Václav Malý

Rozbalit box

Obsah boxu

Václav Malý (* 21. září 1950, Praha) je český římskokatolický kněz, pomocný biskup pražský a titulární biskup marcelliánský. [5] Před sametovou revolucí patřil k významným osobnostem českého disentu, byl signatářem Charty 77 a spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). [6] V listopadu 1989 byl jedním z mluvčích Občanského fóra. [4]

Václav Malý
Václav Malý
Datum narození	21. září 1950
Místo narození	Praha, Československo
Národnost	česká
Povolání	kněz, biskup
Biskupské svěcení	11. ledna 1997
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy (1998), Cena Arnošta Lustiga (2012), Cena 1. června (2022), Řád Bílého dvojkříže II. třídy (2024)

⏳ Život a působení do roku 1989

Narodil se 21. září 1950 v Praze. [2] Po maturitě na gymnáziu Na Zatlance studoval v letech 1969–1976 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. [2] Kvůli kritickému postoji ke Sdružení katolických duchovních Pacem in terris mu hrozilo, že nebude vysvěcen na kněze. [1] Nakonec byl díky intervenci kardinála Františka Tomáška dne 26. června 1976 v Praze na kněze vysvěcen. [5]

Jako kaplan působil ve Vlašimi a Plzni. [5] V únoru 1977 podepsal Chartu 77. [5] V roce 1978 se stal jedním ze zakládajících členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). [6] V lednu 1979 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. [5] Od 22. května do 22. prosince 1979 byl vězněn bez soudu pro obvinění z podvracení republiky. [2, 6] Po propuštění pracoval v letech 1980–1989 jako topič a zeměměřický figurant. [2] Zároveň působil tajně jako kněz, sloužil bytové mše a podílel se na vydávání katolického samizdatu. [1, 6] V letech 1981–1982 byl jedním z mluvčích Charty 77. [5]

🗓️ Působení po roce 1989

Během sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů a prvních mluvčích Občanského fóra. [4, 9] Moderoval masové demonstrace na Václavském náměstí a na Letenské pláni. [1, 8] Na rozdíl od jiných představitelů revoluce nevstoupil do politiky a v roce 1990 se vrátil k duchovní činnosti. [1] Působil ve farnostech sv. Gabriela v Praze na Smíchově a sv. Antonína v Holešovicích. [5]

Dne 3. prosince 1996 ho papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem z Marcelliany. [5] Biskupské svěcení přijal 11. ledna 1997 v katedrále sv. Víta z rukou arcibiskupa Miloslava Vlka. [2] Jako své biskupské heslo si zvolil „Pokora a pravda“. [4]

Kromě svých biskupských povinností se dlouhodobě angažuje v oblasti lidských práv. Navštívil řadu zemí, kde dochází k jejich porušování, jako jsou Bělorusko, Kuba, Čína, Írán nebo Súdán, a podporuje tamní politické vězně a jejich rodiny. [10]

✨ Ocenění

Za své postoje a celoživotní práci obdržel Václav Malý řadu ocenění.

• 1998 – Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy, propůjčený prezidentem Václavem Havlem
• 2012 – Cena Arnošta Lustiga
• 2018 – Rytíř české kultury
• 2022 – Cena 1. června, udělovaná městem Plzeň
• 2024 – 🇸🇰 Řád Bílého dvojkříže II. třídy, udělený slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou

⚔️ Postoje a názory

Václav Malý je známý svým pevným postojem k otázkám pravdy a spravedlnosti. [10] Dlouhodobě se vyjadřuje k aktuálnímu společenskému dění a zdůrazňuje potřebu občanské zodpovědnosti. [3] Kriticky se staví k pomlouvání a znevažování odkazu Václava Havla. [13] Zdůrazňuje, že svoboda není samozřejmost, ale dar, který je třeba chránit a rozvíjet. [3]