Věra Čáslavská

Věra Čáslavská
Celé jméno	Věra Čáslavská (provdaná Odložilová)
Datum narození	3. května 1942
Místo narození	Praha, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	30. srpna 2016
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost	;
Povolání	sportovní gymnastka, trenérka, sportovní funkcionářka, politická poradkyně
Aktivní od	1958
Aktivní do	1968
Výška	160

Věra Čáslavská (3. května 1942 Praha – 30. srpna 2016 Praha) byla československá sportovní gymnastka, trenérka, významná sportovní funkcionářka a politická osobnost. Z historického a statistického hlediska představuje s celkovým ziskem sedmi zlatých a čtyř stříbrných olympijských medailí absolutně nejúspěšnějšího českého i československého olympionika všech dob. Ve sportovní gymnastice vybojovala v průběhu své mezinárodní kariéry čtyři tituly mistryně světa a jedenáct titulů mistryně Evropy, čímž se zařadila mezi nejvýraznější postavy celosvětové sportovní historie dvacátého století.

Její kariéra dalece přesáhla hranice sportovních kolbišť a vstoupila do dějin v přímé souvislosti s geopolitickými událostmi roku 1968. Jako signatářka manifestu Dva tisíce slov a aktivní odpůrkyně srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa vyjádřila svůj občanský protest přímo na stupních vítězů během Letních olympijských her 1968 v Mexiku, když při slavnostním hraní sovětské státní hymny demonstrativně sklopila a odvrátila hlavu od vlajky. Tento akt pasivního odporu sledovaly prostřednictvím televizních obrazovek desítky milionů diváků po celém světě. Ačkoliv jí tento krok vynesl celosvětový obdiv a respekt, na domácí scéně zapříčinil její okamžitou politickou perzekuci. Nastupující normalizační komunistický režim ji následně vyloučil z veřejného i sportovního života a po dlouhá léta jí znemožnil vykonávat profesi, studovat a cestovat za hranice státu.

Plný návrat do veřejného prostoru jí umožnila až sametová revoluce v listopadu 1989. V průběhu devadesátých let zastávala exekutivní pozici poradkyně prezidenta Václava Havla, stala se předsedkyní Československého a posléze Českého olympijského výboru a byla zvolena řádnou členkou Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Její pozdější osobní život byl hluboce zasažen těžkou rodinnou tragédií a následnými dlouhodobými zdravotními obtížemi. Z dlouhé společenské izolace se dokázala po patnácti letech úspěšně vrátit a až do svého úmrtí na onkologické onemocnění v roce 2016 se aktivně angažovala v charitativní činnosti, podpoře mladých sportovců a v důrazné obraně lidských práv a demokratických hodnot.

🗓 Odkaz a výročí v současnosti

V roce 2026 si mezinárodní olympijské hnutí, historická obec i široká sportovní veřejnost připomněly přesně deset let od úmrtí Věry Čáslavské. Její sportovní odkaz si nadále udržuje svou historickou platnost a faktickou nepřekonatelnost v mnoha ohledech. Její rekord v počtu získaných individuálních zlatých olympijských medailí (7) napříč všemi ženskými sportovními odvětvími odolával neuvěřitelných 56 let a byl překonán až americkou plavkyní Katie Ledeckou na Letních olympijských hrách v Paříži v roce 2024.

Věra Čáslavská nicméně i v současnosti zůstává jedinou gymnastkou (včetně mužské kategorie), která dokázala na olympijských hrách získat zlatou medaili v absolutně všech individuálních disciplínách (víceboj, přeskok, bradla, kladina a prostná). Její jméno nese řada veřejných institucí a je po ní formálně pojmenována planetka (26986) Čáslavská, nacházející se v hlavním pásu asteroidů naší sluneční soustavy.

👤 Životopis a raná léta

Narodila se 3. května 1942 v Praze do rodiny obchodníka. Její otec vlastnil na území hlavního města obchod s lahůdkami. Od útlého věku projevovala mimořádný pohybový talent a zpočátku se systematicky věnovala klasickému baletu a následně krasobruslení. Právě krasobruslařská průprava jí poskytla vynikající základy pro rozvoj koordinace v prostoru, smysl pro rytmus a estetický projev.

Zásadní zlom v jejím sportovním zaměření nastal ve věku čtrnácti let. V tomto období se osobně setkala s tehdejší hvězdou československé gymnastiky Evou Bosákovou. Toto setkání ji plně přesměrovalo k dráze sportovní gymnastiky. Bosáková se stala její první profesionální trenérkou. Fyzické dispozice, mimořádná tréninková disciplína a cílevědomost způsobily, že Čáslavská již po necelém roce intenzivního tréninku vyhrála národní juniorské mistrovství a následně se nominovala do seniorského reprezentačního výběru, čímž svou o devět let starší mentorku Evu Bosákovou výkonnostně dostihla a brzy i překonala.

🤸‍♀️ Počátky sportovní kariéry a první mezinárodní medaile

Svoji mezinárodní kariéru zahájila na Mistrovství světa v roce 1958 v sovětské Moskvě. Zde, jako šestnáctiletá nejmladší účastníce šampionátu, pomohla reprezentačnímu družstvu žen k zisku stříbrné medaile. V individuálním víceboji obsadila osmé místo, což signalizovalo její obrovský potenciál.

O rok později, na Mistrovství Evropy 1959 v polském Krakově, vybojovala svou první velkou individuální zlatou medaili. Zvítězila ve cvičení na kladině a přidala stříbrnou medaili v přeskoku. Své první zkušenosti pod pěti kruhy získala na Letních olympijských hrách 1960 v italském Římě. Přestože do dějiště her odcestovala s nedoléčenými zdravotními problémy, přispěla k zisku stříbrné medaile v soutěži družstev. Průlom do absolutní celosvětové elity potvrdila na domácí půdě během Mistrovství světa 1962 v Praze. Před domácím publikem vybojovala zlatou medaili v přeskoku, stříbrnou medaili ve víceboji a v soutěži družstev, a bronzovou medaili v prostných. Těmito výkony se pasovala do role hlavní vyzyvatelky tehdejší suverénní sovětské hvězdy Larisy Latyninové.

🥇 Olympijská dominance v Tokiu (1964)

Letní olympijské hry 1964 v japonském Tokiu představovaly okamžik, kdy Věra Čáslavská definitivně převzala pozici královny světové gymnastiky. Do Japonska odjížděla jako hlavní favoritka a svá očekávání beze zbytku naplnila.

Ve víceboji jednotlivkyň s přehledem porazila Larisu Latyninovou a získala nejprestižnější zlatou medaili. K triumfu ve víceboji přidala zlaté kovy v přeskoku a na kladině, a sbírku završila ziskem stříbrné medaile v soutěži družstev. Kromě samotných sportovních výkonů si získala obrovské sympatie japonského publika svou vrozenou elegancí, skromným vystupováním a úsměvem. Místní tisk a fanoušci jí udělili lichotivou přezdívku „Miláček olympijských her“ a v japonském překladu „Tokijská snoubenka“ (東京の恋人 – Tokyo no Koibito).

Diváci oceňovali její smysl pro fair play a odhodlání. O triumf na bradlech ji připravil nečekaný pád, avšak Čáslavská se nenechala zlomit a k obrovskému nadšení haly svou finálovou sestavu vystřihla ještě jednou, tentokrát technicky naprosto bezchybně (byť z hlediska pravidel již nemohla bodovat pro medailové umístění). Tokio z ní učinilo celosvětovou sportovní celebritu.

V následujícím olympijském mezidobí svou dominanci pouze potvrzovala. Na Mistrovství Evropy 1965 v Sofii a následně na Mistrovství Evropy 1967 v nizozemském Amsterdamu dokázala obhájit vítězství ve všech pěti disciplínách (víceboj a čtyři jednotlivá nářadí). Na amsterdamském šampionátu se navíc zapsala do historie tím, že jako vůbec první gymnastka na významné mezinárodní soutěži v poválečné éře obdržela od rozhodčích za svou sestavu maximální možnou známku, tedy čistých 10,0 bodů.

✊ Pražské jaro, Dva tisíce slov a srpnová okupace

Rok 1968 byl v Československu definován snahou o reformu komunistického systému, jež vstoupila do dějin jako Pražské jaro. Věra Čáslavská byla aktivní součástí společenského uvolnění. V červnu 1968 připojila svůj podpis pod prodemokratický manifest Dva tisíce slov, jehož autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík. Tento dokument vyzýval k rychlejšímu tempu demokratizačních reforem a k občanské aktivitě nezávislé na stranickém aparátu.

Naděje na politické uvolnění byly brutálně ukončeny v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy území republiky vojensky obsadila vojska Varšavské smlouvy pod velením Sovětského svazu. Čáslavská se jakožto populární osobnost a signatářka manifestu ocitla v bezprostředním nebezpečí zatčení ze strany státní bezpečnosti a okupačních sil. Na radu přátel okamžitě opustila Prahu a uchýlila se do utajeného exilu. Skrývala se v horské chatě Vřesovka nedaleko moravského města Šumperk v pohoří Hrubý Jeseník.

V těchto provizorních podmínkách neměla přístup k žádnému specializovanému gymnastickému nářadí. Svoji fyzickou kondici a rovnováhu pro blížící se olympijské hry udržovala naprosto improvizovaně – trénovala s využitím pokácených stromů (jež suplovaly kladinu), cvičila na lesních loukách a posilovala zvedáním pytlů s uhlím. Zpět k reprezentačnímu týmu se mohla připojit až na poslední chvíli, krátce před samotným odletem vládního speciálu do Mexika. Režim jí cestu povolil s vidinou zisku cenných deviz a medailí, nicméně s tichým očekáváním její poslušnosti.

🇲🇽 Triumf a tichý protest na OH v Mexiku (1968)

Letní olympijské hry 1968 se odehrávaly v extrémní nadmořské výšce města Mexika. Do dějiště her přijížděla Čáslavská s obrovskou motivací porazit reprezentantky okupační velmoci. Její výkony na sportovišti byly fenomenální. V průběhu soutěží vybojovala zlatou medaili v prestižním víceboji jednotlivkyň, zvítězila v přeskoku, na bradlech a v prostných. K těmto čtyřem zlatým kovům přidala dvě stříbrné medaile (z kladiny a ze soutěže družstev). S celkovým ziskem šesti medailí se stala suverénně nejúspěšnější účastnicí celých olympijských her.

Soutěžní průběh však provázely kontroverzní výroky sboru rozhodčích, které vyústily v její slavný občanský protest. V soutěži na prostných a na kladině rozhodčí zcela nestandardním a dodatečným bodovým hodnocením upravili výsledky tak, aby sovětské gymnastky (Larisa Petriková v prostných a Natalja Kučinská na kladině) bodově srovnaly či těsně porazily československou reprezentantku. Během slavnostního předávání medailí, kdy obě závodnice stály na nejvyšším stupni, začala v hale hrát sovětská státní hymna a stoupat sovětská vlajka. V tomto okamžiku Věra Čáslavská sklopila zrak k zemi a hlavu demonstrativně odvrátila hluboko směrem dolů a od vlajky. Tento tichý, avšak mimořádně silný projev vzdoru vůči okupantům zachytily kamery a fotografie, které bleskově obletěly celý svět.

Svatba s Josefem Odložilem

Hry v Mexiku pro ni znamenaly i zásadní zlom v osobním životě. Ještě před odletem do Mexika uzavřela sázku se svým tehdejším partnerem, československým reprezentantem v běhu na 1500 metrů Josefem Odložilem. Podmínkou bylo, že pokud on postoupí do finále a ona obhájí zlatou medaili, vezmou se přímo v dějišti her. Obě podmínky byly splněny.

Svatba Věry Čáslavské a Josefa Odložila se konala 26. října 1968 v Metropolitní katedrále Nanebevzetí Panny Marie na hlavním mexickém náměstí Zócalo. Vzhledem k její obrovské místní popularitě se na náměstí shromáždilo více než 100 000 jásajících Mexičanů, kteří chtěli spatřit svou sportovní modlu. Mexický tisk ji okamžitě překřtil na „Mexickou snoubenku“ (La Novia de México). Těmito událostmi Věra Čáslavská ve věku 26 let svou aktivní a neuvěřitelně úspěšnou profesionální kariéru sportovní gymnastky s definitivní platností ukončila.

🚫 Perzekuce během normalizace (1969–1989)

Po návratu z olympijských her byla v Československu vyhlášena nejlepší sportovkyní světa za rok 1968. Euforie však netrvala dlouho. Státní aparát zahájil tvrdou fázi takzvané normalizace s cílem odstranit všechny reformní prvky ze společnosti. Od Čáslavské bylo striktně vyžadováno veřejné odvolání podpisu pod manifestem Dva tisíce slov a distancování se od jejích projevů v Mexiku. Ona však tento nátlak opakovaně a kategoricky odmítla.

Důsledkem její principiální neústupnosti bylo absolutní vyloučení ze všech sfér veřejného a sportovního života. Byla označena za takzvanou „personu non grata“ (nežádoucí osobu). Přestože byla držitelkou desítek světových medailí, režim jí dlouhá léta neumožnil vykonávat ani profesi trenérky. Bylo jí znemožněno cestovat do zahraničí, byly jí zabaveny cestovní doklady a nesměla se účastnit žádných oficiálních sportovních akcí. Aby zabezpečila svou rodinu (v roce 1969 se jí narodila dcera Radka a v roce 1974 syn Martin), byla nucena přijmout práci uklízečky.

Situace se mírně zlepšila až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vlivem mezinárodního tlaku. Zásadní roli sehrál tehdejší prezident Mexika, který pohrozil přerušením obchodních dodávek strategických surovin do Československa, pokud úřady Čáslavské neumožní vycestovat k trenérské výpomoci mexickému reprezentačnímu týmu. Komunistický režim tlaku ustoupil a povolil jí i s rodinou dvouletý pracovní pobyt v Mexiku. Po návratu do vlasti v osmdesátých letech mohla za přísného dohledu částečně vykonávat trenérskou činnost v domácích klubech, avšak do veřejného prostoru nadále neměla přístup.

🏛 Návrat do veřejného života po sametové revoluci

Změna společenského zřízení v listopadu 1989 znamenala pro Věru Čáslavskou okamžitou plnou osobní i občanskou rehabilitaci. Okamžitě se stala jednou z hlavních tváří nových společenských změn. Vzhledem k její morální integritě, jazykové vybavenosti a vysokému mezinárodnímu renomé si ji nový československý prezident Václav Havel vybral do svého nejužšího týmu spolupracovníků na Pražském hradě. Od roku 1990 působila jako jeho poradkyně pro sociální otázky a tělovýchovu. Prezident Havel o ní často hovořil jako o jednom ze svých nejbližších přátel.

V roce 1990 byla drtivou většinou hlasů zvolena do pozice předsedkyně Československého olympijského výboru. Tuto exekutivní funkci plynule vykonávala i po rozdělení federace, kdy od roku 1993 stála v čele nově utvořeného Českého olympijského výboru, a to až do roku 1996. Své diplomatické a sportovní renomé uplatnila také na celosvětové úrovni – v roce 1995 byla slavnostně kooptována za řádnou členku Mezinárodního olympijského výboru (MOV), kde setrvala po dobu šesti let až do roku 2001. Působila taktéž jako předsedkyně Nadace Olgy Havlové – Výboru dobré vůle.

⚖️ Rodinná tragédie a následné ústraní

Profesní a společenský vzestup v devadesátých letech byl drasticky přerušen tragickými událostmi v jejím soukromém životě. Její manželství s Josefem Odložilem procházelo dlouhodobou krizí, jež vyústila v roce 1987 v oficiální rozvod. Mezi bývalými manžely však přetrvávaly napjaté vztahy.

V srpnu roku 1993 došlo na moravské diskotéce v obci Bělá pod Pradědem (v místní části Domašov) k fyzické potyčce. Bývalý manžel Josef Odložil sem přijel hledat svého tehdy devatenáctiletého syna Martina. Mezi otcem a synem došlo po slovní rozepři k fyzickému konfliktu. Během potyčky Josef Odložil upadl a utrpěl fatální poranění hlavy o hranu stolu, následkem kterého po několika dnech pobytu v nemocnici v kómatu zemřel.

Tento incident a následné vyšetřování rozpoutalo v českých médiích obrovskou senzaci. Syn Martin byl po složitém soudním řízení v roce 1996 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let. Prezident republiky Václav Havel se s ohledem na okolnosti případu a polehčující psychologické faktory rozhodl v roce 1997 udělit Martinu Odložilovi prezidentskou milost. Tento krok vyvolal značnou částí laické i mediální veřejnosti tvrdou negativní reakci a obvinění z elitářství a protekce.

Věra Čáslavská, paralyzována ztrátou bývalého manžela, těžkou mediální štvanicí vůči své rodině a pocity viny, upadla do hluboké klinické deprese. Tlak situace nedokázala snášet a zcela se stáhla z veřejného i soukromého života. Následujících patnáct let strávila v naprosté izolaci, částečně podstupovala odbornou léčbu v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích a následně přežívala v ústraní v domě s pečovatelskou službou. Po celé toto dlouhé období neposkytovala žádné rozhovory a neobjevovala se na veřejnosti.

🌟 Návrat, boj s nemocí a úmrtí

Překonání hlubokých psychických obtíží trvalo déle než dekádu. Zpět do veřejného prostoru se Čáslavská začala velmi pomalu vracet v letech 2007 až 2009. Její návrat zprostředkoval dokumentární film režisérky Olgy Sommerové s názvem Věra 68, který byl uveden v roce 2012. Během natáčení tohoto filmu navštívila s filmaři i samotné dějiště svých triumfů v Mexiku, což mělo pro její psychiku terapeutický účinek.

Ve stáří se znovu aktivně zapojila do společenského dění. Podporovala české olympioniky, veřejně vystupovala proti autoritářským tendencím a stala se hlasitým kritikem politiků, kteří zlehčovali komunistickou minulost. V roce 2013 se aktivně účastnila prezidentské kampaně, ve které ostře vystupovala proti osobě Miloše Zemana.

Na jaře roku 2015 byla u Věry Čáslavské diagnostikována závažná onkologická diagnóza – rakovina slinivky břišní. Nemoci čelila se stejnou bojovností a optimismem, s jakým přistupovala ke sportu. Podstoupila mimořádně náročnou a dlouhou chirurgickou operaci a sérii chemoterapeutických léčebných procedur. Přestože se v určitých fázích zdálo, že nemoc ustupuje, v létě roku 2016 se její celkový zdravotní stav začal rapidně zhoršovat. Dne 30. srpna 2016 byla urgentně hospitalizována v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde téhož dne ve věku 74 let svému onemocnění podlehla. Její úmrtí vyvolalo vlnu smutku v celé zemi. Dle jejího vlastního přání se nekonal žádný státní pohřeb s politickými projevy; byla zpopelněna a její popel byl rozptýlen v úzkém rodinném kruhu v obci Černošice u Prahy.

💡 Pro laiky: Sportovní gymnastika v šedesátých letech

Pro dnešního diváka by sledování gymnastických závodů z doby Věry Čáslavské mohlo představovat obrovský vizuální šok. Sportovní gymnastika šedesátých let se od dnešní silové podoby (reprezentované například americkou ikonou Simone Bilesovou) lišila zcela diametrálně, a to jak v biomechanice, tak ve vybavení nářadí.

V šedesátých letech na žíněnkách pro prostná neexistovaly žádné zabudované kovové pružiny a odpružené desky, které dnes odhazují gymnastky do výšky několika metrů. Gymnastky tehdy cvičily a odrážely se na pouhém půlpalcovém (zhruba centimetrovém) tvrdém pěnovém koberci. Veškerý odraz a kinetickou energii pro salta a akrobatické řady musely sportovkyně generovat čistě a pouze ze síly vlastních svalů v nohou.

Kladina byla hladký dřevěný trám, který postrádal dnešní semišové protiskluzové potahy. Přeskok se neskákal přes dnešní široký ergonomický stůl (takzvaný pegases), ale přes klasického úzkého tělocvičného koně položeného napříč. Z tohoto technického omezení plynulo i odlišné hodnocení rozhodčích. Gymnastky nebyly posuzovány primárně za riskantní, život ohrožující kombinace obratů, nýbrž za naprosto precizní a elegantní provedení prvků. Důraz byl kladen na baletní průpravu, umělecký dojem, držení těla a absolutní symetrii, což byly domény, ve kterých Věra Čáslavská díky svým krasobruslařským a tanečním základům zcela dominovala. Známkování probíhalo tradičním systémem na stupnici do maximální hodnoty 10,0 bodu, což představovalo ideál dokonalosti (jako první žena jej v poválečné éře obdržela právě Čáslavská v roce 1967).

🏅 Ocenění a vyznamenání

Věra Čáslavská obdržela za své sportovní a lidské postoje obrovské množství formálních i neformálních poct na národní i nadnárodní úrovni. Tabulka pod textem poskytuje přehled nejvýznamnějších udělených řádů a cen:

1964: Státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
1964, 1966, 1967, 1968: Čtyřnásobná absolutní vítězka ankety Sportovec roku Československa.
1968: Ocenění Nejlepší sportovkyně světa udělené mezinárodními tiskovými agenturami.
1989: Udělena Mezinárodní cena fair play Pierra de Coubertina (Pierre de Coubertin International Fair Play Trophy), udělovaná pod patronátem organizace UNESCO.
1991: Mezinárodním olympijským výborem vyznamenána Olympijským řádem ve stříbrném provedení.
1995: Z rukou prezidenta Václava Havla přijala státní vyznamenání – Medaile Za zásluhy 1. stupně.
1998: Jako jedna z prvních oficiálně uvedena do mezinárodní Síně slávy světové gymnastiky (International Gymnastics Hall of Fame) v Oklahoma City v USA.
2010: Udělení vysokého japonského státního vyznamenání – Řád vycházejícího slunce s paprsky na stuze, za posílení vzájemných česko-japonských kulturních a sportovních vztahů.
2016: Oceněna cenou Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

📊 Kompletní statistický přehled medailí

Následující blok tabulek podává exaktní, absolutně kompletní a nezkrácený přehled medailových zisků Věry Čáslavské na třech nejdůležitějších globálních gymnastických akcích po celou dobu její kariéry (1958–1968).

Účast a medaile na Letních olympijských hrách

Rok	Místo konání	Hostitelský stát	Disciplína	Dosažené umístění
1960	Řím	Itálie	Soutěž družstev	2. místo (stříbrná medaile)
1964	Tokio	Japonsko	Víceboj jednotlivkyň	1. místo (zlatá medaile)
1964	Tokio	Japonsko	Přeskok	1. místo (zlatá medaile)
1964	Tokio	Japonsko	Kladina	1. místo (zlatá medaile)
1964	Tokio	Japonsko	Soutěž družstev	2. místo (stříbrná medaile)
1968	Mexiko	Mexiko	Víceboj jednotlivkyň	1. místo (zlatá medaile)
1968	Mexiko	Mexiko	Přeskok	1. místo (zlatá medaile)
1968	Mexiko	Mexiko	Bradla	1. místo (zlatá medaile)
1968	Mexiko	Mexiko	Prostná	1. místo (zlatá medaile)
1968	Mexiko	Mexiko	Kladina	2. místo (stříbrná medaile)
1968	Mexiko	Mexiko	Soutěž družstev	2. místo (stříbrná medaile)

Přehled medailí z Mistrovství světa ve sportovní gymnastice

Rok	Místo konání	Hostitelský stát	Disciplína	Dosažené umístění
1958	Moskva	SSSR	Soutěž družstev	2. místo (stříbrná medaile)
1962	Praha	ČSSR	Přeskok	1. místo (zlatá medaile)
1962	Praha	ČSSR	Víceboj jednotlivkyň	2. místo (stříbrná medaile)
1962	Praha	ČSSR	Soutěž družstev	2. místo (stříbrná medaile)
1962	Praha	ČSSR	Prostná	3. místo (bronzová medaile)
1966	Dortmund	SRN	Víceboj jednotlivkyň	1. místo (zlatá medaile)
1966	Dortmund	SRN	Přeskok	1. místo (zlatá medaile)
1966	Dortmund	SRN	Soutěž družstev	1. místo (zlatá medaile)
1966	Dortmund	SRN	Kladina	2. místo (stříbrná medaile)
1966	Dortmund	SRN	Prostná	2. místo (stříbrná medaile)

Přehled medailí z Mistrovství Evropy ve sportovní gymnastice

Rok	Místo konání	Hostitelský stát	Disciplína	Dosažené umístění
1959	Krakov	Polsko	Kladina	1. místo (zlatá medaile)
1959	Krakov	Polsko	Přeskok	2. místo (stříbrná medaile)
1961	Lipsko	NDR	Víceboj jednotlivkyň	3. místo (bronzová medaile)
1965	Sofie	Bulharsko	Víceboj jednotlivkyň	1. místo (zlatá medaile)
1965	Sofie	Bulharsko	Přeskok	1. místo (zlatá medaile)
1965	Sofie	Bulharsko	Bradla	1. místo (zlatá medaile)
1965	Sofie	Bulharsko	Kladina	1. místo (zlatá medaile)
1965	Sofie	Bulharsko	Prostná	1. místo (zlatá medaile)
1967	Amsterdam	Nizozemsko	Víceboj jednotlivkyň	1. místo (zlatá medaile)
1967	Amsterdam	Nizozemsko	Přeskok	1. místo (zlatá medaile)
1967	Amsterdam	Nizozemsko	Bradla	1. místo (zlatá medaile)
1967	Amsterdam	Nizozemsko	Kladina	1. místo (zlatá medaile)
1967	Amsterdam	Nizozemsko	Prostná	1. místo (zlatá medaile)

Zdroje