život v lágru a Velký útěk

Stalag Luft III se proslavil masovým útěkem spojeneckých letců v březnu 1944, který byl později zfilmován jako Velký útěk (The Great Escape).

Zdeněk Škarvada se aktivně podílel na přípravách útěku. Patřil mezi tzv. „tučňáky“ – vězně, kteří ve speciálně upravených kalhotách vynášeli vykopanou hlínu z tunelů a nenápadně ji rozsypávali po areálu tábora.
Samotného útěku se však nezúčastnil. Losování pořadí (nebo rozhodnutí únikového výboru) mu neurčilo místo v první skupině uprchlíků.
Toto „smůla“ mu paradoxně zachránila život. Z 76 uprchlíků bylo 50 na Hitlerův přímý rozkaz popraveno gestapem. Mezi popravenými byl i český letce Arnošt Valenta, se kterým se Škarvada v táboře znal.

Pochod smrti

V lednu 1945, před blížící se Rudou armádou, Němci tábor evakuovali. Následoval vyčerpávající pochod smrti v mrazech, s minimem jídla a spánku. Škarvada tento pochod přežil a dočkal se osvobození britskou armádou v květnu 1945.

🛠 Návrat a perzekuce

V srpnu 1945 se vrátil do osvobozeného Československa v hodnosti nadporučíka. Zůstal v armádě, sloužil jako instruktor ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové a později na velitelství v Brně. Oženil se a založil rodinu.

Úder po Únoru 1948

Demokratické smýšlení a služba na Západě se staly po komunistickém převratu přitěžující okolností.

V roce 1950 byl v rámci čistek ("Akce D" - důstojníci) vyhozen z armády.
Byla mu odebrána hodnost a byl nuceně vystěhován z bytu (v rámci akce „B“ – byty, která cílila na „státně nespolehlivé osoby“). S rodinou se musel přestěhovat do suterénního bytu v Ostravě.
Aby uživil rodinu, musel pracovat v manuálních profesích. Fáral v dolech na Ostravsku, pracoval u geologického průzkumu a ve stavebnictví.

Navzdory ponížení a tvrdé práci si zachoval optimismus. V Ostravě se usadil natrvalo a stal se patriotem tohoto regionu.

🎖 Rehabilitace a stáří

Po roce 1989 se Zdeněk Škarvada dočkal morální satisfakce.

Byl plně rehabilitován a povýšen nejprve na plukovníka, později na generálmajora a generálporučíka ve výslužbě.
Stal se čestným občanem Ostravy a své rodné Olešnice.
Angažoval se ve Svazu letců ČR a Československé obci legionářské. Často navštěvoval školy a besedoval s mládeží, přičemž zdůrazňoval hodnotu svobody a demokracie.
Napsal autobiografickou knihu, která mapovala jeho životní osudy.

V roce 2002 mu prezident Václav Havel (v některých zdrojích uváděn rok 2002, což spadá pod Havla, ale předání mohlo být později, Škarvada obdržel Řád Bílého lva od Václava Klause v roce 2007? *Korekce dle ověřených dat:* Prezident Václav Havel mu udělil Řád Bílého lva III. třídy v roce 1997. V roce 2007 mu prezident Václav Klaus propůjčil Řád Bílého lva I. třídy vojenské skupiny).

🕯 Úmrtí

Zdeněk Škarvada zemřel 11. května 2013 v Ostravě ve věku 95 let. Byl posledním žijícím zakládajícím členem 310. československé stíhací perutě. Jeho pohřeb s vojenskými poctami se konal za účasti nejvyšších představitelů státu a armády, doprovázen průletem stíhacích letounů JAS-39 Gripen.

💡 Pro laiky

Příběh Zdeňka Škarvady je jako scénář k filmu, který má několik dílů. 1. Díl první - Útěk: Utekl přes Polsko, kde ho chytili Sověti (tehdy kamarádi Hitlera) a drželi ho v lágru. Dostal se ven jen zázrakem a objel půlku zeměkoule, aby se dostal do Anglie. 2. Díl druhý - Boj a pád: Létal ve Spitfiru, bránil Anglii, ale pak mu nad mořem vysadil motor. Musel skočit do ledové vody v únoru. Přežil jen proto, že ho vylovili Němci. 3. Díl třetí - Velký útěk: Byl v tom slavném lágru ze stejnojmenného filmu. Pomáhal kopat tunely (vynášel hlínu v kalhotách), ale neutekl. To mu zachránilo krk, protože gestapo většinu uprchlíků postřílelo. 4. Díl čtvrtý - Komunismus: Místo vděku ho doma komunisté vyhodili z armády i z bytu a poslali ho fárat do dolů. Škarvada byl unikátní v tom, že si z toho nic nedělal. Byl to neuvěřitelně veselý člověk, který i v 90 letech sršel energií a říkal, že přežil díky humoru.

Zdroje