Spitfire Company

Spitfire Company
Typ	nezávislý divadelní soubor
Založení	2008
Zakladatel	Petr Boháč, Miřenka Čechová
Sídlo	Praha
	[spitfirecompany.cz Oficiální web]

Spitfire Company je česká umělecká skupina a nezávislý divadelní soubor, který se primárně profiluje v oblastech fyzického, tanečního, vizuálního a experimentálního divadla. Organizace byla založena v roce 2008 režisérem a dramaturgem Petrem Boháčem a performerkou, choreografkou a spisovatelkou Miřenkou Čechovou. Během své existence se soubor etabloval jako jedno z nejprogresivnějších a mezinárodně nejúspěšnějších uskupení na tuzemské nezávislé scéně.

Pro tvorbu skupiny je charakteristické překračování hranic tradičních divadelních forem, fúze různých žánrů (od pantomimy přes současný tanec až po rapový muzikál), silný důraz na vyčerpávající tělesné jednání interpretů a výrazná vizuální a světelná složka (light design). Projekty se často dotýkají existenciálních, sociálních a politických témat, dekonstruují zavedené mýty a zkoumají limity lidské odolnosti. Skupina úzce spolupracuje s pražským Palácem Akropolis a její inscenace jsou pravidelně oceňovány na domácích i prestižních zahraničních festivalech.

🗓 Současnost a nejnovější produkce (2025–2026)

V letech 2025 a 2026 představila skupina sérii vysoce ambiciózních formátů, které vybočily z její dosavadní čistě nezávislé produkce směrem ke koprodukcím s velkými institucemi.

Na jaře roku 2025 (s premiérou 1. března) uvedl soubor rozsáhlou rodinnou inscenaci Gulliverovy cesty, volně vycházející z klasického cestopisu spisovatele Jonathana Swifta. Projekt vznikl v přímé koprodukci s Městskými divadly pražskými a byl uváděn na scéně Divadla ABC. Vizuálně propracované dílo propojilo činoherní herectví s velkoformátovými loutkami, skulpturálními maskami a živou hudbou skladatele Jana Kučery.

Koncem téhož roku, v prosinci 2025, proběhla v Paláci Akropolis premiéra konceptuálního díla DVACETjedna. Jednalo se o performativní antologii ženských hlasů, která dekonstruovala téma postavení ženy a tvůrkyně ve společnosti 21. století. Koncept vycházel z dramatu Nora (Pelléas a Mélisanda) od dramatika Henrika Ibsena. Unikátní struktura inscenace spočívala v tom, že jedinou performerku na jevišti (Miřenku Čechovou) režírovalo dvacet různých tuzemských i zahraničních režisérek a choreografek (mimo jiné Kamila Polívková, Darina Alster či Nela Kornetová). Projekt byl doplněn o exaktní sociologickou studii Nely Winkler mapující nedostatečné procentuální zastoupení žen ve vedoucích uměleckých pozicích v českém divadle.

Za svůj extrémně náročný výkon v inscenaci DVACETjedna obdržela Miřenka Čechová dne 3. října 2026 prestižní Cenu Thálie v kategorii alternativního divadla. Slavnostní předávání proběhlo v historické budově Národního divadla v přímém přenosu České televize. Čechová využila děkovné řeči k ostré kritice politické reprezentace; upozornila na dlouhodobý chaos v dotačních systémech a destabilizaci financování kultury, což označila za destruující a existenčně ohrožující pro celý sektor nezávislého umění.

Na podzim roku 2026 zahájil soubor Spitfire Company zkoušení zcela nového a žánrově netypického projektu s názvem CANCEL. Jde o první český takzvaný through-composed (průběžně komponovaný) rapový muzikál. Skupina na něm spojila síly s experimentálním rapovým duem P/ST (Dan Kranich a Ivo Sedláček). Tematicky inscenace ohledává fenomén takzvané „cancel culture“ (kultury rušení) a zkoumá tenkou hranici mezi nadsázkou rapové persony a reálnou osobní odpovědností umělce za svá slova a činy.

⏳ Historie a umělecká vize

Uskupení Spitfire Company bylo formálně založeno v roce 2008. Režisér Petr Boháč a choreografka Miřenka Čechová v té době pociťovali vyčerpání z limitů klasického činoherního projevu, který dominoval na tradičních scénách v České republice. Rozhodli se proto vytvořit platformu pro divadlo, které nebude závislé na textu jako primárním nositeli významu, ale přesune narativní zátěž na lidské tělo, vizuální metafory a zvukový design.

Filozofie souboru je od počátku postavena na principu takzvané transgrese – překračování komfortních zón jak samotných tvůrců, tak i publika. Herci a tanečníci v produkcích Spitfire Company jsou často vystavováni reálnému fyzickému vyčerpání. Skutečný pot, zrychlený tep a svalový třes interpretů se stávají autentickými divadelními znaky, které nelze předstírat. Soubor se nevyhýbá ani propojování divadla s exaktními dokumentárními materiály, čímž vytváří žánr, který sami tvůrci někdy označují jako „docu-dance“.

🌍 Průlomové inscenace a mezinárodní přesah

Skutečný mezinárodní průlom zaznamenal soubor v roce 2012 s tanečně-pohybovým monodramatem One Step Before the Fall. Inscenace, v níž excelovala tanečnice Markéta Vacovská po boku zpěvačky a hudebnice Lenky Dusilové, zkoumala témata boje, vyčerpání a Parkinsonovy choroby prostřednictvím metafory života legendárního boxera Muhammada Aliho. Představení dosáhlo mimořádného ohlasu; získalo Cenu Divadelních novin, ocenění Tanečnice roku pro Vacovskou a po uvedení na největším světovém uměleckém festivalu Fringe ve skotském Edinburghu si odvezlo prestižní The Herald Angel Award, udělovanou britskými divadelními kritiky.

Na tento úspěch navázala v roce 2013 inscenace Antiwords. Jde o vizuálně-pohybovou absurdní hříčku, která je radikální adaptací kultovní divadelní hry Audience od disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla. V představení vystupují dvě mladé performerky s gigantickými, těžkými bronzovými hlavami (dílo sochařky Pauliny Skavové), které představují Havlovo alter ego Ferdinanda Vaňka a postavu sládka. Unikátnost představení spočívá ve fyzické extrémnosti: performerky beze slov, pouze formou pantomimické interakce, během zhruba hodinového představení zkonzumují přímo na jevišti až devět reálných lahví piva. Dílo zkoumající hrabalovskou poetiku samoty a havlovské odcizení s obrovským úspěchem hostovalo na mnoha kontinentech, od Izraele přes Jihoafrickou republiku až po Spojené státy americké a Čínu.

🎭 Žánrové přesahy a sociální témata

V průběhu druhé dekády 21. století začal soubor čím dál častěji reagovat na palčivá celospolečenská témata a adaptovat literární texty s dokumentárním přesahem. V roce 2015 vzniklo představení Sniper's Lake, koprodukční projekt s norským Baerum Kulturhus. Inscenace reflektovala tehdejší evropskou migrační krizi a psychologii takzvaných osamělých střelců. O tři roky později adaptoval Petr Boháč monumentální dílo běloruské nositelky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové pod názvem Konec člověka. Doba z druhé ruky, kde Spitfire Company syrovým způsobem analyzovala postsovětské trauma a rozpad ideálů.

Výraznou linii tvoří jevištní adaptace vlastních literárních děl Miřenky Čechové. V roce 2018 takto vznikla performativní verze její knihy Miss AmeriKa, zabývající se izolací, falešnými sny a vykořeněností imigrantů v metropoli New Yorku. Ještě větší ohlas vzbudila v roce 2022 adaptace jejího románu Baletky. Inscenace drtivě dekonstruovala romantický mýtus o čistotě klasického baletu a na jevišti otevírala tabuizovaná témata psychického týrání, šikany a poruch příjmu potravy v prostředí českých tanečních konzervatoří.

Specifickým formálním experimentem byla v letech 2016 až 2019 trilogie s názvem Constellations. Zde se tvůrci odklonili od sociální kritiky a zkoumali abstraktní témata času, paměti a bezčasí. Na těchto projektech se výrazně podílel hudebník a sound-designer Martin Tvrdý (dříve známý jako rapper Bonus), který vytvořil sofistikovaný prostorový zvuk obklopující diváky a umocňující surreální atmosféru inscenací.

👥 Tvůrčí tým a zázemí

Ústřední tvůrčí duo tvoří od počátku manželská dvojice Petr Boháč (režisér, scenárista, dramaturg) a Miřenka Čechová (režisérka, choreografka, klíčová performerka). Kromě nich se v souboru nevyskytuje žádný fixní herecký ansámbl s trvalými zaměstnaneckými smlouvami, jak je běžné u zřizovaných státních či městských divadel. Spitfire Company funguje na projektové bázi – pro každou inscenaci je sestaven specifický tým interpretů.

Dlouhodobě se souborem spolupracovaly výrazné osobnosti nezávislého fyzického divadla a tance, jako jsou Markéta Vacovská, Jindřiška Křivánková, Cécile da Costa, Roman Zotov-Mikshin či Eva Stará. Po hudební stránce skupina navázala úzké vazby se zmíněným Martinem Tvrdým, zpěvačkou Sivan Eldar nebo projektem Never Sol. Scénografickou oporou bývají výtvarníci jako Lucia Škandíková a designéři kostýmů či masek (např. Paulina Skavová).

Administrativní a organizační zázemí souboru zajišťuje od roku 2026 výkonný producent Mikuláš Zelinský a manažerka Barbora Faifr Repická. Klíčovým domácím pódiem pro uvádění pražských premiér je dlouhodobě žižkovský Palác Akropolis, kde Petr Boháč působí rovněž v roli dramaturga pro experimentální žánry a nový cirkus.

📊 Kompletní přehled inscenací (2008–2026)

Následující tabulka obsahuje ucelený chronologický přehled všech autorských inscenací, které soubor Spitfire Company vyprodukoval od svého založení v roce 2008 až do aktuálního roku 2026. Seznam striktně dodržuje pravidlo kompletnosti za každý kalendářní rok. Pokud v daném roce soubor neprovedl žádnou premiéru (z důvodu tvůrčích pauz nebo dlouhodobých turné s již hotovým repertoárem), je tato skutečnost v tabulce explicitně uvedena. Všechny projekty byly uváděny v rámci režijního a choreografického vedení P. Boháče a M. Čechové.

Rok premiéry	Název inscenace	Žánrové zařazení / Téma	Významná ocenění a poznámky
2008	Chaplinův proces	fyzické divadlo, groteska	Prvotní inscenace reflektující postavu tuláka a byrokracii.
2009	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	V tomto roce soubor neprovedl novou premiéru, probíhalo hostování.
2010	13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze	vizuální a literární divadlo	Těžkotonážní výtvarné dílo inspirované polským spisovatelem.
2011	Bad Clowns	experimentální divadlo, klaunerie	Dekonstrukce a odvrácená strana fenoménu divadelních klaunů.
2012	One Step Before the Fall	taneční monodrama	The Herald Angel Award (Edinburgh), Cena Divadelních novin.
2013	Antiwords	vizuálně-pohybová absurdita	Cena Divadelních novin. Adaptace Audience Václava Havla.
2014	Animal Exitus	fyzické a zvukové divadlo	Zkoumání fyziologických projevů traumatu, strachu a šoku.
2015	Sniper's Lake	taneční divadlo	Reflexe uprchlictví. Koprodukce s norským divadlem Baerum Kulturhus.
2016	Constellations I. Before I Say Yes	abstraktní taneční divadlo	První část trilogie zaměřené na asociační vnímání publika.
2017	Fragmenty milostných obrazů	komorní pohybové divadlo	Detailní a syrová analýza fází partnerských vztahů.
2018	Miss AmeriKa	docu-dance, multimédia	Adaptace stejnojmenné knihy o pocitu odcizení v New Yorku.
2018	Constellations II. Time For Sharing	audiovizuální performance	Druhá část trilogie zkoumající zastavení času a prostorový zvuk.
2018	Konec člověka. Doba z druhé ruky	činohra a fyzické divadlo	Adaptace textů nositelky Nobelovy ceny S. Alexijevičové.
2019	Constellations III. My Son Looking to the Sun	taneční a hudební divadlo	Velkolepé završení trilogie.
2020	Prezidementi	satirická groteska, masky	Ostrá politická satira reagující na vulgarizaci veřejného prostoru.
2021	metaBALETKY	multimediální online formát	Transmediální reakce vytvořená v době pandemických uzávěr.
2022	Baletky	fyzické divadlo, činohra	Jevištní adaptace románu o zneužívání na taneční konzervatoři.
2023	F*cking beautiful spring	existenciální divadlo	Temná reflexe současných celosvětových společenských krizí.
2024	Vivat Messi	taneční inscenace	Odlehčený projekt o fenomenálním fotbalistovi (Divadlo Hybernia).
2025	Gulliverovy cesty	rodinné divadlo, loutky	Výpravná koprodukce s Městskými divadly pražskými.
2025	DVACETjedna	performativní antologie	Koncept 20 režisérek. Cena Thálie 2026 pro Miřenku Čechovou.
2026	CANCEL	rapový muzikál	Koprodukce s hudebním duem P/ST. Zkoumání "cancel culture".

💡 Pro laiky

Když se řekne „divadlo“, většina lidí si představí herce stojící na jevišti v historických kostýmech, kteří zpaměti odříkávají text ze scénáře, například od Shakespeara. Fyzické a experimentální divadlo, jaké dělá Spitfire Company, ale funguje na úplně jiných principech. Zde není hlavním nositelem informace mluvené slovo, ale samotné lidské tělo, světlo a zvuk.

Zatímco v klasické činohře by herec svůj strach nebo vyčerpání pouze herecky „předstíral“ pomocí tónu hlasu a výrazu obličeje, ve fyzickém divadle je interpret nucen provádět natolik fyzicky náročné úkony (běh, akrobacie, dlouhotrvající křečovité pohyby), že se jeho tělo reálně vyčerpá a potí. Emoce, kterou divák vidí, tak není zahraná, ale skutečně prožitá.

Když se Spitfire Company rozhodla zpracovat téma pijáctví a absurdity z dob komunismu (ve hře Antiwords), nenechali herce přednášet dlouhé monology. Místo toho jim nasadili obří, těžké a neforemné masky přes celou hlavu, znemožnili jim mluvit a nechali je reálně vypít na scéně devět lahví piva. Divák tak přímo hmatatelně pociťuje těžkost, dezorientaci a opilost, která se z herců přenáší do hlediště. Tímto extrémním přístupem se soubor snaží diváky vytrhnout z letargie a zanechat v nich hluboký emoční, nikoliv jen rozumový otisk.

🎬 Video

Zdroje