Přeskočit na obsah

Sociální dávka

Z Infopedia

Šablona:Infobox ```

``` Sociální dávka je peněžitá nebo nepeněžitá (věcná) forma pomoci poskytovaná státem nebo jinou veřejnou institucí jednotlivcům či rodinám, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, kterou nejsou schopni řešit vlastními silami. Jedná se o klíčový nástroj sociální politiky a sociálního státu, jehož hlavním cílem je zajištění minimální životní úrovně, zmírňování chudoby, snižování sociálních nerovností a podpora sociální soudržnosti.

Systém sociálních dávek se v jednotlivých zemích liší v závislosti na historickém vývoji, ekonomické úrovni a politickém uspořádání. Dávky mohou být financovány z daní (státní rozpočet) nebo ze speciálních fondů sociálního pojištění, do kterých přispívají zaměstnanci, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné. ```

```

📜 Historie a vývoj

Kořeny sociálních dávek sahají hluboko do historie a jsou spojeny s koncepty almužny, charity a komunitní solidarity. První formy organizované pomoci poskytovaly církevní instituce a cechy již ve středověku.

Moderní systém sociálního zabezpečení, jehož jsou dávky součástí, se začal formovat v 19. století v reakci na sociální problémy spojené s průmyslovou revolucí. Za přelomový je považován systém sociálního pojištění zavedený v 80. letech 19. století v Německu kancléřem Ottou von Bismarckem. Tento model (tzv. bismarckovský) byl založen na povinném pojištění pro případ nemoci, úrazu a stáří a byl financován z příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Ve 20. století došlo k masivnímu rozšíření sociálních států, zejména po druhé světové válce. Významným impulsem byla tzv. Beveridgeova zpráva z roku 1942 ve Spojeném království, která navrhla univerzální systém sociálního zabezpečení "od kolébky po hrob", financovaný z daní a dostupný všem občanům (tzv. beveridgeovský model). Od té doby se systémy sociálních dávek neustále vyvíjejí a reagují na nové společenské výzvy, jako je stárnutí populace, změny na trhu práce nebo globalizace. ```

```

🎯 Účel a cíle sociálních dávek

Sociální dávky plní ve společnosti několik klíčových funkcí:

  • Redistributivní funkce: Přerozdělují finanční prostředky od ekonomicky aktivních a bohatších vrstev společnosti k těm, kteří mají nižší nebo žádné příjmy. Tím pomáhají snižovat příjmovou nerovnost.
  • Pojistná funkce: Chrání jednotlivce před riziky spojenými se ztrátou příjmu v důsledku nemoci, nezaměstnanosti, stáří, invalidity nebo mateřství.
  • Stimulační funkce: Některé dávky mohou motivovat k žádoucímu chování, například rodičovský příspěvek podporuje péči o malé děti, zatímco rekvalifikační kurzy spojené s podporou v nezaměstnanosti motivují k návratu na trh práce.
  • Sociálně-integrační funkce: Pomáhají předcházet sociálnímu vyloučení a udržovat sociální smír tím, že zajišťují základní životní potřeby pro všechny občany.
  • Kompenzační funkce: Některé dávky kompenzují zvýšené náklady spojené s určitou životní situací, například příspěvek na péči kompenzuje náklady na pomoc jiné osoby u lidí se zdravotním postižením.

```

```

📊 Typologie a dělení

Sociální dávky lze dělit podle několika kritérií, která se často prolínají.

Podle způsobu financování a nároku

  • Pojistné (nárokové) dávky: Nárok na ně vzniká na základě předchozí účasti v systému sociálního pojištění, tedy placením pojistného. Jejich výše je často odvozena od předchozích příjmů (zásluhovost). Typickým příkladem jsou starobní důchod, invalidní důchod, podpora v nezaměstnanosti nebo nemocenská.
  • Nepojistné (testované) dávky: Jsou financovány z daní a jejich přiznání závisí na prokázání nízkého příjmu nebo nepříznivé sociální situace žadatele (tzv. testování příjmu a majetku). Jsou adresné a cílí na nejpotřebnější. Příkladem je příspěvek na bydlení nebo dávky pomoci v hmotné nouzi.
  • Univerzální dávky: Jsou poskytovány všem občanům, kteří splní určitou demografickou podmínku (např. věk, péče o dítě), bez ohledu na jejich příjmy nebo předchozí platby pojistného. Příkladem může být v některých zemích přídavek na dítě.

Podle formy poskytnutí

  • Peněžité dávky: Jsou vypláceny přímo v hotovosti nebo na bankovní účet. Jedná se o nejčastější formu.
  • Nepeněžité dávky: Mají formu věcného plnění (např. potravinová pomoc, poskytnutí ošacení), poukázek (např. na bydlení, na jídlo) nebo služeb (např. sociální poradenství, osobní asistence).

Podle cílové skupiny

```

```

🇨🇿 Systém sociálních dávek v Česku

Systém sociálních dávek v Česku je komplexní a je rozdělen do několika subsystémů, které spravují různé instituce, především Úřad práce ČR a Česká správa sociálního zabezpečení.

Systém státní sociální podpory

Tento systém je určen především pro rodiny s dětmi a osoby s nízkými příjmy. Je financován ze státního rozpočtu a většina dávek je testována na základě příjmu rodiny. Patří sem:

  • Přídavek na dítě: Dávka pro rodiny s nezaopatřenými dětmi a příjmem do určitého násobku životního minima.
  • Rodičovský příspěvek: Dávka pro rodiče pečujícího o nejmenší dítě v rodině, obvykle do 4 let věku. Jeho výše a rychlost čerpání je flexibilní.
  • Příspěvek na bydlení: Pomáhá hradit náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy.
  • Porodné: Jednorázová dávka při narození prvního nebo druhého dítěte pro rodiny s nízkými příjmy.
  • Pohřebné: Jednorázová dávka na vypravení pohřbu nezaopatřeného dítěte nebo rodiče nezaopatřeného dítěte.

Systém pomoci v hmotné nouzi

Tento systém je záchrannou sociální sítí pro osoby, které se ocitnou v nedostatku finančních prostředků a nejsou schopny si je zajistit vlastními silami. Je přísně testován (příjmy i majetek). Zahrnuje tři dávky:

  • Příspěvek na živobytí: Základní dávka, která dorovnává příjem osoby či rodiny do výše částky na živobytí.
  • Doplatek na bydlení: Řeší situaci, kdy ani příspěvek na bydlení nestačí na pokrytí odůvodněných nákladů na bydlení.
  • Mimořádná okamžitá pomoc: Jednorázová dávka na řešení nečekaných životních situací (např. živelní pohroma, ztráta dokladů, hrozba újmy na zdraví).

Dávky pro osoby se zdravotním postižením

Tyto dávky kompenzují znevýhodnění plynoucí ze zdravotního postižení.

  • Příspěvek na péči: Určen osobám, které jsou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné osoby.
  • Příspěvek na mobilitu: Opakující se dávka pro osoby s nárokem na průkaz ZTP nebo ZTP/P.
  • Zvláštní pomůcky: Jednorázový příspěvek na pořízení pomůcek pro těžce zdravotně postižené (např. vodicí pes, schodolez, úprava bytu).

Dávky nemocenského pojištění

Tyto dávky jsou pojistné a náleží ekonomicky aktivním osobám (zaměstnancům, OSVČ) při krátkodobé ztrátě příjmu.

```

```

🌍 Mezinárodní srovnání

Systémy sociálních dávek lze zjednodušeně rozdělit do několika modelů:

  • Skandinávský (univerzální) model: (např. , ) Charakteristický vysokou mírou zdanění a štědrými, často univerzálními dávkami dostupnými všem občanům. Cílem je maximální sociální rovnost.
  • Kontinentální (bismarckovský) model: (např. , , ) Důraz je kladen na sociální pojištění spojené se zaměstnáním. Výše dávek je často závislá na předchozích příjmech a odvedených příspěvcích. Zachovává statusové rozdíly. Český systém má k tomuto modelu blízko.
  • Liberální (anglosaský) model: (např. , ) Dávky jsou spíše adresné, zaměřené na nejchudší, a často podmíněné aktivním hledáním práce. Státní intervence je omezená a důraz je kladen na individuální odpovědnost a tržní řešení.
  • Jihoevropský model: (např. , ) Často fragmentovaný systém s velkým důrazem na roli rodiny jako primárního zdroje sociální podpory. Důchodové systémy bývají štědré, ale podpora v nezaměstnanosti či rodinná politika slabší.

```

```

⚖️ Podmínky nároku a administrace

Pro získání sociální dávky musí žadatel splnit zákonem stanovené podmínky. Proces obvykle zahrnuje následující kroky:

1. Podání žádosti: Žádost se podává na příslušném úřadě (v Česku nejčastěji na Úřadu práce ČR nebo České správě sociálního zabezpečení) na předepsaném formuláři. 2. Doložení skutečností: Žadatel musí doložit všechny potřebné dokumenty prokazující nárok na dávku. U testovaných dávek se jedná především o doklady o příjmech, nákladech na bydlení, majetkových poměrech a sociální situaci všech společně posuzovaných osob. 3. Řízení o přiznání dávky: Úřad posoudí žádost a všechny podklady. Může provádět i vlastní šetření (např. sociální šetření v místě bydliště). 4. Vydání rozhodnutí: Na základě zjištěných skutečností úřad vydá rozhodnutí o přiznání či nepřiznání dávky a její výši. 5. Výplata dávky: Pokud je dávka přiznána, je pravidelně (obvykle měsíčně) nebo jednorázově vyplácena žadateli. 6. Kontrola a oznamovací povinnost: Příjemce dávky má povinnost hlásit veškeré změny, které by mohly ovlivnit nárok na dávku nebo její výši (např. změna příjmu, počtu osob v domácnosti). Úřady provádějí pravidelné i namátkové kontroly. ```

```

⚔️ Kritika a kontroverze

Systémy sociálních dávek jsou předmětem neustálých politických a odborných debat. Mezi nejčastější body kritiky patří:

  • Past chudoby (Poverty Trap): Nastavení dávek může demotivovat jejich příjemce od hledání práce nebo přijetí hůře placeného zaměstnání, protože by si finančně polepšili jen minimálně nebo vůbec (vysoká míra odebrání dávky při zvýšení příjmu).
  • Zneužívání systému: Existují obavy z úmyslného zneužívání dávek osobami, které na ně nemají nárok (např. zamlčováním příjmů, účelovým vytvářením nepříznivé sociální situace).
  • Administrativní náročnost: Složitost a byrokracie systému může být pro žadatele matoucí a odrazující. Zároveň představuje vysoké náklady pro stát.
  • Stigmatizace příjemců: Pobírání některých dávek (zejména těch pro osoby v hmotné nouzi) může být ve společnosti vnímáno negativně a vést ke stigmatizaci jejich příjemců.
  • Fiskální udržitelnost: V souvislosti se stárnutím populace a ekonomickými výkyvy se vedou debaty o dlouhodobé finanční udržitelnosti štědrých sociálních systémů.
  • Neefektivita a neadresnost: Kritici upozorňují, že některé dávky nejsou dostatečně zacílené a pomoc se nedostává k těm, kteří ji skutečně potřebují, zatímco jiní ji čerpají neoprávněně.

```

```

💡 Pro laiky: Jak funguje sociální dávka?

Představte si stát jako velkou vesnici. Všichni pracující obyvatelé dávají malou část své úrody (daně a pojištění) do společné sýpky. Tato sýpka slouží jako pojistka pro všechny.

  • Když někdo onemocní a nemůže pracovat na svém poli (je v pracovní neschopnosti), dostane ze sýpky část úrody, aby měl co jíst. Tomu se říká nemocenská.
  • Když se někomu narodí dítě a musí se o něj starat místo práce na poli, vesnice mu také přispěje ze sýpky, aby rodina nestrádala. To je rodičovský příspěvek.
  • Některé rodiny mají velmi malá políčka a jejich úroda nestačí na obživu a zaplacení nájmu za domek. Vesnice jim proto ze společné sýpky přidá trochu obilí a pomůže zaplatit nájem. To je přídavek na dítě nebo příspěvek na bydlení.
  • Když někdo ztratí práci a hledá si novou, dostává dočasně podporu ze sýpky, aby přežil, než si najde nové pole. To je podpora v nezaměstnanosti.
  • A když někdo zestárne a už nemůže pracovat, vesnice se o něj postará a dává mu pravidelný příděl ze sýpky, protože celý život do ní přispíval. To je starobní důchod.

Sociální dávky jsou tedy v podstatě organizovaná solidarita a pojištění celé společnosti. Pomáhají lidem v těžkých chvílích, aby nikdo nespadl na úplné dno, a zajišťují důstojný život i těm, kteří se o sebe z různých důvodů nemohou postarat sami. ```

```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Sociální_dávka&oldid=14019“