Sociální kreditní systém

Rozbalit box

Obsah boxu

Sociální kreditní systém (čínsky: 社会信用体系, pchin-jin: shèhuì xìnyòng tǐxì) je rozsáhlý státní projekt Čínské lidové republiky zaměřený na hodnocení a regulaci chování svých občanů, podniků a vládních institucí. Cílem systému je vytvořit celonárodní kulturu důvěry a upřímnosti (čínsky: 诚信, pchin-jin: chéngxìn) tím, že odměňuje "důvěryhodné" chování a trestá to "nedůvěryhodné"^[1]. Systém funguje na základě masivního sběru dat, která jsou analyzována a využívána k sestavování různých seznamů a hodnocení. V západním světě je systém často vnímán jako kontroverzní nástroj masového dohledu a sociálního inženýrství s výrazným zásahem do občanských svobod.

-

📝 Charakteristika a oficiální cíle

Podle oficiálních dokumentů Komunistické strany Číny a čínské vlády je hlavním cílem systému vyřešit problém "nedostatku důvěry" v čínské společnosti a ekonomice. Systém má postihovat a předcházet jevům, jako jsou finanční podvody, porušování duševního vlastnictví, prodej padělaného zboží, daňové úniky, korupce nebo nedodržování soudních nařízení^[2].

Oficiálně deklarované cíle jsou:

Zvýšení upřímnosti ve vládních záležitostech: Posílení důvěryhodnosti a transparentnosti vládních orgánů.
Zvýšení upřímnosti v komerční sféře: Vytvoření spravedlivého a transparentního tržního prostředí.
Zvýšení upřímnosti ve společenské sféře: Podpora poctivosti a morálního chování v celé společnosti.
Zvýšení důvěryhodnosti v soudnictví: Zajištění dodržování a vymáhání soudních rozhodnutí.

⏳ Historie a vývoj

Myšlenka sociálního kreditu není v Číně nová a navazuje na starší filozofické koncepty i na snahy komunistické strany o monitorování a formování chování občanů.

Počátky: Koncept se začal formovat na počátku 21. století, původně jako systém pro hodnocení finanční kredibility, podobný úvěrovým registrům v západních zemích.
Plán z roku 2014: Klíčovým momentem bylo zveřejnění dokumentu "Plánovací osnova pro výstavbu Sociálního kreditního systému (2014–2020)" Státní radou. Tento dokument rozšířil původní finanční koncept na všechny aspekty společenského života a stanovil ambiciózní cíl vytvořit do roku 2020 základní celonárodní systém.
Pilotní projekty: Realizace neprobíhala jednotně, ale formou desítek pilotních projektů v různých městech a provinciích. Každý pilotní projekt testoval jiné mechanismy a zaměřoval se na jiné aspekty chování. Mezi nejznámější patří projekty ve městech jako Rongcheng, Su-čou nebo Chang-čou.
Současný stav (2025): Mýtus o jediném, celonárodním bodovacím skóre pro každého občana se nenaplnil. Současný systém je spíše hybridní model, který kombinuje několik celostátních blacklistů (seznamů nedůvěryhodných osob a firem) s pokračujícími a roztříštěnými lokálními pilotními projekty^[3].

⚙️ Jak systém funguje

Sociální kreditní systém není jednotný, ale skládá se z několika propojených mechanismů.

Sběr dat

Systém je závislý na sběru obrovského množství dat z různých zdrojů:

Vládní a soudní záznamy: Trestní rejstřík, dopravní přestupky, placení daní a pokut, dodržování soudních příkazů.
Finanční instituce: Platební historie, dluhy, úvěry.
Komerční platformy: Nákupní historie a chování na platformách jako Alibaba nebo Tencent.
Veřejné prostory: Záznamy z masivních sítí kamerových systémů s technologií rozpoznávání obličejů, které monitorují chování jako přecházení na červenou nebo kouření na zakázaných místech.
Sociální chování: V některých pilotních projektech se hodnotí i dobrovolnická činnost, darování krve nebo péče o starší členy rodiny.

Blacklisty a Redlisty

Jádrem celostátního systému nejsou bodovací skóre, ale tzv. blacklisty (černé listiny) a redlisty (červené listiny).

Blacklist ( seznam nedůvěryhodných): Na tento seznam se dostane osoba nebo firma, která se dopustí závažného prohřešku. Nejznámější je blacklist Nejvyššího lidového soudu pro dlužníky, kteří neplní soudní nařízení. Zápis na blacklist vede k řadě sankcí.
Redlist (seznam důvěryhodných): Naopak na tento seznam se dostávají ti, kteří jsou hodnoceni jako vzorní. Může jít o držitele státních ocenění, daňové poplatníky s vynikající historií nebo "hrdiny práce". Zápis na redlist přináší různé výhody.

Bodovací systémy v pilotních projektech

V některých městech, jako je Rongcheng, fungují lokální bodovací systémy. Každý občan začíná s určitým počtem bodů (např. 1000). Za společensky prospěšné chování (dobrovolnictví, třídění odpadu) se body přičítají, zatímco za asociální chování (dopravní přestupky, neplacení poplatků, stížnosti od sousedů) se body odečítají. Podle výsledného skóre je pak občan zařazen do kategorie (např. A, B, C, D), což ovlivňuje jeho přístup k veřejným službám.

Pro laiky

Představte si, že stát je učitel a každý občan je jeho žák. Učitel si vede velký sešit, kam si zapisuje vše, co žáci dělají.

Když žák udělá něco dobře (napíše domácí úkol, pomůže spolužákovi), dostane plusové body a jeho jméno se může objevit na nástěnce cti (to je redlist).
Když udělá něco špatně (nenapíše úkol, vyrušuje v hodině, lže), dostane minusové body a jeho jméno se zapíše na "černou listinu" (blacklist).

Podle toho, kolik máte bodů, se k vám učitel chová. Žáci s mnoha plusovými body mohou dostat různé výhody – třeba si mohou půjčit lepší knížky z knihovny nebo jet na školní výlet. Naopak žáci na černé listině mají smůlu – nemohou si půjčovat knihy, nesmí na výlet a jejich rodičům přijde poznámka.

Sociální kreditní systém je v podstatě takový celostátní "známkovací systém" pro dospělé, kde se hodnotí nejen placení účtů, ale i běžné chování.

✨ Odměny a tresty

Praktický dopad systému na život jednotlivce či firmy se nejvíce projevuje skrze systém odměn pro "důvěryhodné" a trestů pro "nedůvěryhodné".

Odměny (pro subjekty na "Redlistu")

Osoby a firmy s vysokým kreditem nebo zařazené na "červené listiny" mohou čerpat řadu výhod, které jim usnadňují život a podnikání:

Finanční výhody: Snazší přístup k úvěrům a půjčkám s nižšími úrokovými sazbami, rychlejší schvalování žádostí.
Administrativní zjednodušení: Zrychlené vyřizování na úřadech, méně byrokratických kontrol.
Výhody v každodenním životě: V některých pilotních projektech to může znamenat slevy na veřejnou dopravu, skip-the-line (přednostní) fronty v nemocnicích a na úřadech, nebo snazší přístup dětí na prestižní školy a univerzity.
Prestiž: Veřejné ocenění a viditelné označení jako důvěryhodného partnera či občana.

Tresty (pro subjekty na "Blacklistu")

Sankce pro ty, kteří se ocitnou na "černých listinách", jsou citelné a mohou výrazně omezit jejich osobní i profesní život. Jedná se o nejkontroverznější aspekt celého systému.

Omezení cestování: Nejznámější trest. Osoby na blacklistu, zejména dlužníci, mají zakázáno kupovat letenky a jízdenky na vysokorychlostní vlaky. Jen v roce 2019 bylo takto zablokováno přes 20 milionů cest^[4].
Ekonomické sankce: Omezený přístup k úvěrům, vyšší úroky, nemožnost získat státní zakázky nebo dotace.
Profesní omezení: Zákaz výkonu určitých funkcí (např. v státní správě, žurnalistice nebo ve vedení firem).
Sociální a psychologický tlak: Tzv. veřejné zostuzení (public shaming), kdy jsou jména, fotografie a čísla průkazů dlužníků promítána na veřejných obrazovkách, v kinech před filmy nebo v mobilních aplikacích.
Omezení pro rodinu: V některých případech mohou být sankce přeneseny i na rodinné příslušníky – například dětem osob na blacklistu může být odepřen přístup na drahé soukromé školy.

💻 Technologický základ a dohled

Fungování systému by nebylo možné bez masivního nasazení nejmodernějších technologií.

Masový dohled: Čína vybudovala nejrozsáhlejší síť kamerových systémů na světě (projekty jako Zlatý štít nebo Skynet), která čítá stovky milionů kamer. Ty jsou často vybaveny technologií rozpoznávání obličejů, která dokáže v reálném čase identifikovat osoby a analyzovat jejich chování na veřejnosti.
Velká data (Big Data) a umělá inteligence (AI): Veškerá sebraná data jsou analyzována pomocí pokročilých algoritmů a AI. Tyto technologie dokáží propojovat informace z různých databází, identifikovat vzorce chování a automaticky vyhodnocovat prohřešky.
Platformy a aplikace: Klíčovou roli hrají i data od technologických gigantů jako Alibaba (Alipay) a Tencent (WeChat Pay). Ačkoliv jejich komerční bodovací systémy (jako je zaniklý Sesame Credit) jsou formálně oddělené od státního systému, technologická infrastruktura a data, která sbírají, jsou pro státní orgány potenciálně dostupné.

⚔️ Kritika a kontroverze

Sociální kreditní systém je předmětem ostré kritiky, zejména ze strany západních vlád, lidskoprávních organizací a médií.

Nástroj totalitní kontroly: Kritici systém označují za nástroj digitálního autoritářství, který umožňuje Komunistické straně Číny bezprecedentní kontrolu nad životy občanů. Obávají se, že systém může být zneužit k potlačování disentu, cenzuře a vynucování politické loajality. Je často přirovnáván k dystopickým vizím z románu 1984 od George Orwella.
Nedostatek transparentnosti a práva na odvolání: Postupy pro zařazení na blacklist jsou často neprůhledné. Není jasné, jaké přesně jsou algoritmy pro hodnocení, a proces odvolání nebo nápravy je velmi složitý, což porušuje principy právního státu.
Zásah do soukromí: Masivní sběr dat představuje obrovský zásah do soukromí občanů. Existují obavy ze zneužití těchto dat nebo jejich úniku.
"Chilling effect" (odrazující účinek): Samotná existence systému může vést k autocenzuře a konformnímu chování. Lidé se mohou bát svobodně vyjadřovat své názory nebo se stýkat s "problémovými" osobami z obavy, že to negativně ovlivní jejich sociální kredit.

🌏 Odlišné vnímání: Čína vs. Západ

Vnímání systému se dramaticky liší v závislosti na kulturním a politickém kontextu.

Západní pohled: V Evropě a Severní Americe je systém vnímán převážně negativně jako symbol orwellovského dohledu a porušování lidských práv. Média často prezentují zjednodušený obraz jediného bodovacího skóre, které rozhoduje o osudu lidí.
Čínský pohled: Uvnitř Číny je situace složitější a podpora systému je podle průzkumů veřejného mínění překvapivě vysoká. Mnoho Číňanů vnímá systém jako užitečný nástroj k řešení reálných problémů, jako je nedostatek důvěry, korupce, podvody na trhu nebo nebezpečnost výrobků. Pro ně je systém příslibem stability, bezpečí a spravedlnosti. Státní propaganda ho prezentuje jako inovativní řešení pro moderní správu společnosti.

Pro laiky

Představte si život jako počítačovou hru, kde máte skóre, které se neustále mění.

Odměny a tresty: Když ve hře uděláte něco dobrého (splníte úkol, pomůžete jiné postavě), vaše skóre se zvýší a odemknou se vám nové schopnosti a bonusy (odměny – např. levnější cestování). Když ale porušíte pravidla (zaútočíte na spojence, nesplníte misi), skóre klesne a můžete dostat postih (trest – třeba vám hra dočasně zakáže vstup do některých měst nebo používání rychlých dopravních prostředků).
Dohled: Tvůrci hry (stát) sledují každý váš krok pomocí kamer a umělé inteligence, aby věděli, jestli hrajete podle pravidel.
Proč to lidé kritizují? Lidem mimo Čínu to připadá děsivé, protože ve skutečném životě by nikdo neměl být "vypnut" z normálního fungování jen proto, že udělal nějakou chybu. Bojí se, že je to nástroj, jak lidi donutit, aby se chovali přesně tak, jak stát chce, a báli se udělat cokoliv "špatně".
Proč to někteří v Číně podporují? Mnoho Číňanů má pocit, že v jejich "hře" je spousta podvodníků, a tento systém jim dává naději, že konečně všichni budou muset hrát podle stejných a spravedlivých pravidel.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[1] China's Social Credit System: An Explainer - Wired UK

[2] Planning Outline for the Construction of a Social Credit System (2014-2020) - China Copyright and Media

[3] China's social credit system: Speculation and reality - MERICS

[4] China bans 20m people from buying plane and train tickets - The Guardian

[1]

[2]

[3]

[4]