Sokrates
Obsah boxu
Sókratés (starořecky Σωκράτης; cca 470 př. n. l. – 399 př. n. l.) byl klasický řecký filozof z Athén, který je považován za jednoho ze zakladatelů Západní filozofie a za prvního morálního filozofa západní etické tradice myšlení. Sám nenapsal žádný text a je znám především prostřednictvím spisů svých žáků, zejména Platóna a Xenofóna, a také her jeho současníka, dramatika Aristofana.
Sókratés je proslulý svým přínosem na poli etiky a epistemologie. Jeho nejznámějším odkazem je tzv. sókratovská metoda (známá také jako elenchos), což je forma kooperativního argumentačního dialogu mezi jednotlivci, založená na kladení a zodpovídání otázek s cílem stimulovat kritické myšlení a odhalovat myšlenky a skryté předpoklady.
Jeho život skončil soudním procesem, ve kterém byl obviněn z bezbožnosti (asebeia) a kažení athénské mládeže. Byl odsouzen k trestu smrti a donucen vypít pohár s bolehlavem. Jeho proces a smrt se staly ústředním motivem západního myšlení, symbolizujícím konflikt mezi filozofií a společností.
📜 Život
Sókratův život je zahalen mnoha nejasnostmi, protože primární zdroje jsou často literární a nikoli striktně historické. Naše znalosti pocházejí hlavně z Platónových dialogů, Xenofóntových děl (např. Vzpomínky na Sókrata) a Aristofanovy komedie Oblaka.
🏛️ Původ a mládí
Sókratés se narodil v Alopeke, dému na předměstí Athén. Jeho otec, Sófroniskos, byl kameník nebo sochař, a jeho matka, Fainareté, byla porodní bába. Sókratés sám přirovnával svou filozofickou metodu k práci své matky – tvrdil, že nepředává vědění, ale pouze pomáhá ostatním "porodit" jejich vlastní myšlenky.
V mládí se mu dostalo základního řeckého vzdělání a pravděpodobně se vyučil řemeslu svého otce. Zajímal se o myšlenky tehdejších přírodních filozofů, jako byl Anaxagorás, ale později se od těchto spekulací odklonil a zaměřil se výhradně na otázky lidského života, morálky a společnosti.
⚔️ Vojenská služba
Sókratés sloužil jako hoplít v athénské armádě během Peloponéské války. Podle Platóna se vyznamenal statečností v několika bitvách:
- Bitva u Potideje (432 př. n. l.): Zde údajně zachránil život budoucímu vojevůdci Alkibiadovi.
- Bitva u Délia (424 př. n. l.): Projevil mimořádnou chladnokrevnost během chaotického ústupu athénských vojsk.
- Bitva u Amfipole (422 př. n. l.): Další příklad jeho vojenské disciplíny a odvahy.
Jeho vojenské zkušenosti a fyzická odolnost byly často zmiňovány jeho společníky a přispívaly k jeho pověsti muže pevných zásad.
👨🏫 Filosof na agoře
Sókratés strávil většinu svého dospělého života v Athénách, kde se na veřejných prostranstvích, zejména na agoře, věnoval filozofickým diskusím. Na rozdíl od sofistů si za své učení nenechával platit. Chodil bos, nosil prostý oděv a byl známý svou fyzickou nenáročností.
Jeho metoda spočívala v oslovování kolemjdoucích – politiků, básníků, řemeslníků – a kladení jim zdánlivě jednoduchých otázek týkajících se základních pojmů, jako je spravedlnost, zbožnost, ctnost nebo krása. Cílem bylo ukázat, že jejich domnělé vědění je ve skutečnosti jen povrchní a neprozkoumané. Tento proces často vedl k tomu, že si jeho partneři v dialogu uvědomili vlastní nevědomost, což mnohé z nich popudilo.
⚖️ Soudní proces a smrt
V roce 399 př. n. l. byl Sókratés ve věku přibližně 71 let postaven před soud. Žalobu podali tři muži: Meletos (básník), Anytos (politik) a Lykon (řečník). Oficiální obvinění zněla:
- Bezbožnost (asebeia): Nevěří v bohy uznávané státem a zavádí nová božstva (daimonia).
- Kažení mládeže: Svým učením podkopává autoritu a tradiční hodnoty.
Skutečné důvody procesu byly pravděpodobně politické. Sókratés byl spojován s osobnostmi, které v Athénách nebyly populární, jako byli Alkibiadés a Kritiás (jeden z Třiceti tyranů). Jeho neustálé zpochybňování autorit a zavedených pořádků bylo vnímáno jako hrozba pro stabilitu polis po porážce v Peloponéské válce.
Platón ve své Obrana Sókratova popisuje Sókratovu řeč před soudem. Místo aby se pokorně bránil, Sókratés trval na tom, že jeho činnost je pro stát prospěšná, a přirovnal se k ovádovi, který bodá líného koně (Athény), aby ho probudil k činnosti. Porota ho uznala vinným v poměrně těsném hlasování.
Po verdiktu měl navrhnout vlastní trest. Místo pokuty nebo vyhnanství provokativně navrhl, aby byl doživotně zdarma živen v prytaneiu, což byla pocta pro olympijské vítěze. Tím porotu ještě více popudil a ta následně velkou většinou hlasovala pro trest smrti.
Sókratés strávil poslední dny ve vězení, kde odmítl nabídku svých přátel na útěk s argumentem, že by tím porušil nepsanou dohodu s athénskými zákony, kterým byl celý život podřízen. Zemřel po vypití číše bolehlavu, obklopen svými žáky. Jeho klid a statečnost tváří v tvář smrti se staly legendárními.
🧠 Filosofie
Jelikož Sókratés nic nenapsal, rekonstrukce jeho filozofie je složitá a je známá jako sókratovský problém. Musíme se spoléhat na svědectví jiných, která se mohou lišit.
❓ Sókratovský problém
- Platón: Je naším hlavním zdrojem. V jeho raných dialozích (např. Obrana Sókratova, Kritón, Lachés) je Sókratés pravděpodobně zobrazen nejvěrněji. V pozdějších dialozích (např. Ústava, Faidón) se Sókratés stává spíše mluvčím Platónových vlastních myšlenek, včetně Teorie idejí.
- Xenofón: Zobrazuje Sókrata jako praktického a moralistního učitele, který dává spíše pragmatické rady do života. Jeho Sókratés je méně ironický a filozoficky hluboký než ten Platónův.
- Aristofanés: Ve hře Oblaka karikuje Sókrata jako typického sofistu a přírodního filozofa, který se zabývá nesmyslnými spekulacemi. Ačkoliv jde o satiru, poskytuje pohled na to, jak mohl být Sókratés vnímán částí athénské veřejnosti.
🗣️ Sókratovská metoda (elenchos)
Sókratova metoda je jeho nejtrvalejším odkazem. Nejedná se o předávání hotových znalostí, ale o proces společného hledání pravdy. Skládá se z několika kroků: 1. Sókratovská ironie: Sókratés předstírá vlastní nevědomost a žádá svého partnera v dialogu, který si myslí, že něčemu rozumí (např. spravedlnosti), aby ho poučil. 2. Definice: Sókratés požádá o obecnou definici daného pojmu. 3. Křížový výslech (elenchos): Pomocí série cílených otázek Sókratés odhaluje vnitřní rozpory a nedostatky v partnerově definici a přesvědčeních. 4. Aporie: Partner v dialogu je doveden do stavu bezradnosti (aporie), kdy si uvědomí, že ve skutečnosti neví to, co si myslel, že ví. Tento moment je klíčový, protože otevírá cestu ke skutečnému hledání vědění.
Cílem tedy není ponížit druhého, ale osvobodit ho od falešného vědění a motivovat ho k péči o vlastní duši.
💡 Klíčové myšlenky
- "Vím, že nic nevím" (ἓν οἶδα ὅτι οὐδὲν οἶδα): Tento slavný výrok shrnuje Sókratovu intelektuální pokoru. Podle Obrany Sókratovy věštírna v Delfách prohlásila, že nikdo není moudřejší než Sókratés. Ten to interpretoval tak, že jeho moudrost spočívá v tom, že si je jako jediný vědom své vlastní nevědomosti, zatímco ostatní si mylně myslí, že něco vědí.
- Ctnost je vědění (ἀρετή ἐστιν ἐπιστήμη): Sókratés věřil, že nikdo nekoná zlo vědomě a dobrovolně. Zlo je podle něj důsledkem nevědomosti. Pokud by člověk skutečně věděl, co je dobré, nutně by podle toho jednal. Z toho plyne, že klíčem k morálnímu životu je poznání.
- Péče o duši (ἐπιμέλεια τῆς ψυχῆς): Sókratés považoval za hlavní úkol člověka starat se o svou duši (psyché), tedy o svůj rozum a morální charakter. Bohatství, sláva a moc jsou v porovnání s dokonalostí duše bezcenné. "Neprozkoumaný život nestojí za to žít," prohlašuje v Obraně Sókratově.
- Daimonion (δαιμόνιον): Sókratés tvrdil, že je veden vnitřním božským hlasem či znamením, které ho vždy odrazovalo od nesprávného jednání, ale nikdy mu neradilo, co má dělat. Toto daimonion bylo jedním z podkladů pro obvinění ze zavádění nových božstev.
🏛️ Dědictví a vliv
Sókratés představuje zásadní obrat v dějinách filozofie. Zatímco jeho předchůdci (předsókratici) se soustředili na kosmologii a podstatu přírody, Sókratés obrátil pozornost filozofie k člověku a jeho životu ve společnosti.
🎓 Vliv na Platóna a další žáky
Sókratův nejvýznamnější žák, Platón, založil svou filozofickou školu, Akademii, a učinil ze Sókrata hlavní postavu svých dialogů. Skrze Platóna se sókratovské myšlenky staly základem pro velkou část západní filozofické tradice. Platónův žák Aristotelés pak na jejich dílo navázal a systematizoval mnoho oblastí filozofie.
Další Sókratovi žáci založili tzv. menší sókratovské školy:
- Antisthenés založil kynismus, který zdůrazňoval ctnostný život v souladu s přírodou a pohrdání společenskými konvencemi.
- Aristippos z Kyrény založil kyrénskou školu, která hlásala hédonismus – myšlenku, že nejvyšším dobrem je slast.
🌍 Vliv na západní myšlení
Sókratův vliv sahá daleko za hranice antiky. Jeho důraz na rozum, kritické myšlení a morální integritu ovlivnil stoicismus, křesťanství, islámskou filozofii, renesanční humanismus, osvícenství i moderní filozofii. Postava Sókrata jako mučedníka pravdy se stala archetypem intelektuála, který je ochoten zemřít za své přesvědčení. Jeho metoda je dodnes využívána ve vzdělávání, právu i psychoterapii.
📖 Pro laiky: Co Sókratés vlastně dělal?
Představte si, že žijete ve městě, kde si všichni myslí, že vědí, co je to "odvaha". Vojáci si myslí, že je to útok na nepřítele. Politici si myslí, že je to prosazování zákonů. Sókratés by přišel na náměstí a zeptal se jich: "Dobře, co je to tedy odvaha?"
Voják by řekl: "To je, když neutečete z boje." Sókratés by se zeptal: "A co když je strategický ústup tou nejodvážnější věcí, jak zachránit armádu? Je to pak zbabělost?" Voják by znejistěl.
Pak by se zeptal politika: "Je odvaha vždy prosazovat zákony?" Sókratés by pokračoval: "A co když je zákon nespravedlivý? Není pak odvážnější se mu postavit?" I politik by byl zmatený.
Sókratés jim nedal odpověď. Místo toho jim svými otázkami ukázal, že jejich jednoduché představy o odvaze nestačí. Donutil je přemýšlet hlouběji a uvědomit si, že ve skutečnosti nevědí, co odvaha je. Jeho cílem nebylo lidi zesměšnit, ale probudit v nich touhu po skutečném poznání a zlepšení sebe sama. Byl to jakýsi "trenér mysli", který věřil, že lepší myšlení vede k lepšímu životu.
💬 Slavné výroky
Ačkoliv Sókratés sám nic nenapsal, jsou mu připisovány mnohé výroky, které známe především z Platónových děl:
- "Vím, že nic nevím."
- "Neprozkoumaný život nestojí za to žít."
- "Existuje jen jedno dobro, a to je vědění. A jen jedno zlo, a to je nevědomost."
- "Nejsem Athéňan ani Řek, ale občan světa."