Voračice

Voračice
Stát
Okres	Benešov
Kraj	Středočeský kraj
Rozloha	8,96 (katastr Bezmíř)
Nadmořská výška	450
Počet obyvatel	4
	ano

Voračice jsou malá osada a historický hospodářský dvůr, jež v současnosti z administrativního hlediska tvoří jednu z devíti částí obce Vojkov v okrese Benešov na území Středočeského kraje. Geograficky se lokalita nachází přibližně 2,5 kilometru severovýchodním směrem od samotného centra Vojkova. Územně osada spadá pod katastrální území Bezmíř, jehož celková výměra činí 8,96 kilometrů čtverečních.

Z hlediska sídelní struktury se nejedná o klasickou vesnici s návesním půdorysem a individuální rolnickou zástavbou, nýbrž o zbytek rozsáhlého vrchnostenského dvora, na který byla v minulosti vázána ubytovací stavení pro zemědělské dělníky. V těsné blízkosti osady prochází regionální silnice I/18 spojující Olbramovice a Sedlčany, a rovněž jednokolejná železniční trať číslo 223 ze stanice Olbramovice do Sedlčan, na které je zřízena stejnojmenná železniční zastávka.

Historický význam lokality spočívá především ve skutečnosti, že se jedná o původní sídlo starého českého vladyckého a později hraběcího rodu, který se podle této usedlosti začal v 16. století označovat jako Voračičtí z Paběnic. Ve 21. století se Voračice staly strategickým topografickým bodem v rámci státní dopravní infrastruktury, neboť osada definuje předěl dvou klíčových úseků plánované dálnice D3 spojující hlavní město Prahu s Jihočeským krajem.

🗓 Současnost a dopravní infrastruktura

V současné době (k roku 2026) je lokalita Voračic zcela zásadním způsobem ovlivněna postupující přípravou a realizací středočeské části dálnice D3. Osada slouží jako hraniční bod a název pro dva samostatně projektované dálniční úseky v gesci Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD): úsek 0304 s názvem „Václavice – Voračice“ a navazující úsek 0305/I pod označením „Voračice – Nová Hospoda“. Přímo v katastru v blízkosti osady je projektována deltovitá mimoúrovňová křižovatka (MÚK Voračice), jež má zajistit napojení dálničního tělesa na přeložku silnice I/18 směrem na Sedlčany.

V říjnu roku 2026 započaly v rámci úseku Václavice – Voračice reálné těžké stavební práce v podzemí. Stavební konsorcia zahájila z jižní strany poblíž osady ražbu průzkumné štoly s názvem „Žofie“, která představuje přípravnou fázi pro vybudování dálničního tunelu Prostřední Vrch. Délka této průzkumné štoly je projektována na 838 metrů, přičemž hloubka nadloží dosahuje až 42 metrů. Rozpočet na vyražení tohoto geotechnického průzkumného díla byl stanoven na 248 milionů korun bez daně z přidané hodnoty. Podle vyjádření generálního ředitele ŘSD Radka Mátla je štola ražena v podélném sklonu čtyř procent v horní části budoucí levé tunelové trouby.

Důvodem pro takto nákladný předběžný průzkum je extrémně složitá geologická situace v celém masivu mezi Václavicemi a Voračicemi. Historické vrty prokázaly, že horniny v této oblasti v minulosti výrazně a nepravidelně zvětrávaly, masiv je silně rozpraskaný a při plnoprofilové ražbě by hrozilo uvolňování velkých kamenných bloků, což by mohlo způsobit zavalení razicích štítů a fatální prodražení stavby. Průzkumná činnost má v terénu probíhat do října 2027 a její poznatky budou bezprostředně implementovány do finální zadávací dokumentace tunelu.

⏳ Historická geneze a šlechtický rod Voračických

První prokazatelná písemná zmínka o Voračicích (v historických pramenech často uváděno jako Woraczicz) pochází z roku 1381. Přesný původ zakladatelů původní tvrze a osady není ve středověkých matrikách zachován.

Klíčový zlom v dějinách lokality nastal na počátku 16. století. Před rokem 1510 získal místní tvrz a přilehlé pozemky do svého vlastnictví vladyka Jan z Paběnic (narozen před rokem 1510, zemřel 17. září 1553). Jeho rod odvozoval svůj původ z Paběnic v Čáslavském kraji, kde je doložen již k roku 1212 jistý Vít z Paběnic. Po zakoupení Voračic se Jan z Paběnic rozhodl změnit svůj predikát a celá rodová linie se od tohoto okamžiku začala nazývat Voračičtí z Paběnic (případně Woracziczky von Pabienitz).

Jan Voračický z Paběnic se etabloval jako vysoce schopný správce a hospodář. Během svého působení na voračické tvrzi masivně rozšiřoval rodové majetky. V roce 1530 odkoupil polovinu panství Prčice, následně připojil Heřmaničky a sousední Bezmíř. Ve čtyřicátých letech 16. století získal statky Dědkov a Heřmanice, později též Vožici, Čišťovice a zříceninu hradu Kozí hřbet. Z Voračic se tak na několik desetiletí stalo administrativní centrum poměrně rozsáhlého dominia v jižní části středních Čech.

V roce 1550 Jan postoupil většinu spravovaných majetků svým synům. Měl jich pět: Mikuláše, Václava, Petra, Adama a Buriana. Po jeho smrti v roce 1553 (je pochován v kostele svatého Vavřince v Prčici) se rod Voračických začal štěpit na několik samostatných větví, které postupně přesidlovaly na nově zakoupená, reprezentativnější panství (například do Prčice, na Smilkov či Choustník). Samotné Voračice tak po odchodu hlavních představitelů rodu ztratily status rezidenčního sídla a tvrz byla degradována na čistě hospodářsko-správní objekt, ze kterého byl řízen pouze místní zemědělský dvůr.

V pozdějších stoletích (zejména v 18. a 19. století) přešel majetek vrchnostenského dvora do vlastnictví jiných rodů a subjektů. Na počátku 20. století (kolem roku 1910) spravoval Voračice a sousední Bezmíř rod Nádherných z Borutína, konkrétně Karel Nádherný, který tyto statky připojil k panství Vrchotovy Janovice.

🏛 Stavební vývoj, archeologie a podoba hospodářského dvora

Původní středověká tvrz, která sloužila jako sídlo prvních Voračických z Paběnic, se do současnosti v nadzemní podobě nedochovala. V dochovaných zemských deskách a písemných pramenech je její fyzická existence výslovně zmiňována v letech 1550 a 1619. V následujícím období, pravděpodobně v důsledku centralizace velkostatků po třicetileté válce, byla obytná část tvrze stržena nebo pohlcena rozšiřující se hmotou zemědělského dvora.

Podle archeologických záznamů Národního památkového ústavu (NPÚ) představují jediné fyzické torzo původního panského sídla podzemní prostory. Na západní straně dnešního dvora, severně od silnice směřující na Vojkov, se nachází zachovaný, avšak zčásti zasypaný sklep téměř čtvercového půdorysu. Sklepení je překlenuto valenou klenbou s výsečí nad původním vstupem. Konstrukce je tvořena lomovým kamenem a odborné posudky na ní identifikovaly otisky původního stavebního bednění. Archeologové konstatují, že tento sklep je s největší pravděpodobností základovou substrukcí zaniklého věžového objektu, který tvořil jádro tehdejší fortifikace. Lokalita je úředně evidována jako Území s archeologickými nálezy druhé kategorie (UAN II).

Samotný hospodářský dvůr prošel ve 20. století složitým majetkovým vývojem zahrnujícím znárodnění po roce 1948, převedení pod Státní statky a následnou privatizaci v devadesátých letech. Komplex sestává z několika rozlehlých, ale zchátralých zemědělských hal, chlévů a administrativní budovy. V roce 2021 byl celý areál dvora Voračice nabízen k prodeji na komerčním realitním trhu (prostřednictvím databáze Prázdné domy) za částku 15 875 100 korun.

📊 Územněsprávní začlenění a demografický vývoj

Z hlediska administrativní příslušnosti projevovaly Voračice v průběhu moderních dějin značnou fluktuaci mezi dvěma okolními obcemi a dvěma okresy. Při prvních moderních sčítáních lidu (v období let 1850 až 1921) byla lokalita evidována jako osada patřící pod politickou obec Vojkov, a to v rámci soudního i politického okresu Sedlčany.

V období první republiky došlo k administrativní změně a v letech 1921 až 1960 byly Voračice zařazeny jako osada pod tehdy samostatnou obec Bezmíř. Tato příslušnost trvala i během administrativních přesunů po druhé světové válce. Při rozsáhlé reformě státní správy a územního členění státu, která vstoupila v platnost k 1. červenci 1960, zanikla samostatnost obce Bezmíř a Voračice byly převedeny zpět pod obec Vojkov. V rámci této reformy zároveň došlo ke zrušení okresu Sedlčany, a celá oblast byla trvale přičleněna pod okres Benešov.

Demografický vývoj osady představuje ukázkový příklad vylidňování izolovaných zemědělských dvorů v důsledku industrializace a modernizace. Zatímco na konci 19. století zaměstnával velkostatek desítky dělníků a čeledínů, kteří s rodinami trvale obývali místní domy (maximum zaznamenáno v roce 1880 s 65 obyvateli), mechanizace zemědělství a odliv obyvatel do měst vedly k prudkému poklesu. Další ranou byla kolektivizace po roce 1948. Na počátku 21. století se populace ustálila na hranici fyzického vymření sídla.

Následující statistická tabulka vychází z oficiálních dat Českého statistického úřadu a obsahuje kompletní záznamy o vývoji počtu obyvatel a obytných domů při všech patnácti celostátních sčítáních lidu od roku 1869 do roku 2021. Žádné historické období není vynecháno.

Rok sčítání	Počet trvale žijících obyvatel	Počet evidovaných domů	Administrativní a okresní příslušnost
1869	52	2	Osada obce Vojkov (okres Sedlčany)
1880	65	2	Osada obce Vojkov (okres Sedlčany)
1890	53	2	Osada obce Vojkov (okres Sedlčany)
1900	38	3	Osada obce Vojkov (okres Sedlčany)
1910	24	3	Osada obce Vojkov (okres Sedlčany)
1921	31	3	Osada obce Bezmíř (okres Sedlčany)
1930	17	3	Osada obce Bezmíř (okres Sedlčany)
1950	15	3	Osada obce Bezmíř (okres Sedlčany)
1961	15	3	Část obce Vojkov (okres Benešov)
1970	18	3	Část obce Vojkov (okres Benešov)
1980	9	2	Část obce Vojkov (okres Benešov)
1991	4	3	Část obce Vojkov (okres Benešov)
2001	6	4	Část obce Vojkov (okres Benešov)
2011	5	3	Část obce Vojkov (okres Benešov)
2021	4	3	Část obce Vojkov (okres Benešov)

Z dat jasně vyplývá, že ačkoliv počet obyvatel klesl od roku 1880 o více než 93 procent, počet evidovaných stavebních objektů (domů) zůstal prakticky beze změny. Tento nepoměr je dán tím, že se jedná primárně o rozlehlé hospodářské struktury dvora a přidružené objekty, jež nepodléhaly asanaci.

💡 Pro laiky

Při čtení textu o lokalitě, jako jsou Voračice, narazí čtenář na dva odborné koncepty, které vyžadují zjednodušené vysvětlení: hospodářský dvůr a dálniční průzkumná štola.

Pojem „hospodářský dvůr“ (často označovaný jako poplužní dvůr) znamená, že se nejednalo o běžnou vesnici. V běžné vesnici vlastnil každý sedlák svůj vlastní dům a kousek pole, na kterém pracoval. Hospodářský dvůr byl naopak jeden obří zemědělský podnik, který patřil šlechtici (v tomto případě rodu Voračických). Lidé, kteří zde žili (čeledíni, dojičky, kočí), nevlastnili domy, ale bydleli ve společných ubytovnách zvaných čeledníky a pracovali jako zaměstnanci. Jakmile se v 19. a 20. století začaly používat traktory a zemědělské stroje, obrovský počet ručních pracovníků přestal být potřeba. Lidé z ubytoven odešli do měst za prací v továrnách a místo se vylidnilo. Proto má dnes osada jen 4 obyvatele.

Druhým pojmem je „průzkumná štola“ pro dálniční tunel (zde konkrétně štola Žofie pro tunel Prostřední Vrch). Než se začne pomocí trhavin nebo obřích razicích štítů budovat samotný široký dálniční tunel pro auta, vykopou horníci podél trasy malý zkušební tunel – štolu. Ta slouží jako sonda. Stavbaři díky ní přesně vidí, jestli je skála uvnitř kopce pevná, jestli se nedrolí jako písek nebo jestli z ní netryskají podzemní prameny vody. Pokud by začali razit rovnou velký tunel a narazili na rozpadající se skálu, hrozilo by zavalení strojů a miliardové škody. Průzkumná štola tato rizika předem odhalí.

🎬 Video

Zdroje