Plísně

Plísně jsou velkou a rozmanitou skupinou mikroskopických hub, které se vyznačují růstem ve formě vláken, tzv. hyf. Soubor těchto vláken tvoří mycelium. Na rozdíl od kvasinek, které jsou jednobuněčné, jsou plísně mnohobuněčné organismy. Hrají klíčovou roli v ekosystémech jako rozkladači, ale pro člověka mají dvojí význam: některé druhy jsou nezbytné pro výrobu potravin a léků, zatímco jiné způsobují kažení potravin, poškozují materiály a mohou představovat vážná zdravotní rizika.

Plísně se rozmnožují pomocí spor, které jsou extrémně lehké a šíří se vzduchem, vodou nebo pomocí živočichů. Jakmile spora dopadne na vhodné místo s dostatkem vlhkosti a živin, začne klíčit a vytvářet nové mycelium.

🧬 Biologie a morfologie

Základní stavební jednotkou plísní je vláknitá struktura zvaná hyfa. Hyfy jsou mikroskopické, trubicovité a větvené buňky, které rostou na svých špičkách. Celá síť těchto hyf se nazývá mycelium a představuje vegetativní tělo plísně. Právě mycelium prorůstá substrátem (např. potravinou, dřevem) a vstřebává z něj živiny.

Rozmnožování

Plísně se mohou rozmnožovat jak nepohlavně, tak pohlavně.

• Nepohlavní rozmnožování: Je nejběžnějším způsobem. Dochází k němu prostřednictvím spor, které vznikají ve velkém množství a jsou geneticky identické s mateřským organismem. Nejčastějším typem jsou konidie, které se tvoří na specializovaných hyfách zvaných konidiofory. Právě tyto struktury často dávají plísňovým koloniím jejich charakteristickou barvu (zelenou, modrou, černou).
• Pohlavní rozmnožování: Nastává za méně příznivých podmínek a zahrnuje splynutí dvou kompatibilních hyf. Výsledkem je vznik odolných spor (např. zygospor, askospor), které dokáží přežít delší období sucha nebo nízkých teplot.

Metabolismus

Plísně jsou heterotrofní, což znamená, že si nedokáží samy vytvářet organické látky jako rostliny. Živiny získávají ze svého okolí. Většina plísní jsou saprofyté, živící se odumřelou organickou hmotou. Vylučují do svého okolí silné enzymy (např. amylázy, proteázy, celulázy), které rozkládají složité organické sloučeniny (jako škrob, bílkoviny nebo celulóza) na jednodušší látky, jež následně vstřebávají celým povrchem mycelia.

🌎 Ekologický význam

Plísně jsou nepostradatelnou součástí téměř všech ekosystémů na Zemi.

• Rozkladači (dekompozitoři): Jejich nejdůležitější rolí je rozklad odumřelé organické hmoty (spadané listí, mrtvá těla živočichů, dřevo). Tímto procesem uvolňují do půdy a atmosféry základní živiny (např. uhlík, dusík, fosfor), které jsou pak znovu dostupné pro rostliny. Bez plísní a dalších rozkladačů by se život na Zemi zastavil.
• Symbióza: Některé plísně žijí v symbióze s jinými organismy. Příkladem je mykorhiza, symbiotické soužití houbových vláken s kořeny vyšších rostlin, kde houba pomáhá rostlině přijímat vodu a minerály výměnou za cukry. Plísně jsou také součástí lišejníků, kde žijí v symbióze s řasou nebo sinicí.
• Patogeny: Mnoho druhů plísní jsou patogeny rostlin, které způsobují choroby jako padlí, rzi nebo sněti, a mohou tak vést k velkým ztrátám v zemědělství. Méně často napadají i živočichy a člověka.

🧑‍🔬 Využití člověkem

Člověk se naučil využívat metabolických schopností některých plísní ve svůj prospěch, a to zejména v potravinářství a farmacii.

Potravinářství

• Výroba sýrů: Tzv. ušlechtilé plísně jsou klíčové pro výrobu mnoha druhů sýrů.
  • Penicillium roqueforti** se používá pro výrobu sýrů s modrou plísní uvnitř, jako je francouzský Roquefort nebo česká Niva.
  • Penicillium camemberti** (také P. caseicolum) vytváří bílý povlak na povrchu sýrů jako Camembert nebo Hermelín.
• Výroba uzenin: Některé druhy salámů (např. Uherský salám) jsou pokryty vrstvou ušlechtilé plísně, která je chrání před nežádoucími mikroorganismy a přispívá k jejich specifické chuti a aroma.
• Asijská kuchyně: Plísně rodu Aspergillus, zejména Aspergillus oryzae (japonsky kōji), jsou základem pro fermentaci sójových bobů při výrobě sójové omáčky, pasty miso a pro fermentaci rýže při výrobě alkoholického nápoje saké.

Farmacie a biotechnologie

• Antibiotika: Objev penicilinu, produkovaného plísní Penicillium chrysogenum (dříve P. notatum), Alexandrem Flemingem v roce 1928 znamenal revoluci v medicíně. Dodnes jsou mnohá antibiotika odvozena od látek produkovaných plísněmi.
• Další léčiva: Plísně produkují širokou škálu dalších bioaktivních látek. Například statiny (léky na snížení cholesterolu) byly poprvé izolovány z plísní rodu Aspergillus. Imunosupresivum cyklosporin, nezbytné při transplantacích orgánů, pochází z plísně Tolypocladium inflatum.
• Průmyslová výroba: Plísně, jako je Aspergillus niger, jsou v biotechnologiích masivně využívány k produkci kyseliny citronové (používané jako konzervant a dochucovadlo v potravinách) a různých průmyslových enzymů.

☠️ Negativní dopady

Přes své pozitivní využití je většina plísní vnímána negativně, protože způsobují značné škody a zdravotní problémy.

Kontaminace potravin a mykotoxiny

Plísně jsou hlavní příčinou kažení potravin, jako je chléb, ovoce, zelenina nebo džemy. Nebezpečí nespočívá jen ve znehodnocení jídla, ale především v produkci mykotoxinů – jedovatých látek, které mohou být pro člověka i zvířata vysoce toxické.

• Aflatoxiny: Produkované plísní Aspergillus flavus, která roste na arašídech, kukuřici a ořeších. Jsou silně karcinogenní a mohou způsobit rakovinu jater.
• Ochratoxiny: Nacházejí se v obilovinách a kávě, poškozují ledviny.

Je důležité si uvědomit, že mykotoxiny mohou pronikat hluboko do potraviny, i když je viditelný porost plísně malý. Proto se nedoporučuje plesnivou část potraviny pouze odkrojit, ale vyhodit celý kus.

Zdravotní rizika

• Alergie: Spory plísní patří mezi nejběžnější inhalační alergeny. U citlivých jedinců mohou vyvolat alergickou rýmu, zánět spojivek, ekzémy nebo záchvaty astmatu.
• Infekce (mykózy): Některé plísně mohou způsobit infekční onemocnění, zejména u osob s oslabenou imunitou (např. po transplantaci, při léčbě rakoviny nebo u pacientů s AIDS). Příkladem je aspergilóza, plicní infekce způsobená rodem Aspergillus.
• Syndrom nemocných budov: Dlouhodobý pobyt v prostředí s vysokou koncentrací plísní, například ve vlhkých a špatně větraných budovách, je spojován s řadou nespecifických zdravotních potíží, jako jsou bolesti hlavy, únava, podráždění dýchacích cest a zhoršení alergií. Obávaná je zejména tzv. černá plíseň Stachybotrys chartarum.

Biodeteriorace materiálů

Plísně dokáží rozkládat téměř jakýkoli organický materiál. Způsobují tak značné škody na dřevěných konstrukcích, papíru (staré knihy, dokumenty), textiliích, kůži a malbách. Mohou poškodit i anorganické materiály, jako je omítka nebo beton, které narušují svými metabolickými produkty.

🏠 Plísně v domácnosti

Výskyt plísní v interiérech je běžným problémem, který je téměř vždy spojen s nadměrnou vlhkostí.

• Příčiny vzniku:
  • Vysoká vzdušná vlhkost:** Vzniká při vaření, sprchování, sušení prádla uvnitř.
  • Kondenzace vody:** Na chladných površích, jako jsou rohy místností, okenní rámy nebo nezateplené stěny (tzv. tepelné mosty).
  • Stavební závady:** Zatékání střechou, prasklé potrubí, vzlínající vlhkost od základů.
  • Nedostatečné větrání:** V moderních, příliš utěsněných budovách se vlhkost nemůže přirozeně odvětrávat.

• Prevence a odstranění:

Základem je udržovat relativní vlhkost vzduchu pod 60 %. Toho lze dosáhnout pravidelným a intenzivním větráním (krátce a naplno otevřenými okny několikrát denně), používáním digestoře při vaření a ventilátorů v koupelně. V problematických prostorách je vhodné použít odvlhčovače vzduchu. Nábytek by neměl stát těsně u vnějších stěn.

Při odstraňování menších ložisek plísně je nutné použít ochranné pomůcky (respirátor, rukavice). Napadené místo je třeba ošetřit vhodným fungicidním přípravkem (např. na bázi chlornanu sodného) a následně mechanicky odstranit. U rozsáhlého napadení je nutná odborná sanace.

🤓 Pro laiky: Jak plíseň funguje?

Představit si plíseň může být složité, protože její hlavní část je neviditelná. Zde je několik přirovnání:

• Plíseň jako kořenový systém jabloně: To, co vidíme na povrchu chleba nebo sýra (zelený, bílý či černý povlak), je jen "nadzemní část" – jako jabloň s jablky. Tato část slouží k produkci a šíření "semínek" (spor). Ta pravá plíseň, její tělo, je rozsáhlá síť neviditelných vláken (mycelium) prorostlá hluboko uvnitř potraviny, podobně jako kořeny stromu v zemi. Proto nestačí seříznout viditelnou část.

• Spory jako semínka pampelišky: Plíseň uvolňuje do vzduchu miliony mikroskopických spor. Jsou neuvěřitelně lehké a vznášejí se všude kolem nás, podobně jako chmýří z odkvetlé pampelišky. Čekají jen na to, až dopadnou na vlhké a výživné místo (třeba zapomenutý jogurt v lednici), kde mohou "vyklíčit" a založit novou kolonii.

• Plíseň jako miniaturní chemická továrna: Plísně nemají ústa, aby mohly jíst. Místo toho fungují jako chemické továrny. Vylučují na svůj podklad (třeba na džem) silné trávicí šťávy (enzymy), které potravu rozloží na jednoduchou "polévku". Tuto tekutou výživu pak jednoduše vsáknou celým povrchem svého těla. Někdy jsou vedlejšími produkty této "továrny" užitečné látky (penicilin), jindy ale nebezpečné jedy (mykotoxiny).

Šablona:Aktualizováno ```