Vláda Josefa Tošovského
Vláda Josefa Tošovského byla v pořadí druhou vládou České republiky v rámci samostatné existence státu (po dvou vládách Václava Klause). Jednalo se o tzv. polopolitickou či úřednickou vládu, která úřadovala v první polovině roku 1998 (leden až červenec). V jejím čele stál nestraník a dosavadní guvernér České národní banky Josef Tošovský.
Vláda vznikla jako řešení hluboké politické krize na podzim 1997 (tzv. Sarajevský atentát), která vedla k pádu druhé vlády Václava Klause. Jejím hlavním úkolem bylo dovést zemi k předčasným volbám v červnu 1998, stabilizovat politickou situaci a zajistit pokračování integrace do NATO. Ačkoliv byla označována za úřednickou, zasedali v ní zástupci menších stran bývalé koalice (KDU-ČSL, ODA) a členové nově vznikající Unie svobody, kteří se odtrhli od ODS.
💥 Politický kontext a vznik
Konec roku 1997 byl v české politice mimořádně turbulentní. Druhá vláda Václava Klause čelila ekonomickým problémům (tzv. "balíčky") a skandálům s financováním ODS.
Pád Václava Klause
Krize vyvrcholila v listopadu 1997, kdy ministři za KDU-ČSL a ODA podali demisi. V té době vyzvali vlivní členové ODS (Jan Ruml, Ivan Pilip) Václava Klause k odstoupení (v době, kdy byl v Sarajevu, odtud název "Sarajevský atentát"). Václav Klaus následně podal demisi celé vlády.
Role Václava Havla
Prezident Václav Havel hrál při sestavování nové vlády klíčovou roli. Odmítl jmenovat politika z ODS a místo toho sáhl po respektovaném bankéři Josefu Tošovském. Havel tím sledoval zklidnění situace a oslabení vlivu Václava Klause. Tošovský nominaci přijal pod podmínkou, že půjde o časově omezený mandát do předčasných voleb.
Charakter vlády
Vláda byla unikátním hybridem:
- Nestraníci: Premiér a ministři klíčových resortů (zahraničí, vnitro).
- Politici původní koalice: Zástupci KDU-ČSL a ODA si udrželi své posty.
- Rebelové z ODS: Členové ODS, kteří se postavili proti Klausovi (Rumlova platforma), vstoupili do vlády, což později vedlo k založení Unie svobody. ODS jako strana vládu nepodporovala a přešla do opozice.
📝 Agenda a úspěchy
Navzdory krátkému mandátu a provizornímu charakteru je vláda Josefa Tošovského hodnocena historiky a politology poměrně pozitivně jako stabilizační prvek.
Příprava voleb
Hlavním cílem bylo zajistit řádný chod státu do předčasných voleb. Ty byly vyhlášeny na červen 1998. Vláda musela zajistit jejich technickou a legislativní přípravu.
Zahraniční politika a NATO
Vláda pokračovala v prozápadním směřování. Klíčovým úkolem bylo dotažení ratifikačního procesu vstupu do Severoatlantické aliance (NATO). Ministr zahraničí Jaroslav Šedivý a ministr obrany Michal Lobkowicz se intenzivně věnovali diplomacii, což vyvrcholilo úspěšným vstupem ČR do aliance v březnu 1999 (již za vlády Miloše Zemana, ale na základech práce Tošovského kabinetu).
Ekonomika a privatizace
Jako bývalý guvernér ČNB kladl Tošovský důraz na měnovou a rozpočtovou stabilitu. Vláda pokračovala v privatizaci bankovního sektoru (příprava privatizace IPB), což bylo později předmětem kritiky a vyšetřování, ale v té době to bylo vnímáno jako nutný krok k ozdravění ekonomiky.
⚖️ Důvěra a vztah k ODS
Vláda předstoupila před Poslaneckou sněmovnu 28. ledna 1998.
- PRO (123 hlasů): KDU-ČSL, ODA, Unie svobody (bývalí poslanci ODS) a překvapivě i ČSSD.
- PROTI: ODS, KSČM a SPR-RSČ.
Miloš Zeman (ČSSD) vládu podpořil, protože ji vnímal jako nástroj k definitivnímu odstavení Václava Klause od moci a jako "most" k vlastnímu vládnutí po volbách.
👥 Seznam členů vlády
| Úřad | Ministr | Strana | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Josef Tošovský | nestraník | |
| Místopředseda vlády Ministr zemědělství |
Josef Lux | KDU-ČSL | |
| Místopředseda vlády Ministr zahraničních věcí |
Jaroslav Šedivý | nestraník | |
| Ministr vnitra | Cyril Svoboda | KDU-ČSL | |
| Ministr práce a sociálních věcí | Stanislav Volák | US | Původně ODS |
| Ministr pro místní rozvoj | Jan Černý | US | Původně ODS |
| Ministr zdravotnictví | Zuzana Roithová | nestraník | |
| Ministr financí | Ivan Pilip | US | Původně ODS |
| Ministr spravedlnosti | Vlasta Parkanová | ODA | |
| Ministr průmyslu a obchodu | Karel Kühnl | ODA | |
| Ministr obrany | Michal Lobkowicz | US | Původně ODS |
| Ministr školství, mládeže a tělovýchovy | Jan Sokol | nestraník | |
| Ministr dopravy a spojů | Petr Moos | nestraník | |
| Ministr životního prostředí | Martin Bursík | nestraník | |
| Ministr kultury | Martin Stropnický | nestraník | |
| Ministr bez portfeje Mluvčí vlády |
Vladimír Mlynář | nestraník | |
| Ministr bez portfeje Předseda Legislativní rady vlády |
Miloslav Výborný | KDU-ČSL |
💡 Pro laiky
Vláda Josefa Tošovského byla jako "suplující učitel"** nebo **"krizový manažer". Představte si třídu (stát), kde se žáci poprali a vyhnali třídního učitele (Václava Klause) uprostřed školního roku. Ředitel školy (Václav Havel) tam nemohl nechat anarchii, ale nemohl ani hned jmenovat nového stálého učitele, protože se muselo čekat na vysvědčení (volby). Tak poslal do třídy odborníka zvenčí (bankéře Tošovského), který neměl ambici učit tam věčně, ale měl za úkol udržet ve třídě klid, dopsat známky a připravit žáky na zkoušky. Pomáhali mu v tom někteří slušnější žáci z původní party. Jakmile bylo po volbách, předal třídu novému učiteli (Miloši Zemanovi).