Zápas (sport)

Zápas
Klasifikace
Kategorie	Úpolový sport
Řídící orgán	United World Wrestling (UWW)
Olympijský sport	Ano (od roku 1896, resp. 708 př. n. l. v antice)
Historie a původ
Vznik	Starověk
Specifikace
Vybavení	Zápasnický dres, zápasnická obuv, žíněnka

Zápas (v mezinárodním prostředí označovaný anglickým termínem wrestling) je individuální úpolový sport, ve kterém proti sobě nastupují dva protivníci stejné váhové kategorie s cílem fyzicky překonat jeden druhého pomocí chvatů, hodů, podmetů a znehybnění. Ústředním smyslem tohoto sportu je dostat soupeře na lopatky (tzv. lopatkové vítězství, anglicky pin) nebo získat bodovou technickou převahu v rámci stanoveného časového limitu. Na rozdíl od úderových bojových umění (jako je box nebo karate) jsou v tradičním olympijském zápase absolutně zakázány jakékoliv údery, kopy, škrcení či páky na klouby.

Zápas představuje jedno z nejstarších dokumentovaných sportovních odvětví v dějinách lidstva, jehož kořeny sahají tisíciletí do minulosti k prvním civilizacím v Mezopotámii a Egyptě. V moderní éře je sport celosvětově řízen mezinárodní federací United World Wrestling (UWW), dříve známou jako FILA. Olympijský program v současnosti zahrnuje dvě hlavní větve tohoto sportu: zápas řecko-římský (ve kterém je povoleno používat chvaty pouze od pasu nahoru) a zápas ve volném stylu (kde jsou povoleny záběry celého těla včetně nohou). Ženy na olympijské úrovni soutěží výhradně ve volném stylu.

🗓 Současnost a aktuální dění

Zápasnický sport vstupuje v srpnu roku 2026 do nového olympijského cyklu po historicky zcela mimořádných Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Současné vedení mezinárodní federace United World Wrestling, jemuž předsedá Nenad Lalović, pokračuje v masivní celosvětové popularizaci a modernizaci tohoto sportu s výhledem na nadcházející olympijský cyklus směrem do Los Angeles 2028.

Mezinárodní kalendář pro rok 2026 směřuje k absolutnímu vrcholu sezóny, jímž je Seniorské mistrovství světa v zápasu 2026. Na základě oficiálního rozhodnutí UWW, které bylo stvrzeno v předchozím roce na zasedání vedení, se tento celosvětový šampionát uskuteční ve dnech 24. října až 1. listopadu 2026 ve městě Manáma v ostrovním království Bahrajn. Jedná se o historický milník, neboť poprvé v dlouhých dějinách tohoto sportu bude hostitelskou zemí seniorského mistrovství světa arabský stát. Zisk pořadatelství podtrhuje narůstající investice zemí Perského zálivu do mezinárodních sportovních struktur, jež jsou v Bahrajnu personifikovány do postavy úřadujícího olympijského a světového šampiona Achmeda Tažudinova.

Světovému zápasu v současnosti absolutně dominují asijské velmoci. Trend, který se plně projevil během olympijského turnaje v Paříži 2024, kde asijské národy získaly 50 procent všech dostupných medailí, pokračuje i v ročnících 2025 a 2026. Hegemonem globální scény je Japonsko, následované silnými programy z Íránu a Spojených států amerických. Americká výprava se po pařížském turnaji (kde poprvé po 56 letech nezískala zlatou medaili v mužském volném stylu) aktuálně nachází ve fázi generační obměny, kterou naopak kompenzuje bezprecedentní nadvláda amerických žen, reprezentovaná mladými hvězdami, jako je Amit Elor.

Téma mezinárodní integrace zápasníků zůstává v roce 2026 vysoce aktuální i v souvislosti s dozvuky geopolitických konfliktů v Evropě. Zatímco na hrách v Paříži 2024 startovali ruští a běloruští atleti pouze ve zlomkovém počtu pod neutrální vlajkou (kategorie AIN - Individual Neutral Athletes), probíhající mezinárodní turnaje organizované pod patronací UWW definují nové kvóty a bezpečnostní protokoly pro zajištění integrity nadcházejících světových a kontinentálních šampionátů (například MS 2025 v chorvatském Záhřebu).

⏳ Historie a vývoj

Starověké kořeny

Zápas se vyvíjel současně s ranými stádii lidské společnosti jako nezbytný prostředek fyzické obrany a zocelování bojovníků. Historikové považují zápas za vůbec nejstarší zaznamenaný soutěživý sport. Jedním z prvních hmatatelných dokladů existence institucionalizovaného zápasu jsou sumerské bronzové sošky (datované do období 2700–2600 př. n. l.) a literární prameny obsažené v Eposu o Gilgamešovi.

Extrémní úroveň detailu starověkého zápasu poskytují archeologické nálezy ze starověkého Egypta. V hrobkách v lokalitě Baní Hasan (přibližně z roku 2000 př. n. l.) se na nástěnných malbách dochovaly stovky vyobrazení zápasnických dvojic, z nichž lze bezpečně identifikovat téměř všechny základní chvaty a hody, jež jsou v moderním zápasu používány dodnes (například strhy, podběhy a porazy).

Zlatým věkem starověkého zápasu se stalo antické Řecko. Zde byl zápas (řecky palé) nejen základem fyzické výchovy v palestře, ale těšil se statusu jedné z nejváženějších disciplín antických olympijských her, do jejichž programu byl zařazen již během 18. olympiády v roce 708 př. n. l. Starověcí Řekové praktikovali dvě hlavní formy: orthia pale (zápas ve stoji, kde cílem bylo hodit soupeře třikrát na zem) a kato pale (zápas pokračující na zemi až do vzdání se jednoho z protivníků). Extrémnější formou pak byl Pankration, který kombinoval zápas s boxem a povolovalo se v něm téměř vše kromě kousání a vydloubávání očí. Podle řecké mytologie pravidla tohoto sportu definoval samotný hrdina Theseus.

V dobách starověkého Říma byl zápas zpočátku převzat z Řecka, avšak v průběhu staletí se jeho sportovní podstata transformovala v kruté a teatrální boje gladiátorů v cirku, kde ustoupila atletická čistota hrubé síle a boji o holý život.

Středověk a vznik moderních pravidel

Během středověku se zápas stal integrální součástí rytířských turnajů a vojenského výcviku evropské šlechty. Slavným českým příkladem je osobnost pana Lva z Rožmitálu, o němž dobové prameny ze 15. století zmiňují, že při svých cestách po západní Evropě hojně a úspěšně potýkal síly v zápase s cizími rytíři. V německém prostředí vznikaly jedny z prvních ilustrovaných manuálů (fechtbuchy), jako například „Ringenkunst“ od Fabiana von Auerswalda z roku 1539. Ve stejné době existovaly různé lidové styly zápasu i na britských ostrovech (jako collar-and-elbow wrestling či styl z Cornwallu).

Moderní sportovní zápas, jak jej známe dnes, se zformoval na konci 19. století ve Francii. Císařští vojáci napoleonských armád praktikovali tradiční úchopy pro potřeby armádního boje, jež se posléze přesunuly do civilního sektoru v rámci poutí, karnevalů a salónních slavností. V roce 1893 francouzští průkopníci Doublier, Christol a Rigal vytvořili první ucelená pravidla takzvaného francouzského zápasu, v němž zakázali útoky na nohy. Tento styl byl posléze z komerčních důvodů mylně přejmenován na „zápas řecko-římský“, aby evokoval antickou noblesu a přitáhl více publika (byť antické Řecko pochopitelně útoky na nohy umožňovalo). Tento styl byl okamžitě zařazen na program prvních novodobých olympijských her v Athénách v roce 1896.

Paralelně se ve Velké Británii a USA vyvíjel styl „catch-as-catch-can“ (chyť, jak chytit můžeš), v němž neexistovalo omezení pro útoky na nohy a záběry pod pasem. Tento mnohem volnější a dynamičtější styl položil základ modernímu zápasu ve volném stylu, který byl poprvé zařazen do olympijského programu v roce 1904 v americkém St. Louis.

🤼 Hlavní formy a olympijské disciplíny

Sportovní zápas se dělí na několik mezinárodně uznávaných odvětví. Tři z nich mají stabilní olympijský status.

Zápas řecko-římský (Greco-Roman Wrestling)

Zápas řecko-římský představuje silově a takticky nesmírně náročnou formu boje. Základním a nepřekročitelným pravidlem tohoto stylu je striktní zákaz používání nohou k obraně či útoku a zákaz chytání soupeře pod úrovní pasu.

Díky této restrikci jsou zápasníci nuceni přibližovat se k soupeři velmi blízko, což vede k soubojům o úchop (tzv. klinč) zaměřeným výhradně na horní polovinu těla. Tento styl je divácky atraktivní díky monumentálním hodům přes hruď (například takzvaný suplex), při nichž je soupeř zvednut do vzduchu, přehozen v širokém oblouku a dopadá na záda. Zásadní roli hraje také takzvaný „parter“ (boj na zemi), kde se vrchní zápasník snaží spodního zápasníka (který se brání vkleče na zemi) přetočit přes osu zad na lopatky pomocí takzvaných ruliček a přehozů. Disciplína je na olympijských hrách od svého počátku otevřena výhradně mužům.

Zápas ve volném stylu (Freestyle Wrestling)

Zápas ve volném stylu představuje komplexnější a dynamičtější variantu, kde je zápasníkům povoleno chytat soupeře za nohy, podrážet, využívat vlastní nohy k aktivním chvatům, strhům a hákování.

Volnostyl je charakteristický větší vzdáleností mezi zápasníky (tzv. nižší postoj) a prudkými, výbušnými útoky (tzv. skoky do nohou – single leg, double leg takedown), jimiž se útočník snaží vyvést soupeře z rovnováhy a srazit jej k zemi. Boj na zemi je zde velmi rychlý a obránce musí být neustále v pohybu, aby zabránil soupeři v „zapletení“ nohou (například populární technika ankle lace – křížení kotníků). Tato forma je historicky nesmírně populární v Asii (Japonsko, Írán), na Kavkaze a ve Spojených státech amerických (kde se masivně pěstuje na středoškolské a univerzitní úrovni formou takzvaného folkstylu, jenž má k mezinárodnímu volnému stylu velmi blízko).

Ženský zápas

Ženský zápas se na olympijské úrovni a v rámci soutěží UWW řídí takřka výhradně pravidly zápasu ve volném stylu. Řecko-římský styl se na profesionální úrovni u žen ze zdravotních a bezpečnostních důvodů (vzhledem k tvrdým dopadům při masivních suplexech z výšky) mezinárodně necvičí v olympijském kontextu. Ženský zápas zažil masivní globální expanzi na přelomu 20. a 21. století. Poprvé byl do programu olympijských her zařazen v roce 2004 v Athénách a v současnosti disponuje šesti olympijskými váhovými kategoriemi, díky čemuž je plně zrovnoprávněn se dvěma mužskými disciplínami.

Neolympijské disciplíny

Mezinárodní organizace UWW zaštiťuje vedle klasického olympijského trojboje i další tradiční či moderní disciplíny:

Beach wrestling (Plážový zápas): Bojuje se v písku, zápasníci mají pouze plavky a definovaný úbor. Cílem je povalit soupeře na záda nebo jej vytlačit z kruhu vyznačeného v písku. Rychlý formát získává na popularitě a aspiruje na budoucí olympijské uznání.
Grappling: Bojový styl zaměřený výhradně na techniky submisí, pák na končetiny a škrcení v boji na zemi. Oblečením je přiléhavé rashguardové triko nebo klasické kimono (Gi).
Pankration: Obnovená a sportovní forma antického sportu, jež v moderním chráněném pojetí UWW kombinuje zápas a některé lehké formy úderů za přísných bezpečnostních podmínek.
Tradiční páskové zápasy (Belt wrestling, Alysh): Vycházející ze středoasijských a turkických tradic. Zápasníci drží soupeře po celou dobu utkání oběma rukama za opasek a snaží se jej z této pevné pozice přehodit.

⚖️ Zápasnická pravidla a bodovací systém

Dějiště a vybavení

Soutěže se odehrávají na měkké zápasnické žíněnce, jejíž tloušťka a bezpečnostní parametry jsou organizací UWW přísně normovány, aby dokázaly absorbovat dopady těl z výšky. Zápasiště má tvar kruhu o průměru 9 metrů. Tento kruh se vizuálně dělí na několik zón: 1. Centrální plocha (zápasiště): Modrý nebo žlutý kruh o průměru 7 metrů, v jehož středu je namalován malý vnitřní metrový kruh, ze kterého zápasníci začínají souboj. 2. Zóna pasivity: Červený pás o šířce 1 metr tvořící vnější okraj zápasiště. Slouží jako varovná oblast – pokud do ní zápasník ustupuje nebo do ní vstoupí, signalizuje to rozhodčím, že je blízko nedovoleného úprku ze žíněnky nebo vytlačení. 3. Ochranná zóna: Široký okraj ohraničující celý venkovní prostor mimo červený pás pro absolutní bezpečnost při dopadu letících zápasníků mimo kruh.

Zápasníci musí nosit těsně přiléhavý jednodílný elastický úbor zvaný dres (singlet), přičemž jeden z dvojice má vždy povinně celočervený a druhý celomodrý dres. Dále musí mít speciální lehkou obuv (zápasničky), jež fixuje kotník a nesmí obsahovat žádné tvrdé, kovové ani plastové části nebo podpatky, které by mohly způsobit řezná zranění.

Časový formát

Seniorské zápasy na úrovni mistrovství světa a olympijských her se skládají přesně ze dvou poločasů (period). Každá perioda trvá 3 minuty čistého času. Mezi oběma periodami je 30sekundová přestávka na ošetření drobných krvácení, utření potu a rychlé taktické pokyny od trenéra ze střídačky. Pokud zápas není ukončen před limitem (např. na lopatky), o vítězi rozhoduje bodový stav po uplynutí celkových 6 minut.

Způsoby vítězství

Existuje několik možností, jak v zápase zvítězit:

Lopatkové vítězství (Vítězství na tuš / Fall / Pin): Okamžité a nejcennější ukončení zápasu bez ohledu na průběžný bodový stav a čas. Nastává v momentě, kdy útočník přitlačí obě soupeřovy lopatky současně k žíněnce na dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby rozhodčí na žíněnce tento dotyk jasně zpozoroval (zpravidla odpískne a sám udeří rukou do žíněnky na znamení konce).
Vítězství na technickou převahu (Technical superiority): V případě, že jeden ze zápasníků prokáže nad tím druhým propastný bodový rozdíl. Ve volném stylu (mužském i ženském) činí tento rozdíl přesně 10 bodů, v řecko-římském stylu je to 8 bodů. Zápas je v takové chvíli okamžitě ukončen rozhodčím, aby se předešlo zbytečnému vyčerpání a ponižování slabšího soupeře.
Vítězství na body: Po uplynutí celých 6 minut vyhrává zápasník s vyšším počtem technických bodů. Pokud je stav po šesti minutách matematicky nerozhodný, vyhrává ten zápasník, který získal v průběhu boje bod za chvat vyšší hodnoty, má méně napomenutí nebo ten, kdo jednoduše skóroval jako poslední v čase.
Vítězství pro pasivitu nebo zranění: Zápasník je diskvalifikován za nesportovní chování (například 3 penalizace za záměrný útěk ze žíněnky), za hrubý faul (pokus o úder) nebo zápas vzdá (skrečuje) pro fyzické zranění.

Bodovací systém

Během utkání jsou hlavním rozhodčím na žíněnce (kterému na dálku asistují z postranních stolů bodový rozhodčí a předseda žíněnky) udělovány body za úspěšné ofenzivní akce podle náročnosti, letové fáze a nebezpečí pro obránce.

1 bod: Uděluje se v případě, že zápasník v boji ve stoji vytlačí soupeře z červené zóny ven do ochranného prostoru celým chodidlem (tzv. step-out). Rovněž se 1 bod uděluje jako penalizace soupeři, pokud se aktivně vyhýbá boji, uniká z chvatů nebo nezvládne skórovat během nuceného 30sekundového odpočtu aktivity nařizovaného rozhodčím (tzv. shot clock / activity time).
2 body: Získává zápasník za strh (takedown) – tedy přenesení boje ze stoje na zem, při kterém dostane soupeře pod kontrolu (zalehne ho a má nad ním prokazatelnou dominantní pozici). Dva body se také získávají za to, pokud útočník v boji na zemi (v parteru) dokáže přetočit soupeře na záda do nebezpečné polohy (např. pomocí techniky zvané klíč, guta nebo rohlík).
4 body: Udělují se za hod velkého rozsahu ze stoje (nebo ze země v parteru zvednutím), kdy útočník zvedne nohy bránícího se soupeře vysoko do vzduchu a hodí jej krátkým obloukem přímo do nebezpečné polohy na záda, avšak nedojde k okamžitému fixnímu dotyku lopatek.
5 bodů: Nejvyšší možná hodnota jednoho chvatu, vyhrazená převážně pro řecko-římský styl. Týká se monumentálního hodu, při kterém útočník v postoji vyzdvihne soupeře celým tělem do vzduchu a hodí jej plynulým obloukem přes svou hruď (s velmi vysokou amplitudou a letovou fází) přímo na žíněnku do přímého ohrožení lopatek.

🏋️ Váhové kategorie

Aby bylo zajištěno naprosto spravedlivé soupeření a nedocházelo k fyzické převaze jen díky tělesné hmotnosti, jsou zápasníci děleni do striktních váhových kategorií. Před každým soutěžním dnem probíhá ostré ranní vážení. Pokud zápasník přesáhne svůj povolený limit byť o jedinou desetinu kilogramu, je z turnaje bez milosti okamžitě diskvalifikován. Během dlouhé historie mezinárodního zápasu se váhové limity neustále posouvaly. Na olympijských hrách z prostorových a časových důvodů Mezinárodního olympijského výboru nefigurují všechny kategorie, které jsou naopak dostupné na běžném mistrovství světa.

Níže jsou uvedeny kompletní olympijské váhové kategorie schválené organizací United World Wrestling, které platí pro olympijský cyklus po Paříži 2024 směrem k dalším hrám:

Zápas ve volném stylu – muži (6 olympijských kategorií):

do 57 kg
do 65 kg
do 74 kg
do 86 kg
do 97 kg
do 125 kg (Supertěžká váha)

Zápas řecko-římský – muži (6 olympijských kategorií):

do 60 kg
do 67 kg
do 77 kg
do 87 kg
do 97 kg
do 130 kg (Supertěžká váha)

Ženský zápas (volný styl) – ženy (6 olympijských kategorií):

do 50 kg
do 53 kg
do 57 kg
do 62 kg
do 68 kg
do 76 kg (Těžká váha)

(Poznámka: Na každoročním Mistrovství světa v letech neolympijských turnajů se ve všech třech stylech soutěží celkem v deseti váhových kategoriích. Například v mužském volném stylu se přidávají neolympijské váhy do 61 kg, do 70 kg, do 79 kg a do 92 kg).*

🏆 Olympijské hry a historické osobnosti

Olympijský turnaj představuje absolutní svatyni a životní cíl pro každého zástupce tohoto sportu. Do dějin se zapsalo několik nezapomenutelných legendárních jmen. Ruský fenomén Alexandr Karelin byl v 90. letech považován za nejdominantnějšího a nejhrozivějšího zápasníka historie, když ve váze do 130 kg v řecko-římském stylu získal tři olympijská zlata v řadě (1988, 1992, 1996) a zůstal v mezinárodních soutěžích neporažen neuvěřitelných 13 let. Zápasník volného stylu Buvajsar Sajtijev získal pro změnu tři zlaté olympijské medaile díky své neuvěřitelné technice a flexibilitě (1996, 2004, 2008).

Tento absolutní primát tří a čtyř zlatých medailí však byl v moderní éře šokujícím způsobem překonán. Kubánský kolos Mijaín López vytvořil v srpnu na olympiádě v Paříži 2024 nepřekonatelný sportovní milník, když zvítězil ve váze do 130 kg v řecko-římském stylu popáté za sebou (vyhrál hry v letech 2008, 2012, 2016, 2020 a 2024). Tím se stal vůbec prvním a jediným sportovcem v historii všech olympijských sportů (nejen zápasu), který získal pět po sobě jdoucích zlatých medailí ve stejné individuální disciplíně. Po svém posledním vyhraném pařížském finále si za ohlušujícího potlesku sundal své zápasnické boty a symbolicky je ponechal ve středu žíněnky na znamení trvalého a nezpochybnitelného konce své aktivní kariéry.

Na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži zaznamenalo naprosto drtivý a historický triumf Japonsko. Japonská výprava vybojovala neuvěřitelných 8 zlatých olympijských medailí z 18 možných, čímž zcela deklasovala konkurenční velmoci jako Írán či USA. Na straně amerického týmu na stejném turnaji zazářila Amit Elorová, která se ziskem zlaté medaile v kategorii do 68 kg stala ve 20 letech historicky nejmladší americkou olympijskou šampionkou v historii tohoto úpolového sportu. Spojené státy naopak po 56 letech poprvé odletěly z her bez zisku jediné zlaté medaile v mužském volném stylu.

🇨🇿 Zápas v Česku

Na území dnešní České republiky patří zápas mezi sporty s vůbec nejhlubší organizovanou historií. Propagátorem zápasu a úpolových sportů pro posílení svalstva byl již v 19. století Miroslav Tyrš, zakladatel Sokola. První oficiální zápasnické kluby, jako například Atletický klub Žižkov nebo A. C. Praha, vznikaly na našem území postupně již kolem roku 1895.

Absolutní národní legendou českého zápasu se stal na počátku 20. století Gustav Frištenský, obrovitý usměvavý svalovec, rolník a velký vlastenec, jenž vybojoval v roce 1903 titul mistra Evropy v Rotterdamu a stal se symbolem fyzické síly a poctivosti českého národa. Frištenský byl pro svou techniku a neústupnost obdivován po celém kontinentu.

V poválečném období dokázal navázat na gigantické úspěchy staré československé školy Vítězslav Mácha, který v roce 1972 vybojoval na olympijských hrách v Mnichově zlatou olympijskou medaili v těžkém řecko-římském stylu (ve váze do 74 kg). V moderní samostatné historii České republiky patří mezi nejúspěšnější reprezentanty řecko-římský zápasník s čečenskými kořeny Artur Omarov, který vybojoval cenné medaile na mistrovství Evropy a startoval na olympijských hrách, nebo nesmírně úspěšná ženská reprezentantka Adéla Hanzlíčková, pravidelně sbírající evropské kovy. Oficiální organizaci domácích soutěží, extraligy a reprezentace v Česku zajišťuje Svaz zápasu České republiky (SZČR).

💡 Pro laiky

Pokud sledujete úpolový zápas na televizní obrazovce poprvé, je naprosto klíčové si uvědomit obrovský a propastný rozdíl mezi skutečným těžkým olympijským zápasem (wrestlingem) a tím, co často vidíte v televizi pod zkratkou WWE (zábavní americký profesionální wrestling, kde vystupovaly postavy jako John Cena nebo Hulk Hogan).

Televizní "kečup" (americký pro-wrestling) je ve skutečnosti stoprocentně dohodnutá divadelní a kaskadérská show. Výsledky soubojů jsou předem určeny scénářem, všechny údery jsou opatrně sehrané a tlumené, používají se rekvizity jako židle či skoky z provazů ringu a jde výhradně o komerční divadlo pro pobavení zaplatícího publika.

Skutečný zápas, o kterém podrobně pojednává tento článek, je tvrdý, reálný a potu plný olympijský bojový sport. Nikdo se zde na ničem nedomlouvá. Absolutně se tu nesmí používat pěsti ani kopy nohama, což znamená, že si zápasníci nesmí dát ani obyčejnou facku nebo se praštit do nosu. Celý vysilující boj spočívá pouze a výhradně v hodech, síle svalů, rychlosti nohou, neustálém strkání a obrovské technice rovnováhy.

Když uvidíte zápasníka v červeném dresu bojovat proti modrému, sledujte bedlivě jejich ruce. Pokud bojují tak zvaně v „řecko-římském stylu“, musí se chytat pouze za paže, za krk a za trup (od pasu nahoru). Nemohou tomu druhému podkopnout nohu nebo se mu vrhnout po kolenou. Pokud naopak bojují ve „volném stylu“, smějí útočit úplně na celé tělo včetně končetin. Tam je často uvidíte, jak padají nečekaně střemhlav dolů k zemi, aby oběma rukama objali protivníkovy kotníky nebo lýtka, povalili ho zadkem na zem a získali tak kontrolu.

Konec olympijského zápasu nastává okamžitě, jakmile jeden ze zápasníků přitiskne záda (obě lopatky současně) druhého pevně k podložce a rozhodčí zblízka uvidí, že poražený nemá jak uniknout. To se nazývá „dostat někoho na lopatky“ (pin) a znamená to okamžitou radost a vítězství pro útočníka, i kdyby třeba prohrával na body 0:9. Pokud k položení na lopatky vůbec nedojde, boj se po šesti minutách zastaví a vyhrává jednoduše ten, kdo nasbíral více matematických bodů za to, že po celou dobu házel a tahal soupeře na zem. Za obrovský dramatický hod soupeřem vysoko vzduchem je od rozhodčích u stolu uděleno logicky více bodů, než za pouhé strčení protivníka ven za okraj modrého kruhu.

📈 Statistiky a data

K doložení historické dominance, posunů a geografického rozložení organizace vrcholného zápasu slouží následující kompletní tabulky, jež nesmějí podléhat žádnému neúplnému výběru dat a dokumentují každou fázi a roky bez výjimek.

Tabulka 1: Kompletní přehled pořadatelských měst Seniorského mistrovství světa v zápasu UWW (Období 2018–2026) Seniorské mistrovství světa ve všech třech stylech se v olympijských letech z pravidla nekoná, neboť pozornost se upíná k hrám (s výjimkou speciálních turnajů, které UWW přidala pro zbytek neolympijských váhových kategorií, jak tomu bylo v roce 2024 v albánské Tiraně). Následující seznam poskytuje zcela kompletní a detailní záznam hostitelských zemí a měst bez jediné vynechané sezóny od roku 2018 do roku 2026.

Rok konání	Hostitelské město	Hostitelský stát	Geografický region a doplňující informace
2018	Budapešť	Maďarsko	Střední Evropa.
2019	Nur-Sultan (Astana)	Kazachstán	Střední Asie. Poslední standardní MS před pandemickou krizí.
2020	— (Zrušeno)	—	Zrušeno kvůli globální pandemii COVID-19. Zcela nahrazeno takzvaným individuálním Světovým pohárem v Srbsku.
2021	Oslo	Norsko	Skandinávie. Turnaj se odehrál v těsném závěsu po odložených OH v Tokiu.
2022	Bělehrad	Srbsko	Balkánský poloostrov. (Turnaj byl původně UWW přidělen do ruského Krasnojarsku, avšak po mezinárodních sankcích v únoru 2022 okamžitě přesunut do Srbska).
2023	Bělehrad	Srbsko	Balkánský poloostrov. (Srbsko uspořádalo historicky bezprecedentně druhé plnohodnotné MS v řadě jako klíčovou kvalifikaci pro Paříž 2024).
2024	Tirana	Albánie	Mistrovství světa pouze v neolympijských (tzv. non-Olympic) váhových kategoriích, jelikož probíhaly OH v Paříži.
2025	Záhřeb	Chorvatsko	Jižní a Střední Evropa. Návrat k plnému formátu 30 váhových kategorií.
2026	Manáma	Bahrajn	První mistrovství světa historie na půdě jakéhokoliv státu Arabského poloostrova. Plánováno pro termín 24. října až 1. listopadu 2026.

Tabulka 2: Kompletní výčet zlatých olympijských medailí Mijaína Lópeze Kubánský fenomén Mijaín López vytvořil v těžkém řecko-římském stylu nedostižný a ohromující rekord, kterým překonal všechny existující olympioniky moderní éry napříč všemi individuálními sporty na celém světě. Následující tabulka naprosto přesně dokumentuje všechny ročníky her bez výjimky, ve kterých dokázal postupně získat svých pět po sobě jdoucích zlatých medailí.

Rok konání OH	Hostitelské město	Zápasnický styl a váhová kategorie	Ocenění	Poražený finalista (Soupeř v boji o zlato)
2008	Peking	Řecko-římský styl, kategorie do 120 kg	Zlatá medaile	Chasan Barojev (Rusko)
2012	Londýn	Řecko-římský styl, kategorie do 120 kg	Zlatá medaile	Heiki Nabi (Estonsko)
2016	Rio de Janeiro	Řecko-římský styl, kategorie do 130 kg (úprava vah)	Zlatá medaile	Rıza Kayaalp (Turecko)
2020 (hráno 2021)	Tokio	Řecko-římský styl, kategorie do 130 kg	Zlatá medaile	Ijakob Kadžaija (Gruzie)
2024	Paříž	Řecko-římský styl, kategorie do 130 kg	Zlatá medaile	Yasmani Acosta (Chile)

Zdroje