Válka v Iráku
Válka v Iráku, známá také jako Druhá válka v Zálivu nebo pod kódovým označením Operace Irácká svoboda (anglicky Operation Iraqi Freedom), byl vojenský konflikt, který začal 20. března 2003 invazí mezinárodní koalice vedené Spojenými státy americkými do Iráku. Hlavním cílem invaze bylo svržení režimu diktátora Saddáma Husajna. Po rychlém vojenském vítězství a pádu režimu následovala dlouhá a krvavá fáze okupace, povstání a sektářského násilí, která trvala až do formálního stažení amerických bojových jednotek v prosinci 2011. Válka měla hluboké a dlouhodobé důsledky pro Irák i celý region Blízkého východu.
📜 Pozadí a příčiny konfliktu
Kořeny války v Iráku sahají do války v Zálivu v letech 1990–1991, po které byly na Irák uvaleny přísné mezinárodní sankce a zavedeny bezletové zóny. Po teroristických útocích z 11. září 2001 se zahraniční politika USA pod vedením prezidenta George W. Bushe radikálně změnila a zaměřila se na preventivní údery proti státům, které byly vnímány jako hrozba.
aftermath Války v Zálivu
Po porážce v Kuvajtu v roce 1991 musel Irák pod dohledem OSN zničit své zbraně hromadného ničení (ZHN). Během 90. let docházelo k neustálým sporům mezi iráckým režimem a zbrojními inspektory OSN, což vedlo k občasným vojenským úderům ze strany USA a Spojeného království (např. Operace Pouštní liška v roce 1998). Na zemi byly uvaleny tvrdé ekonomické sankce, které těžce dopadly na civilní obyvatelstvo.
🇺🇸 Události 11. září a "Válka proti terorismu"
Útoky Al-Káidy na New York a Washington v roce 2001 vedly k vyhlášení globální Války proti terorismu. Bushova administrativa začala prosazovat doktrínu preventivní války, která ospravedlňovala útok na potenciální hrozbu dříve, než se plně projeví. Irák, spolu s Íránem a Severní Koreou, byl prezidentem Bushem označen za součást tzv. "Osy zla".
💣 Obvinění ze zbraní hromadného ničení
Hlavním oficiálním důvodem pro invazi bylo tvrzení, že Saddám Husajn tajně pokračuje ve vývoji zbraní hromadného ničení (chemických, biologických a jaderných) a že představuje bezprostřední hrozbu. Americká vláda také tvrdila, že existuje spojení mezi iráckým režimem a teroristickou sítí Al-Káida. Tehdejší ministr zahraničí Colin Powell přednesl v Radě bezpečnosti OSN prezentaci, která měla tato tvrzení dokládat. Později se však ukázalo, že tyto informace byly založeny na chybných nebo zmanipulovaných zpravodajských údajích a žádné ZHN se v Iráku po invazi nenašly.
🤝 Diplomatické úsilí a formování "Koalice ochotných"
Spojené státy a Spojené království se snažily získat pro invazi mandát Rady bezpečnosti OSN, ale narazily na silný odpor, zejména ze strany Francie, Německa a Ruska, které požadovaly pokračování zbrojních inspekcí. Jelikož se mandát OSN nepodařilo získat, USA zformovaly tzv. "Koalice ochotných" (Coalition of the Willing), skupinu států, které invazi podpořily politicky nebo vojensky.
⚔️ Průběh války
Válku lze rozdělit do několika odlišných fází, od rychlé počáteční invaze po dlouholetý boj s povstalci a sektářským násilím.
💥 Fáze 1: Invaze (2003)
Invaze, nazvaná Operace Irácká svoboda, začala v noci z 19. na 20. března 2003 leteckými údery na klíčové cíle v Bagdádě. Následoval pozemní útok ze tří směrů, primárně z Kuvajtu na jihu. Koaliční síly, disponující drtivou technologickou a palebnou převahou, postupovaly velmi rychle. Irácká armáda, demoralizovaná a špatně vybavená, kladla jen sporadický odpor.
- 21. března: Začíná masivní bombardovací kampaň "Šok a hrůza" (Shock and Awe).
- 9. dubna: Americké jednotky vstupují do centra Bagdádu. Symbolickým momentem se stává stržení obří sochy Saddáma Husajna.
- 1. května: Prezident George W. Bush na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln pronáší projev pod transparentem "Mission Accomplished" (Mise splněna) a oznamuje konec hlavních bojových operací.
🏛️ Fáze 2: Okupace a povstání (2003–2007)
Po pádu režimu se situace rychle zkomplikovala. Rozhodnutí americké civilní správy, vedené Paulem Bremerem, o rozpuštění irácké armády a vyloučení členů strany Baas z veřejného života ("debaasifikace") vytvořilo statisíce nezaměstnaných a ozbrojených mužů, kteří se stali jádrem budoucího povstání.
Země se propadla do chaosu, rabování a násilí. Postupně se zformovaly různé povstalecké skupiny:
- Sunnitští povstalci: Bývalí členové režimu, nacionalisté a islamistické skupiny, včetně Al-Káida v Iráku, vedené Abú Musabem az-Zarkávím.
- Šíitské milice: Skupiny jako Mahdího armáda radikálního klerika Muktady as-Sadra, které bojovaly proti koaličním silám i sunnitským skupinám.
Toto období bylo charakterizováno útoky na koaliční vojáky, bombovými atentáty, únosy a brutálním sektářským násilím mezi sunnity a šíity, které v letech 2006–2007 hrozilo přerůst v plnohodnotnou občanskou válku. Klíčovými boji tohoto období byly dvě bitvy o město Fallúdža v roce 2004.
📈 Fáze 3: "The Surge" a snížení násilí (2007–2008)
V reakci na eskalující násilí nařídil prezident Bush v lednu 2007 navýšení počtu amerických vojáků v Iráku o zhruba 30 000 (tzv. The Surge). Nový velitel amerických sil, generál David Petraeus, zároveň implementoval novou protipovstaleckou strategii zaměřenou na ochranu civilního obyvatelstva a spolupráci s místními lídry. Klíčovým prvkem bylo tzv. "Anbarské probuzení", kdy se sunnitské kmeny v provincii Anbár obrátily proti Al-Káidě a začaly spolupracovat s americkými silami. Tyto kroky vedly k výraznému poklesu násilí v celé zemi.
🔚 Fáze 4: Postupné stahování a předávání moci (2009–2011)
Po zlepšení bezpečnostní situace začalo postupné předávání odpovědnosti iráckým bezpečnostním složkám. V roce 2008 podepsaly USA a Irák Dohodu o statusu sil, která stanovila harmonogram stažení amerických vojsk. V červnu 2009 se americké bojové jednotky stáhly z iráckých měst a v srpnu 2010 prezident Barack Obama oficiálně ukončil bojovou misi. Poslední američtí vojáci opustili Irák 18. prosince 2011.
🌍 Mezinárodní reakce a účast
Invaze do Iráku hluboce rozdělila mezinárodní společenství.
🤝 Koalice ochotných
Kromě USA a Spojeného království se invaze a následné stabilizační operace zúčastnily i další země, například Austrálie, Polsko, Itálie, Španělsko nebo Jižní Korea. Celkem se do koalice v různé formě zapojilo přes 40 zemí.
❌ Odpůrci války
Proti válce se ostře postavily Francie, Německo, Rusko a Čína, které argumentovaly, že nebyl vyčerpán diplomatický tlak a inspekce OSN. Válka vyvolala masivní celosvětové protesty, které jsou považovány za jedny z největších v historii.
🇨🇿 Česká účast
Česká republika se přímo invaze nezúčastnila, ale vyslala do regionu 7. polní nemocnici a protichemickou jednotku, které působily v Kuvajtu a později v Basře. Později se čeští vojáci podíleli na výcviku iráckých bezpečnostních sil.
📉 Důsledky války
Válka zanechala v Iráku hluboké a trvalé jizvy.
💔 Lidské ztráty
Počet obětí je předmětem sporů. Koaliční síly ztratily přes 4 800 vojáků. Odhady počtu iráckých obětí (vojáků i civilistů) se pohybují od 100 000 až po více než milion. Válka způsobila masivní vnitřní vysídlení a uprchlickou vlnu do sousedních zemí, zejména do Sýrie a Jordánska.
💸 Ekonomické náklady
Přímé náklady na válku pro Spojené státy se odhadují na více než 2 biliony dolarů. Válka zdevastovala iráckou infrastrukturu a ekonomiku, ačkoliv země disponuje obrovskými zásobami ropy.
🕌 Politická a sociální destabilizace
Ačkoliv byl svržen brutální diktátorský režim, válka vedla k rozpadu státních struktur a k hlubokému sektářskému rozdělení společnosti mezi šíity, sunnity a Kurdy. Nový politický systém byl poznamenán korupcí, nestabilitou a neschopností zajistit základní služby.
🏴 Vzestup Islámského státu
V mocenském vakuu, které vzniklo po stažení amerických vojsk a v důsledku syrské občanské války, posílila extremistická skupina Al-Káida v Iráku. Ta se přetransformovala v Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL/ISIS), který v roce 2014 obsadil rozsáhlá území v Iráku a Sýrii, včetně druhého největšího iráckého města Mosul, a vyhlásil chalífát. Mnozí analytici považují vzestup ISIL za přímý důsledek invaze z roku 2003 a následného vývoje.
⚖️ Kontroverze a kritika
Válka v Iráku je jedním z nejkontroverznějších konfliktů moderní doby.
❓ Legitimita invaze
Vzhledem k absenci mandátu Rady bezpečnosti OSN je legalita invaze podle mezinárodního práva velmi sporná. Kritici ji označují za akt agrese v rozporu s Chartou OSN.
🧪 Neexistence zbraní hromadného ničení
Po invazi se nikdy nepodařilo nalézt žádné sklady zbraní hromadného ničení, což byl hlavní deklarovaný důvod války. To vedlo k obviněním, že Bushova a Blairova administrativa záměrně lhaly nebo přinejmenším zveličovaly hrozbu, aby ospravedlnily válku. Britská Chilcotova zpráva z roku 2016 ostře kritizovala rozhodnutí jít do války na základě chybných zpravodajských informací.
⛓️ Mučení a porušování lidských práv
Pověst koaličních sil byla vážně poškozena skandálem ve věznici Abú Ghrajb v roce 2004, kde byli iráčtí vězni americkými vojáky mučeni, ponižováni a týráni. Zveřejnění fotografií z Abú Ghrajb vyvolalo celosvětové pobouření a posílilo protiamerické nálady.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že v roce 2003 se USA a jejich spojenci rozhodli, že vládce Iráku, Saddám Husajn, je velmi nebezpečný. Tvrdili, že tajně vyrábí strašlivé zbraně (chemické, biologické) a spolupracuje s teroristy, kteří zaútočili na Ameriku 11. září. Proto se rozhodli ho vojensky odstranit a nastolit v Iráku demokracii.
Invaze byla velmi rychlá a úspěšná, Saddámův režim padl během několika týdnů. Problém ale nastal potom. Místo míru a demokracie zavládl chaos. Různé náboženské a politické skupiny (šíité, sunnité) začaly bojovat mezi sebou i proti americkým vojákům. V zemi vypuklo dlouhé a krvavé povstání. Ukázalo se také, že žádné nebezpečné zbraně, kvůli kterým válka začala, se v Iráku nenašly.
Američané zůstali v zemi mnoho let, aby se pokusili situaci uklidnit, což stálo obrovské množství peněz a životů. V roce 2011 se nakonec stáhli, ale zanechali za sebou nestabilní zemi. Z tohoto chaosu později povstala ještě horší hrozba – teroristická organizace Islámský stát. Válka v Iráku je tak příkladem konfliktu, kde rychlé vojenské vítězství nevedlo k úspěšnému a stabilnímu míru.