Turečtina

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox jazyk Turečtina (Türkçe) je nejrozšířenější jazyk z rodiny turkických jazyků. Je úředním jazykem v Turecku, na Kypru a v mezinárodně neuznané Severokyperské turecké republice. Významné menšiny mluvčích žijí v Německu, Bulharsku, Řecku, Severní Makedonii a dalších zemích Evropy a Blízkého východu. Počet rodilých mluvčích se odhaduje na více než 88 milionů.

Charakteristickými rysy turečtiny jsou vokální harmonie (samohlásková harmonie) a rozsáhlá aglutinace (připojování přípon k neměnnému slovnímu kořeni). Slovosled je převážně typu SOV (podmět-předmět-sloveso). Jazyk postrádá gramatický rod a určité členy. Moderní spisovná turečtina vychází z istanbulského dialektu a byla kodifikována ve 20. století v rámci rozsáhlých jazykových reforem iniciovaných Mustafou Kemalem Atatürkem.

📜 Historie

Historii turečtiny lze rozdělit do tří hlavních období: staroturečtiny (včetně osmanské turečtiny), střední turečtiny a moderní turečtiny, která vznikla po jazykové reformě ve 20. století.

🐺 Staroturečtina a kořeny

Kořeny turečtiny sahají do Střední Asie, kde se vyvinuly první turkické jazyky. Nejstaršími dochovanými písemnými památkami jsou tzv. orchonské nápisy z 8. století, nalezené v dnešním Mongolsku. Tyto nápisy, psané starotureckým (runovým) písmem, jsou považovány za nejstarší formu turkického jazyka.

S expanzí turkických kmenů na západ, zejména Seldžuckých Turků do Anatolie v 11. století, se jazyk začal šířit a vyvíjet v novém prostředí. Postupně přijal arabské písmo a byl silně ovlivněn islámem a s ním spojenou arabskou a perskou kulturou.

🕌 Osmanská turečtina

Během Osmanské říše (cca 1299–1922) se zformovala specifická varianta jazyka známá jako osmanská turečtina (Osmanlı Türkçesi). Jednalo se o vysoce stylizovaný jazyk, který sloužil jako administrativní a literární jazyk říše. Jeho slovní zásoba byla tvořena obrovským množstvím výpůjček z arabštiny a perštiny, a to do té míry, že pro běžného Turka byla často nesrozumitelná. Gramatické struktury a vazby z těchto jazyků byly rovněž běžně přejímány. Tento jazyk byl psán upravenou verzí arabského písma, které se však pro fonetickou strukturu turečtiny příliš nehodilo, zejména kvůli nedostatku znaků pro některé turecké samohlásky.

🇹🇷 Jazyková reforma Mustafy Kemala Atatürka

Po pádu Osmanské říše a vzniku Turecké republiky v roce 1923 inicioval její zakladatel Mustafa Kemal Atatürk radikální kulturní a jazykové reformy. Cílem bylo vytvořit moderní, srozumitelný a národní jazyk, oproštěný od cizích vlivů.

Klíčové kroky reformy:

1. Přechod na latinku: V roce 1928 byla zavedena nová turecká abeceda založená na latince. Tento krok dramaticky zvýšil gramotnost a přiblížil Turecko západnímu světu.
2. Založení Turecké jazykové společnosti: V roce 1932 byla založena Türk Dil Kurumu (TDK), instituce pověřená "očištěním" jazyka.
3. Purifikace slovní zásoby: TDK systematicky nahrazovala arabská a perská slova nově vytvořenými slovy z původních turkických kořenů nebo oživovala stará, zapomenutá turkická slova. Například arabské slovo mektep (škola) bylo nahrazeno slovem okul.

Tato reforma byla jednou z nejrozsáhlejších a nejrychlejších jazykových reforem v historii a zásadně změnila tvář turečtiny.

🌍 Geografické rozšíření a dialekty

Turečtina je dominantním jazykem v Turecku a mezi tureckou komunitou na Kypru.

📍 Oficiální status

• Turecko: Jediný úřední jazyk.
• Kypr: Spolu s řečtinou úřední jazyk.
• Severní Kypr: Jediný úřední jazyk.

Kromě toho má status menšinového nebo regionálního jazyka v několika zemích, například v Kosovu (v obci Prizren), v některých oblastech Severní Makedonie a v Iráku (mezi iráckými Turkmeny).

🗣️ Mluvčí ve světě

Největší turecká diaspora žije v Německu, kde tvoří nejpočetnější přistěhovaleckou komunitu. Další významné komunity se nacházejí ve Francii, Nizozemsku, Rakousku, USA a Austrálii. Autochtonní turecké menšiny žijí také v Bulharsku, Řecku (Západní Thrákie) a Rumunsku.

🗺️ Dialekty

Moderní spisovná turečtina je založena na istanbulském dialektu (İstanbul Türkçesi). Existuje však řada regionálních dialektů, které se liší výslovností, slovní zásobou i některými gramatickými jevy. Hlavní dialektové skupiny jsou:

• Anatolské dialekty: Nejpočetnější skupina, dále dělená na západní, střední a východní.
• Rumelské dialekty: Mluví se jimi na Balkáně (v Bulharsku, Řecku, Severní Makedonii).
• Kyperská turečtina: Specifický dialekt s vlastními charakteristikami.

⚙️ Charakteristika jazyka

Turečtina patří mezi aglutinační jazyky, což znamená, že gramatické funkce a nové významy se tvoří přidáváním přípon (sufixů) k neměnnému slovnímu kořeni.

🔡 Abeceda a výslovnost

Turecká abeceda má 29 písmen, z nichž většina odpovídá české výslovnosti. Některá specifická písmena jsou:

• c – vyslovuje se jako české dž (např. cam - sklo)
• ç – vyslovuje se jako české č (např. çay - čaj)
• ğ (yumuşak ge - měkké g) – nevyslovuje se, prodlužuje předchozí samohlásku (např. dağ [dá] - hora)
• ı (tečka nad i chybí) – vyslovuje se jako temné, zadní i, podobné ruskému ы (např. sık - častý)
• j – vyslovuje se jako české ž (např. jeton - žeton)
• ö – vyslovuje se jako německé ö (např. göz - oko)
• ş – vyslovuje se jako české š (např. şeker - cukr)
• ü – vyslovuje se jako německé ü (např. gül - růže)

🧩 Gramatika

Aglutinace

Aglutinace je klíčovým prvkem turecké gramatiky. Na jeden slovní kořen lze navázat velké množství přípon, které specifikují pád, číslo, osobu, čas a další gramatické kategorie. Příklad se slovem ev (dům):

• ev – dům
• evler – domy (přípona množného čísla -ler)
• evlerim – mé domy (přípona vlastnictví 1. os. sg. -im)
• evlerimde – v mých domech (přípona lokálu -de)
• evlerimden – z mých domů (přípona ablativu -den)

Vokální harmonie

Vokální harmonie (samohlásková harmonie) je pravidlo, podle kterého musí samohlásky v příponách "ladit" se samohláskami v kořeni slova. Existují dva hlavní typy:

• Malá vokální harmonie (dvoucestná): Rozlišuje samohlásky přední (e, i, ö, ü) a zadní (a, ı, o, u). Přípona má dvě varianty, např. přípona množného čísla -lar/-ler.
  • adamlar (muži) – kořen adam má zadní samohlásky
  • evler (domy) – kořen ev má přední samohlásku
• Velká vokální harmonie (čtyřcestná): Přípona má čtyři varianty (s ı, i, u, ü) podle poslední samohlásky kořene. Používá se například u pádových koncovek nebo slovesných tvarů.

Slovosled

Základní slovosled v turecké větě je Podmět – Předmět – Sloveso (Subject – Object – Verb). Sloveso tedy stojí téměř vždy na konci věty.

• Ben elma yiyorum. (Doslova: Já jablko jím.) – Já jím jablko.

Další rysy

• Absence gramatického rodu: Turečtina nerozlišuje mužský, ženský ani střední rod. Zájmeno o může znamenat "on", "ona" i "ono".
• Zápor: Tvoří se vkladnou příponou -me-/-ma- do slovesného tvaru (např. gelmek - přijít → gelmemek - nepřijít).
• Otázka: Tvoří se pomocí tázací částice mi, která se píše zvlášť za slovem a podléhá vokální harmonii (mi, mı, mu, mü).

📚 Slovní zásoba

Jádro slovní zásoby tvoří původní turkická slova. Během historie však turečtina absorbovala velké množství slov z jiných jazyků:

• Arabština a perština: Zejména v oblasti náboženství, vědy, literatury a administrativy (mnohá byla nahrazena během reformy).
• Francouzština: V 19. a na počátku 20. století, hlavně v oblasti módy, techniky a moderního života (např. kuaför, tren, restoran).
• Italština a řečtina: Zejména v námořnické terminologii a názvech ryb.
• Angličtina: V současnosti dominantní zdroj nových slov, především v technologiích a popkultuře (např. bilgisayar - počítač, doslova "zapisovač informací", je příkladem úspěšné puristické náhrady za computer).

💡 Pro laiky: Turečtina v kostce

Pro někoho, kdo se s turečtinou setkává poprvé, mohou být její principy neobvyklé. Zde je zjednodušené vysvětlení klíčových konceptů:

• Stavebnice z kostek (Aglutinace): Představte si, že každé slovo je základní kostka LEGO. Místo ohýbání slova (jako v češtině: dům, domu, domem) na ni jen přidáváte další kostičky (přípony), které upřesňují význam. Jedno dlouhé turecké slovo tak může odpovídat celé české větě.
• Pravidlo samohlásek (Vokální harmonie): Je to jako pravidlo "barevného ladění". Pokud je základní kostka (slovo) "modrá" (má určité samohlásky), všechny další kostičky (přípony), které přidáte, musí být také v odstínech modré. Zní to složitě, ale pro rodilé mluvčí je to naprosto automatické a zajišťuje to libozvučnost jazyka.
• Věta naruby (Slovosled): Zatímco v češtině řekneme "Pavel dal Evě knihu", v turečtině by pořadí bylo "Pavel Evě knihu dal". To nejdůležitější – sloveso – přichází až na samý konec.
• Žádné rody: Velké zjednodušení oproti mnoha evropským jazykům. Nemusíte se učit, zda je stůl mužského, nebo ženského rodu. Vše je neutrální.

🏛️ Význam a vliv

Turečtina je geopoliticky významným jazykem s rostoucím vlivem. Je jazykem osmé nejlidnatější země Evropy a klíčového hráče na Blízkém východě a ve Střední Asii. Díky popularitě tureckých televizních seriálů (dizi), filmů a hudby se turečtina šíří do celého světa a roste zájem o její studium. Je také důležitým jazykem v rámci Organizace turkických států, která usiluje o užší spolupráci mezi zeměmi se společnými jazykovými a kulturními kořeny, jako jsou Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán.

Šablona:Aktualizováno