Skleník
Obsah boxu
Skleník je stavba s prosklenými nebo průsvitnými stěnami a střechou, určená k pěstování rostlin. Jeho hlavním účelem je vytvoření chráněného a kontrolovaného mikroklimatu, které umožňuje pěstování rostlin vyžadujících specifické podmínky, jako je vyšší teplota a vlhkost vzduchu, a jejich ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy, chorobami a škůdci. Skleníky umožňují prodloužení vegetační sezóny nebo pěstování plodin mimo jejich přirozené geografické pásmo.
Princip skleníku je založen na takzvaném skleníkovém efektu. Sluneční záření s krátkou vlnovou délkou prochází průhledným materiálem pláště a ohřívá půdu a objekty uvnitř. Tyto objekty následně vyzařují tepelné záření s delší vlnovou délkou, které již pláštěm skleníku neprochází tak snadno a je z velké části zadrženo uvnitř. Tím dochází k akumulaci tepla a zvýšení vnitřní teploty.
📜 Historie
Myšlenka pěstování rostlin v uměle vytvořeném prostředí není nová. První pokusy o vytvoření chráněných pěstebních prostorů lze vysledovat až do Římské říše. Císař Tiberius si údajně nechal postavit specularium, stavbu s průsvitnými stěnami z tenkých plátů slídy nebo selenitu, aby si mohl dopřávat okurky po celý rok.
Skutečný rozvoj skleníků, jak je známe dnes, nastal v Evropě během 16. století a 17. století s rostoucím zájmem o exotické rostliny přivážené z koloniálních výprav. V Itálii a Nizozemsku vznikaly první oranžérie, zděné stavby s velkými okny na jižní straně, určené k přezimování citrusů.
⚙️ Věk skla a oceli
Průlomem byla průmyslová revoluce v 19. století, která umožnila masovou výrobu levného skla a oceli. To vedlo k výstavbě velkolepých skleněných paláců, které sloužily jako botanické zahrady a symboly technologického pokroku. Ikonickým příkladem je Křišťálový palác v Londýně, postavený pro Světovou výstavu v roce 1851. V této době vznikly také slavné skleníky v Kew Gardens v Londýně nebo Skleníky v Laekenu v Bruseli.
V 20. století se skleníky staly dostupnějšími i pro běžné zahrádkáře a komerční pěstitele. Rozvoj plastů, jako je polykarbonát a polyethylen, přinesl levnější a lehčí alternativy ke sklu. Moderní skleníky jsou často plně automatizované, s počítačově řízeným vytápěním, zavlažováním, stíněním a přihnojováním.
🏗️ Konstrukce a materiály
Moderní skleník se skládá ze dvou základních částí: nosné konstrukce a pláště (výplně).
Nosná konstrukce
- Hliník: Nejpopulárnější materiál pro hobby i profesionální skleníky. Je lehký, pevný, odolný vůči korozi a nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Umožňuje použití tenkých profilů, které maximalizují prostup světla.
- Pozinkovaná ocel: Používá se pro větší a robustnější komerční skleníky. Je velmi pevná a odolná, ale těžší a náchylnější ke korozi, pokud dojde k porušení zinkové vrstvy.
- Dřevo: Tradiční a esteticky příjemný materiál. Má dobré izolační vlastnosti, ale vyžaduje pravidelnou údržbu (nátěry) proti vlhkosti, hnilobě a škůdcům. Nejčastěji se používá modřín nebo tlakově impregnovaná borovice.
Plášť (výplň)
- Sklo: Klasický materiál s vynikající světelnou propustností (kolem 90 %) a dlouhou životností. Nevýhodou je vyšší hmotnost, křehkost a horší izolační vlastnosti u jednoduchého skla. Dnes se často používá bezpečnostní kalené sklo nebo izolační dvojsklo.
- Polykarbonát: Velmi oblíbená moderní alternativa. Jedná se o lehký, pružný a téměř nerozbitný plast. Nejčastěji se používá ve formě komůrkových desek, které mají výborné tepelně-izolační vlastnosti. Propustnost světla je o něco nižší než u skla a materiál je náchylnější k poškrábání.
- Polyethylenová fólie: Nejlevnější varianta, používaná především pro jednoduché konstrukce, tzv. fóliovníky. Fólie má omezenou životnost (obvykle 2–5 let) a horší izolační vlastnosti. Existují speciální UV stabilizované fólie s různými vlastnostmi (např. anti-kondenzační úprava).
🌱 Využití
Skleníky mají široké spektrum využití od malých hobby zahrádek po obrovské průmyslové komplexy.
- Zahradnictví a hobby pěstování: Pro předpěstování sazenic zeleniny a květin, pěstování teplomilných plodin (např. rajčata, papriky, okurky, lilky), pěstování exotických rostlin a přezimování choulostivých druhů.
- Komerční zemědělství: Velkoplošné skleníky (často v řádu hektarů) slouží k celoroční produkci zeleniny, řezaných květin a okrasných rostlin pro trh. Tyto systémy často využívají hydroponické nebo aeroponické metody pěstování.
- Botanické zahrady: Udržují a vystavují sbírky rostlin z různých klimatických pásem světa, od tropických deštných pralesů po pouště. Slouží k vědeckým, vzdělávacím a ochranářským účelům. Příkladem v Česku je skleník Fata Morgana v Pražské botanické zahradě.
- Výzkum: Ve vědeckých institucích se používají specializované skleníky a pěstební komory (fytotrony) pro provádění experimentů v přesně kontrolovaných podmínkách, například při šlechtění nových odrůd nebo studiu vlivu klimatu na rostliny.
💡 Typy skleníků
Skleníky lze dělit podle několika kritérií:
Podle konstrukce
- Volně stojící (sedlový): Klasický tvar domu se sedlovou střechou. Poskytuje dostatek prostoru a dobré proudění vzduchu.
- Pultový (ke zdi): Přimyká se jednou stranou ke zdi budovy. Šetří místo a využívá teplo akumulované ve zdi. Je ideální pro menší zahrady.
- Obloukový (tunelový): Konstrukce tvořená oblouky, obvykle pokrytá fólií. Jednoduchá a levná varianta, často využívaná v komerčním zemědělství.
- Geodetická kupole: Samosvorná konstrukce složená z trojúhelníků. Je velmi stabilní, odolná vůči větru a efektivně využívá prostor a sluneční světlo.
Podle teplotního režimu
- Nevytápěný (studený): Teplota uvnitř kopíruje venkovní, ale je o několik stupňů vyšší a chrání před mrazem. Vhodný pro předpěstování sazenic a přezimování odolnějších rostlin.
- Temperovaný: Udržuje minimální teplotu nad bodem mrazu (obvykle 5–10 °C). Umožňuje pěstování širšího spektra rostlin a jejich přezimování.
- Vytápěný (teplý): Udržuje vysokou teplotu (18 °C a více) po celý rok. Nutný pro pěstování tropických a subtropických rostlin.
🌍 Význam a dopady
Skleníky hrají klíčovou roli v moderním zemědělství a zajišťování potravinové bezpečnosti. Umožňují produkci čerstvé zeleniny a ovoce po celý rok, nezávisle na místních klimatických podmínkách, což snižuje potřebu dovozu. Řízené prostředí také umožňuje efektivnější využití vody (např. pomocí kapkové závlahy) a cílenou ochranu rostlin, což může vést ke snížení spotřeby pesticidů.
Na druhou stranu, provoz vytápěných skleníků, zejména v chladných oblastech, je energeticky velmi náročný a přispívá k produkci oxidu uhličitého, pokud se využívají fosilní paliva. Environmentální stopu lze snížit využíváním obnovitelných zdrojů energie, jako je geotermální energie, biomasa nebo solární energie, a také použitím moderních izolačních materiálů a technologií.
🤔 Pro laiky
Představte si skleník jako automobil zaparkovaný na slunci. Sluneční paprsky snadno projdou skly dovnitř a ohřejí sedačky a palubní desku. Teplo, které tyto vnitřní povrchy vyzařují, už ale nemůže tak snadno uniknout ven přes sklo. Zůstává "uvězněno" uvnitř a teplota v autě rychle stoupá, i když je venku chladno. Skleník funguje na naprosto stejném principu – "chytá" sluneční teplo a udržuje ho uvnitř, což vytváří ideální teplé a vlhké prostředí pro růst rostlin, které by venku v chladnějším počasí nepřežily.